My proti vám
Fredrik Backman
Medvědín / Medveďovce série
< 2. díl >
Je tak snadné přimět lidi k nenávisti, až je nepochopitelné, že se vůbec navzájem snášejí. Volné pokračování románu Medvědín. Román My proti vám vypráví o měsících následujících po událostech, které otřásly Medvědínem v předešlé knize. Nejlepší kamarádky Maya a Ana tráví léto na odlehlém ostrově a snaží se nechat celý svět za sebou, ale nic nedopadne tak, jak doufaly. Řevnivost mezi Medvědínem a sousedním městem Hedem přerůstá v zuřivý boj o peníze, moc a přežití, který vypukne naplno ve chvíli, kdy se střetnou oba hokejové kluby. Zároveň vyjde na povrch tajemství jistého mladého hráče a celé město musí ukázat, zač vlastně stojí. Bude se říkat, že toho roku přišlo do Medvědína násilí, ale není to pravda. Násilí tam totiž už dávno bylo. Román My proti vám empaticky popisuje ničivé lidské vztahy na malém městě. Je to vyprávění o oddanosti, přátelství a lásce, která se nebojí čelit ničemu.... celý text
Přidat komentář
Lhala bych, kdybych řekla, že jsem během čtení nemusela zadržovat slzy Fredrik Backman to totiž opět dokázal. Dostal mě do kolen.
Tento autor je jedním z nejnadanějších vypravěčů, které znám. Při čtení jeho knih máte pocit, jako kdyby k vám promlouval nějaký dávný přítel. I tentokrát má příběh několik vrstev, které postupně odkrýváte. Nejenže si na své přijdou sportovní fanoušci, ale bude spokojen každý, kdo má srdce na svém místě.
Jako většina malých měst, i Medvědín má své problémy, tajemství a předsudky. Zatímco se předešlý díl zabýval tematikou znásilnění, tentokrát se děj věnuje sexismu, šikaně a politice.
Jsem velmi vděčná za to, že knihy jako je tato existují, neboť právě ony nám dokazují, proč stojí za to číst.
Backman mě opět donutil ponocovat, když už jsem totiž knihu začala poslouchat, nemohla jsem přestat. Pokračování Medvědína je výborné čtení. Backman něco naznačí a nechá to být, udržuje to čtenáře/posluchače v napětí, co se vlastně stane. Nejvíc mám ráda, jak dokáže vylíčit postavu. Netvoří ve svých knihách černobílé lidi. Jsou dobří i zlí a známe jejich motivace a důvody - teda většinou. Ale autor to nehodnotí, jenom to tak předloží čtenáři, ať si to přebere sám. Ukazuje, že ne všechno, co se nějak jeví, takové opravdu je. Bylo to prostě znovu skvělé, napínavé, dojemné, citlivé i drsné. Taky úžasně namluvené panem Soukupem.
Návrat do Medvědína mě opět zničil.
I když byl první díl beze sporu lepší, stejně mě My proti vám zasáhlo.
Jasně, dá se namítnout, že už je to trochu překombinované. Ale tenhle díl utáhnul Benji a mě fakt zajímá, jak to bude dál.
Obzvlášť v této trilogii potom oceňuju, že se dokáže věrohodně vcítit do mužů i žen a zachytit různé nuance mezilidských vztahů.
Jinak je to prostě klasický Backman, kterého buď máte rádi nebo ne.
Příběh vás pohltí. Jste strženi emoční vřavou dvou měst,rivalů. A celou dobu tušíte, že to nemůžu dopadnout dobře, že už to zašlo moc daleko. A když už se aspoň něco trochu povede, zasáhne osud nebo kdo a zas donutí někoho truchlit. Jakoby v Medvědíně nic nemohlo dopadnout dobře jen tak. Musím říct, že maloměšťáckým smýšlením se mi ta městečka už tak zprotivila, že než sáhnu po Vítězích, musím si dát pauzu.
Nikdy mne nenapadlo,že budu číst o hokeji,ale tady stejně jako v prvním díle jde o mezilidské vztahy.Přesto,že v knize vystupuje tolik postav,obdivuji autora jak se dokázal vcítit do postav mužů i žen jak v pozitivním tak negativním světle.Láska ke sportu,k přátelům i nenávist nejen mezi protihráči.Těším se na 3.díl.
