Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/144004/bmid_mechanicky-pomeranc-WhL-144004.jpg
4
2333
2333
V blíže neurčeném velkoměstě se pohybuje parta teenagerů, která se vyjadřuje specifickým slangem a na primitivní úrovni se baví pácháním násilí na druhých bez nejmenších výčitek svědomí. Teprve s přicházející dospělostí dokážou někteří z nich, mezi nimi i hrdina této knížky, přemýšlet nad dosavadní existencí a pokoušet se o život podle jiných měřítek. Podobnost s některými skupinami současných mladých lidí je nápadná a alarmující. Úspěšný kultovní román z 60. let 20. století od nekonvenčního anglického autora sugestivně zobrazuje děsivost individuálního i společenského násilí a hloubku lidské bezcitnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1996 , Volvox GlobatorOriginální název:
A Clockwork Orange, 1962
více info...
Přidat komentář
(10/10) Tohle je taková ta kniha, která je hrozná a skvělá zároveň. Hrozná proto, co se v ní děje,skvělá proto, že člověka nutí k zamyšlení - pokud se tedy dostane přes začátek plný násilí, ve kterém k tomu nemá prsty nikdo jiný než hlavní postava a vypravěč příběhu Alex.
Můj komentář obsahuje spoilery, takže pokud jste knihu nečetli, tak raději nepokračujte.
Alex si trest bezpochyby zasloužil, ale svým způsobem mi ho bylo i trochu líto. Navíc mi v knize nepřišel zkažený jen on, ale vlastně i celá společnost. Už jen třeba ta skutečnost, že si jako pokusného králíka vybrali jeho, protože byl po ruce, ale z jeho stejně "povedených" kamárádíčků se nakonec stali policajti, protože je při činu nikdo nechytil. Trest byl sice účinný, ale celá ta metoda mi je tak nějak proti srsti a pochybuji, že by skutečně mohla nějak prospěšně fungovat. Společnost by takového člověka stejně nikdy nepřijala (což se stalo i zde) a taková metoda "napravení" či trestu mi zkrátka přijde nepřirozená, zkrátka asi jako mechanický pomeranč :) A co mi přišlo ještě zvrácenější, byla ona následná Alexova "alergie" na hudbu. Možná by si za svoje činy zasloužil, ztratit něco, co měl rád, ale zničit někomu prožitek z umění mi přijde prostě naprosto nelidské. Zajímavé také bylo opětovné setkání se spisovatelem - ač by asi správný občan měl uvažovat tak, že odpykáním trestu je zločin "splacen", tak oběť se jen těžko zbavuje touhy po vlastní odplatě. Jediné, co mi přišlo zvláštní, byl konec, kde bylo naznačeno, že z toho všeho Alex jaksi "vyrostl". To by bylo pochopitelné, kdyby to byl jen nějaký přidrzlý puberťák, který dělá vylomeniny, krade, sem tam něco roztříská... ale jeho činy byly přece jen o něco závažnější. I tak ale knihu velice doporučuji.
Ako ouldanýmu hjumaníkovi mi šlo rozdrapiť gullivera z toľkých gražných buči, čo tam Alex s frendíkama popáchali. Prvá tretinka búku bola jak horibl balnoj drím, samá blažka, kartáčovanie a tolčokovanie. Potom sa to múvlo do takého psychologicko-sociologicko-politického lejvlu, kde sa tólkovalo o bučích ako frídom, zločin, vina, Bog a trest. Ale minister nitra a vnitra to ustál aj s vládou a opozícia tiež nebola až taká umiernená a nevinná. No a endovalo to surprájsne a chorošne keď sa Alexík decidoval, že čajiny nebude už len tak rozdresovávať a kartáčovať ale fajne s bukrétou si nájde mamúšku pre svojho syna (ktorého, ako pripustil, možno tiež nebude celkom zvládať vychovať). No kurva tak takú pubertu by som asi nechcel zažiť. To je tak keď sa zanedbá výchova a nemá Ti včas kto dať jednu otcovskú...
