Meč osudu

25.10.2020

Zaklínačovy příběhy pokračují. Opět tu máme realističtější verze známých pohádek a jejich bytostí (dojde například na Malou mořskou vílu), ale ty jsou spíše na pozadí, "vědmák" Geralt nabízí své vlastní zajímavé příběhy.

V jednotlivých povídkách se příjemně střídá prostředí. Geralt si vyrazí s partou na draka, ocitne se mezi smrtonosnými dryádami či řeší ve městě patálie s měničem. Každá povídka je když už ne žánrově jiná, tak alespoň má trochu jinou atmosféru. Dojde i na poměrně vážný a intenzivní romantický příběh s čarodějkou Yennefer... který mi mimochodem seděl víc, než trochu rozpačitá rychlovka s blonďatou bardkou na konci jiné povídky. Z Geralta se všechny holky můžou zbláznit, ale on sám určitě není žádný playboy, spíše je to vážný, romantický typ. Pokud jste hráli jen hry, tak vás to může překvapit, protože tam vám hra nabízí dostat do postele všechno možné, a něco mi říká, že jste právě tomu nějaký ten čas věnovali, a tak jste z Geralta udělali spíše takového druhého Marigolda.

Marigold, kdybyste náhodou nevěděli, je bard, vrchní naháněč sukní a dobrý Geraltův přítel. V této knize se vyskytuje často, a líbí se mi, že dokáže být bezstarostným vtipálkem i vážným věrným druhem. Jednoduše řečeno dokáže ve vhodnou chvíli sklapnout - podobně jako Geralt. Ten je dokonce v mnoha příbězích podstatnou část děje jen mlčenlivým pozorovatelem. Což mi přijde taky moc sympatický.

Jednotlivé povídky se mi líbily přibližně stejně, jen mě trochu zarazila ta úplně závěrečná. V ní skočíme v ději hodně dopředu. Kvůli možným spoilerům nebudu říkat, co se tam přihodí, ale klíčové slovo je "oslava". Sejde se v ní hromada postav z předchozích povídek a oproti předchozím povídkám je velice pozitivní, veselá a komediální. Upřímně řečeno mi to místy připomínalo spíš nějakou fanfikci nebo díl Čtyřlístku. V každém případě to důležitě posouvá děj... a vlastně to bylo nejen zábavné počtení, ale taky to hezky poprvé pořádně propojilo svět Zaklínače.


Osm zaklínačských příběhů z deseti.

23.10.2020

„Samotný osud nestačí, je to příliš málo. Je třeba něco více."

Druhá kniha v sérii Zaklínače mě přiměla konečně si něco dohledat o této klasice fantasy. Hned úvodní povídka z Meče osudu - Cesta, z níž není návratu - mě totiž taky docela mátla. Kdo je Visenna? Kdo je rytíř Korin? A kam se u všech všudy poděl Geratl z Rivie? Ale netřeba se bát, Potměšilý Sapkowski nakonec vyjeví, kdo je kdo.

Meč osudu je tentokrát hodně o Geraltu z Rivie a Yennefer z Vengerbergu. Pochopím, jestli někdo proto u tohoto dílu "ohrne nos" nad "červenou knihovnou". Na druhou stranu, je přece rozdíl mezi poetikou textů Michala Davida a například rockové kapely HIM (Wings of a butterfly etc.). Milostná linka Sapkowskému umožnila vytvořit pozadí nejen pro emoce, vášeň a humor, ale i mravní sílu.

Každá z povídek Bělovlasého má svou pointu, každá je skvělá svým vlastním příběhem, všechny pak člověka obklopí svou lidskostí. Zlatý drak nebo Střípek ledu? Věčný oheň nebo Oběť? Nemám favorita. Jasné strany dobra a zla totiž jednoduše nejsou a ty čtenáři, snaž se ty duševní a emocionální veletoče pochopit. Nadsázka, humor, ironie, ale taky boj o život či se životem. Lidé, draci, dryády/lesní nymfy, trpaslíci, elfové, půlčíci, sylfidy, mořské víly a další známé i neznámé bytosti… Jako by si bytosti z celého vesmíru daly rande na "Václaváku". Vynikající.
P.S.: poslední povídku - Něco končí, něco začíná - jsem si nechala coby epilog nepřečtenou na úplný závěr Zaklínačovy ságy, což mi zavčas doporučil jeden z databázistů :).

