My proti vám
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407394/bmid_my-proti-vam-Yd3-407394.jpg
5
1434
1434
Medvědín / Medveďovce série
< 2. díl >
Je tak snadné přimět lidi k nenávisti, až je nepochopitelné, že se vůbec navzájem snášejí. Volné pokračování románu Medvědín. Román My proti vám vypráví o měsících následujících po událostech, které otřásly Medvědínem v předešlé knize. Nejlepší kamarádky Maya a Ana tráví léto na odlehlém ostrově a snaží se nechat celý svět za sebou, ale nic nedopadne tak, jak doufaly. Řevnivost mezi Medvědínem a sousedním městem Hedem přerůstá v zuřivý boj o peníze, moc a přežití, který vypukne naplno ve chvíli, kdy se střetnou oba hokejové kluby. Zároveň vyjde na povrch tajemství jistého mladého hráče a celé město musí ukázat, zač vlastně stojí. Bude se říkat, že toho roku přišlo do Medvědína násilí, ale není to pravda. Násilí tam totiž už dávno bylo. Román My proti vám empaticky popisuje ničivé lidské vztahy na malém městě. Je to vyprávění o oddanosti, přátelství a lásce, která se nebojí čelit ničemu.... celý text
Přidat komentář
Medvědín mi vyrazil dech a musela jsem si dát pauzu, než jsem se vrhla na My proti vám. Druhý díl se mi ze začátku četl hůř, trvalo mi, než jsem se do příběhu úplně dostala, než mě pohltil. Ale podařilo se a já i My proti vám řadím k mým oblíbeným knihám.
Není pochybností o tom, že Frederik Backman je znalcem lidkých duší a pohnutek. A tak se znovu ponoříte do víru lidské nenávisti, zloby a závisti, ale také na druhé straně lásky, ochoty a obětování se. Najdete tu manželské problémy, partnerské vztahy a řešení sexuální orientace, nepochopení, zničené vztahy, ale i porozumění a poučení se. Kniha je o lásce ke sportu, ke klubu, o přátelství a sounáležitosti, ale i o nenávisti protihráčů, proradnosti a politice, která si hrabe jen na svém písečku. A jsou tu tragické konce i naděje a víra v budoucnost. Jako v životě.
Klobúk dole opäť pred Backmanovou predstavivosťou, dokáže z komplexne vystavaného príbehu vydolovať maximum až na úroveň filozofie, sociológie a prihovoriť sa každej dušičke politického spektra svojou zmierlivosťou. No mne to už prišlo viacej vykalkulované a prehnane preplnené. Tém na uchopenie mohlo byť menej, pretože nie všetky korešpondujú, no Backman nás ako skúsený manipulátor presviedča že hej. Najviac mi vadilo že motivácia postáv trocha pokrivkáva (samozrejme na účel posunutia príbehu a aj kvôli atmosfére a dramatickosti) a tak aj výsledok ich konania ide akosi do stratena. Takmer všetko sa akoby neuveriteľne zmierlivo vyrieši, postavy vstupujú do deja a zasa von bez motivácie (Leo), pôsobia zbytočne dramaticky. Ale to asi dnes konzument mainstreamu chce -hlavne aby sa niečo dialo, a nech je to šokujúce a aj cez morálnu čiaru, ved všetko sa dá ospravedlniť človečinou. Áno dá sa a táto kniha by toho mohla byť dôkazom, len mi na nej NIEČO vadí. Vykalkulovanosť? Príliš obšírny tématicky záber (od rozboru násilia až po feminizmus)? A možno som len William Lyt a závidím autorovi že napísal skvelú knihu z množstvom životných právd. A čo sa mi na nej najviac páčí? Že je to taký pokus napísať knihu nie pre už jestvujúceho svetoobčana, ale pre potenciálneho svetoobčana. Na to mu slúži karta anonymného davu, týp lokálneho pracovníka fabriky ktorý internet využíva max na zdieľanie hoaxou a šírenie nenávisti. Backman je skvelí manipulátor a liberalizmus dávkuje s príchuťou vidieka. Veď napísať moderný spoločenský román dnes znamená len zamerať sa na vyššiu strednú triedu a meštiansky stav, svetoobčanou a samozrejme neobísť technológie a ich vplyv na čoraz viac uponáhľaný svet. Takéto príbehy sa môžu diať takmer neviazané na miesto v tzv. modernej spoločnosti, a sú duševné a intelektuálne. Backman to pojal z iného konca, ako akúsi nostalgiu za realizmom. Jeho hrdinovia sú chtiac nechtiac patrioti pripútaný ku kúsku zeme, túžiaci po lepšom (klasickom, materiálnom) živote (o čom vypovedá: silné puto rodín a skupín, osobná história), ale aj k naplneniu modernejšieho (celospoločenského) charakteru (kariera, homosexualita, feminizmus, sloboda vs. zodpovednosť). Ich komplexné túžby a zdedené vlastností po generácich miestnych z nich robia viac či menej sympatických fluktuantov.
