Marie a Magdalény
Lenka Horňáková-Civade
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330836/bmid_marie-a-magdaleny-S3l-330836.png
4
453
453
Magdaléna, Libuše, Eva… jedna rodová linie a stejný osud: všechny vyrůstají bez otce. Magdaléna zažila nacistickou okupaci, Libušino dětství, rámované kolektivizací, končí za okupace vojsky Varšavské smlouvy, Eva je dítětem normalizace. A jedna po druhé svým osobitým způsobem vypráví o lásce, o naději, o světle v temnotách a o vnitřním zdroji síly, která každé z nich umožní nést hlavu vztyčenou navzdory nepřízni osudu i historie. A jedna po druhé vypráví i o Marii, jejich matce, babičce a prababičce, která jako archetypální ženské božstvo onu sílu opatruje a šíří. Lenka Horňáková-Civade pevným, a přitom křehkým, průzračným a zpěvným stylem prostřednictvím svých hrdinek vystavěla rodinnou ságu, příběh jedné rodiny, navzdory tragickým okolnostem velmi prostý, navzdory velké historii velmi všední a navzdory obyčejnosti velmi silný.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
Giboulées de soleil, 2016
více info...
Přidat komentář
Posloucháno jako audiokniha. Poslech jsem si moc užívala, vždy jsem se těšila, až budu moct zase poslouchat dál, abych zjistila, co se bude dít hlavním hrdinkám. Jen škoda, že kniha je tak krátká a nemůže jít do hloubky a popisu dané doby. Na druhou stranu to určitě nebylo cílem a je to jen pozadím pro vyprávění životů docela obyčejných žen.
Pro mě velmi milé překvapení, odvyprávěný vesměs bolestný příběh několika generací silných žen se kterými se život opravdu nemazlil. A pozadí románu podbarvené našimi dějinami - poválečné období, únor 1948, padesátá léta s kolektivizací , rok 1968 a normalizace. Knize bych vytkla jen jedno - že nebyla delší.
excelentně napsaná kniha vystihující život žen, které to neměly v životě lehké!
Velké a (pro mne) příjemné překvapení.
Civilně a s lehkostí zachycené dobové reálie moravského venkova na příbězích čtyř obyčejných žen, které za své krátké okamžiky lásky zaplatily nutností nést jejich důsledky samy. Věrohodné vykreslení Jana, delegace národního výboru, otčíma či později třeba soudružky učitelky přitom dodává příběhu na síle a připomíná nám, že vždy existují ochotní "lidé", kteří bez váhání přiběhnou a dorazí často již bezbrannou oběť. Závěrečná katarze je pak emočně velmi vysilující a neubírá jí ani na síle trochu neuvěřitelné objevení "baby vševědy".
Jsem velmi rád, že i dnes píší čeští autoři takovéto skvělé knihy.
Už dlouho jsem nečetla knihu, ve které by bylo tolik, která by byla tak moc plná a zároveň vyrovnaná - láska, bolest, zklamání, naděje, dřina, životaschopnost. Všechno v dokonalé sehranosti, která se setkává s absolutnem všedních dní osudů Marií a Magdalén. Zároveň je kniha napsána krásným jazykem.
Proč jsem my ženy tak silné a tak slabé zároveň?
Marie a Magdalény, příběh padlých světic, těch, které padly v hříchu a dokázaly povstat, těch, s nimiž si život - a milostná vzplanutí - nehezky pohrála, to vše na pozadí zlomových momentů našich dějin minulého století.
Je to čtení (nebo v mém případě poslech), u něhož se svírá srdce, postavy jsou tak živé, že máte chuť na hrdinky křičet a cloumat jimi, odvléct je, zabránit jim, poručit jim a zachránit je. A nakonec nezbude, než jen tajit dech a říkat si: ach ne, to ne, ale to ne.
Jen ten konec na mě byl moc zašmodrchaný, kdo že? Jak že? S kým že? To bylo skoro na vztahovýho pavouka.
Dodatek: Místy mi kniha připadala jako překlad a teď jsem se dočetla, že to skutečně překlad je. Autorka napsala "Marie" nejprve ve francouzštině a poté sama přeložila do češtiny. Tím se samozřejmě také vysvětluje jistá didaktičnost díla, kterou mu ale nevyčítám - příliš mnoho lidí zapomnělo, zapomíná anebo už si ani nemůže pamatovat. A jsou to právě dějiny, které nás mohou tolik naučit - jen musíme chtít poslouchat.
Mimořádně dobře napsané. Kniha nevyniká, a svým vzezřením by mohla až zapadnout, ale je to v mnoha ohledech hotový poklad, který nabízí mnohem více než na první pohled říká.
Nenápadně skvělé. Ohlédla jsem se a vzpomněla na babičky - matka mého otce žila celý život na vesnici a třicet let nemluvila s vlastním bratrem, s nímž sdílela jeden dům, druhá pracovala celoživotně na šachtě - a oč měly obě výraznější "instinkt pro přežití", o to byly tvrdší - a měly mnohá tajemství, na která už se nezeptám... Autorka umí nejen ženské charaktery, ale i konkrétně vystihnout atmosféru té které doby, není sentimentální a ovládá umění zkratky. Pro mne inspirativní a přes veškerou věcnost chvílemi bolestný zážitek.
