Marťanská kronika
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/523954/bmid_martanska-kronika-652278aacf07f.jpg
4
1462
1462
Šestadvacet volně spojených povídek líčí budoucí kolonizaci Marsu. Lidé přicházejí a svým vpádem ruší tiché kouzlo rudé planety, ale nakonec – po letech nesnadného vzestupu a následného pádu – ji stejně opouštějí a ponechávají znovu osamělou a ztichlou. Jen vítr se prohání opuštěnými městy pozemšťanů a dávno vymřelými letovisky Marťanů. Celou knihou prostupuje zvláštní touha po dálkách, nostalgie a smutek nad pádem martského ráje, který lidé ničí od svého prvního přistání na písečné planetě. Do tváře Marsu spisovatelé často projektovali své obavy a sny – zvláště od dob Války světů od H. G. Wellse. V době, kdy převládala burroughsovská vize barvotiskových dobrodružství, jež na Marsu králů a princezen zažívají odvážní hrdinové, přišel Bradbury s originální kronikou plnou poetických obrazů. A právě jeho vize přetrvala a udivuje čtenáře svou působivostí dodnes. Překlad knihy byl pro nové vydání zrevidován, doplněn úvodním slovem, jež pro jubilejní vydání v roce 1997 napsal sám autor. Závěrečný portrét Raye Bradburyho pochází z pera německého znalce science fiction Rainera Eisfelda.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 2023 , Kniha ZlínOriginální název:
The Martian Chronicles, 1950
více info...
Přidat komentář
Tak tahle kniha se mi tolik zalíbila, že jsem si ji prostě musela koupit do své knihovničky. Četla jsem ji již několikrát a vždy tam najdu něco, co mě opravdu chytne či zaujme.
Jakoby každou povídku psal jiný člověk, vzájemně na mě působily opravdu rozdílně, jakoby spolu ani nějak nesouvisely, ale možná v tom jsem objevil tu krásu. Protože pokaždé, když jsem četl další část, tak jsem ochutnal z Bradburyho Marsu něco jiného, jinak chutnajícího.
A druhá věc - málokdy si říkám, že autor má opravdu krásný styl, ale u tohoto Bradburyho díle jsem si to řekl hned několikrát.
"Na co se tak upřeně díváš, tatínku?"
"Hledal jsem pozemskou logiku, zdravý rozum, moudrou vládu, mír a odpovědnost"
"To všechno tam nahoře?"
"Ne. Nenašel jsem to. Tam už to není. Možná, že už to tam nikdy ani nebude. Možná, že jsme si jen namlouvali, že to tam vůbec někdy bylo."
Jeden kronikářský zápis lepší než druhý. Co střípek, to překvapivý závěr a jemná filozofie. Radost něco takového číst!
Nejvíc se mi líbila pasáž Usher 2 aneb o pomstě milovníka literatury lidem, kteří veškerou nerealistickou literaturu zničili, vymýtili ze Země. Dokonce i všechny pohádky, což je největší zločin. Jakožto také velký kamarád literatury jsem mu naprosto rozuměl. Jeho pomsta byla opravdu stylová :)
Přesně tohle je ten důvod, proč miluju fantasy a sci-fi literaturu... a protože sama bych to neřekla líp, použiju slova Františka Vrby, který se ke knize vyjádřil v Doslovu.
"Někteří umělci a básníci si ve fantastické science fiction našli svůj nový prostředek, nový způsob vyjádření pro životní pocity současného člověka a jeho vztahu ke světu. Uvědomili si nesmírně rostoucí zájem široké veřejnosti o převratné vědecké objevy a technické zázraky posledních desítiletí. A zároveň rozpor mezi skvělostí těchto objevů a strašlivou možností jejich zneužití.
Sama literární forma vědecké fantazie je tedy odrazem velmi naléhavých problémů dnešní skutečnosti a není proto divu, že po ní sahají i autoři, kteří patří k nejpřemýšlivějším a nejcitlivějším. Využívají populární formy, aby vštípili zrnko vážné myšlenky i čtenáři, který by před reálnou nefantastickou vědeckou studií nebo před pokrokovou vědeckou analýzou společenských problémů otráveně či zděšeně ucouvl.
Forma fantastické fikce se stává nejednou inteligentní kamufluží pro myšlenky, které by jinak narazily."
Jak může s něčím takovým soupeřit Stmívání, Smečka nebo i Hunger games?
Vše výstižné už napsal paulhunter...
...tedy velmi chytlavý román (otevřeno a dočteno na jeden zátah během sobotního odpoledne) ve formě zřetězených povídek, který je neuvěřitelně aktuální i po více jako 50 letech od svého vzniku. Bradburyho sci-fi je prostě jiná... řekl bych silně humanistická a v jistém smyslu to vlastně sfi-fi ani není, hlavně ve srovnání např. s Clarkem. Ale možná o to více obsahuje myšlenek a témat vhodných k zamyšlení.
