Medvědín
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/390262/bmid_medvedin-s5t-390262.jpg
4
2278
2278
Medvědín / Medveďovce série
1. díl >
Co se může stát, když si na bedra naložíme tíhu snů ostatních lidí. Pro většinu lidí neznamená vítězství na juniorském mistrovství v ledním hokeji nic moc, ale pro obyvatele Medvědína to znamená všechno. Takové vítězství by totiž mohlo přitáhnout pozornost k upadajícímu městečku: přilákat státní dotace i talentované sportovce, kteří by dali Medvědínu přednost před většími městy v kraji. Takové vítězství by rozhodně znamenalo všechno pro hubeného teenagera Amata, který je všude mimo led za otloukánka; pro Kevina, hvězdu juniorského družstva, stojícího jen krůček od zářivé budoucnosti v NHL; i pro Petera, obětavého sportovního ředitele HC Medvědín, jehož vlastní profesionální hokejová kariéra skončila tragédií. Tým má šanci splnit sny celého města. Jenže jedné noci během zapíjení semifinálového vítězství se cosi odehraje mezi Kevinem a Peterovou dcerou — a najednou je všechno jinak. Jako vlny po rybníce se celým Medvědínem začnou šířit obvinění. V honbě za úspěchem týmu je obtížné rozpoznat hranici mezi pravdou a lží, slepou loajalitou a opravdovou důvěrou. Nakonec musí jeden mladý muž najít odvahu říct nahlas to, co nikdo zjevně nechce slyšet.... celý text
Přidat komentář
Kniha není o ději, je o lidech, jejich osudech, vztazích, síle kolektivu, manipulaci jedinci i skupinou. Je dobré to vědět, než člověk začne číst.
Blackman je tradičně skvělý vypravěč, který dokonale ovládá své postavy. A v Medvědíně jich není zrovna málo. I když existují jen na papíře, jsou naprosto skutečné. Vždycky mě potěší, jak dobře rozumí ženským hrdinkám, které bývají ty nejzajímavější.
Příběh mě absolutně pohltil. Přesto bych se obešla bez závěrečné kapitoly okořeněné happyendem.
Jsem ráda, že nejsem jedniná, komu se kniha líbila jen zpočátku, potom už vůbec a když jsem se i 112 strany přemáhala, vzdala jsem to.
To tedy opravdu ne, děkuju.
Už chápu kamarádku, která mi psala, že četla Medvědín do 4 do rana. Jsou knihy, po jejichž přečtení nemohu hned začít číst novou. Je jich málo. Tato mezi ně patří... Hokej sice sleduji jen když je mistrovství, pravidlům nerozumím téměř vůbec, ale teď se na celý hokejový svět už navždy budu dívat úplně jinýma očima (spíš daleko od sebe než blízko u sebe). A vlastně ani tak nejde o hokej... Některé lidi z Medvědína si nechám v srdci už na pořád. Díky za naději, pane Backmane!
Wow, wow a ještě jednou wow. Čekala jsem, že si prostě přečtu takovou veselou knížku o hokeji a obyvatelích jednoho městečka. Ale že se mi dostane do ruky příběh, který mi nejednou vžene slzy do očí, to bylo teda sakra překvapení. Vím, že Backman píše skvěle, ale tohle byla jiná liga prostě. Na jedné stránce mě dokázal rozesmát, rozbrečet, naštvat a zase uklidnit. Kniha plná hlubokých myšlenek a těžkých lidských osudů. Dokonce bych řekla, že by se to klidně mohlo zařadit k YA literatuře a s přehledem by ji to převálcovalo. Prosím, ať už vyjde něco dalšího, PROSÍM!!
Čtu a říkám si: sakra, toho testosteronu je na mě až dost: láska k hokeji - to ano, ale ty rvačky, soutěživost, sprosté vtipy, nadávky, ponižování slabších, ničení věcí,,... Proč zrovna tahle chlapácká stránka? Rozdíl v mužském a ženském pohledu na hokej, čili svět? Ale no tak, čteš Backmana, svého prověřeného oblíbence, to bude mít svůj účel...
Samozřejmě! To nejlepší, tedy to, co mě při čtení uchvátilo, bylo tříbení charakterů. Z masy kluků, toužících nejvíc ze všeho patřit k vítězům, se odtrhli ti, kteří to nechtěli za každou cenu - a byla to Statečnost. Mužské charaktery už byly vyprofilované dřív, ale i jejich vývoj byl vidět. Dívky a ženy? Ty mě zajímají vždycky nejvíc. Jedna z nich, Ramona, komentuje vyhrocenou situaci: "Za vším (rozumějte špatným) jsou vždycky podělaný chlapi." Právě ona ale ty chlapy má ráda a ovlivní je k dobru věci. Maya, Ana a Mira jsou osobnosti - ta hrůza je málem zničila, ale vyhrály (v mezích možností).
