Meč osudu
Andrzej Sapkowski
Druhá poviedková kniha Meč osudu je fantastickým čítaním o zaklínačovi Geraltovi z Rivie, ako bojuje proti démonom, príšerám a predsudkom. Zaklínača zaujímajú len odmeny za hlavy príšer, aby mal čo jesť a kde spať. Napriek tomu ho nohy zavedú za čarodejkou Yennefer, na čo zaklínač takmer vždy doplatí a zisťuje, že nič nie je čierne ani biele. A zovšadiaľ na neho číha osud, v ktorý odmieta uveriť. Temný les dryád ho s jeho osudom nečakane spojí, a nech sa Geralt akokoľvek snaží, ujsť pred ním nemôže.... celý text
Literatura světová Povídky Fantasy
Vydáno: 2020 , LindeniOriginální název:
Miecz przeznaczenia, 1992
více info...
Přidat komentář
Úžasný díl. Propracované vlastnosti každé postavy a dozvídáme se i více a více o Geraltovi. Co mě, ale celkem dost naštvalo, tak poslední povídka Něco končí a něco začíná, kde defakto vyzradí, jak to s Geraltem dopadne a nebudu pak tak moc napnuta při čtení ságy, když už vím, jak to všechno skončí. Tuhle povídku bych dala až nakonec všech dílů.
Nejvíc se mi líbí, že je to víc o nás lidech, než o nadpřirozených silách. Postavy mají své slabosti i slabiny, reagují přirozeně spíš než nadpřirozeně, do toho stíhají hlásit nesmrtelný štípy, prostě paráda. U četby se mi vybavuje podobný pocit jako u starších věcí Raye Bradburyho - okouzlení, pohlcení dobrodružstvím, pocit sounáležitosti, pochopení nějakých hlubších věcí, které jsou pojmenované s lehkostí. Čte se to samo.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih série. Jako někdo Yennefer nesnáší, tak já ji miluju. Je to klasická románová potvora, a přitom velmi uvěřitelně odůvodněná. Jednotlivé povídky jsou dobře vystavěné, napínavé i vtipné. Čtu knihu už poněkolikáté, a přestože už nějakou dobu nejsem cílovkou (young adult), pořád mě baví.
Druhá kniha s povídkami o Geraltovi a starých známých a nebo i nových známých se mi moc líbila.
Další skvělé příběhy o Geraltovi. Už se těším na další knihu. Kniha se dobře čte a vtáhne vás do děje.
Formě a fantazy světu nemůžu říct nic jiného, že to bylo super. I ty jednotlivé povídky mi vyhovovaly.
Ale jelikož jsem četla až po čtyřech dílech následujících po tomto, chybí mi ten poslední, tak jsem trochu, no naštvaná přímo ne, ale prostě mě mrzí, že to zjevně předpovědělo, jak to celé dopadne...
Holt jsem udělala asi chybu a měla to číst až na konec... Protože tam by mi to doplnilo lichá místa z již přečtených knih... Ale stejně si ten poslední díl přečtu!
U když to je druhý díl tak i ten ne opět nadchl. Povídky mám ráda a ty hor byly skvělé. Jediné co mě trošku štve je to že jsme si nenašla jak správně číst knížky ze série za sebou protože jsme si to vyspoilerovala. Ale jinak super. Těším se na další díl.
Celá kniha je opět sérií jednotlivých příběhů, nicméně mi to dohromady přijde o něco ucelenější, než jak to bylo v prvním dílu. Musím podotknout, že jsem se občas (často) ztrácel v jménech i frakcích, což vede k chaosu typu „kdo se s kým kdy setkal a nepletu se náhodou?“ No není to úplně jednoduché, taky jsem to četl o poznání déle. Nejzábavnější v celém druhém díle mi přišel epilog.
Druhá knížka ze světa Zaklínače dočtená. Nejvíc se mi líbila povídka Meč osudu. Představa Geralta vyprávějícího pohádku je kouzelná.
A konečně už mě čeká románový příběh. Tak s chutí do čtení.
Další skvělá kniha ze série Zaklínače! Ten svět mě baví. Každá povídka má něco navíc, něco nad čím se člověk musí zamyslet. I když jsem měla problém s první povídkou, kde bylo spoustu jmen, tak musím dát plný počet bodů.. a jít na další díl!
