My proti vám
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407394/bmid_my-proti-vam-Yd3-407394.jpg
5
1435
1435
Medvědín / Medveďovce série
< 2. díl >
Je tak snadné přimět lidi k nenávisti, až je nepochopitelné, že se vůbec navzájem snášejí. Volné pokračování románu Medvědín. Román My proti vám vypráví o měsících následujících po událostech, které otřásly Medvědínem v předešlé knize. Nejlepší kamarádky Maya a Ana tráví léto na odlehlém ostrově a snaží se nechat celý svět za sebou, ale nic nedopadne tak, jak doufaly. Řevnivost mezi Medvědínem a sousedním městem Hedem přerůstá v zuřivý boj o peníze, moc a přežití, který vypukne naplno ve chvíli, kdy se střetnou oba hokejové kluby. Zároveň vyjde na povrch tajemství jistého mladého hráče a celé město musí ukázat, zač vlastně stojí. Bude se říkat, že toho roku přišlo do Medvědína násilí, ale není to pravda. Násilí tam totiž už dávno bylo. Román My proti vám empaticky popisuje ničivé lidské vztahy na malém městě. Je to vyprávění o oddanosti, přátelství a lásce, která se nebojí čelit ničemu.... celý text
Přidat komentář
Brilantní! Každá myšlenka, každé slovo má své místo a zasáhne přesně tam kde má, přesně v tu chvíli kdy má. Tolik přirovnání, které člověk skoro místy ani nestačí sledovat nebo se nad nimi zamyslet. Fredrikovy knihy jsou umění, které opravdu stojí za pozornost!
Bál jsem se toho, že to bude jen břitké nastavování Medvědína. Ne, vzalo mě to stejně jako Medvědín. Lidské. Autentické. Pravdivé.
Dobré jako Medvědín? Ne, ani zdaleka. Při čtení My proti vám jsem měl pocit, že se autor dost na sílu snaží dotlačit každou postavu do extrému. Co nejvíc šokovat, co největší hnus. Zatímco v Medvědíně byl jeden hlavní šok, tady tak končí každá druhá kapitola. A ty závěry typu: "To ale ještě netušila, co přijde." byly časem dost otravné. Atmosféra malého města pořád slušná, postavy mě baví, ale čeho je moc, toho je příliš.
No to byla jízda! Moc jsem si to užila - líbilo se mi více než Medvědín. Skáním se před Backmanovým umem! Tak zaujmout-tak napínat, naťuknout co přijde, ale nakonec je vše jinak... hlavně skrze jedno malé městečko popsat celý život - tak dojemně, citlivě a dát naději v to lepší v nás- paráda! Asi nemám co více dodat-to si musí člověk prožít ...
Jako vždy velmi humorné s nějakou tou hlubší myšlenkou.
Kdo zná knihy od Backmana, jeho styl zná.
Co se týká série Medvědín, nejsou myšlenky tak hluboké, jako například v Ovem, ale i přesto tam jsou.
Druhý díl mě osobně více bavil, navazujeme tam kde jsme skončili a pokračujeme dále. I když tady jde hokej spíše v pozadí než v předchozím díle, zase se zaměřujeme na život jiných postav, více politiky, více rivality, ale také plno emocí, přátelství, zrada, láska, nenávist.
Skvělé dílo, jako vždy, těším se na další díl.
Kniha me tak bavila, ze jsem uryvky predcitala nahlas obetem, ktere se zrovna vyslytly v mem okoli. Byly tedy pouceny i pobaveny proti sve vuli - dobre jim tak!
Autor ma cit pro patos, jakmile se nekdo pokusi dojmout, obratne ho setre nejakym neokoukanym prirovnanim... aby ho ze zalohy dojal nekde, kde to clovek naprosto necekal.
Pokračování Medvědína, román My proti vám, si udržuje stále vysoký standard. To Fredrik Backman bezesporu umí. Ale takové nadšení jako první díl to ve mně nevyvolalo.
Vadila mi tu příliš zdůrazňovaná rivalita dvou měst, politikaření, určitá schematičnost ve vykreslení postav (takové to pro Backmana typické multikulti) a také, že autor tak úporně dopředu vyzrazuje, co bude dál, že se pak bohužel nedostaví žádný moment překvapení.
Zajímavé postřehy:
"Muži jsou zaneprázdněni, ale synové s dospíváním nečekají.
