Marťanská kronika
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13682/bmid_martanska-kronika-eRN-13682.jpg
4
1458
1458
Soubor povídek je kronikou osidlování Marsu pozemšťany. Popisuje první neúspěšné pokusy o přistání a navázání kontaktu, přes konflikty mezi marťany a pozemšťany, až po definitivní ovládnutí planety lidmi poté, co zničili svou předchozí planetu.
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 1991 , Magnet Press (ČR)Originální název:
The Martian Chronicles, 1950
více info...
Přidat komentář
Chvíli jsem přemýšlel, jak formulovat svůj komentář k této knize... Postavit ho na úžasných vyje*ávacích schopnostech Marťanů, nebo snad vyzdvihnout pitomost a byrokraciemilnost antibyrokratických Pozemšťanů? Ne, napíšu to bez delšího přemýšlení.
Tahle kniha je psána mozaikovitě-každý příběh je vlastně takový uzavřený dílek, nicméně spolu tvoří celkový obraz dobývaní Marsu (na tohle pozor, opravdu se nejedná o ucelený román).
Bradbury zde servíruje velmi kreativní a poetický popis martských obydlí (ve tvaru průhledných květin, otáčejících se za Sluncem), martských zvyků (jsou tvé telepatické schopnosti předivočelé? Tak to eutanázie. Sorry jako) a martského prostředí (dnes už víme, že tak povrch Marsu nevypadá, ale s Bradburyho vizí nemají problém ani vědci, tak kdo jsem já, abych si na takovou krásu stěžoval...).
Povídky oscilují od veselých přes mrazivé až po ukrutne depresivní, každá je ale velmi krásná a čtení všech bez vyjímky mi dělalo opravdovou radost (což zas o tolika knížkách říct nemůžu).
Na závěr snad vyzdvihnu povídku Usher II, která ačkoliv údajně mrazivá, mi přišla spíš jako čirá esence černého humoru. Pan Stendhal byl (resp. bude) průkopníkem krvavých žertů/pomst.
Bradbury zkrátka naservíroval výbornou hostinu, na které si vybere člověk hluboký i ten....materialističtěji založený :) a mne rozmazlil tak, že od dalších sci-fi knížek, které si vyberu, budu čekat přinejmenším „martský standart“.
No...a teď si zajdu koupit tu raketu sportovního střihu, která ve výloze toho RaketMarketu svým nádherně blyštivým povrchem odrážela paprsky Slunce, které se snad ze studu nad svou zářivostí začalo schovávat za vršek kostelní věže na západě. Tak, sbohem na Marsu (nebo někde jinde ve vesmíru) :)
Mrzí ma, že to musím napísať, ale mňa Marťanská kronika dosť sklamala. Po dokonalých 451 stupňoch Fahrenheita to bola úplne iná káva, hoci isté spoločné prvky tam, samozrejme, boli (odkazy na Bradburyho literárnych obľúbencov, cielené pálenie kníh, nezmyselné vojny a snaha jednotlivcov začať nanovo, pretechnizovaná budúcnosť atď., atď.). Úroveň jednotlivých poviedok je však značne kolísavá. Poriadne som sa začítala až kdesi po prvej tretine, no celkový pocit po prečítaní knihy sa nedá ani zďaleka prirovnať k tomu, ktorý ostal po 451 stupňoch Fahrenheita.
Tohle vlastně vůbec není scifi. Jen na půdorysu scifi zamyšlení ve formě povídek o jinakosti, o spolupráci, o touze vést spokojený život, o válce. Budu si to muset někdy přečíst ještě potřetí - první čtení v jinošském věku zanechalo dobrý pocit, ale nepamatoval jsem si nic, kromě mrtvého domu (ukázka z čítanky). Druhé čtení přineslo překvapení v podobě Usheru II (to je snad ještě lepší než první Usher), odchodu černochů z Ameriky a poslední povídky. Bez předchozích tak nevynikne, ale z pohledu do tváře Marťanů mne ještě teď mrazí.
Téhle knihy jsem se trochu obávala. Bála jsem se, že mě snad zklame, protože to přijde po pár knihách od stejného autora pokaždé. Ale světě, div se! Třetí kousek od Bradburyho, který jsem přečetla a jeho dílo mě stále nepřestává bavit a překvapovat. Tentokrát o tom, že to není člověk, ale lidstvo, co s oblibou ničí... prakticky cokoliv.
Marťanská kronika se nedá s ničím srovnávat. Není to o našem dobývání jiných planet, o vítězství lidstva nad světem. Není to o invazi žravých mimozemšťanů. Je to úplně jiné. Smutné, bez iluzí, bez fyzikálních zákonů. Krásné. Marťanskou kroniku čtu znovu a znovu...
Výborná sc-ifi s neopakovatelným feelem, která mi žánr ukázala ve zcela novém světle. Bradburyho vize jsou opravdu jedinečné a tato kniha je toho důkazem.
Kniha, kterou dle mne nedokážu plně ohodnotit nebo posoudit. Ve své době, která se vyjadřovala bagatelizací sci-fi a nadřazeností ameriky celkově ve všech oblastech, ukázala, že je to žánr, který má svou hloubku. Příběh mi ze začátku moc neseděl, než jsem pochopil celkovou chronologičnost vyprávění. Děj je velmi zajímavě a poutavě představován a má své silnější i slabší místa. Nevím, zda to je kniha, kterou bych si přečetl znovu, ale rozhodně nelituji.
