Medveďovce
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380069/bmid_medvedovce-wkm-380069.jpg
4
2328
2328
Medveďovce série
1. díl >
Štyridsiatnik Peter Andersson sa po skončení profesionálnej hokejovej kariéry v Kanade vracia do rodných Medveďoviec, malého mesta s veľkými snami, kde je len zima, tma a nezamestnanosť. Má v úmysle postaviť na nohy svoj materský klub, zložený z miestnych juniorov. Spolu s ním prichádza jeho manželka Mira, zmietajúca sa medzi túžbou po kariére úspešnej advokátky a pokojným životom manželky a matky v mestečku uprostred lesov, kde líšky dávajú dobrú noc. A napokon ich dve deti, dvanásťročný hokejový center Leo a o tri roky staršia Maya, ktorá miluje gitaru a nenávidí hokej. Mestečko bojuje o prežitie a budúce úspechy hokejového tímu mu majú prinavrátiť hrdosť a zašlú slávu. Na HC Medveďovce tak padá obrovské bremeno zodpovednosti. Aký význam má jeden jediný zápas pre upadajúce mestečko? V Medveďovciach obrovský, ten úplne najväčší. Preverí silu priateľstva a odhalí všeličo dovtedy skrývané a zatajované. Okrem iného aj to, čo sme schopní vykonať v záujme úspechu a ako ďaleko vieme zájsť, keď chránime svoje deti.... celý text
Přidat komentář
Silný příběh, k zamyšlení. K velkému zamyšlení. Co je správné? Co není? Co udělat nebo říct, když víte, že pravdou můžete zničit všechno? Doporučuji.
"Buď jste vítězové nebo ti ostatní."
Každá autorova kniha mě doposud zasáhla. I emotivní příběh z hokejového prostředí mě naprosto pohltil.
Hokej je středobod života v Medvědíně. Ale tato kniha není jen o lásce k hokeji, o snaze výtězit, být nejlepší, o vášni a rivalitě, ale hlavně o obětech a snech, mezilidských vztazích, morálních hodnotách a nekonečné rodičovské lásce.
Fredrik Backman v této knize otevřel vážné téma a skvěle zpracoval různorodé charaktery a chování jednotlivých postav.
Nelze nepodlehnout perfektně vykreslené atmosféře a hloubce myšlenek, jak je pro pana Backmana přirozeně samozřejmé.
"... jen sem tam nějaký ten hezký okamžik... Jenže co víc je sakra život?"
Další krásná kniha. Jestli si někdo myslí, že je celá o hokeji, tak pro mě ne. Podstata je tým a sounáležitost v něm. Zapadlé městečko Medvědín žije hokejem a blížícím se utkáním, které je pro všechny "životně důležité", pro hráče, trenéry, rodiče, kamarády, fandy, prostě pro všechny obyvatele,
Backman je "pan spisovatel" lidskosti. Dovede do detailu rozpitvat své postavy v dobrém i zlém. A tady je těch postav opravdu hodně. Když jsem si nějakou postavu oblíbila, tak jsem zjistila, že je tu vždy nějaké "ale".
Líbil se mi výrok "Velký tajemnství z nás dělají malý lidi." Jak prostá, ale výstižná ukázka nejenom v soukromém životě, ale hlavně v týmu. Podlehnout nebo jít sám za sebe. Těžké rozhodování, jestli chcete zůstatat s elitou. Mám být pro ostatní charakter nebo podrazák.
Nádherné kamarádství Mayi a Any, která svou přítelkyni podrží v těžké chvíli......... Další můj favorit je Benji, o jeho dalším životě bych se chtěla dovědě více.
Knihu nelze jinak, než doporučit k přečtení.
Hľadala som niečo podobné Prázdnému místu od J.K. Rowlingovej a našla toto tu.
Mestečko Medvědín, zapadákov, kde líšky dávajú dobrú noc (teda pardon medvede:)), má jednu spoločnú vášeň. Miestny hokejový klub. A túto sezónu má juniorský tím šancu získať titul. V celom Medvědíne to vrie. Prípadný úspech by priniesol upadajúcemu mestečku vytúžený ekonomický rozvoj. Na mladých hráčov je vyvíjaný enormný tlak.
Čo však nastane, keď hviezdny hráč spácha neodpustiteľný čin? Čo všetko sú ľudia schopní obetovať pre víťazstvo?
