Meč osudu

15.05.2020

Druhá povídková kniha o Zaklínačovi Geraltovi byla lepší než první. Už jsem se více orientovala v postavách, myšlenkách, zákonitostech i autorově stylu, který hlavní myšlenku většinou nedá najevo napřímo, ale pouze v náznacích. Pěkné je ale "orámování" každé povídky jednou opakující se ideou, jedním motivem (př. Věčný oheň, Hranice možností, Trochu se obětovat...)
Nejvíce se mi líbily povídky Věčný oheň, Trochu se obětovat a Meč osudu. Zato epilog mi moc nesedl. Vůbec se ke zbytku povídek nehodí, i když je povedeným odlehčením.

15.05.2020

Až na konec, který je bezpochyby "spoilerem" konce série mě kniha nadchla, otevřela mi dveře do krásného fantasijního světa a na pár dní (tak "dlouho" mi trvalo knihu přečíst) mě z něj nepustila. Doporučuji všem co se chtějí vydat na dobrodružství a uniknout do světa kde nic není nemožné. Co víc říct? Další díl, prosím.

13.05.2020

Druhá část povídek mě nezklamala. Dosahovala stejných kvalit jako první díl. Přečetla jsem to jedním dechem, asi ani neumím být objektivní, protože jsem si tuto sérii zamilovala a neskutečně se těším, až se pustím do ní samotné. Docela dlouho jsem přemýšlela, co k téhle knize napsat, protože jí nemám co vytknout. Myslím, že Zaklínač se mi naprosto trefil do vkusu, že je to taková symbióza. Opravdu doporučuji všem, kdo si chtějí přečíst fantasy, která vskutku za něco stojí, protože tohle by mohlo splnit vaše očekávání. A to i povídky, přestože nejste na povídky jako já, ale líbí se mi, že na sebe docela navazují, nebo mají souvislosti, takže mi ani moc nepřijde, že by to byly povídky.

07.05.2020

Přečetl jsem další díl,kdž si chce někdo odpočnout a snít může tuto knihu si klidně přečíst.

05.05.2020

Já – příležitostný čtenář žánru fantasy, jsem se pustil do druhého dílu Zaklínače. Tato kniha má vysoké hodnocení a hodnotilo ji poměrně hodně čtenářů, ale já úplně nemůžu sdílet toto nadšení. V této knize nalezneme povídky jako v prvním díle. Některé povídky se mi hodně líbily (Trochu se obětovat), jiné povídky mne oslovily méně (Hranice možností, Věčný oheň). Nejslabší povídkou z celé knihy byla povídka Věčný oheň. Kniha obsahuje také epilog, ve kterém nastává jeden důležitý moment, ale celkově mě ten epilog také moc nebavil. Některé části se mi hodně líbily a četly se jedním dechem, jindy zase docházelo k tomu, že jsem se chvílemi začínal nudit, bylo to nezáživné. Někdy mám pocit, že se v knize vyskytuje velké množství postav, a pak se chvílemi začínám ztrácet. I v tomto díle se setkáme s postavami, se kterými jsme se seznámili v 1. díle (Marigoldem, čarodějkou Yennefer..). Myslím si, že některé názvy postav a různých bytostí mohl autor pojmenovat jinak, aby se lépe četly jejich názvy, ale to je jen taková moje myšlenka. Zaklínač opětovně zažívá různá dobrodružství a setkává se s různými bytostmi. V knize se také vyskytují vulgarismy. Ačkoliv se jedná o povídky, kniha působí celistvě a v epilogu jsou zmíněny všechny postavy, které se vyskytovaly v jednotlivých povídkách. V knize se prolínají také různé myšlenky.

Řekl bych, že první díl Zaklínače se mi líbil o něco více, a proto hodnotím knihu Zaklínač II – Meč osudu na 70 %. Když jsem začal číst tuto sérii, tak v ní budu pokračovat. Časem si přečtu 3. díl, který se jmenuje – KREV ELFŮ. Od tohoto dílu začíná románová řada. Budu zvědavý, jak se bude vyvíjet tento díl a jestli mne bude bavit do takové míry, abych ohodnotil knihu 5 hvězdičkami.