Netradiční svět, netradiční jazyk, zajímavé téma = neskutečně bláznivá, šokující a strhující kniha. Jsem ráda, že jsem si jí přečetla a určitě se podívám i na film.
Dalo se přečíst i bez větší psychické újmy, ačkoli nepopírám, že hlava mi z toho všeho násilí a týnštiny šejdrem šla. Místy jsem byla téměř šokovaná a zhusená, takže jsem ráda, že jsem nejdřív četla knihu samotnou - na film totiž asi už nebudu mít žaludek. Každopádně tři hvězdičky si ode mě pomeranč určitě zaslouží, nelituji, že jsem se dala do čtení.
Nejdříve jsem viděla film, několikrát, stal se mým nejoblíbenějším, až po nějaké době jsem objevila knihu a byla jsem stejně nadšená jako u filmu (nelze porovnávat, co je lepší, obojí jsou výborná díla). A na zpočátku složitý a špatně čitelný slang si po pár stránkách člověk zvykne a už všem rusismům snadno rozumí, takže mě se kniha i dobře četla. Beethoven and ultra-violence!
Bratři moji, po přečtení českého překladu se vrhám do originálu. Teprv takhle má jazyk týnu (nebo spíše Nadsat) ty správné grády.
Toto buď máš rád alebo nemáš. Keď som začínala chodiť s mojim drahým, požičal mi ju z knižnice, ale už som videla film od Kubricka a veľmi ma zaujal. Takisto aj táto nápaditá kniha. Nápaditá myšlienka, nápaditý jazyk, má veľa čo povedať. Akonáhle sa zorientujeme v rusizmoch a slangu všeobecne, začína neskutočná jazda!
Komentár mojej kamarátky otca: "Komu sa toto môže páčiť, je čistý psychopat."
Nuž, tak som. :-)
Filmovou adaptaci, kterou bravůrně ztvárnil Stenly Kubrick jsem viděl před přečtením knihy. Je to jeden z mých nejoblíbenějších filmů vubec, kniha si v mém srdci vysloužila stejný status. Je to má první kniha, kterou jsem přečetl jedním dechem, ikdyž mi ze začátku chvilku trvalo než jsem si zvykl na slang, ale od druhé třetiny už to byla nezkrotná jízda a právě kvůli vlastnímu jazyku je zážitek z knihy o to intenzivnější. Celkově je tento originální prvek velkým plus a přidanou hodnotou. Mechanický pomeranč nemohu jinak než vřele doporučit, ať už v té knižní nebo filmové podobě!
Velkolepá kniha nevšedního a kontroverzního spisovatele. Unikátní jazyk a slang. Překladateli smekám. Paradox, se kterým se člověk ostatně setkává v TV a médiích s ohledem na kriminální kauzy poměrně často: vysoce inteligentní jedinec páchající zlo ( a co víc - v tomto příběhu- podmiňuje ho k tomu Beethovenova hudba...) ale proč vlastně ne, i samotný Heidrich miloval vážnou hudbu... člověk se až podivuje nad tím, že lidé, kteří páchají taková zvěrstva mají v duši také cit a obdiv právě pro tento hudební žánr...Autor do příběhu vkládá fascinující a neprosto unikátní metaforu-y. Film je drsný, ale čemu se divit, když ho režíroval Stenley Kubrick... nedokoukala jsem ho, vizuální pohled na skutky Alexe a jeho partičky mi těžce neimponoval... přesto by si režisér zasloužil Oskara...
Mám rád příběhy, které vás donutí uvažovat nad tím, že to, co bylo jednou bílé, by mohlo být vlastně i černé. Když čtete tuto knihu, skoro u ní křičíte - "zastavte tu tlupu, takhle to přece nejde." Tolik násilí přece nikomu beztrestně nemůže projít. A že na to máme parádní nástroj (myslím na ten trest)? A pak se to zvrtne. Miska vah hodnocení se zvrhne. Má krutý trest ospravedlnění? Já vím, trest má být, ale fakt krutý? A v momentě, kdy se zhoupnete po křivce grázlík - "hovado" - trestanec - oběť, jste u konce své poutě knihou. A uvědomte si, že vlastně pořád hodnotíte jednoho a téhož člověka! Předpokládám, že o to autorovi šlo...
