My proti vám
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407394/bmid_my-proti-vam-Yd3-407394.jpg
5
1435
1435
Medvědín / Medveďovce série
< 2. díl >
Je tak snadné přimět lidi k nenávisti, až je nepochopitelné, že se vůbec navzájem snášejí. Volné pokračování románu Medvědín. Román My proti vám vypráví o měsících následujících po událostech, které otřásly Medvědínem v předešlé knize. Nejlepší kamarádky Maya a Ana tráví léto na odlehlém ostrově a snaží se nechat celý svět za sebou, ale nic nedopadne tak, jak doufaly. Řevnivost mezi Medvědínem a sousedním městem Hedem přerůstá v zuřivý boj o peníze, moc a přežití, který vypukne naplno ve chvíli, kdy se střetnou oba hokejové kluby. Zároveň vyjde na povrch tajemství jistého mladého hráče a celé město musí ukázat, zač vlastně stojí. Bude se říkat, že toho roku přišlo do Medvědína násilí, ale není to pravda. Násilí tam totiž už dávno bylo. Román My proti vám empaticky popisuje ničivé lidské vztahy na malém městě. Je to vyprávění o oddanosti, přátelství a lásce, která se nebojí čelit ničemu.... celý text
Přidat komentář
Pokud hledáte knihu, ve které se má objevit láska, soucit, porozumění, nenávist, odpuštění, rivalita, agrese, přátelství a především spravedlivost, tak sáhněte po této sérii. Miluju to! Miluju Medvědín a všechny jeho obyvatele. Miluju Backmana. Oba díly toho v sobě nesou tolik...v tomto případě se ani neumím rozhodnout, který díl byl lepší. V tomto dílu se mi hrozně líbily části, kde autor nastiňuje, jak to s postavami bude v budoucnu, takové milé vsuvky. Ráda bych se do Medvědína ještě někdy vrátila.
Od Fredrika Backmana jsem zatím četla Medvědín, Muž jménem Ove a My proti vám. Zatímco Ove mě neoslovil, Medvědín byl výborný a My proti vám bylo snad ještě lepší než první díl Medvědín. Charaktery jednotlivých postav byly ještě hlouběji vykreslené a maloměstské prostředí kde se vlastně neděje nic a zároveň děje vše, bylo výborně popsané. Děj se odehrává několik měsíců po událostech popisovaných v Medvědíně, ústředním motivem je zde soupeření Medvědína s Hedem. Musím pochválit obálku knihy, která je s příběhem výborně propojena. Ačkoli autorův styl znám od Medvědína, stejně jako tam mně i zde občas vadily ty fatalistické věty. Čím je tato série tak výjimečná? Asi tím, že je v ní vše - žádný charakter není černý, či bílý, každý má v sobě mnoho odstínů černé i bílé, kdy jednou převáží bílá, jednou černá. Popisuje život takový, jaký je se všemi negativy i pozitivy.
Bylo fajn ocitnout se znovu v Medvědíně a sousedním Hedu, leč tím má pochvala bohužel prakticky končí. Prvních 200 stran se točíme v bludném kruhu neb se stále dokola omílá totéž, následně se tedy příběh trošku rozjíždí, ale není to již tak zajímavé, jako byl první díl (=kniha Medvědín). Musím uznat, že když jsem se krátce po přečtení prvního dílu dozvěděla, že se bude vydávat díl druhý, byla jsem v šoku; na jednu stranu jsem se těšila, že budu moci znovu “navštívit” Medvědín a zažít atmosféru onoho města, na druhou stranu jsem již tehdy vnímala riziko, protože první díl byl absolutní špička, takže autor nastavil laťku vysoko. Kdybych četla tuto knihu hned po knize “Medvědín”, vadilo by mi, jak autor opakuje základ prvního dílu (á la Bobo má malé sourozence, Benji tři starší sestry a jejich popis), zatímco takto mi to oživilo pamět(Medvědín jsem dočetla v 2.8.2018 a od té doby jsem pár desítek knih přečetla). Co už jsem nesla hůř bylo nikoli ojedinělé opakování informace, jež již byla zmíněna v textu dříve(např. omílání, že Amat se jednou stane profesionálním hráčem /NHL/-str. 404 a 416 + další) a obecné rozpravy v každé kapitole,kdy se autor snažil nám vnutit vypravěče jako důležitou postavu knihy a někdy záměrně dramatizuje něco, co se ani nestane až tak překvapivou skutečností v dějové linii knihy (jak by se dle vyprávění mohlo zdát), která hojně komentuje a mnohdy zbytečně. Z postav mě vytáčela Mira, protože se pořád profesně obětovávala manželovi a dětem, které už ve svém věku o takovou obět ani nestály(nepotřebovali mít matku doma). Pokud si dobře pamatuji, tak kniha “Medvědín” končí tím, jak o několik let později potká Maya Kevina s těhotnou partnerkou. Druhý díl na to nijak nenavazuje, ani nerozvíjí. Abych jen nekritizovala; líbilo se mi, jak nám autor předestírá, jak protagonisté za pár let dopadnou (jakou práci budou vykonávat, jaký budou mít život-např. že již budou za 10let rodiči/str.404/) a objevují se v textu zajímavá životní moudra, které stojí za to.