Backman píše skvelo. Je výborný pozorovateľ a dokáže veľmi autenticky popísať charakteristiku jednotlivých postáv. Knižku som prečítala jedným dychom.
Až na ten koniec... neviem. Mala som pocit, že autor tu už príliš tlačí na pílu a snaží sa záver umelo vyšperkovať.
Pokračovanie príbehu si však rozhodne nedám ujsť.
„A co chceme, Ramono? Co nám sport může dát? Investujeme do něj celý život a v co můžeme doufat v úplně nejlepším případě?
V pár okamžiků… pár vítězství, pár chvil, kdy se cítíme větší, než jsme, pár příležitostí, kdy si můžeme namlouvat, že jsme… nesmrtelní. Ale to je lež. Není to pravda.“
Po téhle větě se mezi nimi rozhostí ticho. Až když Peter Ramoně přisune po barovém pultu prázdný hrnek a zvedne se k odchodu, dopije vdova sklenici a zaskřehotá:
„Jediný, co nám sport dává, jsou okamžiky. Ale co je asi tak život jinýho, Petere, je snad víc než jen okamžiky?“
Nejlepší psycholožka ve městě.
"Nenávist dovede být hluboce stimulující. Svět je rázem pochopitelnější a méně děsivý, když s někým sdílíme přátele i nepřátele, je to my proti nim, v dobrém i ve zlém. Nejjednodušší způsob, jak sjednotit skupinu, není pomocí lásky, protože ta je komplikovaná a klade požadavky. Nenávist je jednoduchá.
Při konfliktu si tedy ze všeho jako první vybereme stranu, protože je to jednodušší než mít celou dobu na paměti dva pohledy na věc. Za druhé najdeme fakta, která potvrzují, co si chceme myslet, aby všechno bylo hezčí a život plynul vpřed jako obvykle. A za třetí odlidštíme nepřítele. Na to existuje spousta postupů, ale nejjednodušší je připravit ho o jméno.
... Přesvědčit ostatní, že někoho nemají vnímat jako člověka, jde hrozně rychle. A když je dost lidí dostatečně zticha, stačí hrstka hlasů, aby to vypadalo, že křičí všichni."
Po zralé úvaze jsem přeci jenom odebrala jednu hvězdičku. Fredrikovi se nedaří ty závěry, alespoň z mého pohledu. Ta kniha je úchvatná a já už jsem dlouho u ničeho takhle nechrochtala blahem. Čekala jsem něco po vzoru Oveho, ale ocitla jsem se uprostřed fiktivního města, procházela se jeho uličkami, mrazivým lesem i uličkou na tribuně hokejové haly a všechny obyvatele, všechny hráče, jsem zřetelně viděla. Nechala jsem se překvapit vážností tématu, všemi drobnými detaily v životé každé postavy, které toho tolik vypovídají o životě, snech, rodičovství a k tomu se bavila humornými hláškami, které nevyznívají křečovitě, ale mají šťávu.
Jen poslední třetina na mě byla příliš doslovná, příliš dotažená a také jsem náhle tápala, o čem tedy ten hokejový patriostismus byl, když náhle nebylo nutné být Medvědem z Medvědína. Ale to bych prozradila moc.
Fredrik Backman si touto knihou vydobyl pozici mého oblíbeného autora. Už si dělám zálusk na další jeho knihy a s překvapením jsem zjistila, že sám Medvědín má pokračování. Tak to asi u hokeje ještě chvíli zůstanu.
Sice nejsu hokejový fanda, ale knížka se čte dobře. Dříve zde byl komentář, že se kniha podobá Rowlingové Prázdnému místu, s čímž souhlasím. Nevím, kolikrát se v knize objevilo sloveso "stydět se" v různých formách, ale už jsem začínala obracet oči v sloup. Nicméně "pro výzvu cokoli" :-))
Velmi originální kniha, kde mě v úvodu autor zahltil charakteristikami mnoha osob, což je odvážné. Díky tomu, a také zvláštnímu stylu psaní, jsem se poprvé v životě ocitla na tribuně a pečlivě sledovala, co se odehrává na ledu, prožívala vše s obyvateli Medvědína, jako bych tam byla. Kniha přinesla mnoho otázek k zamyšlení.
"Komu je hodně dáno, od toho se hodně očekává".
Jsem ráda, že jsem objevila nového autora a těším se na další setkání.
Naprosto skvělá kniha. Přečtěte si ji!
