Marťanská kronika
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13682/bmid_martanska-kronika-eRN-13682.jpg
4
1462
1462
Soubor povídek je kronikou osidlování Marsu pozemšťany. Popisuje první neúspěšné pokusy o přistání a navázání kontaktu, přes konflikty mezi marťany a pozemšťany, až po definitivní ovládnutí planety lidmi poté, co zničili svou předchozí planetu.
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 1991 , Magnet Press (ČR)Originální název:
The Martian Chronicles, 1950
více info...
Přidat komentář
Chtěla jsem si jí koupit, no ještě že jsem si jí stáhla do mobilu.. této knize je 68 let, pokud mne oči neklamou, o to víc je zajímavé, jak tohle autora napadlo?! Neříkám nic, vidím to stejně. Lidstvo prahne stále po něčem novém, a dojde až k tomu, že se zničí.. nicméně, zalíbilo se mi jen pár povídek. Nějak jsem se donutila k dočtení všeho.. ale asi to není nic pro mně. Občas jsem se ztrácela, ve jménech a tak.. no, číst už asi nebudu, ale klobouk dolů.. 68 let..
Nechce se věřit, že tohle bylo napsáno před 70 lety..... vizionářské scifi s depresivním pohledem na to, že ať už lidstvo expanduje kamkoliv, vždy si znovu vytvoří instituce na dohlížení na cokoliv se snahou zničit to co se nehodí a s koncem v sebedestruktivním finále.....a i přesto s kapkou naděje na konci. Fascinující čtení.
Kniha má velký přesah. Byla napsána před mnoha lety a přesto, je v ní poselství, které platí dnes možná více než kdy dříve. Ne všechny povídky se mi tolik líbily, ale celkově je kniha zajímavým a aktuálním pohledem na dnešní svět.
Sedmdesát let stará klasika žánru sci-fi, která v sobě nese stále aktuální poselství pro budoucí generace.
Má druhá knížka od pana Bradburyho – a řekla bych, že přestože mě tak nenadchla jako předchozích 451 stupňů Fahrenheita, i tak to bylo pěkné čtení.
Od začátku to s každou přibývající povídkou bylo smutnější a smutnější, jak se Marťani postupně ztráceli v propadlišti dějin na úkor lidské chamtivosti. A stejně nakonec i lidi, až na pár jedinců, zmizeli, protože se sami zničili.. Ten pocit marnivosti byl při čtení občas dost nepříjemný; a dobře že tak, aspoň si to člověk uvědomí, když čte.
Ale povídky samotné byly pěkné – třeba o tom muži, který se vzbouřil vůči posádce své lodi a chtěl uchovat marťanskou kulturu. Nebo ta o pronásledovaném potenciálním ženichovi, u té jsem se docela nasmála :D
Závěr byl nakonec docela nadějný – z lidí se sice „plnokrevní“ marťani nestanou, ale aspoň měli snahu se oddělit od válek, nenávisti a chamtivosti, která stejně vede k sebezničení.
Kniha se mi celkově líbila.
Citáty, které mne oslovily:
Co je vůbec život? Kdo ví, k čemu je, proč a kde?
Všechno, co víme, je, že jsme tu, že zase žijeme a víc se nikdo neptá. Prostě druhá příležitost.
Říká se, že vzpomínky z dětství jsou nejjasnější.
Copak staré vždycky neví, že přichází nové?
Celkově je tato kniha velmi dobře napsaná a čtivá. Některé povídky jsou samozřejmě lepší než ostatní. Nejvíc mě bavila povídka Pozemšťani, která měla výborný konec.
Tato kniha je velmi nadčasová, ostatně jako většina textů od Bradburyho.
Celkové hodnocení 75%
Popis toho, jaké je člověk neskutečné hovado. Naprostý trus vesmíru, který má v hlavě jenom sám sebe a své prospěchářství.
Popis toho jak se turistický zvratek - vidlák, (vždy se jedná o osoby, jenž svou nadřazenost staví do nekonečných výšin a jsou nevázaným postrachem, jenž se opájí ve vlastní skvělosti) chová jako prachbídný a netolerantní chrchel, ke všemu co mu je cizí. Přetváří jiné kultury, vynucuje jediný správný názor, jenž je ten jeho a masturbuje nad svou výjimečností.
Popis diktarury, kterou nám přináší posun technologie do zamotaných výšin rychlého pokroku.
Osídlování jiných vesmírných těles jest dost pravděpodobným scénářem blízké budoucnosti. Neboť lidstvo je značně přelidnění, masivně si vytírá prdel s čímkoli co mu není ku prospěchu. A tak je pouze otázkou času, kdy bude nuceno rozmrdat další část vesmíru, aby tak udrželo svůj druh v chodu.
Klasické dílo sci-fi z doby raketového nadšení, ačkoli Bradburyho pohled byl výrazně skeptický. Dodnes aktuální, i když některé představy o budoucnosti, v které žijeme dnes, mohou působit úsměvně... Je to ale hlavně výborně napsané.
