Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/144004/bmid_mechanicky-pomeranc-WhL-144004.jpg
4
2333
2333
V blíže neurčeném velkoměstě se pohybuje parta teenagerů, která se vyjadřuje specifickým slangem a na primitivní úrovni se baví pácháním násilí na druhých bez nejmenších výčitek svědomí. Teprve s přicházející dospělostí dokážou někteří z nich, mezi nimi i hrdina této knížky, přemýšlet nad dosavadní existencí a pokoušet se o život podle jiných měřítek. Podobnost s některými skupinami současných mladých lidí je nápadná a alarmující. Úspěšný kultovní román z 60. let 20. století od nekonvenčního anglického autora sugestivně zobrazuje děsivost individuálního i společenského násilí a hloubku lidské bezcitnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1996 , Volvox GlobatorOriginální název:
A Clockwork Orange, 1962
více info...
Přidat komentář
Perfektní! Jsem ráda, že jsem se ke knize vrátila, poprvé mi totiž nesedla. Tentokrát mě týnský jazyk neodradil a už po pár stránkách jsem se vezla... opravdu neobyčejná kniha!
Na knihu jsem se velmi těšila, bohužel jsem velmi zklamaná... Celý večer jsem se prokousávala prvními pár stránkami a ač se mi toto stává tak v 1% případů, knihu jsem nedočetla a odložila. Prostě se to nedalo číst.
Mechanický pomeranč je dokonalou odrůdou zvrácenosti, která mi přesně vyhovuje. Knihu jsem četla jak v angličtině, tak v češtině, a osobně se přikláním k tak odsuzovanému českému překladu. Celá kniha byla jedna velká jízda, kterou poněkud zbrzdil poměrně náhlý zvrat v poslední kapitole.
Na film jsem se podívala až po přečtení knihy a myslím, že jsem udělala dobře. Ve filmu například chybí mnoho scén včetně důležité poslední kapitoly, takže mi připadal jako s otevřeným koncem.
Jedno slovo: SUPERNÁSILÍ!
Alex, frendík, odinočký vypravěč, brot na cestě tímto týnovským fenoménem doby, v níž se děj odehrává... I přes jeho neuvěřitelnou touhu konat zlo mě (a možná i někoho z vás) napadlo, jaký je to zvláštně vyspělý tvor.
Z počátku mi hlavou neustále kolovala myšlenka: "Proboha, sotva 15letý bajat... jak je možné, že je schopen takové míry násilí, kde se v něm ta zuřivost, nutkavost násilnicky kartáčovat čajiny, stoulovat buče jiných a tolčokovat každého na potkání bere. Někdy to nemusí být nutně vina rodičů, někdy za to ani nemůže parta frendíků, jimiž se obklopujeme, někdy je to prostě v nás.
V průběhu čtení knihy jsem došla k několika poznatkům:
1) Každý má právo volby, ne nadarmo se říká, že lidé si tedy můžou volit mezi dobrem a zlem.
2) Zlo je naší neodmyslitelnou součástí, je jen na nás, do jaké míry ho necháme vypuknout.
3) Každý ve finále hledá především své vlastní blaho, ať už v zájmu jednotlivce nebo politického hnutí.
Konec byl pro mě vcelku překvapivý, dle své nátury bych se spíše spokojila s drastičtější formou ukončení příběhu, ale stejně jako Alex, tak i já došla spolu s posledním odstavcem ke zvláštnímu procitnutí, ale to ať už si každý čtenář zhodnotí sám.
Přečetl jsem Clockwork Orange v originále a myslím, že v něm lépe vynikne ta genialita jazyka, se kterou se sice na začátku budete chvíli srovnávat, později vám to však přijde naprosto přirozené (možná proto, že vycházejí ze slovanských základů a je to pro nás lépe čitelné a pochopitelné, než pro ostatní jazykové větve). Jak jsem již řekl, slang místních nadsat mi přišel naprosto horrorshow, užíval sem si pasáže plné dratsing s britva a v konečné fázi to dopadlo úplně jinak, než jsem čekal. Sečteno podtrženo - nenechte se odradit jazykem, věci dostanou rychlý spád a možná taky přečtete knihu jedním dechem, stejně jako já.