Co se týká jazyka - pokud máte za sebou povinnou ruštinu na ZŠ (4 roky), spoustě věcí hned rozumíte, jsou to ruská slova. Překladatel si s tím dal hodně práce.
Speciálně bych chtěl upozornit i na velmi povedenou filmovou verzi Stanleyho Kubricka, kniha dostává ještě jeden rozměr navíc.
Pro mě osobně velmi nepříjemná, znepokojující kniha. Každopádně zajímavé téma zla a jeho volby, co mě zaujalo, byl slang.
Četla jsem již docela dávno a ještě dnes, když si na ten příběh vzpomenu, otřesu se hrůzou... Brr. Na knihu tedy opravdu nikdy nezapomenu, zapůsobila, to se autorovi musí nechat.
Vím, že je to kult, vím, že by se mi to mělo líbit, ale... Nelíbí. Neskutečně mě vytáčí překlad, forma i obsah. Nebudu lhát, že jsem to dočetla, můj názor se zakládá na prvních několika desítkách stran, ale... Ne, díky.
Ten jazyk je opravdu zajímavý, když si na něj člověk zvykne, tak děj utíká plynule. Jinak ale nechápu proč je tahle kniha tak oceňovaná. Nepřipadá mi přitažlivé číst o každodenních deliktech mladého zločince. Je pravda, že autor nezacházel do detailů, což je dobře, ale ani tak mi to nedělalo moc dobře. Mám za to, že kniha by měla povznášet, což nedělala. Ale ten slang je opravdu nakažlivý, takže mám někdy pocit, že si meju hendky, nebo sem šlápnul do nějakého físíz.
Stále se ale ptám, zde se lékařům - a Burgessovi - podařilo udělat z mladého Alexe mechanický pomeranč. Sice už nemohl vykonávat nic ze své temné minulosti a ani o ničem takovém detailně přemýšlet, ale přesto neustále toužil vrátit se zpět do starých kolejích. I když svými činy již nebyl gaunerem, svým smýšlením jím nepřestal být - jen byla obtížná realizace. Rozhodnout se mohl i nadále, ačkoli by mu to přineslo muka. A ve vzduchu visí další otázka: byl mechanickým pomerančem po léčbě, nebo jím byl také předtím? - rozhodoval se sice sám, ale vždy ke zlému, téměř jako by nebylo jiné volby. A nakonec závěr jako z jiného světa - hrdina se polepšuje, jednoduše proto, že ho přestává bavit být "tím zlým", že z toho jednoduše "vyroste a dospěje" - nevim, ale zdá se mi, že to takhle nefunguje, spíš naopak - když se v tom hrabeš, tak pak stejně smrdíš a ten smrad vyhledáváš...:-)) Obávám se, že se tu zjednodušuje otázka zla. Zlo přece není pouze výstřelek nedospělosti, ale něco, co se nejen na úrovni činu, ale i myšlenky dotýká všech lidí - ať mladých, ať starých...
V první řadě obdivuji překladatele, jak si poradil s "jazykem týnů". Zapojila jsem své znalosti cizích jazyků a kniha najednou lehce plynula, i když jsem měla ze začátku strach, že se touto mluvou neprokoušu. Postavy a příběh jsou dobře vykresleny a všechno je méně brutální než ve filmu, protože se na to nemusíte dívat, máte jen své představy, což je pro mě určitě plus. Trochu ale postrádám hlavní myšlenku. Vyléčili ho, což z něj udělalo prakticky stroj, tak tu léčbu nějakým způsobem zrušili a všechno by se vrátilo znovu na začátek, kdyby Alex najednou nezačal dospívat. Taky mi nejde do hlavy, jak mohl tak rychle začít normálně chodit, když si zlomil páteř... Knihu podle mě drží nahoře především skvělá práce s jazykem a pokus o antiutopické myšlenky.