“Nic víc po tobě tenhle sport nechce. Jen všechno, co máš.”
“Je to jenom hra. Umí jenom změnit život.”
Z hokeje znam max. par jmen a ze jsme vyhrali v Naganu. Pokud jste na tom podobne, i tak vas Medvedin muze bavit, protoze hokej je kulisa. To podstatne se deje v lidech a kolem nich. Bavil me autoruv britky humor i zpusob, jakym sdeloval HáPéčka (hluboke pravdy, se kterymi muzete nebo nemusite souhlasit, ale jemu je to jedno, on je proste rekne). Postavy rozhodne nejsou cernobile a ja si je doslova zamilovala.
Co me trosku vytacelo, je predznamenavani nejake udalosti, ktera se ma stat. Od prvnich stranek to mate nekde vzadu v hlave a jak dej plyne, autor pripomina, ze k tomuhle dojde. A ctenar si lame hlavu, jak to dopadne. Chtela jsem napsat, ze si autor se ctenarem hraje "dovedně" nebo "nenápadně", ale nenapadne to fakt neni. Takze me na tomhle zpusobu psani vytacelo nejvic to, ze me autor naprosto vedome a okate napina - a ze to na me funguje. :-D
Dobrá kniha musí mít dobrý začátek a dobrý konec. Pokud je trochu horší to mezi, dá se to přežít. Musím uznat, že asi půl knihy bylo otravné opakování toho samého dokola a hokejové filozofování, ale začátek mě nadchnul a konec překvapil. Nakonec to byla celkem dobrá knížka, přestože úplně jiná než Ove.
Posloucháno jako skvěle namluvený audiobook.
Na knihu jsem se těšila, poněvadž mám ráda hokej. Docela dlouho mi trvalo, než jsem se začetla. Druhá polovina mě vtáhla do děje, ale úplně mi nesedl autorův styl.
Kniha mne velice potěšila. Nejsem hokejový fanoušek, ale díky skvělému Backmanovu umu jsem se ocitla uprostřed Medvědína a nemohla se od knihy odtrhnout. Pěkně vykreslené postavy, se kterými člověk prožívá jejich radosti i zoufalství, jejich tvrdý boj a doufá v lepší zítřky a mám radost, že nám je autor dopřává...
Naprosto skvělá, jako ostatně všechny autorovy knihy. Velmi dobře napsaný příběh plný témat k zamyšlení.
Stačila jedna kniha a už teď jsem Fredriku Backmanovi propadla. Ti kteří čekají zvrat za zvratem museli být skutečně zklamáni, příběh ale nic takové v mých očích nepotřebuje pro to, aby fungoval. Už od začátku je nám představeno poměrně velké množství postav, všechny si však lze jednoduše zapamatovat, protože i přes jejich množství autor při psaní neodbyl žádnou z nich a ačkoliv většinou nejsou obyvatelé Medvědí žádní dobráci, se všemi budete v jistých momentech souznít a jejich špatné stránky z nich dělají něco uvěřitelnějšího než jen potištěný papír. Také jsem si zamilovala autorův styl psaní a jeho schopnost popsat skvěle jakoukoliv situaci či emoci, tu bohužel postrádám a ta ji vždy obdivuji :).
Před tragédií si všichni lidé přejí tisíc věcí, po ní jen jednu.
Od první stránky úžasný, úžasný, úžasný. Bolavý, pravdivý, krutý, skvělý.
Ticho dokáže být jako voda. Když ho necháme zatéct moc hluboko, zmrzne a je schopné nám roztrhnout srdce.
Emoční nářez, který budu ještě dlouho rozdýchávat. Neuvěřitelně opravdová, živá kniha. A to nejsem fanda do hokeje.
Čím větší sněhová koule se valí ze svahu, tím větší blázen musí být člověk, který se jí postaví do cesty.
A postavit se do cesty hokejovým fandům? No páni, to zvládnou jen šílenci. Nebo ti, co už nemají co ztratit...
Každý den uplyne celý život, nebo jen jediný úder srdce, záleží na tom, s kým jsme...
Za mě jeden z příběhů, který hned tak ze srdce nedostanu. Všechny postavy milujete. Některé nenávidíte. Všechny je tak trošku chápete. A zároveň nechápete. Jenže dokud tam nejste a nežijete zrovna tenhle příběh, nikdy to tak úplně pochopit nedokážete...
Co pro tebe můžu udělat?
Měj mě rád...