Knížka, ze který budete mít chorošně bolšáckýho gullivera. Supernásilí, namyšlená vláda a další fízís, z něčeho se vám možná rozklepou lipsy jako ouldanýmu hjumaníkovi. Hluboce se klaním překladateli. Vydržíte-li prvních stránek, týnovskému jazyku přivyknete. A jestli je pro někoho protivný, no... to už pubescentní výrazy běžně bývají, asi to tak má být. :) Príma príma príma prím.
Neuvěřitelně zajímavá kniha, opravdu. Nevím proč, ale z nějakého důvodu mě přitahují knihy, jejichž hlavní hrdina je podivín - v tomto případě bezcitný bastard a hrubý násilník; nejspíš proto, že všední život je... no, prostě tak všední. Kniha ukazuje brutalitu party teenagerů v plné kráse, takže rozhodně nedoporučuji slabším povahám, protože ta atmosféra násilí a špíny z knihy přímo teče. Je to ale především nádherná ukázka lidského chování a přemýšlení a tendence lidí ovládat masy a pohrávat si s lidskou psychikou. Prostě dokonale ujišťuje čtenáře, že my všichni jsme v téhle společnosti naprosto bezmocní, hlavně když přijde na informovanost a bezpečnost.
Tak je ta kniha za mnou a já nevím... Údajně se jedná o "klasiku a jednu z nejlepších knih", ale já to tak nevidím... Jazyk je na jednu stranu zajímavý a klobouk dolů před překladatelem, který se do tohoto díla pustil, ale všeho moc škodí, a proto mi byl "týnovský" jazyk brzy velice, opravdu velice protivný. I to může být jedním z důvodů, proč jsem k této knize nezahořela "láskou na celý život".
Navíc jsem se nějak nemohla donutit, aby mi bylo, byť i jen na chvíli, Alexe líto. Vždy, když už to vypadalo, že ho budu litovat, tak jsem si vzpomněla na všechny hrůzy, kterých se dopustil na ostatních, a bylo po lítosti. Podle mne si svůj osud zasloužil, ale je to asi dáno tím, co jsem v životě zažila.
Suma sumárum - myšlenka velice zajímavá, ale její zpracování je poněkud nedotažené, pokud to tak mohu říct. Hlavním negativem, alespoň pro mne, byl "týnovský" jazyk, který mi byl, jak už jsem zmiňovala, po chvíli velice protivný.
Dlhé mesiace som túto knihu zháňala a konečne sa mi dostala do rúk a prečítala ju. Som neskutočne sklamaná, čakala som oveľa viac... Ale určite dávam plus za originalitu písma - ako tu bolo už viackrát napísané. Dávam 3 * .
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na jazyk, ale potom BOMBA.Víc k tomu ani nemůžu napsat.Jen mě mrzí, že jsem první viděla film a až potom četla knihu
Uff, je to za mnou. Pár hlubokých nádechů. Momentálně nedokážu říct, jestli se mi Mechanický pomeranč líbil, nebo ne. Příběh tak silný, že vás prostě nenechá v klidu sedět. Ale určitě bych ho doporučila ke knížkám, které se prostě absolvovat musí.
Kniha se mi dost líbila, i když rozhodně nebyla mým šálkem čaje, a musím říct, že si ji budu pamatovat asi dlouho. Chápu, proč je klasikou. Na začátku mě použitý jazyk strašně zaskočil a vůbec se mi do knihy nechtělo. Jak jsem se ale prokousávala dál a dál, už jsem spoustu slov znala a jazyk mě už nebrzdil. Téma rozhodně kontroverzní. Pro mě osobně velký antihrdina, měnící se v hrdinu, kterému fandím a zpět na antihrdinu. Nikdy jsem se v knize nesetkala s tak protichůdnými pocity, které ve mě chování hlavního hrdiny vyvolávalo.
