My verzus vy
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387201/bmid_my-verzus-vy-lP0-387201.jpg
5
1402
1402
Medvědín / Medveďovce série
< 2. díl >
Niekedy je ohromne jednoduché vyvolať v ľuďoch vzájomnú nenávisť, až sa zdá nepochopiteľné, že robia aj niečo iné. Medveďovcami otriasla tragická udalosť a od tých čias tu má každý maslo na hlave. Lebo niekedy aj čestní ľudia robia hrozné veci v dobrej viere, že si iba chránia svojich najmilších. V nasledujúcich mesiacoch sa najlepšie kamarátky Maya a Ana pokúšajú uniknúť z reality, čo ich obklopuje. Lenže nič sa nedarí, ako dúfali. Rivalita medzi Medveďovcami a susednou Zubrovkou sa mení na šialený boj o peniaze, moc a prežitie. Vrcholí na hokejovom zápase medzi miestnymi tímami. Zároveň vypláva na povrch najväčšie tajomstvo jedného mladého hráča a spoločnosť je opäť donútená zaujať stanovisko. Neskôr budú všetci hovoriť, že práve v tom roku do Medveďoviec prišlo násilie, ale to je lož. Násilie tam už jestvovalo. Kniha Fredrika Backamana My verzus vy, voľné pokračovanie Medveďoviec, ponúka pôsobivý opis pohnutých ľudských osudov a vzťahov v malom meste hlboko v lesoch. Je to príbeh o lojálnosti, priateľstve a láske, ktorá je vždy rozhodujúca.... celý text
Přidat komentář
Bože, to byla ale nesmyslná sbírka dramatických událostí, klišé, moralizování a podivných zvratů ...
Čítalo sa mi lepšie,ako prvá časť.Tu už som vedela,kto je kto,postavy sa mi zdali dôverne známe,neplietli sa mi.Z celého príbehu dýchala človečina. To,čo k nám ľuďom patrí.Celá škála emócií,vlastností ,pováh,to všetko defilovalo v príbehu.Aj keď osud niektorých postáv bol smutný,nebola som sklamaná.Naopak,príbeh vo mne dlho rezonoval.Veľmi reálne bolo popísané,že tvrdé životné okolností vybrúsia charakter človeka na tvrdý krásny diamant,alebo iba na obyčajný kameň.
Knihy Fredrika Backmana mám ráda, líbí se mi jeho styl psaní. U My proti vám mi lehce vadilo stálé udržování napětí i když se vlastně nic nedělo. I přes to se mi kniha četla dobře a ráda se k ní někdy vrátím.
Pokračování Medvědína, prostor pro hlubší charakteristiky postav. Bylo to slabší než první díl, ale špatné to nebylo.
Když už si myslíte, že Mayu, Anu a Benjiho dobře znáte, tak vás autor něčím překvapí, chvílemi dokonce až naštve! Po nějaké době vám zase přijde pochopitelné, proč se zachovali, jak se zachovali, aby přišla další pecka do hlavy... Je to zase plné emocí a nečekaných zvratů, ale Medvědín byl přeci jenom o chlup lepší, o chlup hlubší, o chlup přesnější... A stejně jsem rád, že jsem se se všemi z Medvědína ještě jednou sešel! Děkuji pane Backmane!
Už víme, že Medvědín je zapadákov v hustých lesích kde se nedá dělat nic jiného než hrát a fandit hokeji. Známe skoro všechny obyvatele i hráče - už víme co od nich čekat (ale opravdu jsme je poznali tak dobře?). Také víme, že ta věc co se stala Maye rozložila úplně všechno, nejen jí, její rodinu, celý klub ale i celé město... Teď se vše co se hokeje týče přesunulo do Hedu a to je pro Medvědím velká rána. Ještě že je tady jeden "laskavý, citlivý a vnímavý pan politik", kterému není osud Medvědínského hokeje vůbec lhostejný. A jak to v politice chodí, za malou protislužbu se dají udělat velké věci....
Takže vzhůru do boje - nenávist je silnější než láska...
Nemohu napsat zase nic jiného než že Backman je mistrem slova. Dokáže zaujmout, rozesmát i rozplakat. Donutí nás přemýšlet o tom, jak bychom se zachovali v určité situaci my sami - My proti vám...
