Mexická vlna
Maxim E. Matkin
Tři hlavní hrdinové, Tereza a Henry a jejich nevlastní sestra Verona, jsou přátelé. A to i přes to, že kvůli Veroně sourozenci ztratili vlastního otce a příliš krátké dětství…Všichni tři touží po lásce. Všichni tři ji i přes drobná či osudová zakopnutí nepřestávají hledat a znovu pro ni vše riskovat.
Romány Literatura slovenská
Vydáno: 2005 , Slovart (ČR)Originální název:
Mexická vlna, 2003
více info...
Přidat komentář
Další slovenský autor, který mě mile překvapil. Většinou nevyhledávám toto téma, ale knihovnice byla přesvědčivá. Nelituji.
Tato knížka mi leží v knihovně netknutě už spoustu let. Autora neznám a nikdy jsem od něj nic nečetla. Měla jsem z ní docela obavy, a proto jsem ji tak dlouho odkládala. Nakonec mě mile překvapila. Příběh o životě, lásce, rodině, přátelství a všech trablech, které s tím souvisí. Příběh, u které člověk nemusí moc přemýšlet. Kniha není špatná, ale nepřesvědčila mě, abych si přečetla od autora něco dalšího.
Čítal som veľa románov, pri ktorých si zrejme na začiatku autor vytýčil zaujímavé svetové dianie a svoje postavy potom nenápadne napchal medzi tieto míľniky ľudstva s miniatúrnymi no zároveň nenahraditeľnými úlohami. V tejto knihe, zaplať pán, to tak nie je. Míľniky ľudstva sa zmenili na míľniky Československa, čo je z môjho pohľadu veľmi sympatické a je to v prvom rade román, ktorý človeka nenechá chladného a porozpráva nám netradičné stránky, tradičných rodín za totality, ich kostlivcov v skrini lásky a anomálie detí revolúcie spojené do jeden a pol rodiny. Hlavné postavy Henry, Tereza a Verona sa prebíjajú životom, mladou demokraciou, vzťahmi a osudom, ktorý im prinajmenšom nefandí. V knihe je dosť smrti, kde by však podobná literatúra bola bez nej. No nenechajte sa pomýliť, nie je to nič depresívne a vo finále z toho máte skvelý pocit. A ako bonus si možno dáte aj stretávku s emóciami, po dvadsiatich rokoch.
Komentár k autorovi:
K tomuto autorovi som sa dostal ako slepý k husliam. Nečakane to bolo to vďaka nejakej žene, s ktorou som sa vtedy chcel stretávať. Dámy prepáčia ale som ortodoxný odporca ženskej literatúry rovnako ako väčšiny citových vydieračiek a preto netuším čo som si sľuboval keď som Matkina pred pár rokmi začal čítať. Musím ale povedať že som prekvapený, a trošku aj zahanbený že ma to baví ako máločo. Ťažko sa mi bráni predstave seba samého v ružovom županovom outfite s vlasami zavinutými do uteráku, s pleťovou maskou na tvári a pohárom vína v ruke. Záber sa približuje a možno vidieť mojich sto kíl roztomilosti zažratých do ženskej knihy. Knihu v zápätí odkladám a opäť sa okydám horčicou, víno sa mení na pivo, vracia sa strnisko a záber končí stmievačkou. Asi to len prebúdza moju vnútornú ženu, neviem. Páčia sa mi opisy, páči sa mi dej a hlavne, tie prirovnania a všetky tie slovené hračky. Neviem či som to len ja ale oproti tomuto štýlu sa mi zdajú ostatní spisovatelia ako keby prvých 90% svojej autorskej praxe venovali tvorbe telefónnych zoznamov a zo zvyku sa stala železná štylistika.
Slovenština má půvab, kterému těžko odolat a tato slovenština je půvabná exponenciálně. Celý ten přelet nad uplynulými 30 lety byl i průletem mým vlastním životem a v Bratislavě nebo tady, všechno stejné. Vztahy mezi jednotlivými postavami jsou rozmanité a některé velmi originální. Palicu pre odchyt psov jsem převzala do vlastního vztahového rámce a už tuším, že bude efektivní!
Jedna z mých nejoblíbenějších knih tohoto autora/rky. Popisuje historii rodiny “Matkinů” stylem, jaký známe z jeho předchozích knih. Čteno ve slovenštině.
Příběh se mi líbil, četl se hezky. Byla to taková jednohubka na prolenošené odpoledne.