Synové stojí o pozornost otců přesně do chvíle, kdy otcové začnou stát o pozornost synů."
"Častěji jsme s nimi měli sedat na zemi, dokud si tam hráli."
Pokud jste první díl četli zejména kvůli hokeji, možná vás zklame, že autor začíná (zejména na začátku) rozehrávat politickou hru a sport šel do pozadí. Osobně mi to ale ani trochu nevadilo, po čtenáři to sice vyžaduje dávku soustředění a pozornosti, mě si však všechny postavy v knize a jejich osudy získaly natolik, že bych příběh jen tak přelétnout očima nedokázala. A celkově pan autor mě v této knize ujistil o tom, že má neskutečný spisovatelský dar a příběh pod jeho rukama doslova ožívá.
Život je někdy tak strašně, strašně, strašně těžký, že se to sotva dá vydržet.
Za začátku jsem se v tom trošku ztrácela, zbytečně moc politiky, intrik, postav, které s příběhem zdánlivě nesouvisely...
Osamělost vede lidi ke špatným rozhodnutím.
Potom to však nabralo spád, bylo to smutný, opravdový, syrový, krutý. Citový nářez, který vás rozbrečí, ale dokáže vás i rozesmát. O přátelství, lásce, zradě, touze někam patřit, něco dokázat, někým být.
Veškerý čas věnujeme tomu, že se snažíme mít všechno pod kontrolou, a přesto nás povětšinou formují věci, na které nemáme vliv.
O hokeji, ale nejen o něm. O zmařených snech, o síle člověka, o vině i odpuštění.
Občas dobří lidé dělají špatné věci s dobrým úmyslem, občas je to naopak...
Příběh o lidech, citech, bolesti i umírání. O snech, víře i o ztrátách.
Pravda o lidech je jako oheň, zničující a nelítostná.
Ne tak skvělé jako první díl, ale skoro.
Smutek je cena, kterou platíme za lásku... Někdy prostě musíte pro něco žít, abyste přežili všechno ostatní...
Je to pěkné, ale dost těžké, řekla bych... Jako šachy. Různé figurky se pohybují po herním plánu a vy je musíte všechny sledovat. Jinak vám uteče něco důležitého a dostanete šach mat. Jako v mém případě. Nějak jsem se v té " koncovce " ztratila. Ale to je moje chyba. Nikoliv autorova.
Asi 4,5*.
Jsou tu všechny ingredience Medvědína, ale na mnoha místech jsem se nemohl zbavit dojmu, že už je to trochu moc na efekt. Taky mě tentokrát rušily ty náznaky budoucích událostí, přičemž při jejich naplnění už se nekonal ten WOW efekt jako v Medvědíně.
To ale nic nemění na tom, že je to skvělá knížka. Humanistická, realistická, krutá i dojemná a hlavně výborně napsaná.
Myslím, že druhý díl "Medvědína" čtou opravdu jen ti, kterým se první díl líbil, i já mezi ně patřím. Třetí Frederikova kniha a potřetí plný počet. Přestože tato je nejvíce ponurá, autor má opravdu talent, jak čtenáře vtáhnout a nepustit, jak nadávkovat přesnou kombinaci napětí, humoru, vážných i úsměvných témat, takže v mnoha místech se až tají dech. Knížka je prostě dojemná, přemýšlivá i humorná zároveň. A postavy, tak uvěřitelně se chovají, jakoby život každé z nich autor sám prožil, natrénoval tisíce hodin na stadionu, uběhal tisíce kilometrů nebo načepoval hektolitry piv. Kniha je také o extrémismu nebo o politickém vlivu a opět, jako byste ty členy Skupiny viděli, jako byste vy sami tahali za politické nitky. Abych nebyla jen přehnaně pozitivní, stalo se mi někde kolem půlky knihy, že to na mě nějak bylo až moc ponuré, ale naštěstí jsem se z toho dostala, protože druhá půlka je opravdu skvělá. Takže doporučuji a citace bude tentokrát ze strany 124: "Sune se podrbe na břiše. Odjakživa říká, že si jen namlouváme, že hokej je složitý, protože vlastně není. Když si odmyslíme všechny ty sračky kolem, je to jednoduchá hra: Hokejky. Dvě branky. Dva týmy. My proti vám."
