Meč osudu
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537391/bmid_mec-osudu-662fb3ea19a0c.jpg
5
5158
5158
Zaklínač Geralt z Rivie putuje světem, aby bojoval proti nestvůrám, temným bytostem, upírům a vlkodlakům a chránil obyčejné lidi. Je obdařen vlastnostmi, o nichž se běžným smrtelníkům ani nesní. Dráha zaklínače však není volbou, ale osudem. A výjimečné dovednosti bývají draze vykoupeny vyhnanstvím na okraji vrtošivé lidské společnosti. Život Zaklínače je proto někdy tesknou bojovou písní, kterou však stojí za to dozpívat až do samého konce. Výbor napínavých povídek Andrzeje Sapkowského obsahuje Prolog z knihy Zaklínač I. Poslední přání a kompletní povídky Zaklínač II. Meč osudu.... celý text
Literatura světová Povídky Fantasy
Vydáno:
2018
,
Tympanum
Originální název:
Miecz przeznaczenia, 1992
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Nejvíce se mi líbila povídka Meč Osudu. Ciri mám rád. Jen mě trochu zmátl ten epilog který je až několik let potom. Já myslel že to bude skok, a z Ciri bude zaklínačka a nebude o tom příběh a nic víc. Když jsem začal číst Krev Elfů tak jsem se uklidnil.
Pre druhú časť Zaklínača platí vlastne to isté, čo pre prvú. Bezpochyby zaujímavé vo svojej postmodernosti a vo svojom úľaku nad správaním sa ľudí voči iným tvorom, voči iným rasám a voči prírode. Predovšetkým ma však skutočne dojalo záverečné stretnutie Geralta s Ciri ako aj osud mladej Essi. Sapkowski tak zo mňa konečne vytlačil aj nejakú tú emóciu.
Stále však platí aj to, že Sapkowski nie je žiadny veľký štylista. Jazykovo to bolo nevýrazné, občas dokonca smiešne. Problém mám najmä s pasážami, kde sa Sapkowski snaží opisovať zaľúbené páry. Toto mu skutočne nejde. Sapkowski je najlepší v cynickej a v relativizujúcej pozícii, ktorú dokáže narušiť len náhly, prekvapivý záblesk citu. Súvisí to aj s názormi postáv (a predpokladám, že aj Sapkowského) na osud. Ak "osud nestačí", ak treba viac ako osud, žiadna skutočná tragédia a ani láska vzniknúť nemôže - zostáva len irónia a cynizmus rácia. Stačí sa pozrieť na antické tragédie, v ktorých sa postavy tešia, že osud obabrali, že mu unikli, že ho prehliadli, a práve v tomto ich názore, v tejto ich pýche, sa osud ukrýva - svojim názorom na osud bežia osudu v ústrety. Tu vidíme opak. Postavy sú tak mocné individuality (ako vlastne samotné ľudstvo utláčajúce celý svet), že nad osudom víťazia, stávajú sa tak bohmi a v ich osamelosti (trudno byť bogom) im zostáva naozaj len cynizmus a irónia. Som zvedavý či to tak aj zostane, či záverečná kapitola nebol len sen. A tak zatiaľ len... Ako to bolo? Koniec veľkých príbehov?
4,5*
Všechny povídky se nějakým způsobem zapsaly do mého srdce, kde ještě dlouho zůstanou. U této knihy je patrné, že si autor připravuje půdu pro románové pokračování. Rozhodně doporučují číst povídky chronologicky, jinak by mohly čtenáři unikat souvislosti. Tento fantasy svět je skutečně bohatý, rozvětvený a velice dobře vystavěný. Pokračování rozhodně nezklamalo a už teď se těším na další díl s názvem Krev elfů.
Druhou povídkovou knihu ze světa Zaklínače mám o chlup raději než tu první. Můžou za to zřejmě perfektní příběhy s drakem a dopplerem, které nám představují velmi lidské netvory, jež jsou schopni žít normálně mezi lidmi. Povídka o lásce zaklínače a trubadúrky je taktéž skvělá a díky závěru vlastně také velmi smutná. Co se příběhů s Ciri týče, ty nás pak připravují na hlavní ságu a zejména v Brokilonu je dobře budován otcovský vztah mezi Geraltem a jeho Osudem. Na závěr tu máme ještě netypickou povídku, což je Sapkowského fanfikce na vlastní dílo, kde dopřál Geraltovi a Yennefer svatbu. Popravdě jsem rád, že tento příběh kánon není, ale je zajímavé jej číst.