SPOILERY - komentář obsahuje informace, které prozrazují část děje
Hranice možností
Geralt potká rytíře Tři kavky, kterého doprovází dvě Zerrikánky, Vea (Alveaenerle) a Tea. Vydávají se spolu na cestu za drakem. Na hranicích je ovšem spuštěná závora a bez glejtu nikdo dál neprojde. Tam se potkají se starým známým Marigoldem. Dál se zde objeví skupina trpaslíků v čele s Yarpenem Zigrinem, trpaslík Hrombidlo a chrabrý rytíř Eyck z Denesle. Objevuje se zde i Geraltova milá, čarodějka Yennefer. Všichni se nakonec dostanou přes hranice a pokračují ve výpravě. Když konečne draka naleznou, není takový, jakého si představovali. Navíc se zdá, že mluví lidskou řečí. Představí se jako Villentretenmerthe. Bohužel naše skupina není jediná, která se vydala na draka..
Střípek ledu
Geralt a Yenneffer jsou spolu v Aedd Gynvael. Geralt má ve městě práci s Zeuglem, ale něco na městě se mu nelíbí. Je plné zla. Navíc se k němu váže stará elfská pověra. Aedd Gyvael znamená v překladu Střípek Ledu, takové střipky podle pověsti rozhazuje Ledová královna a koho takový střípek trefí, je navždy ztracen, protože začne toužit po Ledové královně a vydá se hledat její palác. Yennefer má ve městě starého známeho čaroděje Istredda, se kterým si jde vyřídit své záležitosti. Jak to nakonec dopadne mezi Zaklinačem a Yennefer?
Věčný oheň
Potkají se v hospodě vědmák, básník, půlčík a doppler.. a pak se začnou dít věci. Ve městě Novigrad vládne církev Věčný oheň. Její vůdce Chappelle je přísný a všichni z něj mají strach. Jednoho dne si spolu se svou tělesnou stráží došlápne na půlčíka kvůli zaplacení daní z jeho obchodní aktivity. On však nikde nic nepodnikal, tak nezbývá než zjistit, kdo se za něj vydává a co všechno jeho jménem natropil.
Trochu se obětovat
Skvělá povídka, kde Geralt s Marigoldem potkají jeho starou známou Essi zvanou Očko. Zaklínači hned padne do oka, ale ve dvoření se ženám je trochu neohrabaný. Kdo se nakonec trochu obětuje?
Meč osudu
Zatím nejlepší příběh. Miluji les, možná jsem taky ze Staré krve nebo je ve mě kus Dryády.
Geralt v lese Brokilon najde malé děvčátko Ciri. Dryády si ji spletly s půlčíkem, tak na ni neútočily, jinak by vystřelily varovný šíp a pokud by varování nepochopila, tak by ji střelily. Ale i tak se Geralt při její záchraně musí předvést se všemi svými zaklínačskými dovednostmi. A Meč osudu má dvě ostří...
Něco více
Geralt na cestě potká kupce Yurga, jehož kočár zapadl do strouchnivělého mostu a všichni jeho druzi ho opustili. Báli se, co by tam na ně mohlo číhat. Jejich strach byl oprávněný, zaklínač se rozhodl kupci pomoci. Po setmění na ně zaútočí stvoření, která vypadají jako kostry. Geralt je zraněn a odpadne, ve snech vidí všechny důležité osoby a vzpomínky svého života. Yurga mu za záchranu slíbil to, co najde doma, ale o čem nevěděl. Vrtkavé jsou cesty osudu.
Něco končí, něco začíná
Zajímavé vyústění knihy. Znovu se setkáváme snad se všemi hrdiny předchozích povídek. Geralta a Yennefer čeká velký den. A také Ciri! Čeká je velká událost, při které dojde k nečekaným událostem.
Druhý díl byl ještě lepší. Četl se úplně sám. Krásná pohádka pro dospělé. Zase udělané do několik povídek. Opravdu povedená kniha. Četla bych hned další díly, ale musím číst i knihy do knihovny.
SPOILER: Moc se mi líbil konec. Že se konečně čarodějka Yen a zaklinač Geralt vzali. A to, že měli Ciri za svou dceru a ona je měla tak ráda. Super zakončení.