Rozhodně zdařilé, to bezpochyby, a velmi čtivé, ale oproti Medvědínu trochu slabší. Zatímco Medvědín nabízel nejen psychologické rozbory jednotlivých postav, ale i vývoj jejich psychologie a postavy tak dostávaly zřetelnější obrysy a hloubku, v My proti vám se mi zdá, že postavy v tomto ohledu stojí vlastně na místě, žádný takto výrazný posun se neděje. Stejně tak děj působí trochu jako recyklace Medvědína. Celkově působí kniha trochu nedokončeně a nedotaženě. Přesto doporučuji.
Další úžasný příběh o křehkosti lidské duše a její zranitelnosti. O tom, jak snadno ublížíme, často nechtěně a často také chtěně, i když toho později litujeme. Na Backmanových knihách miluji především to, že jsou plné pochopení. Vyobrazují i ty nejhorší lidské vlastnosti tak, že je čtenář ne nutně odpouští, ale aspoň jim trochu rozumí. My proti vám je kniha plná bolesti a nečte se lehce, je v ní ale také dost dobroty a laskavosti. A naděje, že na nich záleží nejvíce.
Konzumováno v podobě audioknihy.
Doposlouchal jsem s určitým sebezapřením. Po výborném Muž jménem Ove mají Backmanovy romány výrazně sestupnou úroveň. Mudrováním a generalizacemi, které byly v první knize (Medvědín) ještě jakžtakž snesitelné, je doslova prošpikován každý sebemenší pohyb v příběhu. Slova všichni, nikdo, vždy, nikdy, každý, žádný a pod. tvoří snad 50% textu.
Jsem moc ráda, že Backman napsal pokračování Medvědína, protože v té knize bylo tolik zajímavých charakterů, že by byla škoda se s nimi už nesetkat. Také jsem ocenila velkorysý prostor, který byl věnovaný Benjimu - právem, protože je to rozhodně nejzajímavější postava. Backman dokáže psát příběhy se silným emocionálním nábojem, umí být až dojemný, ale ne podbízivý. Pokračováním Medvědína ukázal, že prvním dílem se zdaleka nevyčerpal a že svět jednoho zapadlého hokejového městečka vydá nejméně na dva stejně kvalitní romány.
Na pokračování Medvědína jsem se moc těšila a rozhodně mě nezklamalo. Jen graduje na mě a na mou dosavadni představu o Backmanovi až moc. Je temnější, než jsem u nej zvyklá. Ale i tak výborné čtení.
Když jsem si pokračování Medvědína znovu stáhla jako audioknihu, nesmírně jsem se těšila a ani v nejmenším mě nenapadlo, že by druhý díl mohl být stejně dobrý, jako ten první. Miluju Backmana, který mi každou knihou dokazuje, že patří mezi moje nejoblíbenější autory. Tak trochu obyčejný příběh o dvou nesmířlivých hokejových městech a osudech jeho obyvatel byl znovu plný velkých zklamání, smutku, nečekaných událostí, ale i smíchu a smíření. Zbožňuji vyprávění z více úhlů pohledu a snad nikdy se mi nestalo, že bych se dokázala vcítit skoro do všech postav stejně. Myslím, že mi ještě nikdy z knihy neběhal tolik mráz po zádech, chtělo se mi brečet i se potutelně usmívat zároveň.
Pokud hledáte knihu, ve které se má objevit láska, soucit, porozumění, nenávist, odpuštění, rivalita, agrese, přátelství a především spravedlivost, tak sáhněte po této sérii. Miluju to! Miluju Medvědín a všechny jeho obyvatele. Miluju Backmana. Oba díly toho v sobě nesou tolik...v tomto případě se ani neumím rozhodnout, který díl byl lepší. V tomto dílu se mi hrozně líbily části, kde autor nastiňuje, jak to s postavami bude v budoucnu, takové milé vsuvky. Ráda bych se do Medvědína ještě někdy vrátila.
Od Fredrika Backmana jsem zatím četla Medvědín, Muž jménem Ove a My proti vám. Zatímco Ove mě neoslovil, Medvědín byl výborný a My proti vám bylo snad ještě lepší než první díl Medvědín. Charaktery jednotlivých postav byly ještě hlouběji vykreslené a maloměstské prostředí kde se vlastně neděje nic a zároveň děje vše, bylo výborně popsané. Děj se odehrává několik měsíců po událostech popisovaných v Medvědíně, ústředním motivem je zde soupeření Medvědína s Hedem. Musím pochválit obálku knihy, která je s příběhem výborně propojena. Ačkoli autorův styl znám od Medvědína, stejně jako tam mně i zde občas vadily ty fatalistické věty. Čím je tato série tak výjimečná? Asi tím, že je v ní vše - žádný charakter není černý, či bílý, každý má v sobě mnoho odstínů černé i bílé, kdy jednou převáží bílá, jednou černá. Popisuje život takový, jaký je se všemi negativy i pozitivy.