Backman zkrátka umí, lidské, dojemné, krásné. Nevadí vůbec, že vám lední hokej nic neříká, mě taky ne a přesto se mi to moooc líbilo. Napínavé. takže za mě pět hvězd je jasných.
I druhý díl "Medvědína" je skvěle napsaný a nemohla jsem se od něj odtrhnout. Líbilo se mi, že se autor věnoval dál hlavním postavám z předešlé knihy jako byl Benji, Ana nebo vůdce Skupiny Teemu Rinnius a přidal pár nových a neméně zajímavých :-) Opět jsem žasla, jak skvěle umí Backman vystihnout složitosti mezilidských vztahů (např. co drží pohromadě právě Skupinu, která zvenčí vypadá jako parta chuligánů), a samozřejmě to bylo místy dojemné, ale moc pěkné čtení :-)
Kniha se mi četla o něco lépe, než předchozí díl, ale úplně mi asi nesedl autorův styl. Děj je sice zajímavě vystavěný, ale měla jsem pocit, že je příběh trochu nekonečný.
Kniha má velmi dobře vypracovaný děj, který opravdu nepostrádá napětí. Propletené a akcentované vztahy mezi hlavními představiteli. Hlavní postavy jsou doplněné další várkou vedlejších se svými vlastními problémy. Do toho nenásilně vpašované morální poselství. Ano, ke knize jsem se vždy na sklonku dne vracel moc rád.
Kupodivu se mi to četlo lépe než první díl. Přesto mi stále něco na Backmanově stylu nesedí. Nechápu to, protože ve Švédsku žiju. Možná je to právě tím, že mi nějak podvědomě vadí, že se to psaní lehce rozchází s realitou. Nevím. Ještě mám od něho další knihu, tak to ještě zkusím.
Úžasná kniha. Po knize Úzkosti a jejich lidé, která mi moc nesedla, jsem se touto knihou do pana Backmana zase zamilovala. Krásně vystavěný děj, stupňované napětí, zajímavé postavy i jejich osudy. Moc se mi líbí občasné vhledy do budoucnosti, kdy dá autor čtenáři nahlédnout do toho, co nastane a vzbudí ve vás očekávání a napětí. Také se mi moc líbí, jak autor u některých postav zmíní, jak dopadnou za pár let.... a u některých mi to strašně chybí. Všechny postavy jsou lidské, chybující a stejně si je nejde neoblíbit a tak nějak v průběhu čtení vždy zjistím, že fandím úplně všem. Ač jsem si teda u této knihy uvědomila, jak je chování lidí oproti realitě často přikrášleno a autor je zřejmě velký optimista.
Také oceňuji, že toho hokeje tam mnoho není.
Autor mě po dlouhé době dokázal pořádně vtáhnout do děje knihy a emoce mnou cloumaly od začátku dokonce.
Za mě ještě lepší než první díl. Srdce se mi svíralo a hodně jsem se smála. Kniha mě hodně donutila přemýšlet, o lidskosti o odsouzení, o nenávisti. O tom, že lidi jsou hloupí, ale člověk ? Člověk je chytrý a v téhle knize je to nádherné vidět. Miluji ta malá drobná gesta jednotlivců. Nemusí nic říkat, stačí když si dva důchodci sednou ven před dům . Krásné. Miluji jeho knihy
Štítky knihy
přátelství homosexualita švédská literatura dospívání rodičovství lední hokej severská literatura maloměsto LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Skvělé pokračování Medvědína. Silné, lidské a plné emocí.
Kniha o obyčejných životech a touze něco dokázat, o přátelství i zradě, o zmařených snech, o vině a odpuštění...
Zdá se, že jsem propadla kouzlu spisovatelského umu pana Backmana. Píše výstižně, zachycuje všechny nuance žití a ani zde nechybí spousty moudrých postřehů a pravd.
V knize najdeme všechno, co nabízí život na malém městě. Sport šel trochu do pozadí, je zde více násilí a adrenalinu. Objevila se politika, s ní spojená manipulace a více životních příběhů.
Děkuji za skvělý zážitek a silné emoce, které ve mně příběh vyvolal.
"Hokej je nejjednodušší sport na světě, pokud sedíte na tribuně. Je vždycky hrozně jednoduché říct, co měl kdo udělat. Když víme, že to co udělal, nezabralo."
"Být generálem po bitvě je lehké, protože hokej je z tribuny hrozně jednoduchý."