Sapkowski píše zajímavé, čtivé a zábavné povídky, nicméně výrazněji se mě nedotkly. Neměl jsem u čtení takový dobrý pocit, když jsem četl Pána prstenů nebo Píseň ledu a ohně. To jsou pro mě nejlepší příběhy a světy, které jsem kdy četl. Ve srovnání s GOT je Zaklínač nic. Úplný prd, prcnutí, pšouknutí a tak dále. Povídky jsou psány jakože random. O světě podstatě nic nevíte, pouze to, že na východě vychází slunce a na západě zapadá. Ale taky víte to, že Sapkowski totálně vykradl Tolkiena s tím svým Brokilonem. Bože na nebesích, vždyť je to tak do očí bijící, taková krádež, kopírka. A to nemluvím o tom, že Geralt a Marigold potkají nějakého malého obchodníka v Novigradu, jak si pije pintu a zatraceně vypadá jako Hobit ze Dna pytle. Marigold je taky zajímavá postavička. Vystupuje snad v každé povídce, prostě náhoda, že se v tom širokém a obrovském světě najednou potká Marigold s Geraltem, to je prostě osud. A nebo je ten svět tak zatraceně malý? Jo a nebyl jsem si schopný zapamatovat názvy měst, jména postav, zkrátka bylo to jako jedním uchem tam, druhým ven. Absence mapy je nešťastným počinem vydavatelů. Kde je sakra ta a ta řeka, to a to město? :D Jediné město, které jsem si zapamatoval je Novigrad, protože zní tak slovansky. U jmen si nejsem jistý, jakým způsobem je autor vybíral. Sakra, vždyť to podle mě nemá hlavu a patu. Tu anglické jméno, tu jméno slovanské, tam zase nějaké extrémně dlouhé zkomolené, těžko zapamatovatelné. Krucipísek, proč se ty postavy nemůžou jmenovat normálně - Josef, Franta, Eliška, Pampeliška...Ale to by pak nebylo cool, co? Ale abych jenom nekritizoval. Jsem rád, že to skončilo. Třetí díl určitě nepřečtu a na seriál se taky nebudu dívat. Zkrátka a dobře, dneska si pustím Společenstvo prstenu a otevřu si dvanáctku Radegasta.
Druhá povídková kniha o Geraltovi mě bavila více než ta první. Hranice možností a Věčný oheň jsou naprosto úžasné povídky, které mě neskutečně bavily a u kterých jsem se i nasmál. Pohádkové prvky s hlubokými myšlenkami a poučeními jsou, zdá se, tím správným mixem, který ze Sapkowského příběhů dělá světové bestsellery.
Mě to skutečně baví a už se těším na románovou ságu.
Bavilo mě to víc, než první kniha, a tím se víc a víc dostávám do světa Zaklinače. Už teď se těším jak se budou dál odvíjet osudy Geralta, Yennefer a Ciri :-)
Podobně jako první kniha se mi i tahle líbila, byť byly některé povídky trochu teskné, závěrečná mi to rozhodně vynahradila :-) Pro fanoušky seriálu nezbytné čtení, knižní Geralt je stejně jako ten seriálový hrozný sympaťák a hrdina, jak má být :-) Navíc se mi líbilo, jak jsem si při čtení postupně uvědomovala, že se pro seriál snažili knihy vlastně jen nějakým způsobem zestručnit, zkoncentrovat, a to je moc milé zjištění :-)
Lehce nadprůměrné povídky, ale Epilog Něco končí, něco začíná je tak vtipný, jak to jen Sapkowski umí, a že umí.
Štítky knihy
draci láska humor polská literatura meč a magie akční bájní tvorové svatba voda zaklínači příšery, monstra mořské panny fantasy dvojníci, dvojnictvíČást díla
Hranice možností
1991
Meč osudu
1992
Něco končí, něco začíná
1993
Něco více
1992
Střípek ledu / Úlomok ľadu
1992
Autorovy další knížky
1999 | Poslední přání |
2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
2005 | Narrenturm |
2015 | Bouřková sezóna |
2000 | Meč osudu |
Opět super přečteno jedním dechem. Nejlepší povídka pro mě byly Věčný oheň a Střípek ledu