Z dlhodobého hľadiska si však Bohu žiaľ asi nebudem pamätať skvelé citáty, neľahké osudy hrdinov a pasáže na zamyslenie, ale to aká príliš pritiahnutá cesta viedla k tomu aby mohli byť vypovedané. Vďaka Bohu za to že boli.
Je to výborná kniha, má obsah, myšlienku, posolstvo, navyše Backmanove knihy mám veľmi rada. Začiatok knihy, možno aj skoro celá prvá polovica knihy pôsobí značne rozťahane, ale možno som ten dojem získala tým, že som túto knihu počúvala ako audio (nová skúsenosť).
Musím říct, že se mi Medvědín líbil mnohem víc.
Většinu času mi přišlo, že byl děj trošku na sílu dolepený na původní a i mi první díl paradoxně přišel víc ukončený než teď ten druhý. Příběhem byl tento díl k mému překvapení daleko smutnější a depresivnější než ten první, což bych vzhledem k hlavním tématům obou knížek očekávala naopak... Nicméně nemůžu upřít, že Backman píše opravdu poutavě a svým způsobem sympaticky.
Pokračování veleúspěšného Medvědína aneb kujme železo, dokud je žhavé.
Nemůžu si pomoci. Mám pocit, že je to vše až příliš prvoplánové a psané jakoby na objednávku.
Autor velmi dobře ví, co se čtenářům líbí, co momentálně ve světě a ve společnosti frčí a dokázal toho náležitě využít. Neobviňuji. Vlastně si to zasluhuje jistou dávku obdivu. Ne každý to dokáže.
Bože, to byla ale nesmyslná sbírka dramatických událostí, klišé, moralizování a podivných zvratů ...
Čítalo sa mi lepšie,ako prvá časť.Tu už som vedela,kto je kto,postavy sa mi zdali dôverne známe,neplietli sa mi.Z celého príbehu dýchala človečina. To,čo k nám ľuďom patrí.Celá škála emócií,vlastností ,pováh,to všetko defilovalo v príbehu.Aj keď osud niektorých postáv bol smutný,nebola som sklamaná.Naopak,príbeh vo mne dlho rezonoval.Veľmi reálne bolo popísané,že tvrdé životné okolností vybrúsia charakter človeka na tvrdý krásny diamant,alebo iba na obyčajný kameň.
Knihy Fredrika Backmana mám ráda, líbí se mi jeho styl psaní. U My proti vám mi lehce vadilo stálé udržování napětí i když se vlastně nic nedělo. I přes to se mi kniha četla dobře a ráda se k ní někdy vrátím.
Pokračování Medvědína, prostor pro hlubší charakteristiky postav. Bylo to slabší než první díl, ale špatné to nebylo.
Když už si myslíte, že Mayu, Anu a Benjiho dobře znáte, tak vás autor něčím překvapí, chvílemi dokonce až naštve! Po nějaké době vám zase přijde pochopitelné, proč se zachovali, jak se zachovali, aby přišla další pecka do hlavy... Je to zase plné emocí a nečekaných zvratů, ale Medvědín byl přeci jenom o chlup lepší, o chlup hlubší, o chlup přesnější... A stejně jsem rád, že jsem se se všemi z Medvědína ještě jednou sešel! Děkuji pane Backmane!