Je pravda, že některé povídky osloví více, některé méně; tak už to u povídkových sbírek bývá. Já kromě těch, o kterých psal paulhunter, zmíním ještě jednu povídku: „Přijdou vlahé deště“. Pro mě velmi, velmi silná minimalistická záležitost a mistrovský literární kousek. Poprvé jsem se s ní setkal už v páté třídě základky a už tenkrát mi učarovala, hlavně scénou stínových postav na zdech domu...
Knihu jsem přečetl za velmi krátkou dobu a to nejen díky krátkému rozsahu, ale především kvůli tak napínavému a tajemnému ději, který mě naprosto uchvátil. Hodně na mě zapůsobilo autorovo varování před následky atomové války, je zde patrný odraz 50.let minulého století, kdy ve světě zuřila Studená válka a lidi měli strach co vlastně přijde...
Spíše než sbírku povídek, připomíná Marťanská kronika román, rozdělený na několik časových úseků, které na sebe přímo i nepřímo navazují. Dílo mě překvapilo hlavně z důvodu rozmanitosti jednotlivých částí a Bradbury mi opět připomněl, proč ho mám, jakožto autora sci-fi, tolik rád. I přesto, že zde Bradbury neřeší například technickou stránku letů ze Země na Mars a povaha planet zcela neodpovídá skutečnosti (vždyť dílo bylo vydáno roku 1953), příběhu to neškodí. Tím hlavním tématem je především povaha lidství a vztah člověka vůči své domovské planetě a i přes stáří knihy je Marťanská kronika plná zajímavých myšlenek, které jsou jsou navzdory času stále aktuální.
Kronika obsahuje i slabší texty, ale pokud bych měl vybrat ty nejlepší, byly by to Pozemšťané, Třetí expedice, ... ač bud stejně luna plát, Mlčíčí města a závěrečný Výlet na milión let, který mě potěšil především posledním odstavcem, uzavírajícím celé dílo jak se patří.
Nejsem příznivcem sci-fi, ovšem táto sbírka mě nesmírně zaujala. A rozhodně ne proto, že autor má dobré jméno. Povídky nejsou pouhým vyprávěním, v každé se dá najít mnohem více, především jsou tam odpovědi na ty nejdůležitější otázky: co doopravdy jsme, kam jdeme a jaká je naše úloha na této planetě.
Líbí se mi i zpracování povídek a barvitost vyprávění, dovedu si živě představit každý děj a všechny povídky mají zvláštní snívou a někdy dokonce optimistickou náladu. Určitě stojí za přečtení.
Navíc kniha je skvělou inspiraci pro ilustrátory!
Po pravdě příliš nechápu zdejší hodnocení. Možná jsem měl příliš vysoká očekávání, možná mi to prostě jen nesedlo a možná to prostě není zas tak dobrá knížka. Opravdu nevím. Zato však vím, že některé části, úseky, kapitoly či povídky jsou opravdu slušné, jiné naopak moc ne. Co knize však chybí zdaleka nejvíc, je nějaká soudržnost či pojítko. Zejména díky tomu dávám poměrně nízké hodocení.
Bezkonkurenčně nejlepší povídková kniha všech dob.
Bradbury je prostě génius na povídky. Neexistuje ve světové literatuře srovnatelný autor.
Miluju soubor Ilustrovaná žena, ale tyhle jsou prostě nej
Čo poviedka, to ďalšie sústo myšlienok na zamyslenie. Všetky majú hlbší zmysel a odkaz v nich zakódovaný je zrejmý. Ak má beletria všeobecne svoju krásnu literatúru, tak zo žánru sci-fi by v nej nemali chýbať Bradburyho diela a Marťanská kronika zvlášť. Absolútna klasika s absolútnym hodnotením odo mňa.
Rozhodně stojí za přečtení. Dostala jsem se k ní díky četbě k maturitě, a byla jedna z mála, co mě opravdu zaujala a ve spoustě myšlenek jsem se s ní mohla ztotožnit.
Geniální kniha, jak expedice ze Země začaly objevovat Mars a po počátečních neúspěších se jim podařilo planetu skoro dokonale zničit. V ničení civilizací máme praxi.
............ koukám, někdo dá kronice 4 hvězdičky , přitom "skvěloušovi kájovi maříkovi" za pět knih 25 hvězd...... uf,uf - něco smrdí ve státě dáns..... vlastně českém.........
Uzasna knizka, ve ktere podle me nejde ani tak o mimozemske civilizace, jako ukazat na lidskou hloupost a nepoucitelnost z vlastnich chyb. Je to jedna z mych nejoblibenejsich knih.
Část díla
...ač bude stejně luna plát
1948
Brašnářství
1950
Břeh
1950
Dlouhá léta
1948
Kobylky
1950
Autorovy další knížky
| 2001 | 451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Marťanská kronika byla první knížka, kterou jsem od Bradburyho četla, takže jsem nevěděla, do čeho jdu. Proto jsem ze začátku byla mírně v šoku z toho, jak lehce autor likviduje jednu posádku za druhou a nebere si k tomu žádné servítky. Kdo autora zná, nemůže ho to překvapit. I když je kniha sbírka povídek, nepůsobí tak. Jednotlivé příběhy na sebe navazují, takže spíš vytvářejí dojem kapitol.