01.10.2020

Druhá kniha samostatných zaklínačovských povídek. Spolu s předchozím svazkem Poslední přání to považuji za to nejlepší, co jsem kdy ve fantasy četl. Poslední dvě povídky z této knihy jsou zároveň prequelem k pětidílné sáze.

23.09.2020

K hodnocení tohohle dílu se určitě ještě vrátím, až zjistím, co z toho vyleze dál, protože jinak červená knihovna hadr, což bylo po jedničce zklamání. Takže prozatím dvě * a uvidíme...

15.09.2020

Bohužel. Ani Druhý díl mě moc nepřesvědčil o tom, že je toto "fantasy" pro mě. Pod fantasy si představuji boj, meče, kouzla atd.. místo toho tady mám pohádky a vztahy kdo, s kým, kde, proč, jak. Kde Marigold zase někoho vohnul atd. Nic proti tomuto, jen mi to tady trošku převládá nad tím, co od fantasy očekávám. Rozečetl jsem však ságu, tak uvidím, jestli nezměním názor a neponořím se do toho tak jako všichni ostatní.

31.08.2020

Opět velmi povedené a kvalitní dílo přečtené v podstatě na jeden zátah. Sám se nedokážu rozhodnout, který příběh se mi líbil nejvíce, protože všechny byly kvalitativně na výši. Vyzdvihl bych ale příběh "Trochu se obětovat" jehož finále jsem musel chvíli rozdýchávat. Nejméně se mi pak líbila překvapivě finální povídka "Něco končí, něco začíná", která byla taková atypická a moc mi to nesedlo. Znovu se nevyhnu srovnání se seriálem, kde si linku s Ciri upravili opravdu ve velkém. Knižní se mi líbila o dost víc. Těším se na další knihy a už jen jeden navazující příběh.

20.08.2020

Druhý díl byl ještě lepší než první, už se těším na pokračování.

19.08.2020

Znovu musím vyzdvihnout jazyk, který autor v knize používá. To je prostě pastva pro oči a pohlazení po duši. Druhý díl mi přišel dějově zajímavější než první, avšak stále mám trochu problém s formátem povídek. Už se těším na ucelený příběh, který zabere víc než pár desítek stran.

10.08.2020

Další skvělé příběhy nejen o zaklínači, ale i o osobách z jeho života a minulosti. Tyhle povídky krásně doplnily Geraltův příběh i seriál. Úplně poslední povídku bych doporučila až po přečtení celé série, jak mi bylo doporučeno.

08.08.2020

No, tak tohle bylo...!!!
Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mi přijde označení povídková sbírka nevhodné. Já nevím jak vy, ale já to v podstatě čtu jako jeden příběh. Je pravda, že určité - zdánlivě hlavní, ale ve skutečnosti minoritní - dějové zápletky se vždycky týkají jen jedné "povídky", ale mám pocit, že ten skutečný příběh se odehrává na pozadí. Příběh postav... A navíc je to zase celé krásně vypointované a povídky dohromady tvoří jeden příběh... Je pravda, že narativní rámec Posledního přání byl trochu probroušenější, ale jinak se mi tahle kniha líbila snad ještě víc, než ta první.
EDIT: Výborně, takže po tom, co jsem se ztrapnila tím, že jsem si až díky zdejším komentářům uvědomila, že jsem nepřečetla celou knihu, ale jen její druhou polovinu, teď konečně můžu okomentovat knihu jako celek (poslední povídku jsem tedy na zdejší doporučení nečetla...).
Stále si stojím za tím, co jsem řekla výše, i když uznávám, že první polovina knihy má poněkud roztříštěnější charakter, než druhá, kterou považuji za trochu lepší, ale co už, pořád je to skvělé. Za nejslabší považuji povídku Věčný oheň, která je sice krásně vypointovaná (jako všechny ostatní), ale místy mi přišla trochu zbytečně natažená, to je tak asi jediná stížnost, kterou ke knize mám. Jsem ráda, že se konečně "všechno" (u Sapkowského to asi nikdy nebude všechno...) vyjasnilo, vážně lahůdka, jsem ráda, že jsem konečně otevřela další díl, teď se ještě dokopat k těm dalším, než zase všechno zapomenu...