Navzdory chvalozpevum, tady mi Bradburyho styl vypraveni nesedl. Knihu jsem navic cetl tesne po odlozeni prvniho dilu Hyperionu, coz mi ctivost Bradburyho slohu ponekud ztizilo. Povidky zacinaji jinak slibne, atmosfera je padesatkove naivni, z dnesniho pohledu snad az sestakova, zhruba po 100 stranach mi ale prislo vypraveni nezajimave, neosobni a ta americka povalecna patina me zacala spise unavovat. Vesmirna poetika se Bradburymu uprit neda, nekolik povidek je skvelych, atmosfera misty martansky kouzelna - dobrou polovinu knihy jsem se vsak ke cteni musel nutit. Klasika neklasika.
Když si i po mnoha letech pamatujete, ten skvělý pocit, který jste měli při čtení nějaké knihy, myslím, že se dá říct, že ta kniha byla fakt dobrá. U mne první setkání se žánrem sci-fi a hned na té nejvyšší úrovni. Pan Bradbury viděl do daleka a jeho vize nejsou vždy pro lidstvo příjemné, až příliš se v nich zrcadlí naše touhy po moci, ovládání, majetku, nadvládě. Na druhé straně nám dává i naději v lepší zítřky, a to je na jeho příbězích to nejlepší.
Neskutečně obdivuju Bradburyho za jeho nadhled a nadčasovost. Opravdu při čtení některých povídek mi běhal mráz po zádech (Usher II nebo Přijdou vlahé deště). Ale zároveň musím konstatovat stejně jako u 451 stupňů Fahrenheita, že mi nesedí jeho styl psaní a čtení jeho knih je pro mě spíše povinnost než radost a to se mi jako čtenáři příčí.
jedna z Bradburyho flagships :) od jej prečítania mám vždy pocit, že na Marse to vyzerá ako v arizonskej púšti počas naružovelého súmraku, ticho a teplý vietor. Niečo strašne staré a istým spôsobom tragické - presne rozhranie smrti a začiatku nového života.
No jo a ešte sú tam tie príbehy osídľovania, rakety a tak :)
Stručné a výstižné majstrovské dielo klasickej školy. Kniha pekne zachycuje ducha rozbiehajúcej sa Studenej vojny, kedy ľudstvu reálne hrozilo, že sa vyhodí do vzduchu jadrovými zbraňami.
Krásná, překrásná kniha. Asi nejlepší sci-fi, jaké jsem kdy četl. Toto Bradburyho mistrovské dílo totiž přesahuje úzce vymezenou škatulku s označením science-fiction. Jde o projev bezbřehé autorovy fantazie s až filosoficky pojatými příběhy o lidské povaze, ať už jde o jednotlivce nebo o lidstvo obecně. Bradbury psal o osamělosti, o touze poznávat, ale i dobývat a ničit. Kniha místy připomíná ostrou satiru, místy zasněnou pohádku a není v ní ani jedno jediné zbytečné slovo, v každé z krátkých kapitol je nějaké podobenství a hluboké- a přitom nenásilné- poselství. Tak takhle nějak to asi vypadá tam nahoře, tam, kde sídlí Inspirace. Děkuji Vám, pane Bradbury, že jste mi umožnil se na toto místo podívat...
Další skvělá sbírka povídek, která jí vlastně není :), protože jde spíš o takovou skládačku z příběhů mapujících dobývání Marsu a problémy Země, které se nevyhnou ani čtvrté planetě (byrokracie, rasismus, strach z jaderné války, různé "nicotné" problémky :).
Navíc vlastně nezáleží na tom, na které planetě v příběhu jste, problémy lidstvo pronásledují kamkoli. A přitom můžete být na zcela kterékoli, pokud si myslíte, že třeba na Marsu se s nimi poperete lépe.
Útržkovité zápisky z kolonizace Marsu. Poměrně složité a nepřehledné ke čtení.
Hurá!!! To je přesně to, co jsem tak dlouho hledal. Perfektní. Nemožné napsat to jakkoli lépe...jenom škoda, že těch povídek není mnohem více. Krom sebraných spisů pana Lovecrafta je toto dílo dalším, které bych si vzal na opuštěný ostrov. Rozhodně přečíst!
Myslím, že klidně takhle by to mohlo být. Nejlepší tak starý a přitom kniha neztrácí nic na aktualitě.
Pan Bradbury se opravdu překonal. Klasické sci-fi minulého století, které se nám dneska zdá přitažené za vlasy tím, jak je vlastně nereálné, což je vlastně důvod, proč je mnozí z nás čtou. A přitom tak krásně a zároveň smutně líčí příběh o lidské nenasytnosti a schopnosti zničit vše krásné.
Část díla
...ač bude stejně luna plát
1948
Brašnářství
1950
Břeh
1950
Dlouhá léta
1948
Kobylky
1950
Autorovy další knížky
| 2001 | 451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Jako povinnou četbu mě celkem bavila hlavně první polovina, ale ta druhá byla místy nudná.