01.05.2020

Meč osudu mě bavil více, než první díl, ale postrádal za mě něco z toho kouzla, které jsem právě v první knize ocenila. Mám určitě oblíbenější fantasy série, ale tohle je taková jistota, po které sáhnout. Líbily se mi zde hlavně postavy, konečně poznáváme Ciri a Yennefer, škoda, že čarodějka neměla více prostoru, její příběh mě zajímá. Také bych se ráda dozvěděla více o Geraltovi, ale věřím, že na to ještě přijde v dalších dílech.

26.04.2020

"Něco končí," řekl Geralt těžce. "Něco končí, Marigolde."
"Ne," odvětil vážně básník. "Něco začíná."
---
Ačkoliv je Marigold v seriálu vytvořen trochu jinak, než je v této knížce, tenhle dialog mě dostal, přitáhnul si mé srdce. Stejně tak předcházející povídky, především Meč osudu a Něco víc, které jsem nakonec přečetla na posezení.
Tato kniha byla mou první knihou ze série a můžu říct, že nebyla poslední.

22.04.2020

I druhý díl mě nezklamal. Až tedy na konec. Tak trochu vše prozrazuje a nebudu v dalších dílech tak napnutá, jak to se všemi bude.

20.04.2020

Četla jsem od dětství již několikrát. Tentokrát jsem "přečetla" jako audioknihu a musím říct, že ty povídkové knihy mám asi nejradši.

18.04.2020

Opět jsem nadšena. Miluji Geralta z Rivie - jeho klid, jeho sarkasmus, jeho kodex i jeho "slabší" stránku, kterou je láska.
Poslechla jsem rady, které jsem dostala zde na DK a poslední povídku jsem nečetla. Nechci vědět dopředu, jak vlastně všechno dopadne.
Čtení těchto povídek jsem si opravdu užila. Snad ještě víc, než těch v první knize. Mám ráda pohádky a tady jsem našla všechno, co do pohádek patří.

15.04.2020

Další díl dočten....jestli má někdo rád pohádky, tak vřele doporučuji...čarodějové, elfové, trpaslíci, draci, upíři, strigy, kouzla a lektvary....a spostu dalších

13.04.2020

Povídky mi přišly ještě o něco více zajímavější než v prvním díle. Nejvíce se mi líbila s mořskou vílou ta byla fakt super.
Řekla bych že se už i konečně začínám orientovat v postavách. :) Určitě půjdu na další díl.

11.04.2020

Je to návykové čtení, které by si měl přečíst každý fantasy nadšenec, ale s manželem jsme se shodli, že oba máme občas trochu problém vyznat se v postavách, je jich tam opravdu dost (což ale není chyba knihy, ale spíše nás čtenářů).

06.04.2020

Pořád je to stejně super jako první kniha. Geralta začínám mít víc a víc ráda. Zato Yennefer mě pěkně štve pokaždé, když se objeví. Snad kromě poslední povídky. Nejvíc mě bavila povídka s Dopplerem a mořskou pannou.^^

05.04.2020

“Duettaeánn aef cirrán Cáerme Gláeddyv. Yn á esseáth.”

Kniha mě okouzlila. Nejen svým úžasným prostředím Dark Fantasy (které bezvýhradně miluju) ale také svým vlastním humorem a hláškami. Zaklínače si prostě nejde nezamiloval, nejen díky jeho sakrasmu, ale také díky jeho jakési auře tiché smrti lhostejnosti. Tahle kniha je prostě pecka.

31.03.2020

Po bezmála dvou letech jsem se rozhodla vrátit k tomu věhlasnému Zaklínači. Musím zmínit, že mě k dalšímu čtení dost navnadil nový seriál od Netflixu (a myslím, že nejsem sama).

