Martin Juhás čili Československo

02.03.2020

Pan Zábranský, pokud čte zdejší recenze, mě mít rád nebude. Co to je zase za pseudointelektuální exhibici? Začal jsem číst v dobré víře, že se něco zajímavého dozvím a ejhle - tumáš čerte kropáč - opět nějaká autorova onanie. Dám 2 hvězdy, za to, že je to tak tlustý. :-)

07.07.2018

Román Davida Zábranského je pozoruhodný a neobvyklý nejen svým rozsahem, propracovaností i neobvyklým přístupem, ale přečíst a pochopit ho může spíše trpělivý čtenář, schopný orientovat se ve složitém textu, ochotný přistoupit na autorovu hru a pochopit jeho styl humoru. Pak se mu tato kniha bude líbit.

13.03.2018

Zvládl jsem dočíst jen první část a pak jsem se přes veškerou snahu už nedokázal přinutit k tomu, abych ve čtení zbylých tří čtvrtin pokračoval. Byla tam i zajímavá místa, ale negativa z mého pohledu převážila: příliš mnoho postav, ve kterých jsem se ztrácel a nedokázal si k nim vytvořit nějaký vztah (a třeba titulní hrdina v první čtvrtině ani ještě téměř nevstoupil do děje), až příliš křečovitá snaha o prvky magického realismu (který mám jinak rád), který ale moc nefungoval, a hlavně jakási negativní až zlá energie, která z celého textu plynula (vím, že to zní legračně ezotericky, ale nevím, jak jinak ten pocit z knihy popsat).

28.05.2017

Není to lehké čtení. Není to pravý historický román, není to pravý magický realismus. Je to kniha, která využívá mnoha různých žánrů, které zároveň paroduje a zároveň si z nich bere to nejlepší. Kdo vydrží, bude odměněn parádním čtenářským zážitkem.

29.01.2017

600 stran, který mi nikdo nikdy nevrátí. Nikdy. Ani nevim jak jsem k tomu přišel - vlastně vim! Letmo sem přelítnul recenzi na Respektu, kde to někdo svým významem pro českou literatruru přirovnává k Sestře od Topola a Dějinám světla od Němce. Retardovanější recenze v historii recenzí se povedla jen Vojtěchu Lindaurovi na desku OK Computer.

Zábranský psát umí, písmena mu jdou, slova i věty na sebe navazujou. Tady žádnej problém. Problém je příběh. Martin Juhás čili Československo je kronika, která pokrejvá období od vzniku první republiky až po konec druhý světový, resp. po rok 1948. Z českýho dějepisu se toho čtenář ale dozví velký hnědý. Na druhou stranu příběh ale obsahuje jako bonus magickej realismus. Což je takový literární reggae (nikdo normální nemá rád reggae). Takže se občas v příběhu vyskytujou letající ryby a Martin si vyleze z matky před porodem a prochází se městem. Pak zase zaleze a počká si na porod. Ano, doopravdy.

Počet postav Zábranský vokoukal od Marquéze, takže už asi po třetině jsem se začal ztrácet v tom, kdo je kdo. Hlavní postava Martin Juhás se v knize vyskytuje asi tak 20% času. To by mi ani tak nevadilo, kdyby knize vládla nějaká snesnitelná dějová linka. Juhásův ocko přijde ze Slovenska do Strakonic - tam se odehrává většina děje - a pak se zase vrátí na Slovensko. Zábranský je občas velmi vtipnej, ale bohužel používá jev, kterej mne vytáčí do běla "Ale kde, ptáte se, kde se k té válce schylovalo? Chcete to vidět, je to tak? Schylování k válce vás zajímá víc ... Že ano?” Adresovat čtenáře je stejně smysluplná disciplína, jako komentovat svoje vlastní honění.

Jako bonus pak v poslední třetině knihy se všechny zemřelý postavy - a že jich neni málo - vrátí v podobě racků. Dalších asi sto stran pak sledujeme debatu racků o tom, co dělali za života. Krom toho taky sledují z výšky žijící postavy příběhu a komentují jejich počínání.