S hokejem jsou spojeni lidé chybující a chyby napravující, pokřivené charaktery i lidi morálně pevní. Jako všude. Medvědín je jiný než předchozí knížky, ale efekt má pro mě stejný: zase mám lidi paradoxně trochu víc ráda.
Ze začátku jsem se nemohla pořádně začíst, ale kolem sté stránky to pro mě začalo být nesmírně zajímavé a strhující. Byla to moje první přečtená kniha od tohoto autora a určitě zkusím i další.
Jako aktivní hokejista jsem v určitých momentech knihy tu "hokejovou kabinu" nesnášel, naštěstí všichni nejsou tak slepí a oddaní týmu. Opravdu hezké čtení. Jsem hodně zvědav na druhý díl.
Ne, tahle knížka není jen o hokeji, je o vztazích, o lidské morálce, o tom, co jste ochotni udělat pro své nejbližší. Zamilujete si ji i pokud nemusíte hokej. Pokud hokej milujete, je to skoro nutnost. Medvědín se zařadil mezi TOP knihy, dokonce snad i lehce předčil Oveho. Backman je úžasný, ten jeho styl vyprávění, ty věty. Těším se na pokračování.
K této knize jsem přistupovala dost nenápadně,zlehka,ale co se pak odehrávalo?Přimo lavina emocí ,pocitu ,rozhořčení ,touha bojovat za některé hrdiny se slovy :”Nevzdavej to”. Hltala jsem jednotlivé stránky takovou rychlosti jako samotná hra na ledě.Z jedné strany na druhou litala slova jako puk..Příběh napsaný opravdu jako zápas ,kdy v jednu chvíli vše vypadá beznadějně za další okamžik skáčete radostí, že se vše obrací na dobrou stranu ...
Příběh poskládaný ze střípků života obyvatel malého zapomenutého městečka. Obyvatel, jež spojuje i rozděluje osud hokejového týmu. Utkání má rozhodnout o budoucnosti města, ale nakonec velmi zásadně rozhodne o budoucnosti hrdinů. A samotný hokej se v rukou autora mění z prosté týmové hry na synonymum života.
Toto je moje již pátá přečtená kniha od Backmana. Jeho styl jsem si zamilovala už od té první, kterou jsem četla, a všechny jeho knihy jsem si koupila, protože mě prostě neustále dostávají. Přijde mi, že s každou další knihou jde Backman víc na hloubku, víc do nitra lidí, víc se zabývá mezilidskými vztahy, rodinami, společností. Medvědín mi dal mnohem víc, než jsem čekala. Ačkoli u knih moc nebrečím, tady mi párkrát lehce ukápla slza. Kdybych měla knihu shrnout jednou větou, tak by to bylo asi "Kniha o tom, že často víme, co je dobré a co špatné, jen je někdy těžké se za tu správnou variantu postavit." Nemá smysl popisovat děj, ten ve mně nezůstal tolik jako emoce spojené s různými formami hrdinství, kterých byla knížka plná. Mimořádná kniha! Vhodná pro sportovce, pro mládež, pro rodiče, pro všechny...
Nikdy bych nevěřila, že kniha, ve které bude jednu z hlavních rolí hrát hokej si zamiluji tak, že jí budu chtít číst pořád dokola. Pohltila mě svým příběhem, u kterého jsem lapala po dechu. V úžasu, že tohle napsal Pan Backman. Už jsem se mohla přesvědčit, že autor píše silné a působivé příběhy. Ale něco takového jsem nečekala! V dobrém slova smyslu! Ta kniha byla dokonalost sama!
Čte se dobře, rychle, má spád. Postavy jsou věrohodně vykresleny, a přestože jich je tam hodně, nemusíte mít obavy, že byste se ztráceli a nevěděli, kdo je kdo. Kniha je rozdělena do 50 kapitol, které jsou spíše kratší. O to víc, se kniha snadněji čte. Děj je vyprávěn v er formě a velice poutavým stylem, který vám nedovolí knihu odložit. Budete společně s obyvateli Medvědína hokej milovat i nenávidět. Proč i nenávidět? To vám prozradí Maya ;-)
Kdyby se mě někdo zeptal: "Proč miluješ knihy od F. Backmana?" Odpověď by byla jednoznačná: "Pro jejich opravdovost." Při čtení mám vždy pocit, jako by každá z postav skutečně žila v mém sousedství. Příběhy stěžejních aktérů působí přirozeně, děj má nenásilný spád a v textu je pokaždé kus lidskosti a moudrosti. Víc jsem od knihy asi nikdy neočekávala, a tak tleskám hokejovému Medvědínu a už teď se moc těším na další neobyčejně zpracované příběhy obyčejných lidí.
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění Švédsko mezilidské vztahy lední hokej severská literatura společenské romány zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
U mne zatím žádná z knih autora nepřekonala Muže jménem Ove. Tady jsem měla docela problém se začíst neboť hokej není mé hobby. Ale pravda, že od půlky je to už jiná káva.