Příliš překombinované, ke konci vyloženě nevěrohodné a násilně se domáhající slz dojetí. Pro mě je mnohem lepší je "Babička pozdravuje..." i "Brit-Marie" a samozřejmě "Ove".
Nevěřila bych, že druhý díl může mít takový drive. Super, moc jsem si to užila, jen těch nervů, co jsem s Benjim měla.
S měsíčním odstupem od prvního dílu medvědínské série dočítám “MY PROTI VÁM”. Moc jsem se na něj těšila, protože “MEDVĚDÍN” mě opravdu dostal. Ne že bych to nečekala, pan Backman to se čtenářem umí a já u jeho knih celkem pravidelně pláču a směji se zároveň. S hlavními hrdiny jsem opět prožívala jejich peripetie, vzestupy i pády a těch 15 hodin s nimi, v interpretaci Pavla Soukupa, uběhlo jako voda.
V březnu 2023 vyjdou “VÍTĚZOVÉ”; závěrečný díl trilogie a ačkoli se trochu obávám, že už to nebude mít kouzlo oněch dvou dílů (jak už to tak u pokračování chodí), rozhodně si ho pořídím.
Tak jsem se znovu ocitla v Medvědíně s lidmi, které již znám a prožívala jejich trápení, každodenní starosti i radosti. Fandila jim nejen na tribuně. Opět velmi "živě" psáno, napovídání, co se bude dít, bylo pro mě příliš okaté a vadilo mi. V knize jsem nalezla hodně zajímavých myšlenek. Těším se další díl, který brzy vyjde.
MI-LU-JU Backmana! Objevil jsem tohoto autora až s Medvědínem, ale ty kráso, ten mi dává. Jak jsem si myslel, že mě rozšvihala jednička, tak dvojka mě rozmetala úplně na cucky. Většinu knihy jsem byl v lehké tenzi, co se bude dít. Poslední stránky jsem hltal jednu za druhou, což se mi už dlouho nestalo a konec ve mě toho hodně zanechal. S určitým časovým odstupem musím říct, že tahle série je jedna z těch nejlepších, co jsem kdy četl.
Druhý díl mě bavil mnohem víc, než ten první. Zde to mělo náboj od samého začátku, konec byl dost překvapivý. Jsem ráda, že jsem to nevzdala a druhý díl jsem četla s podstatně větším nadšením. Pro milovníky hokeje určitě parádní čtení
U druhých dílů se tak nějak očekává, že budou slabší než jednička. Tady to platí taky, ale jen o chlup. Žádné nastavování děje, ale jeho rozvinutí v zajímavou studii, jak vzniká agrese, jak je přiživovaná populismem, jak je každá odveta tvrdší, až dojde k tragédii. Temné téma, chápu, že není pro každého. Opět skvěle propracované postavy, někdy jednající zmateně, ale to se dá pochopit. Spousta myšlenek o manželství, o přátelství, o homofobii, o zradě a odpuštění.
Trochu mi vadilo to okaté upozornění, že se něco stane, jako by autor čtenáře upozorňoval, že tyhle postavy se žádného šťastného konce nedočkají… Pak vlastně nepřichází žádné překvapení.
Jednička byla zjevení. Sociální sonda do komunity městečka v lesích, sportovní fanatismus, sny o lepší budoucnosti. Dvojka je daleko méně o hokeji, zato více o politice, o nenávisti, o strachu, o násilí. Ale i o lásce, manželské i milenecké. Ubral bych půl hvězdy oproti jedničce, ale pořád je to dobrá kniha.
Asi milujem Fredrika Backmana. On proste vezme na pohľad obyčajný príbeh, lenže vie ho napísať tak, že vás to úplne dostane. Musíte o ňom rozmýšľať… na čiu stranu sa postaviť? Dobrí sa zdajú byť zlými a tí na prvý dojem zlí sú zas dobrí. Ten jednoduchý príbeh je zrazu plný nejednoduchých postáv a jeho linka vás okúzli, dojme, nadchne, naštve… to všetko v jednom. Veľmi sa teším na 3. pokračovanie.
“Kolik je toho potřeba, abychom byli dobří rodiče? Nijak zvlášť moc. Jenom všechno. Jenom úplně všechno.”
