Mexická vlna přehled
Maxim E. Matkin
Tři hlavní hrdinové, Tereza a Henry a jejich nevlastní sestra Verona, jsou přátelé. A to i přes to, že kvůli Veroně sourozenci ztratili vlastního otce a příliš krátké dětství…Všichni tři touží po lásce. Všichni tři ji i přes drobná či osudová zakopnutí nepřestávají hledat a znovu pro ni vše riskovat.
Romány Literatura slovenská
Vydáno: 2005 , Slovart (ČR)Originální název:
Mexická vlna, 2003
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Mexická vlna. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (19)
Další slovenský autor, který mě mile překvapil. Většinou nevyhledávám toto téma, ale knihovnice byla přesvědčivá. Nelituji.
Tato knížka mi leží v knihovně netknutě už spoustu let. Autora neznám a nikdy jsem od něj nic nečetla. Měla jsem z ní docela obavy, a proto jsem ji tak dlouho odkládala. Nakonec mě mile překvapila. Příběh o životě, lásce, rodině, přátelství a všech trablech, které s tím souvisí. Příběh, u které člověk nemusí moc přemýšlet. Kniha není špatná, ale nepřesvědčila mě, abych si přečetla od autora něco dalšího.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Mexická vlna v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 283x |
ve Čtenářské výzvě | 10x |
v Doporučených | 5x |
v Knihotéce | 114x |
v Chystám se číst | 13x |
v Chci si koupit | 4x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
slovenská literatura sourozenci rodinné vztahy
Autorovy další knížky
2004 | Láska je chyba v programe |
2011 | Miluj mě ironicky |
2005 | Mexická vlna |
2003 | Půlnoční deník |
2011 | Nie na ústa |
Komentár obsahuje jemné vulgarizmy objavujúce sa v knihe.
Je to také typicky naše slovenské rozprávanie o tom, ako to bolo nie tak dávno a ako sa to všetko (aj s chybami) recykluje a tým pádom opakuje. Presne tak, ako naše dejiny, nepoučili sme sa a tak s príslovečnou tragikou prežívame životné radosti a najmä sklamania. Kto chce aspoň čiastočne pochopiť slovenský národ, tak táto kniha je akýmsi úvodom k jeho pochopeniu. Literárne je to však slabé a existujú omnoho lepšie knihy, kde sa pranieruje (niekedy aj exaltovane vyzdvihuje, čo mi je záhadou, prečo je tomu tak) tá naša typická slovenská mentalita - so všetkým, čo k nej patrí. Tak, ako k súčasnému slovenskému textu patria vulgarizmy a najmä najtvárnejšie slovo jebať. To má v tejto útlej knižke hojné zastúpenie a najpôvabnejšie je v spojení s vynálezom, ktorý sa volá samojeb. O jeho existencii nepochybujem - myslím tým oboje, slovo aj vynález.
Po prečítaní mám však pocit nenaplnenia, asi si ďalšiu knihu od Maxima odpustím.