Marie a Magdalény
Lenka Horňáková-Civade
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330836/bmid_marie-a-magdaleny-S3l-330836.png
4
453
453
Magdaléna, Libuše, Eva… jedna rodová linie a stejný osud: všechny vyrůstají bez otce. Magdaléna zažila nacistickou okupaci, Libušino dětství, rámované kolektivizací, končí za okupace vojsky Varšavské smlouvy, Eva je dítětem normalizace. A jedna po druhé svým osobitým způsobem vypráví o lásce, o naději, o světle v temnotách a o vnitřním zdroji síly, která každé z nich umožní nést hlavu vztyčenou navzdory nepřízni osudu i historie. A jedna po druhé vypráví i o Marii, jejich matce, babičce a prababičce, která jako archetypální ženské božstvo onu sílu opatruje a šíří. Lenka Horňáková-Civade pevným, a přitom křehkým, průzračným a zpěvným stylem prostřednictvím svých hrdinek vystavěla rodinnou ságu, příběh jedné rodiny, navzdory tragickým okolnostem velmi prostý, navzdory velké historii velmi všední a navzdory obyčejnosti velmi silný.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
Giboulées de soleil, 2016
více info...
Přidat komentář
Po Kolombine dalsi kniha o zenach a jejich zivotnich cestach. Veslo se sem toho mnoho a zaroven mi to pripada jako spicka ledovce a spousta informaci byla "zamlcena", ukryta, nevyrcena.
Jak moc mame osud ve vlastnich rukou a jak moc ho ovlivnuji lide, rezimy, doba,...?
Nádherná kniha, která velmi citlivě a neuvěřitelně líčí osudy tří žen v průběhu století. Velmi silné charaktery, strhující dějová linka, krásně napsáno (člověk přímo vidí precizní ruční výšivky, autentické kroje, zapadlou vesničku kdesi na pomezí u hranic...). Rozhodně doporučuju, ne nadarmo získala tato kniha několik ocenění... a má nádherný otevřený konec.
Téma, vypravěčský styl, propojení s nedávnou historií naší země se mi líbilo. První dvě třetiny fakt skvělé, ale ke konci jakoby docházel autorce dech.
Achjo... Proč autorka udělala ze všech hrdinek..... Jak to říct slušně?
Nemanželské dítě je jedna věc. Ale ty příběhy, jak k němu přišly? Škoda. Knížka měla větší potenciál. 2,5. Nahoru zaokrouhluji díky pozadí dějin, na kterém byla vystavěna.
Knihu jsem si hned po přečtení z knihovny zašla koupit!
Mám velmi ráda generační a z několika úhlů pohledu vyprávěné romány.
Dokonale výstižný je popis z přebalu: ,,...příběh jedné rodiny, navzdory tragickým okolnostem velmi prostý, navzdory velké historii velmi všední a navzdory obyčejnosti velmi silný."
,,A co s těmi slzami, které se derou do očí samy?“
,,Spolknout, a šetřit je na vzácné příležitosti.“
,,Jaké? Co to jsou vzácné příležitosti?“
,,Když je to příliš silné. Jako třeba krása. Pro krásu, když se nám podaří s ní setkat, pro krásu se hodí plakat. Až budeš plakat pro krásu, tvé slzy budou mít smysl. Uvidíš.“
Přidám k ní poupátko, těsně před rozkvětem. Tak bude jasné, jak dečku položit na stůl, kytky směrem k sobě, když je člověk sám, anebo otočené směrem k hostům, když je u vás návštěva.
,,Malé ohleduplnosti ke světu“- tak soukromě naše nesouměrné výšivky nazýváme.
...Copak se dá někdo tak jednoduše vymazat ze života? A ze života ostatních? Kdyby nám o něm ta paní neřekla, byl by dokonale mrtvý a definitivně, nezvratně by umřel v den její smrti. Poprvé jsem fyzicky ucítila tíhu paměti. Otřásla jsem se od hlavy až k patě.
,,No tak tahle otázka stojí za to! Moje milá, štěstí, to je jako hrnek kafe, který pijeme každý svým tempem, každý podle svého gusta.“
Kniha mě mile překvapila. Poslední příběh Evy mě vrátil do doby, kterou si pamatuji ... kreslení rudých hvězd, předělávání leváků na praváky, jiskřičky, pionýři... s tím, že Eva měla na rozdíl ode mne větší nadhled.
Četla jsem nedavno Hanu a ta me oslovila mnohem vic,zde jsem par odstavcu i preskakala,zbytecne popisy.Ale dejova linka zajimava,byt trosku neuveritelna...
Výborná kniha, psaná s lehkostí a nahledem. Jen současná linie lehounce místy pokulhávala.