Kniha má od všeho trochu, je to pompézní jak já po 12ti jägrech, je tam opera, je tam techno, je tam reggae, je tam mlíko, je tam písek, je tam chlupatý podpaží - ale je to kokotina jak barák. Hlavně ale to je dlouhý jak Vladimír Dlouhý a proto bych chtěl sám sobě pogratulovat, že jsem to dočet. Nevim co si tímhle sebemrskačstvím furt dokazuju. 3/10.

14.07.2016

Krátce: zkusila, nepochopila, odložila...

30.05.2016

Tak nějak nevím, komu je tahle kniha vlastně určená: nedokážu si moc představit, že by byl čtenář, který by si tohle čtení užil, ať už ryze po humoristické stránce (na což je ale román moc složitý a po čtenáři vyžaduje značné soustředění i trpělivost), nebo právě kvůli té ,,intelektuálské výzvě“, kterou ale podle mě ve výsledku přebíjí holá bizarnost, které je v románu se vším tím magickým realismem tolik, že to jednoho po čase chtě nechtě otráví... Román je po ,,řemeslné stránce“ důmyslný, všechna čest, problém ale je, že těch 600 stran prakticky postrádají smysluplný příběh: postavy, které jsou spíš metaforickými reprezentanty soudobého celospolečenského a politického dění, se pohybují ve zvláštní vykonstruovanosti, jako by na hraně intimních, zároveň však i velkých dějin, implikují v sobě dějinný vývoj ČSR, přitom jsme ale celou dobu svědky jen jejich banální každodennosti, na které je historie maximálně její kulisou. Vševědoucí nadosobní vypravěč pak tuhle postmelovanou směsku čecho-slováckého potýkání nijak nevysvětluje (nevysvětluje ani zmiňované historické pozadí), ale předává ji (velice velice ukecaným způsobem) spíš jako koncept víry, kterému se čtenář buď podvolí a přijme jej, nebo ne.
Sama jsem se v některých pasážích dobře bavila, oceňuju taky neotřelý pohled na jinak smrteně brané téma, jako celek to na mě ale působí spíš jako nějaká autorova soukromá exhibice, protahovaná onanie, jejíž vyvrcholení se někde ztratilo. 3,5/5

Nedělám to, ale v tomhle případě se přidám k početné skupince lidí, kteří knihu zatím odloží nebo nedočtou vůbec. Měl jsem knihu odložit ještě před narozením Martina Juháse, ale pořád jsem čekal, že snad........něco se stane, přestane ten příval metafor a šíleností,nestalo a nepřestalo. Autora bych asi nejvíc přirovnal ke kříženci Kinga, Irvinga a Marqueze, který byl v čase psaní této knihy vydatně živený houbičkami z kategorie halucinogenních a je to škoda, protože se nedá říct, že by tam nebyla chytlavá a čtivá místa. Škoda.

Zkoušel jsem to, zkoušel. Potom zase zkoušel. Ale nešlo to. Odkládám. Vůbec mě to nechytlo, spousta bizarností mě odpuzovala a slovní ekvilibristika (i když úctyhodná!) mě spíše rušila a nutila vracet se v textu zpět, stejně jako rychlé přeskakování mezi postavami a jejich příběhy. Ne, zkrátka tohle není šálek mého čaje.

11.03.2016

V pořadu U zavěšené knihy na ČT ART jsem se o této knize dozvěděl, viděl jsem i rozhovor s autorem, velice mě zaujal, dobře se vyjadřoval, byl jsem zvědav - témata byla lákavá - historie soužití Čechů a Slováků.
Zpočátku musím říct, že jsem byl příjemně zaujat bohatostí textu, nápaditostí obrazů, metafor. Ale postupně se vršilo a přibývalo tolik bizarních epizod, že mi ta kumulace zabránila pokračovat. Přesto bych se rád k textu ještě vrátil, protože slovní zásoba a informovanost autorovi určitě nechybí. Minimálně v té pestrosti a bohatosti jazyka je skryta krása, ale musím ji užívat po kapkách. Zároveň trochu lituji, že...očekával jsem text více se blížící např. Náměsíčníkům od Hermanna Brocha...atd.