Cpát do pomeranče ozubená kolečka je asi opravdu hloupost. Ne, že bych Alexovi a spol. nepřál ochutnat vlastní medicíny, ale tohle I.P.Pavlovovské podmiňování má morálně-nápravný kredit lobotomie. Jinak ten hantec mě bavil moc.
5 chorošnejch*****
Mechanický pomeranč není zase tak jiný, jak se tváří. Není komplikovaný, artový, vlastně ani extrémně filozofický - se základní myšlenkou svobodné volby jen nesměle koketuje, ale do bůhví jaké hloubky nesáhne. Chápu, že mnohé čtenáře odradil týnovský jazyk, sám jsem měl na začátku také dost problém mu přivyknout, po pár stranách mi ale už nepřišlo, že bych četl něco zvláštního. I přes onu jazykovou podivnost se knížka čte lehce a je zábavná. Nejlépe ji ovšem vystihuje slovo netradiční - díky neobvyklé formě povyšuje ničím výjimečný obsah mnohem výš. Propojení osobitého jazyka s hlavním protagonistou tak působí plasticky a dodává příběhu na autenticitě. O jednu z nejlepších knih, které kdy byly napsány se ovšem opravdu nejedná, nelze věřit všemu, co se píše v anotacích.
Přečteno v originále: Vážně by mě zajímalo, jak vypadá překlad téhle knížky, protože při čtení v angličtině jsem měl tu výhodu, že jsem význam Nadsatu celkem podchytil a zajímalo by mě, do jaké míry bych rozuměl bez pomůcky znalosti slovanského jazyka. Jinak však nemůžu o knížce říct nic moc revolučního, jen mi přijde celkem… meh! Měla pár dobrých myšlenek, a co se konfliktu vůle vs. poslušnost týče, jde rozhodně o zajímavou a stále živou otázku, jenže Burgess jí bohužel vyřeší za čtenáře. A osobně nemám nic proti poslední kapitole, o které se vedou spory, jestli tam být má nebo ne, jestli na ní Anthony trvá, pro mě za mě. Problém toho, jestli je knížka (podle slov samotného autora) příliš didaktická na to, aby byla umělecká, čili nikoliv, totiž nespočívá v oné poslední kapitole. Ta tento problém jen zvýrazňuje. Já totiž musím souhlasit s názorem, že knížka je příliš didaktická. Na druhou stranu je tu skvělá hra s jazykem, která zde není jen čistě kvůli experimentaci, ale má svojí funkci, plus jsou zde momenty hraničící s genialitou. Ve výsledku to u mě vydá na lehký nadprůměr.
Pořád přemýšlím, čím to je, že mi tato kultovní a obdivovaná kniha nesedla. Zvládla jsem sotva třicet stránek. Vadil mi jazyk, kterým je psaná, vadil mi svět, ve kterém se odehrává, i hlavní hrdina. Možná mě už po tom všem, co jsem četla, není schopná šokovat. Nebo jsem příliš zvyklá na komplikovaná, psychologická pojetí zla, takže mi syrové a bezdůvodné násilí přišlo příliš hloupé a nelogické. Nebo mi je prostředí "dětských gangů" tak vzdálené, že se prostě nejsem schopná vcítit do jejich mentality.
Přiznávám, že kdyby knihu neobklopovala taková pověst, tak jsem ji odhodila po prvních pěti stránkách a napsala, že je to nečitelná krávovina. Ale její kultovnost mi v tom brání. Takže za mně jsou to dvě hvězdičky, a to za originalitu a orwellovskou atmosféru. Asi má v sobě něco, co nejsem schopná postřehnout a ocenit.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie Londýn zfilmováno anglická literatura vězení, věznice punk dospívání budoucnost výtržnictví sociální deviace
Autorovy další knížky
| 1992 |  Mechanický pomeranč |
| 2007 |  1985 |
| 2003 | Všechno, jen slunce ne |
Knížku jsem se snažila číst už jednou a po pár stránkách to vzdala. Teď jsem se k tomu vrátila a vydržela až do konce. Tohle čtení pro mě není, pro mě žádný zázrak, nad koncem jsem se musela pousmát.