Možná teď
Colleen Hoover
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537026/bmid_maybe-someday-mozna-ted.jpg
4
87
87
Maybe Someday série
< 2. díl
Co je důležitější? Přátelství, věrnost nebo láska? Ridge a Sydney jsou šťastní, že mohou být konečně spolu a necítit při tom vinu. Vztah Warrena a Bridgette je ale stejně bouřlivý jako dřív a Maggie bojuje se svou nemocí. Když Maggie narazí na starý seznam věcí, které by chtěla jednou udělat, rozhodne se žít naplno a začít si své sny plnit... Možná jednou totiž někdy může znamenat právě teď. Doporučený věk 17+... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež
Vydáno: 2024 , Yoli (ČR)Originální název:
Maybe Someday 2: Maybe Now
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Nejsem zvyklá dávat CoHo hodnocení pod 4*, ale pokud jde o tuhle knihu, nemůžu jinak. Něco mi tam chybělo. Obvykle její knihy hltám do několika hodin, ale s touhle jsem se loudala celých 18 dní a nic mě nenutilo se ke čtení vracet. Byla to trochu nuda. A konec byl možná až moc dokonalý.
Nerada se přiznávám, že jsem se tentokrát se svou oblíbenou autorkou docela nudila. Příběh Sidey a Ridge se mi zdál jako nastavovaná kaše, byl plný vaty a přeslazeného klišé.
Vztah Maggie a Jakea se vyvíjel trochu na pozadí a přitom právě tady se projevila pověstná čtivost Colleen Hooverové.
Navíc se všichni aktéři utápěli v neskutečném množství pocitů, ale asi to byl autorčin záměr, který jsem bohužel úplně neocenila.
A závěr knihy? Ten na mne působil trochu jako červená knihovna...
Colleen je má srdcovka, ale musím přiznat, že tohle pro mě nebylo úplně na 100%. Až jsem se chvilkama přistihla, že se u čtení trochu nudím, a to se mi u jejích knížek nestává. Ale moc ráda jsem se zase vrátila k Sydney a Ridgovi.
Děj se mi vlekl, několikrát jsem odkládala. Nebyla to typická "Hooverovina", přišlo mi to sušší. Nechyběla romantická linka, za mě až přeslazená, točilo se to se Sydney a Ridgem pořád dokola. Víc se mi libila dějová linka Maggie. Bylo to takové romantické klišé na zakončení prvního dílu, kdy všichni skončí šťastně, mají se rádi a všechno je růžový. Přišlo mi to jako by si druhý díl vybrečeli fanoušci, nešlo to úplně autorce ze srdce.
Víc mě bavil příběh Maggie než Ridge a Sydney. Kdyby byl příběh zaměřený jen na ní, tak by to bylo lepší.
Tento příběh mě za srdce moc nevzal. Všichni byli až moc dokonalí, navzájem ohleduplní. Až mě to iritovalo.
První díl jsem četla před sedmi lety, tak mi chvíli trvalo než jsem se chytla. Ale pak to bylo zase stejně čtivé jako téměř všechny knihy autorky. Ráda jsem se vrátila k Sydney a Ridgeovi a jejich přátelům.
Pokračování románu MOŽNÁ JEDNOU…
Tohle bylo opět skvělé, prostě Colleen – za mě už sázka na jistotu. Když ji miluješ není co řešit… Jestli se někdy bude vyhlašovat cena za romantiku – u mě má hlas 100% - za mě je Colleen prostě královna romantiky s přesahem. Vždycky do svých románů vloží takové to malé něco, které mě přiková ke knize a vyplivne až na konci. Miluji tyhle stavy, kdy hltám jednu stránku za druhou. Nejsem ani trochu cílová skupina, ale její knihy miluji, jsou úžasné. MOŽNÁ TEĎ byla o malinko slabší než Možná JEDNOU, ale i tak jsem si ji hodně užila a řadím ji hodně vysoko.
Vše důležité je napsáno v anotaci, takže Vám přeji příjemný zážitek a doufám, že si ji užijete stejně jako já. Určitě doporučuji a knihu zařazuji do své zatím malé sbírky Collinek
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze. #spoluprace
Přiznám se, že z prvního dílu jsem si nepamatovala skoro nic, ale podle hodnocení z roku 2017 se mi to očividně líbilo a bodejť by ne, když je to Colleen Hoover.
Nyní jsme se dočkali přeloženého pokračování a já do toho šla jako s každou další jinou knihou od autorky, a to byla zjevně chyba.
Po první třetině jsem si dokázala dát dílky k sobě a tušila jsem, co se v Možná jednou odehrávalo. Když se ale nad tím druhým dílem zamyslím, přišel mi tak nějak o ničem a trochu i zbytečný.
Ano, postavy se potýkají se zdravotními problémy a řešily se tam závažná témata, ale něco podstatného mi v příběhu scházelo.
Možná teď je aktuálně nejslabší kniha od Colleen. Stále je to velmi čtivé, střídá se tam dost pohledů, takže vidíte do hlavy skoro všem, ale rozhodně mě nezasáhla tolik jako předchozí knížky.
