My proti vám
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/379923/bmid_my-proti-vam-TbR-379923.jpg
5
1473
1473
Je tak snadné přimět lidi k nenávisti, až je nepochopitelné, že se vůbec navzájem snášejí. Volné pokračování románu Medvědín. Román My proti vám vypráví o měsících následujících po událostech, které otřásly Medvědínem v předešlé knize. Nejlepší kamarádky Maya a Ana tráví léto na odlehlém ostrově a snaží se nechat celý svět za sebou, ale nic nedopadne tak, jak doufaly. Řevnivost mezi Medvědínem a sousedním městem Hedem přerůstá v zuřivý boj o peníze, moc a přežití, který vypukne naplno ve chvíli, kdy se střetnou oba hokejové kluby. Zároveň vyjde na povrch tajemství jistého mladého hráče a celé město musí ukázat, zač vlastně stojí. Bude se říkat, že toho roku přišlo do Medvědína násilí, ale není to pravda. Násilí tam totiž už dávno bylo. Román My proti vám empaticky popisuje ničivé lidské vztahy na malém městě. Je to vyprávění o oddanosti, přátelství a lásce, která se nebojí čelit ničemu.... celý text
Přidat komentář
Za mňa je toto rozhodne jedna z najlepších kníh, aké som kedy čítala. Myslela som si, že kniha Medvedín bude najlepšia a nič ju neprekoná, ale My proti vám sa mi javí dokonca ešte lepšia ako predchádzajúci diel. V tomto dieli som si obľubila postavy Benjiho, Mayu, s ktorými som veľmi súznila a držala im palce. Autor neuveriteľne popisuje postavy a dej, pričom sa strieda pohľad. To zapríčiňuje, že nedokážete fandiť len jednej osobe a druhú nenávidieť. Autor vám vždy podsunie pohľad na danú situáciu z druhej strany a zrazu pochopíte iný uhoľ pohľadu. Vďaka tomu sa pri čítaní ocitáte na emocionálnej horskej dráhe. Mňa kniha neuveriteľne pohltila a pri niektorých pasážach som hádam ani nedýchala. Teraz si musím dať chvíľu pauzu a potom sa vhrnem na tretí diel.
Dostala jsem se k této knize asi s ročním odstupem od Medvědína. A víc než u kterékoli jiné Backmanovy knihy mě tady rušil jeho styl psaní. Klipovité střídání několika scén vždy po dvou - třech stránkách je po nějaké době už trošku únavné, stejně jako neustálé naznačování dalšího vývoje a zavádění do slepých uliček. Když pak konečně dojde k tak dlouho ohlašované tragédii, člověku se skoro uleví, že už to má za sebou. Backmanovy knihy vždycky obsahují spoustu zamyšlení a "univerzálních pravd", tady ale autor vrší jednu na druhou, mnohdy jen lehce propojené s dějem. A linka s prohnaným politikem mě vyloženě nebavila. Tedy tentokrát mě můj oblíbený spisovatel moc nenadchnul, už zakoupený třetí díl trilogie si nechám na dobu, kdy na tohle zklamání trošku pozapomenu.
Ze Švédska, pokračován Medvědína. Nemusí se člověk zajímat o lední hokej, aby se při této sérii skvěle nebavil. Spousty sympatických a několik nesympatických postav z drsného kraje ve Švédsku.
Velice příjemné čtení, spousty až nepříjemně pravdivých myšlenek. Bavil jsem se a chystám se na třetí pokračování. Dávám si vždy poměrně velký odstup.
V roce 2000 jsem přečetl knihu MEDVĚDÍN a až nyní, téměř po pěti letech, jsem se pustil do četby druhého dílu s názvem MY PROTI VÁM. Říkal jsem si, jestli si budu pamatovat po tak dlouhé době to důležité, co se odehrálo v prvním díle, ale mé obavy byly zbytečné, protože druhý díl plynule navazuje na první díl a všechno je vysvětleno, co se událo v prvním dílu. Zpočátku mi trochu trvalo, než jsem si připomenul všechny postavy, ale v průběhu čtení jsem si na ně vzpomněl a dal jsem si všechno do souvislosti.
Ačkoliv nejsem fanouškem hokeje, to znamená, že nenavštěvuji hokejové turnaje a nesleduji hokej ani v televizi, tak se mi kniha líbila a připadal jsem si, jako bych byl součástí městečka MEDVĚDÍN.