Velmi silný příběh, který bude ve mně ještě dlouze doznívat. S jeho hrdinkami se loučím jen velmi nerada a chtěla bych vědět, co bylo dál, chtěla bych položit Marii spoustu otázek, ale vím, že by mi stejně neodpověděla. Kolik žen prožilo takový těžký osud, a přitom zůstaly stát s hlavou vzpřímenou? Je velmi "in" kritizovat nynější společnost, jak míří do záhuby, ale já si myslím, že se nám vlastně žije tuze krásně.
Skvěle popsané osudy a charaktery tří generací žen, které opakovaly stejné chyby a dědily dobré vlastnosti. Několikrát jsem během knihy polykala slzy a volala babičce a mámě s vědomím toho, že mi díky knize ve vztahu k nim mnohé došlo...
Úžasná kniha přečtená na jeden zátah. Silné ženy, opakující se rodinné vzorce, tajemství ukrytá v srdcích a vůle přežít. Moc doporučuji!
Báječná kniha, psaná s noblesou a po dočtení jedno velké uff a zatlačení slzy, ale ne smutkem, takovým jakýmsi smířllivým pocitem, že život je asi právě takový, jaký má být... a že v každé rodině jsou nějaká tajemství, každá rodina má své černé ovce... přečtěte si, nebudete litovat.
Já dávám pět hvězdiček z pěti. Kniha mě opravdu velice zaujala. Nejprve jsem ke knize byla skeptická, neboť anotace na mě působila velice zdlouhavě a obsáhle. Říkala jsem si, že to všechno se do dvě stě stran prostě nemůže vejít.
Ale po pár stránkách jsem byla ponořen v knize až po uši! Silný příběh, silné ženské postavy, který se se životem perou, jak to jen jde a vždy stojí při sobě. To rodinné ženské pouto, to prokletí bastardů a svobodných matek (jakoby to i dnes pořád bylo prosté slovo) mě zkrátka uchvátilo. Trefně vybraná ženská jména, od Marie Magdalény, přes Evu a Libuši. Jen ty samotná jména dávají sílu a značí velké činy.
Ale zkrátím to - tohle je přesně ten typ literatury, který mám ráda a o který je nouze. Nenápadně silný příběh, který se mi stále přehrává v hlavě. A jestli historicky něco nesedí (viz další komentáře, jestli něco bylo/nebylo možné) no což, nečekala jsem faktografický román.
V knize je spousta silných vět a až dostanu sílu si knihu přečíst znova, někam si je zapíšu.
Velice čtivá a reálně napsaná kniha.. Určitě oceňuji grafickou stránku knihy, kterou tvoří ilustrace vytvořená samotnou autorkou... Dalším plusem je fakt, že autorka napsala knihu ve francouzštině a sama ji do češtiny přeložila... Co bohužel už není moc úžasné je shodnost s knihou "Slepá mapa" od A. Mornštajnové, která byla napsána před touto... Právě díky tomuto už tato kniha ztrácí na kvalitě ať už chci nebo ne...
nevěřila bych, že dokážu tento žánr přečíst takřka jedním dechem, velmi poutavé příběhy tří žen, jsem ráda, že mohu žít spokojený život a nemusím se prát s takovými osudy
Kniha se četla dobře, příběhy byly silné, nejvíce mě drásal právě ten Libuše - respektive Magdaleny v Libušině vyprávění. Jak nastoupil Kulhavej šmejd, rolovaly se mi ponožky... :/ Občas věty vygradovaly do takového poetična, do hry se slovy a písmenky... V srdci mi kolovala lítost nad ženami, které se nechaly svést na vlně osudů, aniž by proti tomu jakkoliv mohly pořádně bojovat. Nicméně kniha ve mě po přečtení nezanechala žádné wow, na plný počet to není.
Ženy jsou jako řeky. Muži se občas snaží usměrnit jejich proud, ale síla voda nakonec vždy zvítězí a prosadí svůj směr.
Doporučuji všem, kteří hledají silné příběhy zasazené do historických kulis, neboť jak řekla jedna z hrdinek: Historie je stále s námi.
Štítky knihy
ženy 20. století rodinné vztahy rok 1968 socialismus vesnice osudy žen ságy matky a dcery český venkovAutorovy další knížky
| 2017 |  Marie a Magdalény |
| 2019 |  Grófka |
| 2010 | Provence jako sen |
| 2020 | Symfonie o novém světě |
| 2011 | Lanýže |
Příběh o ženách a pro ženy. O jejich osudech, bolestech, síle a slabosti. Sága přes celé století. Moravský venkov je mi tu blízký, kousek z toho znám. Marie, Magdalena, Liba i Eva jsou hrdinky všedních dní. A hrdě nesou svůj osud. A přežívají stejně jako dřevěná krabička s vyšíváním, která jde v knize s nimi....