A to je jediné, co se asi tak dá dělat.
Skvělý, nadčasový příběh, ze kterého mrazí. Příběh, kde život začíná i končí, a z mnoha snů se stávají střepy, když se srazí s krutou realitou života.
Co víc je sakra život? Jen sem tam nějaký ten hezký okamžik...
Pěkně napsaná kniha. I když začátek, kde autor představuje všechny postavy mě málem udolal. Ale pak se to rozjelo a kniha člověka vtáhla.
Opět velmi čtivá kniha, plná skvělého humoru. Příběh o hokeji, přátelství, rodině, je fajn, i když ze všech přečtených knih od autora byla pro mě asi nejslabší.
Můj první Backman a hned jsem hodně rozpolcený. Autor umí psát. Umí jen tak trousit silné věty o životě, sportu, šikaně, o pocitech oběti... Jenže je to jako s limonádou, v které je moc cukru. Děti se po ní utlučou, ale dospělým trnou zuby. Dají si možná ještě jeden lok, ale pak se jim už sladkost zají. Cukr má také tu vlastnost, že lepí. Táhne se. Občas mi poslech připadal jako guilty pleasure.
Kamarád, když mi Backmana propagoval, tak ho přirovnával ke Kingovi. Podobnost tam rozhodně je. S postavami se Fredrik mazlí, piplá je, ukazuje je čtenáři hned tak, hned onak. I z padouchů umí udělat hrdiny a z hrdinů superhrdiny (Amat). Jeho obyčejní lidé umí obětovat neskutečné množství času a osobní snahy na věci, na které by se drtivá většina normálních obyčejných lidí vykašlala. Rodinné vztahy jsou chladné nebo idylické, i když jsou vlastně na hovno. I ty na hovno jsou popsány bezmála jako idylické. Jak píše playada níže – budete je všechny milovat. I ty, kteří chlastají, jsou násilničtí, sobci, … A jak tady píše v jiném komentáři níže kdosi všímavý - Backman je nejpatetičtější autor současnosti. Já dodávám, že i v anglickém významu toho slova.
Jazyk je v podstatě jednoduchý. Skoro bych řekl, že by mohlo jít o knihu pro mládež s mravokárným naučením. Ani násilí není podáváno in natura, jen velmi decentně. Je v ní hodně plků o sportu, hokeji obzvlášť. Ale ne o hře samotné, ani o pravidlech, ale o filosofii, výchově mládeže, fanouškovství, týmu, loajalitě, … A propos, velmi trefný je Backmanův postřeh, že loajalita stojí jak za úžasnými díly člověka, tak za mnoha z jeho nejhorších. Což také v knize ukazuje (Litt vs. Bobo).
Kniha je úžasná i děsná zároveň. Hodnocení mírně nadsazuji, protože, jak píšu hned na začátku, autor rozhodně umí psát. Řemeslně je kniha skvělá, o to víc audiokniha s hlasem Pavla Soukupa. Čte výborně, hodně dramatizuje, občas je hudební vsuvka. Bez jeho hlasu by kniha byla o dost méně plastická a nudnější. I tak se výlet do zapadlého švédského městečka, které žije hokejem, táhl jak týden před výplatou. Ale stálo za to vše s hrdiny doprožít až do sladkobolného konce.
Neskutečná kniha od naprosto senzačního autora. Ano, je tam hodně hokeje, ale myslím, že se dá zaměnit za mnoho vrcholových sportů....první půlka knihy nám představuje postavy (a tady opravdu hodně) a pod jakým tlakem ze všech různých stran žijí, přičemž v podstatě prožívají to, co normálně my každý den. Všichni mají dobré i zlé stránky, budete je chvíli zbožňovat a poté zase ne, myslím ale, že je díky autorovi vždy dokážete pochopit. Nakonec, i dobrý člověk se může dopustit něčeho špatného a každý by měl nést odpovědnost za své činy......
Druhá půlka knihy mě osobně několikrát rozplakala, naštvala a vzbudila pocit čiré nespravedlnosti - několikrát jsem knihu musela odložit a dát si pauzu - určitě nejsilnější příběh od autora.
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění Švédsko mezilidské vztahy lední hokej severská literatura společenské romány zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Tak bohato vykreslené charaktery toľkých postáv, tak nenásilne rozprávaný silný príbeh, tak ťažko udržať vlastné emócie na uzde… ďalšia pre mňa nezabudnuteľná záležitosť.