Medvědín je (fiktivní) hokejové město, které má svoje problémy a život v tomto městě je tvrdý, lidé z velkoměsta mají často problém se sžít s lidmi a tímto prostředím. Město se vyznačuje hokejem a soupeří s okolním městem, které se jmenuje HED, ve kterém se také hraje hokej. Medvědín a Hed jsou dlouholetými nepřáteli. Znakem Medvědínu je medvěd a zelená barva, znakem Hedu je býk a červená barva.
Líbilo se mi, že děti jsou již od mládí vedeni ke sportu ať už k hokeji nebo krasobruslení a tyto sporty je baví. Některým jde hokej více, jiným méně a najdou se také výjimky, které hokej nebaví. Když nastane zima, jdou si zahrát s kamarády hokej na zamrzlou plochu venku a samozřejmě nejšťastnější jsou na ledě v hale. Trénink není jednoduchý, protože se trénuje často během týdne a při tréninku a při samotném zápasu dochází k různým zraněním, ale děti a dospělí v tomto městě pro tento sport dýchají a znamená pro ně všechno.
Líbily se mi osudy jednotlivých hráčů a jejich rodin, líbily se mi tréninky a hokejová utkání. Autor naštěstí nepopisuje dopodrobna hokejová utkání, která by se rozprostírala na několik stran, tyto popisy by mě určitě nebavily. Během zápasu docházelo k různým potyčkám a hanlivým výkřikům mezi fanoušky z klubu HC Medvědín a HC HED, což se mi nelíbilo, ale vím, že je to běžné při těchto zápasech. Nejhorší ze všeho je, pokud dojde k nějakým zraněním mezi diváky.
Nelíbila se mi nevraživost mezi městy Medvědín a Hed a různé naschvály, které si vzájemně prováděli. Nelíbil se mi postoj některých lidí kvůli události, o které se dočtete. V městu se řeší také politika.
V závěru románu dojde k událostem, kterých mi bylo líto.
Oblíbil jsem si řadu postav, například MAYU A ANU, které byly nerozlučné kamarádky, vzájemně se svěřovaly se vším, co je trápilo, a špičkovaly se. V oblibě jsem měl také sportovního ředitele PETERA ANDERSONA, hráče BENJIHO a jeho kamarády AMATA a BOBA. Zajímavá byla také barmanka RAMONA, která vlastnila hospodu s názvem KOŽICH, ve které se scházeli lidé z celého městečka a debatovali o různých tématech a pochopitelně nejvíce o hokeji. Lidé z Hedu měli také hospodu, která se jmenovala SENÍK. Nesympatický mi byl politik RICHARD THEO, který prováděl různé intriky.
Zajímavá byla také SKUPINA, označována některými lidmi jako chuligáni nebo pojmenováním muži v černých bundách, jejíž hlavním šéfem byl TEEMU, který na první pohled působil jako hrubián a rváč, ale líbilo se mi na něm, že také dokázal pomáhat lidem. Jeho nejbližšími kumpány jsou PAVOUK a TRUHLÁŘ. Líbili se mi také dědci, kteří se scházeli v Kožichu a povídali si o hokeji a dělali si různé naschvály, aby byla legrace.
Autor všechny postavy zajímavě vykreslil a dal jim velký prostor, takže s jednotlivými postavami si dokážete vytvořit velmi jednoduše vzájemný vztah. Postavy nejsou černobílé.
Autor otevírá v těchto knihách závažná témata, o kterých by se mělo mluvit a nezavírat při nich oči. Pokládá také otázky čtenářům, aby se nad nimi zamysleli a mohli na ně odpovědět, jakým způsobem by se třeba zachovali, pokud by se nacházeli v podobné situaci.
Myslím si, že kniha určitě udělá radost čtenářům, kteří jsou fanoušky hokeje a milují tento sport, ale také čtenářům, jakým jsem já, kteří nevykonávají tento sport aktivně ani pasivně ho nesledují, a pokud ano, tak jen minimálně.
V knize se nachází hodně myšlenek, ale žádné jsem si nevypsal. V knize se nachází humor a také nějaké písně, která psala Maya.
V závěru knihy se nachází AUTOROVO PODĚKOVÁNÍ a
POZNÁMKA PŘEKLADATELKY.