Nezaujala. Nejvíc mi z ní utkvěla definice lásky chlapů z hospody. Za mě příliš přisprostlá.
První kniha přečtená ve slovenštině. Vlastně to bylo docela dobré, ale rozhodně to pro mě nepřekročilo stín holčičího románku. Postavy mě bavily, dokázala jsem s nimi celkem i soucítit, ačkoliv mi občas přišlo, že se kniha snaží být zbytečně "cool". Celkově nemám ráda knihy, které se mi snaží vnutit, že když spí všichni se všemi, je to okay, protože je to naprosto normální. Ale jinak pěkný vhled do literatury našich sousedů.
ach jo...matkin si super preto, lebo si slovák : ) trochu nacionalisticky poviem ,lebo som rástla v takomto dačom. írečito-slovensko-súčastne-generačno-panelákovo-mestko-slovenskom...je to tam šecko.. a mám z tej knižky pocity : ) Ď...
Trošku depresivnější matkinovka. Byla to první kniha, kterou jsem od něj četla, a jsem ráda, že jsem autorovi potom ještě dala šanci. Kniha je napsaná pěkně, v typickém autorově stylu (hodnotím po přečtení více knih od autora). Ovšem jeho hrdinové to mají neskutečně těžké, takže vyznění větší části knihy je pesimistické a to moc nepotřebuju.
tak zatiaľ sa mi od Matkina páčilo asi všetko čo som čítala....je to ľahké a rýchle čítanie....kniha prináša osudy a lásky troch súrodencov (dvoch vlastných a jednej nevlastnej sestry).....aj keď v detstve ich vzťahy ani nemali byť prečo pekné, v dospelosti pochopili veľa, čo ako deti chápať nemohli a stávajú sa jeden druhému oporou......
Pre Matkina mám slabosť už od jeho prvej knihy. Mexická vlna je jedna z tých lepších, čo zatiaľ napísal. Kniha, ktorá ukazuje život zo všetkých strán, či už tých lepších, alebo horších. Je nabitá emóciami a aj skutočne vydarenými myšlienkami. Kniha o smútku aj radosti, ktorú som prečítala na jeden záťah.
Budem sa opakovať aj za distribútora, aj za ostatných, keď poviem, že je to skutočne nádherná kniha. Plná krutých každodenných parodoxov, nenaplnenej lásky, hľadania niekoho aj seba samého. Najťažšie je písať o realite, pretože tu sa vždy kladú nejaké medze. Jeden z najsilnejších literárnych zážitkov, aké som mal možnosť prežiť. Matkin už asi nič lepšie nenapíše, pretože Mexickou vlnou nastavil latku naozaj vysoko nielen pre ostatných autorov, ale hlavne sebe.
Napriek tomu, že Matkin napísal už celkom slušnú zbierku kníh, táto ma zaujala najviac. Je najkrajšia a zároveň smutná, nevedela som sa od nej odtrhnúť. Určite si ju ešte niekedy prečítam.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Láska je chyba v programe |
| 2011 | Miluj mě ironicky |
| 2005 | Mexická vlna |
| 2003 | Půlnoční deník |
| 2011 | Nie na ústa |
Komentár obsahuje jemné vulgarizmy objavujúce sa v knihe.
Je to také typicky naše slovenské rozprávanie o tom, ako to bolo nie tak dávno a ako sa to všetko (aj s chybami) recykluje a tým pádom opakuje. Presne tak, ako naše dejiny, nepoučili sme sa a tak s príslovečnou tragikou prežívame životné radosti a najmä sklamania. Kto chce aspoň čiastočne pochopiť slovenský národ, tak táto kniha je akýmsi úvodom k jeho pochopeniu. Literárne je to však slabé a existujú omnoho lepšie knihy, kde sa pranieruje (niekedy aj exaltovane vyzdvihuje, čo mi je záhadou, prečo je tomu tak) tá naša typická slovenská mentalita - so všetkým, čo k nej patrí. Tak, ako k súčasnému slovenskému textu patria vulgarizmy a najmä najtvárnejšie slovo jebať. To má v tejto útlej knižke hojné zastúpenie a najpôvabnejšie je v spojení s vynálezom, ktorý sa volá samojeb. O jeho existencii nepochybujem - myslím tým oboje, slovo aj vynález.
Po prečítaní mám však pocit nenaplnenia, asi si ďalšiu knihu od Maxima odpustím.