28.07.2020

Nerada to pisu, ale kniha se mi nelibila. Nevyhovuje mi styl psani autora, kdy jen stroze popisuje dej a nedokaze me vtahnout do deje. Nakonec jsem to vzdala a knihu nedocetla a to mam fantasy rada. Mozna kdybych videla prvne serial, tak me to bude lakat vic cist dal, ale to mi nedava smysl, protoze kniha by mela byt lepsi. No skoda..

20.07.2020

Ne všechny povídky si pět bodů zaslouží, ale celkový dojem z knížky ano.
Andrzeji Sapkowskému prostě povídky o Geraltovi jdou.
A znovu upozorňuji na to, co už zde několikrát zaznělo: pokud jste už nepřečetli CELOU hlavní ságu, tak se povídce NĚCO KONČÍ, NĚCO ZAČÍNÁ vyhněte obloukem!

19.07.2020

Super! Podle mě ještě lepší než první díl, ačkoli v prvním šlo o známější příběhy.
Opět jde o povídky a za mě nejlepší byla, možná trochu odlehčenější než zbytek, „Trochu se obětovat”. Nejen na této povídce bylo krásně vidět, jak hluboké postavy a souznění s nimi může čtenář pociťovat.
Opět úžasná kniha!
Doporučuji.

09.07.2020

Jako obvykle vynikající práce ze strany Sapkowského.

07.07.2020

První část jsou klasické Geraltovi příhody až druhá část dostává zajímavý náboj s poodhalovanim věci budoucích. Napětí a starost o naše přátelé. Bohužel jsem *** a zapomněla jsem na radu od jednoho uživatele a přečetla poslední kapitolu. Hrozná hloupost, je to spoiler, který naruší celé čtení série a nechápu co tam dělá ????

06.07.2020

Přiznám se, že po shlédnutí seriálové verze na Netflixu jsem měla větší očekávání. Prnví díl se mi líbil o něco více. Tato kniha je skvělá, ale vadí mi tam, že jsou tam velké posuny v ději, hlavně poslední kapitola - jak k tomu došlo? Je tam velká část děje přeskočená (nechci prozrazovat děj, tak jen náznak). Uvidím v dalších dílech, třeba se tam k tomu autor vrací.

02.07.2020

To byla zase paráda!!
Další díl Zaklínače a láska k tomuto světu se prohloubila!
Prý mě ještě to nejlepší čeká a ježišmane já se nemůžu dočkat . Jednalo se zase o povídky a nejvíce se mi líbily dvě poslední.. dlouho se mi nestalo, aby pláč vystřídal smích během pár stran !!

22.06.2020

Hned na začátek bych také chtěla ještě jednou poděkovat uživateli uziRM, abych si poslední povídku ("Něco končí, něco začíná") nechala až po přečtení Paní jezera :).
Ke knize - no, musím říct, že první kniha se mi líbila víc. Meč osudu jsem četla dlouho, takže dobře pro mě, že se jednalo o povídky bez přímé návaznosti - nějak jsem se tím nemohla prokousat (jak jsem řekla, Poslední přání bylo lepší).
Titulní povídka "Meč osudu" mé vychladlé nadšení vylepšila, a díky ní a "Něco více" jsem se okamžitě pustila do Krve elfů.

12.06.2020

I druhý díl povídek se mi moc líbil. A navnadil mě na hlavní příběh, do kterého se hned pustím.