Kniha má pěkný přebal.
Nevím, jak to autor dělá, mluvit o násilí tak laskavě. Autor píše skvěle, mile, čtivě, no zkrátka jeho styl mi sedí. A u druhého dílu jsem si všimla, že si rád hraje se čtenářem.
V tomto díle jsem si oblíbila postavu Zacki a Benjiho mi bylo moc líto. Kniha ve mně vzbudila hodně emocí hned od prvních stran, kdy se mi připomněl první díl a to jsem ho četla před rokem.
Rozhodně není jen o hokeji, ale o sportu všeobecně a hlavně o vztazích. A teď mě napadá, která knížka není?
Tak nějak jsem nechápala, o čem by mohl být další medvědínský díl – vše o hokeji i místních přece už bylo řečeno! Ale opět jsem se zmýlila, jako se tomu u mě děje často v případě knih tohoto autora. Takže i knihu My proti vám mohu doporučit, myšlenky F.B. vždy stojí za přečtení.
„Protože politické rozhodování je jednoduché: když je všechno v pořádku a lidé jsou spokojení, vyhraje establishment. Ale když jsou rozzuření a hádají se, vyhrají tací jako Richard Theo. Aby se k moci dostal outsider, musí existovat konflikt. A když neexistuje? Tak je potřeba ho vytvořit.“
Fredrik Backman je můj oblíbený autor, jeho knihy se skvěle čtou, postavy rozhodně nejsou černobílé a ve vyjádření pocitů jde až na dřeň. Ale tentokrát mi některé věci přišly překombinované a možná je to tím, že sport sleduji hodně, nedokázala jsem uvěřit tomu, že by šel Vidar místo do brány na tribunu. Chtěla jsem dát čtyři hvězdičky, ale za závěr, který mě dostal jako málokterá kniha, jsem půl hvězdičky přidala.
Souhlasím s komentáři níž, úžasná kniha. Prostá, jednoduchá a přitom tak silná. Nevím, jak to jen ten autor dělá, ale děkuji za zážitek.
Absolutně úžasná kniha. Kam se hrabou všechny detektivky a thrillery, tohle je totální napětí. Nechápu, jak to autor dělá, ale takovýto čtenářský zážitek je naprosto výjimečný.
Začátek knihy měl pro mě pomalejší tempo. Ale, když se na scéně objevil Vidar, tak mě to vtáhlo do děje. Byla tam spousta krásných životních pravd. Konec byl a zároveň nebyl překvapivý. Víme, co se stane, to je několikrát zopakováno, ale nevíme jak se to stane. Přes to je to knížka, která mě chytla za srdce. Děkuji.
"Tohle s námi smrt dělá, je jako telefonní rozhovor, teprve když to položíme, uvědomíme si, co všechno jsme měli říct. ale teď už se na druhém konci linky ozývá jen záznamník se spoustou vzpomínek, úlomky hlasu, který slábne."
"Smutek je jaké dravé zvíře, které nás odtáhne tak daleko do tmy, až získáme dojem, že už nikdy nenajdeme cestu zpět. Že už se nikdy nebudeme smát. Bolí to neuvěřitelně moc a my nevíme, jestli to někdy přejde nebo jestli si jen zvykneme."
Strasne zklamani. To neustale opakovani vseho. Cteni bylo utrpeni, konec vysvobozeni. Mozna to neustale meldovani dokola a predkladani hypotez ma davat kmize osobitost, mě to nudilo a frustrovalo a dohanelo k odkladani. Cetla jsem to nekolik mesicu. Hruza.
Jedine Benji to kompenzoval.