Už víme, že Medvědín je zapadákov v hustých lesích kde se nedá dělat nic jiného než hrát a fandit hokeji. Známe skoro všechny obyvatele i hráče - už víme co od nich čekat (ale opravdu jsme je poznali tak dobře?). Také víme, že ta věc co se stala Maye rozložila úplně všechno, nejen jí, její rodinu, celý klub ale i celé město... Teď se vše co se hokeje týče přesunulo do Hedu a to je pro Medvědím velká rána. Ještě že je tady jeden "laskavý, citlivý a vnímavý pan politik", kterému není osud Medvědínského hokeje vůbec lhostejný. A jak to v politice chodí, za malou protislužbu se dají udělat velké věci....
Takže vzhůru do boje - nenávist je silnější než láska...
Nemohu napsat zase nic jiného než že Backman je mistrem slova. Dokáže zaujmout, rozesmát i rozplakat. Donutí nás přemýšlet o tom, jak bychom se zachovali v určité situaci my sami - My proti vám...
Rozhodně zdařilé, to bezpochyby, a velmi čtivé, ale oproti Medvědínu trochu slabší. Zatímco Medvědín nabízel nejen psychologické rozbory jednotlivých postav, ale i vývoj jejich psychologie a postavy tak dostávaly zřetelnější obrysy a hloubku, v My proti vám se mi zdá, že postavy v tomto ohledu stojí vlastně na místě, žádný takto výrazný posun se neděje. Stejně tak děj působí trochu jako recyklace Medvědína. Celkově působí kniha trochu nedokončeně a nedotaženě. Přesto doporučuji.
Další úžasný příběh o křehkosti lidské duše a její zranitelnosti. O tom, jak snadno ublížíme, často nechtěně a často také chtěně, i když toho později litujeme. Na Backmanových knihách miluji především to, že jsou plné pochopení. Vyobrazují i ty nejhorší lidské vlastnosti tak, že je čtenář ne nutně odpouští, ale aspoň jim trochu rozumí. My proti vám je kniha plná bolesti a nečte se lehce, je v ní ale také dost dobroty a laskavosti. A naděje, že na nich záleží nejvíce.
Konzumováno v podobě audioknihy.
Doposlouchal jsem s určitým sebezapřením. Po výborném Muž jménem Ove mají Backmanovy romány výrazně sestupnou úroveň. Mudrováním a generalizacemi, které byly v první knize (Medvědín) ještě jakžtakž snesitelné, je doslova prošpikován každý sebemenší pohyb v příběhu. Slova všichni, nikdo, vždy, nikdy, každý, žádný a pod. tvoří snad 50% textu.
Jsem moc ráda, že Backman napsal pokračování Medvědína, protože v té knize bylo tolik zajímavých charakterů, že by byla škoda se s nimi už nesetkat. Také jsem ocenila velkorysý prostor, který byl věnovaný Benjimu - právem, protože je to rozhodně nejzajímavější postava. Backman dokáže psát příběhy se silným emocionálním nábojem, umí být až dojemný, ale ne podbízivý. Pokračováním Medvědína ukázal, že prvním dílem se zdaleka nevyčerpal a že svět jednoho zapadlého hokejového městečka vydá nejméně na dva stejně kvalitní romány.
Na pokračování Medvědína jsem se moc těšila a rozhodně mě nezklamalo. Jen graduje na mě a na mou dosavadni představu o Backmanovi až moc. Je temnější, než jsem u nej zvyklá. Ale i tak výborné čtení.
Když jsem si pokračování Medvědína znovu stáhla jako audioknihu, nesmírně jsem se těšila a ani v nejmenším mě nenapadlo, že by druhý díl mohl být stejně dobrý, jako ten první. Miluju Backmana, který mi každou knihou dokazuje, že patří mezi moje nejoblíbenější autory. Tak trochu obyčejný příběh o dvou nesmířlivých hokejových městech a osudech jeho obyvatel byl znovu plný velkých zklamání, smutku, nečekaných událostí, ale i smíchu a smíření. Zbožňuji vyprávění z více úhlů pohledu a snad nikdy se mi nestalo, že bych se dokázala vcítit skoro do všech postav stejně. Myslím, že mi ještě nikdy z knihy neběhal tolik mráz po zádech, chtělo se mi brečet i se potutelně usmívat zároveň.
Štítky knihy
přátelství homosexualita švédská literatura dospívání rodičovství lední hokej severská literatura maloměsto LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Skvela kniha, Backman nezklamal.