Čtyři generace silných žen, někdy vláčených osudem a dost si vlastní osud vytvářející. Marie, Magdaléna, Libuše a Eva. Jako pevná nit na jejich propracovaných výšivkách s mnoha detaily, tak se odvíjí příběh od začátku druhé světové války až do 80. let. Chlapi to v téhle knize nemají vůbec lehké. Líbila se mi Marie. Matka rodu, nejstarší, jemná a přesto tvrdá, a nejmoudřejší, a mladá Magdaléna a její čistá láska k Josefovi, a ta vesnická prostá idyla. Ale příjemný pocit ze čtení se vytrácel, čím se rodinná sága přibližovala nedávné minulosti. Čím častěji čtu o válečných hrůzách, stavím se k té době s menším zděšením, už jsem nějak otrlá. Zato padesátá léta a všechno to svinstvo kolem kolektivizace atd. mi připadá horší a horší, lidé zlejší a nenávistnější. Ale o tom tu mluvit nemusím. Doporučuji! Poznámka naokraj: baví mě ta biblická jména, a nezávislá "kněžna" Libuše ve vší té tupé normalizaci!
Příběh rodové linie nemanželských dcer, na jehož pozadí se odvíjí dvacáté století. Celý příběh je velmi uvěřitelný a o to vlastně smutnější. Člověku je úzko z toho, jak mohl vypadat život žen jen před pár desítkami let. Kniha je velmi čtivá, jen mi přišlo, že postupně slábla a poslední příběh už úrovně prvních dvou nedosahuje. S touto jedinou výhradou se však jedná o výbornou knihu.
Tak tohle mě fakt bavilo (o čemž svědčí už fakt, že jsem knihu zhltla během dvou dnů)!
Marie a Magdalény, příběhy tří žen, pocházejících z jedné rodové linie. Co je všechny mimo jiné spojuje je fakt, že ani jedna z nich nemá otce a je takzvaným "parchantem", to je v příběhu podle mě významným bodem. Kniha je rozdělena na tři části, v každé z nich poznáváme odlišnou dobu a díváme se na svět z pohledu jiné ženy. Magdaléna, která zažila nacistickou okupaci, Libuše a její dětství v období kolektivizace a v neposlední řadě Eva, jež je dítětem normalizace. Všechny tři, navzdory nejednoduchému životu, ale mají hlavu vztyčenou a uvědomují si svou vnitřní sílu, která je všechny spojuje.
Kniha je to silná, na jejím konci jsem měla dokonce husí kůži. Skvělost skvělost skvělost!
Příběh vystavěný na ženách minulého století. Tři hlavní hrdinky z rodové linie. Téma pro mě lákavé. Ale na můj vkus strašně moc těžkotonážní. Nebo alespoň větší část knihy. Filozofických myšlenek a duševních úvah přehršel, který mě prostě nebavily. Nečekala jsem až tak výjimečně trýznivý styl psaní, kde jsem sice občas světlo na konci tunelu zahlédla, ale nakonec i to vždycky zhaslo.
Vynikající kniha a nevím proč, úplně mě v souvislosti s touto knihou napadl Vladimír Körner a režisér František Vláčil, který jeho příběhům dával něco neuvěřitelně silného. Vřele doporučuji a po dlouhé době dávám 5 hvězd z 5.
Nepochybně zajímavé téma, navíc čtivě zpracované. Jediné, co mě trochu mrzelo, byla schematičnost příběhů a postav, myslím, že by si ústřední trojice zasloužila větší hloubku.
Já této knížce, s láskou, říkám: "Všichni dobří rodáci v sukni". Příběh tří generací silných žen, přičemž se na jeho pozadí odehrávají pohnuté dějiny naší země. Syrovost příběhů evokuje vůni rozorané země, spadlých jablek, hnoje a balíků sena ve stodolách... Velmi dobře napsané a já doufám, že se toho chopí někdo ze spolehlivých režisérů a my budeme moci tento příběh vidět i na prknech, která znamenají svět..
hodně lidem ta kniha připomínala nějakou jinou, mně ten příběh vzdáleně připomínal Sto roků samoty od Márqueze, osudy několika generací, v pozadí politika a problémy dané doby. Jinak velmi čtivá, zvládla jsem ji v průběhu jednoho odpoledne.
Štítky knihy
ženy 20. století rodinné vztahy rok 1968 socialismus vesnice osudy žen ságy matky a dcery český venkovAutorovy další knížky
| 2017 |  Marie a Magdalény |
| 2019 |  Grófka |
| 2010 | Provence jako sen |
| 2020 | Symfonie o novém světě |
| 2011 | Lanýže |
Nemůžu se ubránit srovnání s Hanou, kterou mám ještě v živé paměti. Taky knížka Marie a Magdalény popisuje nelehký osud tří žen v průběhu politických proměn dvacátého století. Zatímco však po dočtení Hany ve mně příběh dozníval a měla jsem pocit, že všechno do sebe nádherně zapadlo a tvořilo dojemnou mozaiku lidských osudů, u této knihy se mi stal trošku opak. A tak mám pocit, že se mi nepodařilo proniknout do příběhu, jak bych chtěla. Že autorka místy klouzala jen po povrchu.