Nevěděla jsem, že Medvědín má volné pokračování a nejdřív jsem byla zaskočená.. počkat tuhle knihu jsem už četla a potom mi to došlo.. aha to není ona, to je jiná jen pokračuje..a moc hezky navázáno.. vtáhla i když na začátku my dávala zabrat..vše to propojit.. krásně napsáno .. nádherné příběhy lidí i když drsné prostředí a život..myslím, že teď bych si představila i další volné pokračování .. doporučuji
Několik let potom, co jsem přečetla Medvědín od Fredrika Backama, jsem se pustila do pokračování My proti vám. Bála jsem se, jak se v příběhu zorientuju po takové době, ale autor na začátku knihy vše perfektně shrnul.
Nebyla jsem si jistá, o čem Medvědín může být, jelikož mi první díl přišel uzavřený, ale hned na začátku jsem se začetla a nemohla přestat. Tohle městečko má prostě něco do sebe, hokejové prostředí, skvěle vykreslené postavy obyčejných lidí a zápletky, které dokáže každý pochopit a ztotožnit se s nimi.
Opět jsem se utvrdila v tom, že mě tvorba autora baví a těším se na jeho další tvorbu. Stále sice u mě vedou Úzkosti a jejich lidé, ale jakmile v češtině vyjde 3. díl Medvědína, nebudu váhat (byť mě teda těch 700 stran, které má kniha v angličtině, trošku děsí).
Nepamatuji si, kdy mě nějaká knížka vzala tak, jako My proti vám. A to jsem si myslela, že to bude jako u většiny druhých dílů zkrátka slabší jako jednička. Ty postavy byly tak plastické, až jste měli pocit, že to nečtete, ale žijete. Bylo tam spoustu dojemných momentů, které ale nemačkaly slzy na sílu, jen spíš vyvolaly otázky kdesi uvnitř. No, brzy se ke knížce zase vrátím, opravdu mistrovské dílo.
Je to jako druhá série úspěšného seriálu na Netflixu. Medvědín se povedl, získal si spoustu fanoušků svou autentičností, propracovaností postav a skvělým příběhem. A tak se k němu Backman celkem logicky vrátil. Jenže začal až moc tlačit na pilu. Schématičnost postav bije do očí. Nespoutaný Benji, u kterého je neustále zmiňované, jak je nebezpečný, byť nikdy nic zlého neudělá. Chuligáni, kteří by mohli klidně dělat pro armádu spásy, trochu autistická trenérka a smutná malá holčička, co neváhá utíkat ze školky, aby mohla hrát hokej a příliš mnoho dalších. Nebyl by to možná špatný příběh, kdyby ho autor nenapsal tak pateticky s důrazem na drama. Zajídalo se mi to věčné napovídání, vystupňované drama, kdy máme přestat dýchat, protože tušíme, že se něco stane, abychom po pár řádcích vydechli, že se nic nestalo a za dalších pět řádků opět ztratili dech, protože se to stalo, jenom někomu jinému. Překvapení na druhou? Těžko. Mám ráda, když se mnou autor manipuluje, ale musí to dělat chytře, nesmím to vědět. Ano, v knize je spousta skvělých hlášek i moudrých postřehů, ale nedrží to pohromadě. To kouzlo, které měl Ove je pryč. A zdá se, že série pokračuje. Obávám se, že další díl už mě mine, i když kdo ví, možná si Backman vzpomene, v čem je geniální. A pak si s radostí opět stoupnu na tribunu.
Štítky knihy
přátelství homosexualita švédská literatura dospívání rodičovství lední hokej severská literatura maloměsto LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
2014 | Muž jménem Ove |
2017 | Medvědín |
2020 | Úzkosti a jejich lidé |
2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
2016 | Tady byla Britt-Marie |
Backman navazuje na turbulentní události v zapadlém Medvědíně jen několik týdnů poté, co se městečko změnilo navždy. Přichází léto a možná i naděje na lepší zítřky. Ale ty naděje jsou falešné, protože lidé se nemění.
Backman i ve druhém díle skvěle vykresluje jednotlivé postavy, nahazuje jednotlivé střípky celého příběhu, které se navzájem ovlivňují a proplétají. A umí rozesmát, vyděsit i dojmout.