Jsem nadšená! Udělala jsem dobře, že jsem se ke čtení Zaklínače vrátila. Oproti prvnímu povídkovému dílu tam cítím velkou změnu. Možná je to ale také tím, že jsem si Geralta oblíbila více a ten svět mi už cizí jako tomu bylo při čtení prvního dílu. Konečně jsem přišla na to, proč je tato sága tak známá a oblíbená. Při čtení jsem se velmi bavila, kniha mě nadchla svou specifickou atmosférou, v každé povídce díky novým bytostem trochu jinou. Četbu jsem si vážně užívala, byť bylo často těžké číst ten květnatý jazyk, pro Sapkowskiho tak typický. Nejhůře se mi četla první povídka "Hranice možností", který je jako většina knihy hodně stavěn na dialozích. Bylo tam hodně silné nářečí a ty věty jsem musela číst i víckrát, abych jim porozuměla, což snížilo můj zážitek z příběhu. Obdivuji autora za nový vymyšlený jazyk. Dialogy davají logiku, ale občas mi přišly strohé a neuvěřitelné.

Povídky jsou víceméně řazeny chronoogicky a jako celek dávají dohromady cestu Geralta a dalších oblíbených postav. Zaujal mě "Věčný oheň", kde jsme poznali dopplera, který se dokázal přeměnit v kohokoliv. Samozřejmě se mi moc líbily povídky "Meč osudu" a "Něco více", zejména kvůli myšlenkám, které obsahovaly. Jinak všechny příběhy mají něco do sebe a jsou něčím důležité. Autor otevírá mnoho témat k zamyšlení - právo na život, víra v osud, nadřazení člověka nad jinými tvory, rasová otázka...

Této knize nechybí nic, co by správná fantasy měla mít - pořádnou dávku fantastických tvorů, akci, zápletky, magii, v jisté míře i romantiku a hlavně skvělé hlavní postavy. Geralt z Rivie nám ukazuje další své stránky charakteru, hlavně svou nejslabší a tou je láska, přestože si to nechce přiznat a kdyby ho s tím někdo konfrontoval, radši by mlčel, jak ho známe. Marigold je naopak postava, která vše zlehčuje a příběhu dodává ten zábavnější nádech. Yennefer je pro mě zatím taková nemastná neslaná, nějak si k ní nedokážu najít cestu. Jde si za svým cílem a to je dobře, ale nelíbilo se mi, jak občas zacházela s Geraltem. A pak je tu holčička Ciri, kterou si nejde neoblíbit, hlavně pro její tvrdohlavost a lásku ke Geraltovi jakožto svému osudu.

Vzhledem k obrovskému množství postav a zemí bych vůbec nepohrdla mapou, díky které bych se mohla pořádně orientovat. Je to škoda, protože takhle musí čtenáři pořád tápat, kde se co nachází.

Když to shrnu, "Meč osudu" je za mě lepší než "Poslední přání". Povídky jsou pro mě více poutavější a celkově vytváří skvělé prostředí. Musím také pochválit krásné ilustrace. Těším se na další díly, do kterých se jistě pustím již brzy!¨

"...toto není pohádka, ale sám život. Prokletý, zlý život. Ale k čertu, pokusme se ho dobře a slušně prožít."

22.03.2020

Raději jsem neměla ten (povídkový) román
raději jsem neměla ho číst.
Hrdina byl v tom románě schován,
závistí bledne samotný Twist...

Ach, Geralt... Jen ten epilog "Něco končí a něco začíná" - ano, moc bych si přála takový konec, ale vzhledem k tomu, že autor si s námi místy hraje, bude opravdu takový? Nezbývá než se co nejrychleji pustit do samotné ságy o Geraltovi a Ciri...

22.03.2020

Zaklínačské povídky jsou příjemné a pohodové čtení, člověk se občas zasměje a snadno pronikne do tajů bájného světa plného nestvůr s Geraltovým kodexem a jeho "spravedlností." Každá postava je svérázná - sympatická a zároveň něčím odpudivá...A ten konec, sentimentální oko nezůstane suché, ale u oddechového počtení je to žádoucí a radost je dvojnásobná když je to neočekávané.

21.03.2020

Jsem velký fanda celého zaklínačského universa včetně her a momentálně i seriálu, takže moje ohodnocení by určitě nebylo objektivní :)