(SPOILER) Pojďme si říct, že tohle byla slabší kniha CoHo. První díl Možná jednou se mi moc líbil - téma hluchoty a kapely byla velice zajímavá. Druhý díl na začátku jsem byla nadšena z linky okolo Maggie, ale postupem času se mi do knihy moc nechtělo, což je u této autorky snad první kniha. Trochu mi vadilo, že je Sydney tak bezchybná a pro všechny úplně boží bez jediné chybičky. :-D Ridge ji stále bezmezně miluje, ale musí se také starat o Maggie, která má zdravotní problémy, to se týká také jejich společného kamaráda Warrena. To, že je Sydney až tak chápavá ve všech směrech ohledně bývalé přítelkyně Ridge je trochu moc sluníčkové. :-D Bridgette je docela v pohodě postava. Celkově knize zase tak špatné hodnocení nedávám, jelikož opravdu do čtvrt/půl knihy se mi to celkově četlo poměrně hezky. Těším se na další knihu od CoHo, protože i po této knize ji mám stále ve svých top autorech. :-)
Když knižka vyšla vubec jsem si nemohla vybavit o cem byl prvni dil, ale i přes to, mě tento dil bavil od prvnich stranek... Hrozne ma zajimalo jak to se všemi dopadne. Collen opět nezklamala a ja mohu knihu jen a jen doporucit
Člověk někdy musí dát na první místo sám sebe. Když nežijete tím nejlepším způsobem sami pro sebe, pak za sebe nemůžete to nejlepší vydat pro blízké.
Když nenávidíte sami sebe a jste sami, problém spočívá v tom, že nemáte nikoho, kdo by vám připomněl vaše dobré vlastnosti. Potom se nenávidíte víc a víc, až začnete všechno ve svém životě i sobě sabotovat.
Na omluvy by nemělo docházet na základě reakce toho, komu bylo ukřivděno. Ale kvůli křivdě samotné.
Život bychom neměli stavět na tom, jak může skončit. Měli bychom ho stavět na zkušenostech, které ke konci vedou.
Žít v průměrnosti znamená životem plýtvat.
Velmi si líbilo kamarádství a oddanost, kterou mezi sebou měli. Ale některé postavy mi lezly na nervy.
Možná jednou a Možná teď jsou moje srdcové záležitosti
Myslím, že tyhle postavy Vám alespoň na chvilku změní pohled na svět, donutí se nad věcmi více a jinak zamyslet a začít trochu jinak uvažovat.
Nádherná kniha, opět s hlubším podtextem, krásně napsaná, čtivá :-) Prostě Colleen :-)
Postavy mi teda na svůj věk přišly dost vyspělé, což se v reálném světě bohužel moc neděje, ale jinak nemám co vytknout :-)
Kdyby mi bylo dvacet let, tak super. Zřejmě jsem na tohle už stará :-D . Tolik přecukrovaní mezi Sydney a Ridgem bylo na mě prostě moc, Bridgett nesympatická postava a Warren ušel. Začátek vypadal dost dobře, těšila jsem se linku Maggie vs. Jake. Jen tam bylo více Sydney s Ridgem. Spisovatelka chtěla spíše víc poukázat na vývoj mezi současným vztahem a starání se o nemocného člověka z bývalého vztahu a jak se s tím vyrovnávají jejich protějšky. I to se v životě stává. Nicméně dávám 4* , kniha se čte svižně.
Z prvniho dílu (Možná jednou), jsem byla dost nadšená. Celkově se mi všechny knihy od autorky líbily, samozřejmě mám své favority, ale asi jsem nikdy z její knihy nebyla vyloženě zklamaná. Možná teď se mi četlo opět dost dobře, je zde hodně chatů, takže příběh utíká o to rychleji. Bohužel to, jak jsem byla začtená do prvního dílu a nemohla ho odložit se tady nekonalo. Možná kdybych je četla hned po sobě, byla bych více v obraze a příběh mě tak zajímal více. Ale i přesto to je velmi dobře napsaná kniha, která určitě (pokud se vám líbil i první díl) stojí za přečtění. 3,5/5
Mé hodnocení je způsobeno z větší míry oblibou paní spisovatelky, ale myslím si, že pokračování knihy se povedlo :))
Chování postav mi na jejich věk přišlo vyzrálé, ale když řešíte zdraví a různé handicapy, musíte dospět velmi rychle
Autorovy další knížky
| 2018 |  Námi to končí |
| 2016 | Odvrácená tvář lásky |
| 2014 | Bez naděje |
| 2020 | Pravda, nebo lež |
| 2014 | Život jedna báseň |
Málokteré knihy od Colleen Hoover hodnotím nižším hodnocením. Ale tady jsem musela. Nějak přestávám mít ty její druhé a navazující díly ráda. První díl je vždy boží a miluju ho, ale druhý? Přijde mi skoro pokaždé nucený a bez té čtivosti a emocí.
I čtení mi trvalo mnohem déle než kdy jindy. Určitě k tomu přispěla má nemoc, ale i když mi pak bylo lépe, neměla jsem potřebu dozvědět se, jak to bude s postavami dál.
Jak už je u Colleen známo, vždy umí překvapit a totálně emočně rozložit. Tentokrát nic. A co se týče konce, tak to bylo vše najednou rychlé a sladké.