Stručné shrnutí obou dílů: v knize “Medvědín” je přítomen testosteron na ledě, v knize “My proti vám” je přítomen testosteron mimo led (a násilí mimo ledovou plochu hokejové haly se vyskytovalo na můj vkus/jsem silně proti násilí, válkám, rozbrojům/ opravdu hojně).
#ctenarskavyzva2020
Kniha se dobře čte, ale s odstupem musím říct, že se mi z Backmanových knih líbila nejméně.
Nakonec se mi kniha líbila, nakonec i ta slza dojetí ukápla... ale první třetinu knihy jsem se opravdu nemohla začíst. měla jsem pocit, že autor stále omílá děj předchozího dílu pro ty, kteří ho nečetli... nevím. No, naštěstí se to posunulo a vyvolalo to ve mně tu správnou zvědavost jak že to dopadne a nakonec to s mým čtenářským zážitkem dopadlo tak, jak bych si to představovala.
Parádní, moc jsem se na pokračování Medvědína těšila. Postavy jakoby vystupovaly z knihy a byly to mí přátelé, známí a sousedé. Většinu knih čtu jen jednou, ale tohle si začas ráda přečtu znovu.
Trošku jsem se bála, zda mě pokračování dokáže po skvělém prvním dílu ještě zasáhnout, ale dokázalo a to velmi silně. Postavy jsou vykreslené ještě více do hloubky a některé jsem si prostě zamilovala. Líbí se mi autorův styl.
Skutečně skvělé čtení a doporučuji všem :)
Opět jsem byla nadšená. Skoro jsem se bála, že pokračování nebude tak dobré jako první díl, ale překonalo moje očekávání. Rozhodně doporučuju číst.
Chtěla jsem dát původně nižší hodnocení, protože děj ze začátku až moc stál na místě. Ale druhá půlka se rozjela a osudy některých postav mě velice bavily.
Medvědín se mi líbil o něco víc. Příběh je zajímavý, opět ve vás vyvolá spoustu emocí, ale podle mě už toho všecho bylo nějak moc, čímž se pro mě kniha stála méně uvěřitelnou než první díl. Medvědín si ráda přečtu znovu. My proti vám už ale asi ne.
Druhý díl možná trochu slabší, ale spíš to bylo tím, že čtenář už není tak fascinován autorovým stylem. Ty fatalistický věty jsou dokonce někdy fakt protivný a podle mě už to trochu přehání. Tak jako tak se to četlo dobře a uteklo to jako voda. Doufám ale že si to Backmann nepokazí nějakým třetím dílem. To už by bylo fakt moc.
Nevím, zda jsem někdy narazil na autora, který umí tak skvěle pracovat s emocemi svých čtenářů. Střídání zrychleného dechu, slz v očích a následného úsměvu mne provázelo na každé stránce. Toto pokračování se jednoznačně povedlo. Bravo!
Skvělé zakončení. Musím se přiznat, že pocit po přečtení mám hořkosladký, i slzička ukápla. Postavy zase na jedničku. Benji se určitě řadí mezi mé nejoblíbenější postavy vůbec, ostatní vlastně taky. Určitě to není naposled, co jsem tuto sérii četla. Fredick Backman se už teď řadí mezi mé oblíbené autory.