Zaklínač, meč osudu.
Prostě paráda. Skvělé čtení dalších příběhů z cest Gerlta, jakožto zaklínače.
Marigol jako postava na kterýho zaklínač několikrát narazí na svých cestách, mě bavila. Hlavně kvůli tomu jaký trubadur je, je sukničkář, má totálně prořízlou hubu a je sakra vtipnéj ke Garoltovi fakt sedí, asi bych si sám na společné cesty neuměl představit někoho jiného nejlepší Trochu se obětovat. Až tedy na ten konec, kdy to bylo takový dost smutný, páč jako postava očko ( Esssi) se mi líbila a myslel jsem si že by se mohla připojit ještě třeba v nějakých vzdálenějších příbězích. Což konec ukázal, je že už se nikdy nesetkali a Očko zemřela po čtyřech letech na epidemii neštovic ve Wyzimě. A samozdřejmě nemůžu zapomenou na Věčný oheň . A konečná kapitola, něco končí, něco začíná. Chaotická svatba Gerlta s Ynnefer která mě taky dost pobavila hlavně se těším na Ciri která se stala zaklínačkou a zatím podle toho co bylo napsané krátce o ní. Bude asi dost hustá. Samozdřejmě mám přípravný 3 díl Krev elfů, který je o několik stran kradší než druhý díl ale určitě nic nezkazí .
Povedená směsice povídek. Nemám co bych vytkla a s radostí se pustím do celé ságy Zaklínače. Už se na to těším...
Opět skvělá knížka. Na první to nemá, ale nasmála jsem se a povídkový koncept mi opět neskutečně seděl (ačkoliv povídky nepreferuji). A ta poseldní povídka/epilog - nejlepší! Luxusní! Postavy se tam konečně mohly naplno projevit :)
85% - Spíše než o druhý díl románové série (čtenář tak nějak u sérií čeká, že půjde o romány) se jedná o sbírku delších povídek o zaklínači Geraltovi z Rivie, mutantovi - jakési předělávce člověka - který je žádán pro své schopnosti vypořádat se s rozličnými nestvůrami a nenáviděn pro svou odlišnost. Ač by neměl mít city, nebo se to o zaklínačích aspoň tvrdí, a on sám také navenek působí dost nepřístupně, je ve skutečnosti mnohem laskvější a ušlechtilejší než většina obyčejných lidí obývajících Sapkowského smyšlený svět. A zamilovaný do čarodějky Yennefer, která podobně jako on nemůže mít děti, a tak ač dlouhověká, je jednoho dne určena k zániku. Trubadúr a přítel Marigold, který vpisuje do svých balad hrdinské i méně hrdinské počiny, je nezbytnou součástí Geraltova života, stejně jako dívenka Ciri, která je předurčená stát se jeho učednicí. Příběhy na sebe zdánlivě nenavazují a mnohdy je patrné, že je od sebe dělí i několik let, a přesto jsou vzájemně provázané. A postavy působí tak jakoby současně, to je zábavné v těch středověkých kulisách. Hodně se mi odjakživa líbilo, jak autor pracuje se začleněním tradičních pohádek a legend do svých příběhů, i kdyby to bylo jen drobnou poznámkou - zde např. Malá mořská víla, Sněhová královna nebo legenda o svatém grálu a rytíři Galahadovi, který ho hledá. Ostatně i celý ten koncept "dáš mi za odměnu to, co najdeš doma a nevíš, že to tam bude" je z pohádek dobře známý.
Tak já se teda přiznávám... Moje cesta světem zaklínače začala první řadou seriálu... Poté jsem se pustila do třetího dílů herní série a až teprve poté se dostala ke čtení.
Knihy jsou skvělé. Samotné příběhy Geralta a Ciri se mi líbí asi o něco více než samotné povídky.