Bylo fajn ocitnout se znovu v Medvědíně a sousedním Hedu, leč tím má pochvala bohužel prakticky končí. Prvních 200 stran se točíme v bludném kruhu neb se stále dokola omílá totéž, následně se tedy příběh trošku rozjíždí, ale není to již tak zajímavé, jako byl první díl (=kniha Medvědín). Musím uznat, že když jsem se krátce po přečtení prvního dílu dozvěděla, že se bude vydávat díl druhý, byla jsem v šoku; na jednu stranu jsem se těšila, že budu moci znovu “navštívit” Medvědín a zažít atmosféru onoho města, na druhou stranu jsem již tehdy vnímala riziko, protože první díl byl absolutní špička, takže autor nastavil laťku vysoko. Kdybych četla tuto knihu hned po knize “Medvědín”, vadilo by mi, jak autor opakuje základ prvního dílu (á la Bobo má malé sourozence, Benji tři starší sestry a jejich popis), zatímco takto mi to oživilo pamět(Medvědín jsem dočetla v 2.8.2018 a od té doby jsem pár desítek knih přečetla). Co už jsem nesla hůř bylo nikoli ojedinělé opakování informace, jež již byla zmíněna v textu dříve(např. omílání, že Amat se jednou stane profesionálním hráčem /NHL/-str. 404 a 416 + další) a obecné rozpravy v každé kapitole,kdy se autor snažil nám vnutit vypravěče jako důležitou postavu knihy a někdy záměrně dramatizuje něco, co se ani nestane až tak překvapivou skutečností v dějové linii knihy (jak by se dle vyprávění mohlo zdát), která hojně komentuje a mnohdy zbytečně. Z postav mě vytáčela Mira, protože se pořád profesně obětovávala manželovi a dětem, které už ve svém věku o takovou obět ani nestály(nepotřebovali mít matku doma). Pokud si dobře pamatuji, tak kniha “Medvědín” končí tím, jak o několik let později potká Maya Kevina s těhotnou partnerkou. Druhý díl na to nijak nenavazuje, ani nerozvíjí. Abych jen nekritizovala; líbilo se mi, jak nám autor předestírá, jak protagonisté za pár let dopadnou (jakou práci budou vykonávat, jaký budou mít život-např. že již budou za 10let rodiči/str.404/) a objevují se v textu zajímavá životní moudra, které stojí za to.
Stručné shrnutí obou dílů: v knize “Medvědín” je přítomen testosteron na ledě, v knize “My proti vám” je přítomen testosteron mimo led (a násilí mimo ledovou plochu hokejové haly se vyskytovalo na můj vkus/jsem silně proti násilí, válkám, rozbrojům/ opravdu hojně).
#ctenarskavyzva2020
Kniha se dobře čte, ale s odstupem musím říct, že se mi z Backmanových knih líbila nejméně.
Nakonec se mi kniha líbila, nakonec i ta slza dojetí ukápla... ale první třetinu knihy jsem se opravdu nemohla začíst. měla jsem pocit, že autor stále omílá děj předchozího dílu pro ty, kteří ho nečetli... nevím. No, naštěstí se to posunulo a vyvolalo to ve mně tu správnou zvědavost jak že to dopadne a nakonec to s mým čtenářským zážitkem dopadlo tak, jak bych si to představovala.
Štítky knihy
přátelství homosexualita švédská literatura dospívání rodičovství lední hokej severská literatura maloměsto LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Pokračování veleúspěšného Medvědína aneb kujme železo, dokud je žhavé.
Nemůžu si pomoci. Mám pocit, že je to vše až příliš prvoplánové a psané jakoby na objednávku.
Autor velmi dobře ví, co se čtenářům líbí, co momentálně ve světě a ve společnosti frčí a dokázal toho náležitě využít. Neobviňuji. Vlastně si to zasluhuje jistou dávku obdivu. Ne každý to dokáže.