Velký potlesk pro překladatele, vůbec si neumím představit, že bych tuto knihu četla v originále.
Komentár by sa dal napísať veľmi pekne aj v rečí týnov, ale radšej sa tomu vyhnem. Skutočne, jazyk je jednoznačne najsilnejším prvkom celého diela. Prekladateľ urobil kusisko roboty. Vliezol mi do hlavy tak hlboko, že mám čo robiť, aby som niektoré z najfrekventovanejších Alexovych slov nepoužil v normálnej komunikácií. Verím, že pre niekoho kto neovláda angličtinu a aspoň základy ruštiny je skoro nemožné čítať a listovať na slovníček na konci knihy je oštara... Výhrady k jazyku chápem a sám neviem posúdiť, či je ten zvláštny prejav pre dielo plus, či mínus. Originálne je to v každom prípade...
Príbeh o vine a treste, zodpovednosti za svoje konanie, o slobodnej voľbe a v neposlednom rade príbeh o dospievaní. Závažné témy, predkladané v mladícky príťažlivej fazóne. Posledná kapitola sa mi k celému textu vôbec nehodila. No bez nej by to vôbec nebolo ono. Veľmi rozporuplná knižka. Nedokážem ani posúdiť, čo dobré si z nej viem odniesť, v každom prípade (najmä kvôli jazyku) na ňu tak skoro nezabudnem.
Přečteno lehkým tempem za dva dny. Jazyk mi nevadí, stačí znát alespoň základy angličtiny a většina slov vám dojde (já až na konci zjistila, že kniha obsahuje i slovník), naopak všechna čest překladateli za troufalost! Nicméně chápu, že někomu mluva nesedne, což pak může dojem z knihy zkazit, ale to naštěstí nebyl můj případ. Doporučuji knihu i film.
„Človek,ktorý si nemôže vybrať prestáva byť človekom.“
„Nemusí to byť krása byť dobrý.“
Ešteže som túto kultovú záležitosť čítala skôr ako som videla film! Kniha vždy vo mne nechá väčší dojem a po prečítaní tejto som dlho rozmýšľala nad tým, ako možno pracovať s ľudskou psychikou, ako niekoho manipulovať, aké rôzne nezmyselné praktiky používajú vyššie postavení na mládežnícke prešľapy a aký to má na človeka dopad. Okrem toho ma zaujal štýl písania a ľahkosť, s akou autor opisuje ťažké životné situácie.
Film na mě nechal větší dojem než knížka, ale i tak ji doporučuji každému, kdo má rád kontroverzní témata. Velmi zvláštní pointa.
Očekávala jsem trochu víc. Nemělo to pořádný spád, hlavně proto, že mě zdržoval ten vymyšlený týnovský jazyk. S ním se to nedalo plynule číst a ani to příběh neozvláštnilo, jak by autor chtěl. A konec byl takový divný...
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie Londýn zfilmováno anglická literatura vězení, věznice punk dospívání budoucnost výtržnictví sociální deviace
Autorovy další knížky
| 1992 |  Mechanický pomeranč |
| 2007 |  1985 |
| 2003 | Všechno, jen slunce ne |
Moc se mi líbí základní filozofická myšlenka - i když víme, že si někdo vždycky vybere zlo ve prospěch dobra, máme právo omezit jeho možnost svobodné volby, nebo tím naprosto boříme pravidla svobody jako takové.
A ten pocit, když fandíte postavě, která dělá ty nejhnusnější představitelné věci, ale umí dokonale kouzlit s jazykem... Co to říká o vás?? No, musím říct, že jsem o Mechanickým pomeranči přemýšlela dloooouho po dočtení knížky!