Kde jsme skončili, tak tam budeme i pokračovat
Vesměs vše co jsem napsal u recenze na Medvědín se dá říct i u jeho pokračování s názvem My proti Vám. Takže se budu opakovat, ale jak se říká opakování je matka moudrosti. Backman tu pokračuje v poněkud vážnějším tónu, než jsme u něj zvyknutí, ale i tady nějaký ten humor přece jenom najdete. Opět je zde precizně popsané maloměstské prostředí kde se vlastně neděje nic a zároveň děje vše. I zde si každá postava žije to svoje a nějak se přizpůsobuje daným situacím. Zase se v nějaké z ní alespoň v něčem poznáte a není těžké si vlastně ke kterékoliv z nich vytvořit nějaký ten vztah. Velice pak musím ocenit část popisující přátelství dvou kamarádek. Takové kamarádství si jistě prožil každý z nás. A to by nebylo žádné dětství, aby to občas nepůsobilo i poněkud potrhle. Jednoduše řečeno maloměsto se vším všudy a život na něm se vším všudy. Do toho všeho skvěle vykreslené postavy a nějaká ta zápletka a máme tu námět na knihu. Naštěstí velice slušně zpracovanou. Backman se prostě vyzná a psát umí. Konec příběhu je pak uspokojivý a možná je vám i líto, že kniha vlastně už skončila. Tak nějak se s postavami totiž sžijete, čtete a čtete a kde se vzal tu se vzal je tu konec. Ten pak přijde konkrétně po 424 stranách. Někomu možná může trvat zvyknout si na poněkud vážnější styl psaní autora, ale myslím, že celkově pak nebude litovat. Vlastně doporučuju všechny jeho knihy. Pochválit pak musím i opět skvělé propojení obálky s příběhem. Byť dané lesy s jezerem a ony dvě kamarádky můžou stát vlastně kdekoliv, tak celé to ke krajině a příběhu z knihy skvěle pasuje. Samotný příběh si jinak užijí i ti co nemají hokej zrovna v lásce. Já Backmana pak v lásce mám velmi a ani tady nezklamal a pokračování Medvědína také uděluju 100 %. Jednoduše řečeno ať už vážnější tón či pěkně zvesela, tak Backman umí oboje a už aby tu byla jeho další kniha.
Medvědín mě dokázal chytit zuby nehty, bohužel u My proti vám motorem k poslechu audioknihy byla spíš zvědavost. Přemýšlím, proč už mě příběh nedokázal tak pohltit a nadchnout jako v první knize. Možná to byla absence stěžejní události, lehká rozháranost děje, přílišné množství otázek a mouder,která mě přitom předtím dokázala upoutat. Četby nelituji (i když bych si radši uchovala jen dojem z Medvědína-1.knížky),občas to je silné, ono medvědínské kouzlo tam stále je,ale pro mě už jen místy. Proto tentokrát "pouze" 4* a trochu se obávám, aby se autor nepustil do 3.dílu...Někdy totiž méně opravdu znamená více.
Došla mi slova... Celý příběh jsem se s každou jednotlivou postavou víc a víc seznamovala, měla jsem je ráda. Pak mi zbývalo snad jen 30 stran do konce a pořád vlastně nikdo neumřel (jak bylo zmíněno hned v první kapitole)... No nečekala jsem to ani trošku, hrozně hrozně hrozně dojemný příběh. Nedokážu pochopit, jak je tohle někdo schopný napsat?! Fredrik Backman je za mě nejlepší autor.
O něco málo horší než první díl, ale pořád je to příběh, kterým jsem se ráda nechala dojmout.
Horší než kniha o místě kde všichni mají místo mozku hokejku, je kniha o dvou takových místech. A k tomu ještě politika a násilně přimíchané genderově sexuální módní prvky: ženy v netradičních rolích, homosexuálové a podobně. Pro mě Fredrik Backman napsal Oveho, pak Britt-Marii a všechno ostatní je zklamání.
Štítky knihy
přátelství homosexualita švédská literatura dospívání rodičovství lední hokej severská literatura maloměsto LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Když jsem si pokračování Medvědína znovu stáhla jako audioknihu, nesmírně jsem se těšila a ani v nejmenším mě nenapadlo, že by druhý díl mohl být stejně dobrý, jako ten první. Miluju Backmana, který mi každou knihou dokazuje, že patří mezi moje nejoblíbenější autory. Tak trochu obyčejný příběh o dvou nesmířlivých hokejových městech a osudech jeho obyvatel byl znovu plný velkých zklamání, smutku, nečekaných událostí, ale i smíchu a smíření. Zbožňuji vyprávění z více úhlů pohledu a snad nikdy se mi nestalo, že bych se dokázala vcítit skoro do všech postav stejně. Myslím, že mi ještě nikdy z knihy neběhal tolik mráz po zádech, chtělo se mi brečet i se potutelně usmívat zároveň.