3,5*/5* Po poslechnutí Medvědína jsem si musela dát na pár měsíců pauzu, protože ten mě dosti rozložil. Nečekala jsem, že se v něm bude probírat takové téma a bála jsem se, že se to bude řešit ještě i v pokračování. Na jednu stranu se to tu trochu rozebíralo, na stranu druhou to byly spíše flashbacky, takže psychicky pro mě poslech druhého dílu byl mnohem příjemnější. Jinak ale musím říct že mě dvojka rozhodně nezaujala tolik jako Medvědín samotný. Nebylo to rozhodně špatné, ale přišlo mi to docela dlouhé, trochu snažící se napodobit jedničku, ale ne úplně funkčně. Možná to teda bylo způsobené i tím, že jsem to poslouchala při práci a asi jsem se na to nesoustředila tak dobře jak jsem si původně myslela. Tohle je totiž knížka, ve které je tolik myšlenek, pocitů, metafor a vět, které bych si tak ráda zaznačila, abych se k nim mohla vracet. Nebo si je jen poslechla víckrát, abych je mohla opravdu procítit. Nevím, jestli to u jedničky tolik nebylo, nebo jsem to nevnímala, protože mě tak skolilo to téma, ale tady jsem to cítila fakt hodně. Dokonce jsem v průběhu poslechu začala uvažovat, že tohle je spíš knížka ideální na čtení, než na poslech. Což teda rozhodně není výtka k tomu, jak je to namluvené, protože to byl skvost. Pavel Soukup opět provedl úžasnou práci, miluju to, jak pracuje s hlasem a poslouchat to byla slast. Hudební přechody mi nevadily, po audio formě jsem absolutně spokojená. Po příběhové vlastně taky, líbilo se mi, že jsme tu řešili zase jiná témata a líbil se mi ten rozklad postav zevnitř, který autor tak dobře umí. Dokonce jsem se dočkala i pár překvapivých věcí v ději, což bylo příjemné překvapení. Byla jsem ráda, že jsem se mohla opět vidět s postavami, které jsem už znala a zároveň poznat nějaké postavy nové. Nebyla jsem z toho ale tak nadšená jako z té jedničky. Trojku si ale poslechnu tak jako tak, i když nebudu lhát, docela se bojím té délky, tak uvidíme. Jsem ale rozhodně ráda že jsem autora konečně objevila, protože za to jeho knihy rozhodně stojí.
Fredrik Backman ve mně opět dokázal probudit neskutečnou škálu pocitů. Jeho příběhy mají jednoduše vše a toto dílo nebylo výjimkou. Pokračování emotivního románu Medvědín se povedlo snad ještě více. Autor mi umožnil postavy poznat naprosto do hloubky a pak uhodil dýkou do srdce. Přiznám, že posledních pár stránek už jsem jenom brečela. Jako vypravěč je vševědoucí a dokáže brilantně navodit atmosféru, nahlédnout do nitra hlavních hrdinů či se vší surovostí přidat tragické prvky. Ačkoli nejsem fanouškem hokeje, ani žádného jiného sportu, městečko Medvědín i samotný klub mě naprosto uchvátily. Těším se, až si přečtu završení této trilogie a mám velmi vysoké očekávání.
,,Kluci na světlo nikdy myslet nemusejí, to v jejich životech není problém. Když se tmy bojí kluci, bojí se strašidel a příšer, když se tmy bojí holky, bojí se kluků.“
Pokračování Medvědína, mě se tedy více líbil první díl, ale opět perfektně vylíčené postavy, atmosféra. Nevím, jestli se pustím do třetího dílu.
Pokračovat po prvním dílu je pro autora asi taková samozřejmost a lehkost, jako je pro nás dýchání. Opět skvěle a barvitě vykreslil všechny osoby a jejich radosti i strasti. Ano, v tomto díle je více zlomyslnosti a násilí, ale to život v těchto rozličných (hokejových) městech přináší. Když jde však o život, dokáží najít společnou řeč a podat pomocnou ruku.
Co všechno se zde stalo a přihodilo? Je toho hodně a člověk opět hltá každé slovo a těší se, co přijde dál.
A další díl už čeká a já se těším.
Příběh byl trošku o sportu, o politickém a intrikářském zákulisí sportu a hlavně o lidské povaze.
Velmi se mi líbilo, jak na konci kapitoly dokázal autor čtenáře napnout a vysvětlení přišlo až v průběhu další kapitoly, takže mě to nudilo číst stále dál a dál.
Další skvětlý Backman. Chvíli se člověk u čtení spokojeně usmívá, chvíli má slzy na krajíčku. Autor dává spousty náznaků, které ale nakonec mohou dopadnout jinak než by se v první chvíli mohlo zdát. Mám moc ráda Backmanův styl psaní.
Štítky knihy
přátelství, kamarádství homosexualita švédská literatura dospívání rodičovství lední hokej severská literatura maloměsto LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Gesta. I druhý dík je plný gest, která mě každou druhou stránku dokázala rozbrečet.
Neuvěřitelně silné.