Vzala jsem to z opačného konce, ale to vůbec nevadí, protože jak se říká "to nejlepší na konec". :-)
S touto knihou to bylo jako na horské dráze. Z výšin skvělých vtipných řízných povídek čtenář často padá k protahovaným upovídaným a nezábavným kouskům, aby se o pár stránek dál zase vrátil na vrchol. Příběhy, ke kterým se rád jednou vrátím - Hranice možností či Věčný oheň - obklopují povídky plné monologů, osudu a filozofování, u kterých jsem se sám ztrácel v myšlenkách. Výsledný dojem ale rozhodně zvedá hraní si s jazykem knihy. A to jak autorovo s opakováním názvů jednotlivých povídek, jistou středověkostí vět i výrazů a častým hláškováním, tak překladatelovo, který vše krásně převedl do českého jazyka, i vypravěče audioverze knihy, který postavám dodává nové rozměry.
Druhá povídková kniha byla za mě o chloupek lepší než první. Konečně jsem si trochu zvykla na vypravěčský styl autora a na svět, ve kterém se příběhy odehrávají. Nicméně po dočtení epilogu nevím, zda jsem neudělala chybu, že jsem ho přečetla a nevyzradila si tak konec celé série, to by mě teda hodně zklamalo.
Druhý díl mě sice bavil o něco méně než první, ale rozhodně mě to neodradilo, abych pokračovala v dalších dílech. Přijde mi, že povídky v tomto díle jsou složitější. V některých pasážích bylo až moc filozofování a málo akce na to, abych udržela pozornost. I přesto mě to bavilo, je to sice těžší čtení a na úvod hlavního příběhu si musíte počkat na dvě poslední kapitoly. Mně to nevadilo a přišlo mi to zajímavé zpracování. Jen epilog jsem nečetla, ten si nechám po dokončení série.
Marigold je zábavná postava, která umí z nepříjemných situací, vždycky nějak vybruslit a ještě si z toho udělat srandu.
Není to tak chaotické jako první díl, ale obávám se, že mne nenavnadil dostatečně na to, abych si přečetla další díly... Celé to totiž tak nějak zabila i poslední kapitola (epilog?) kde autor prozradil jak to celé dopadne...
Četla se mi mnohem lépe, než kniha první.
Povídky o draku, malé mořské víle, nesměl chybět samozřejmě upovídaný Marigold a na závěr Ciri....Už se těším na třetí díl
Podle mě byl tento díl o dost lepší, než první. Bylo to pro mě tedy čtení na delší dobu, ale už se moc těším na 3. díl. Asi úplně nejvíce se mi líbila povídka Věčný oheň a pak epilog- opravdu je skvělé, když je kniha vtipná. Také se mi líbily povídky- Hranice možností a Meč osudu. Skvělá byla také pasáž z Trochu se obětovat s Marigoldem jakožto lovcem perel :D.
Štítky knihy
draci láska humor polská literatura meč a magie akční bájní tvorové svatba voda zaklínači příšery, monstra mořské panny fantasy dvojníci, dvojnictvíČást díla
Hranice možností
1991
Meč osudu
1992
Něco končí, něco začíná
1993
Něco více
1992
Střípek ledu / Úlomok ľadu
1992
Autorovy další knížky
| 1999 | Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
(SPOILER) Druhá povídková kniha je o trochu víc čtivější než první kniha. Kapitoly zde neskákají v různých časových osách, tudíž je pro čtenáře více pochopitelná a kniha vám je tak nějak blíž. Zde už nám je nastíněn vztah Geralta se Ciri a i s Yennefer, i když jsem si chvílema říkala, jak lacině romantický jejich vztah je. Např. svatba mě vůbec nenadchla a musela jsem se chvilku smát, že takto opravdu ta kniha dopadla. Naopak postava Marigolda je příjemným osvěžením v řádcích knihy.
Když tuto recenzi píši, jsem už ve třech čtvrtinách třetího dílu a musím říct, že jsem zmatená právě ohledně vztahu Yennefer a Geralta, kdy druhá kniha končí svatbou, zatímco třetí kniha začíná tím, že se už pár let neviděli...