Srdcovka :-) Prostě to nej z historie science fiction. Skvěle rozebrané namyšlené lidstvo, zde tedy hlavně Američany. Poučné i vtipné, simply the best!
Napínavý a zajímavý začátek se v polovině knihy zlomí na naprostou nudu. Sbírka příběhů postrádajících pointu.
Moje srdcova zalezitost.
Ma sve mouchy, asi jako kazda kniha.
Bradburyho suchy styl se hodi vice do kratkych povidek, nez delsich del, nicmene v pripade Martanske kroniky sedi, alespon podle meho nazoru.
Depresivni prostredi, takrka hororove, je necim, cim se Bradbury vyznacuje a jedna se o jeho typickou atmosferu.
Rozhodne se nejedna o knihu pro pozitivni slunickare, ktere znechuti trocha ponurosti a ciste beznadeje, rozhodne je ale necim, cim si clovek s otevrenou mysli dokaze rozsirit obzory vziti se do lidi s jinym, ac negativnim, pohledem na budoucnost (a z hlediska metafory i na soucasnost).
Kondenzovaná deprese a nudný styl. Přesto jsem ráda, že jsem dočetla celé. Spíš než dobré sci-fi je to dobrá sonda do poválečné atmosféry. Radost z jednoho míru ubíjely nové konflikty, strach a hořkost, že jsme ani přese všechny pokroky nedokázali vyřešit vzájemné spory, které nás nyní mohou zničit. Období 45-69 v západních zemích máme možná zkreslené. Já rozhodně. Vidím jen předměstí, bílé ploty, beatniky a hippies. Moje chyba.
Tahle kniha zřetelně ukazuje všechny problémy a obavy tamní doby. Rasismus, podivné normy, pokrytectví, byrokracii, technokracii.
Jo a taky patriarchát. Všechny hlavní postavy jednotlivých příběhů jsou muži, ženy vaří. Ale když mužům ty vědy a pokroky jdou tak skvěle!
Zajímavá kniha z minulosti o budoucnosti co už žijeme, a naštěstí se nevyplnila. Některé části mě bavili více, některé vůbec. Doslov pana Škvoreckého zajímavý.
Tak jsme jeli s rodinou na dovolenou do kempu na Malou Fatru a já si vzal tři knihy - přečetl jsem však čtyři!!! ...stránky... a až cestou na Šumavu a zpátky tento víkend jsem ztrestal tuto malou knížečku - ještě, že je to tak daleko a jede se tam dvakrát tak dlouho jako do Tater.
O této knize jsem si myslel, že bude jen o nějaké kolonizaci Marsu a úha popis kulhá! Je to sice o kolonizaci Marsu, ale to je jen podium pro to, co se děje za oponou a tím je zdrcující kritika americké civilizace - potažmo spíše moderní civilizace jako celku. Kritika naší nenažranosti, bezohlednosti, chamtivosti a destruktivity. Popis tupého amerického turisty, s pocitem nadřazenosti, v Mexiku je neskutečně trefný. A tak se lidé chovají v tomto pozoruhodném dílku na Marsu.
Nepřijde mi to, jak je to v popisu, že by to byly povídky, ony jednotlivé kapitoly pojednávají sice o různých lidech v různých časech, ale jde pořád o jedno a to samé a postavy z prvních kapitol se objevují i v posledních, tak jaképak povídky?
Bradburymu se povedlo sepsat úžasnou osobitou výpověď strachu z atomové války, cenzury a ztráty lidskosti. Určitě se v tom odrazila doba McCarthismu a studená válka. V mnoha ohledech neztratila kniha nic na své aktuálnosti z padesátých let. Snivé a poetické pasáže dodávají knize na čtivosti a některé kapitoly (ne povídky), lezouc pralesem na Plechý jsme nemohl dostat z hlavy, rozhodně poctivých 95%.
Jo a jedna z posledních poslední kapitol, kdy roboti opečovávaní prázdný dům - úplně jsem si vzpomněl, že něco takového jsme četli na základce jako protiválečné čtivo. A vůbec si nejsem jist, jestli to bylo z Marťanské Kroniky nebo z pera nějakého Sovětského tvůrce, dlouho to leželo zasunuto v paměti a jen občas problesklo jako vzdálená vzpomínka - bylo to jako objevit sbírku něčeho z dětství.
Knihu jsem poprvé četl jako "malý kluk", někdy kolem desti let. Dodnes to byl pro mne zážitek, asi proto se ke knize občas vracím.
Část díla
...ač bude stejně luna plát
1948
Brašnářství
1950
Břeh
1950
Dlouhá léta
1948
Kobylky
1950
Autorovy další knížky
| 2001 | 451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Pan Bradbury se opravdu překonal. Klasické sci-fi minulého století, které se nám dneska zdá přitažené za vlasy tím, jak je vlastně nereálné, což je vlastně důvod, proč je mnozí z nás čtou. A přitom tak krásně a zároveň smutně líčí příběh o lidské nenasytnosti a schopnosti zničit vše krásné.