Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533380/bmid_mezi-dvema-kimy-na-studiich-v-kldr-65e21684005b6.jpg
4
1166
1166
Unikátní vhled do života v KLDR, zemi, do které se člověk běžně nepodívá, a pokud ano, vidí pouze to, co mu režim chce ukázat. Koreanistce Nině Špitálníkové se tuto pečlivě budovanou oponu podařilo odhrnout.
Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno:
2022
,
Radioservis
Interpreti: Barbora Goldmannová
více info...
Přidat komentář
Achjo, tak jsem maličko zhodnotila knížku ve Svědectví o životě v KLDR a zradil mě autocorect :D No nic, jak jsem zmínila, doporučovala bych pořadí Svědectví o životě v KLDR a pak teprve Mezi dvěma Kimy. Svědectví je živější, tato je spíš na dokreslení, doplnění.
Zajímavý pohled na život v KLDR, který jen tak někdo nezazije. Knížka mě bavila, nejvíce zážitky autorky, které se jí během studijních pobytů staly.
Knížku bych určitě doporučila každému, aby asi uvědomil, jak dobře se tu v Čechách máme.
Pro mě až ta druhá knížka po neuvěřitelné knize rozhovorů Svědectví o životě v KLDR. Díky převzetí několika pasáží ze severokorejské propagandistické rétoriky byla četba klouzáním mezi exotickým bedekrem a "učebnicí VUMLu". Za dva večery bylo po všem, faktograficky obohacující, děkuji!
Čtenářsky ne tak zajímavá kniha jako Svědectví o životě v KLDR, ale i tak se četla dobře a dozvěděla jsem se z ní plno nových informací. Ideální pro ty, kteří se o Severní Koreu zajímají.
Po předchozím dílu, to již není tak neznámá země, ale i tak je stále co objasňovat. Každopádně stále udivuje, jak se dokáže separovat od okolního světa. Moc mě také pobavili některé vtipné odpovědi na různé otázky.
Každopádně mě tato kniha motivovala, abych vyhledal "arirang" (něco jako naše spartakiáda). A můžu říct, že nic hezčího jsem neviděl. Doporučuji jak knihu tak samotné vystoupení cvičenců.
Zajímavý pohled na život v Severní Korei. Člověk si pak uvědomí, že se má dobře Bavily mě zážitky spisovatelky, konec knihy už tak zábavný nebyl.
Audio ČRo: Velice autentické, dobře odvyprávěné, děsivě poutavé. Skoro mi přišlo, že ukončeno strašně brzy, což se nedá vyčítat, ale pointa je, že takový obsah by se dal poslouchat neustále.
Musím říct, že s touhle knihou jsem udělala dobře. Mám ráda všeobecně knihy podle pravdivý životních zkušenosti a tahle je jednou z nich. I když v zeměpise se moc nevyznám, tak toto bylo úžasné a poutavé místy až strašidelné okénko do tajuplné světa KLDR. Netušila jsem, až jak moc může být režim přísný. Moc doporučuji rozšířit si takto obzory.
(SPOILER)
Áno, Severná Kórea je veľmi zložitá a problémová krajina a normálny človek by tam nechcel žiť.
Preto sa čudujem autorke, že si na štúdium koreanistiky vybrala skôr Severnú než Južnú Kóreu.
Ale ako jedna z mála osôb to tak urobila a mala určite jedinečnú (aj keď určite nie zavideniahodnú) skúsenosť.
A práve preto by mohla z tejto skúsenosti aj oveľa viac vyťažiť než také stručné kapitoly, kde príbehy ani len neodpovedali názvu.
Nehovorí viac o príbehoch ľudí a o nich samotných, trochu sa opakuje a v niektorých situáciách ani len neprináša nič nové čo by sme zatiaľ nevedeli, respektíve netušili.
A trochu teda aj mám pochybnosti o tom, že keď tam tá propaganda funguje tak ako funguje a ona bola vlastne "turistika", že by tie poznatky mala z prvej ruky.
Skôr asi doštudované a doplnené o veci, ktoré zažila, "videla a počula".
Ale napriek tomu je to veľmi desivé a téma Severnej Kórey je veľmi zaujímavá na to, aby potiahla celú knihu, aj keď škoda, že príliš skratkovito.
To všetko ale prevyšuje záver, ktorý mi prišiel beznádejný a akosi nenachádza cestu von z takto zvráteného režimu, ktorý funguje zrejme len preto, že po páde by sa nikto nechcel starať o 26 miliónov zdevastovaných a podvyživených ľudí,ktorých by viac ako nejaký prevrat záujimalo skôr prístup k potrave.
Veľmi, veľmi smutné a ja len ďakujem, že som sa narodila v Európe!
3,5 z 5.
To byl zmatek, autorka přeskakovala z jedné věci na druhou a hrozně jsem se ztrácela. Už jsem od ní četla Svědectví a tam se nic takového neobjevovalo. Takže kniha jako taková se mi nečetla dobře, ale samozřejmě informace byly přínosné, Nina je výborná koreanistka, to bez pochyb.
Četla jsem již knihu Svědectví ..., takže tato kniha mě už neohromila tak jako kniha Svědectví. V každém případě je nutné tyto knihy číst a moc děkuju autorce, že se životem a osudy lidí v Severní Korei stále zabývá a my máme možnost si uvědomovat jak se máme prima.
Vždy mě dostanou takové detaily jako je např. sekání trávy, které vlastně není sekáním ... a jak sama autorka píše, vždy mě překvapí s jakou samozřejmostí najdou a uvedou důvod proč na to nemají mechanizaci (po ručním trhání je prý tráva hustější).
O KLDR jsem už něco přečetla, takže v knize jsem se moc nového nedozvěděla. Jsem však hrdá, že máme v ČR tak odvážné ženy jako je spisovatelka.
Drsný náhled a zajímavý průřez nejen severokorejskou historií, ale i filozofií KLDR, která je plná absurdit a nesmyslného adorování božských Kimů.
Ve kterém jiném hlavním městě se ještě dnes používají k sekání trávy namísto sekaček ženy, které otrhávají stonky trávy vlastníma rukama s vírou, že tráva poté lépe roste.
Pro stavbu moderní čtvrti s mrakodrapy je pro urychlení využívána práce mladistvých a studujících vysokoškoláků. No fakt bizár, vítejte v KLDR a nedoufejte v důstojný život.
Svědectví od Špitálníkové bylo ale lepší, za mě tedy 4/5.
Výborně zpracovaná knížka psaná z pohledu mladého člověka. Obdivuji odhodlání a odvahu autorky, s jakými přistupovala ke svému pobytu v nejizolovanějším státě světa s cílem dopátrat se podoby denního života běžných občanů. To vše v čtivém, stručném (Autorka nastiňuje specifika fungování systému i životních podmínky občanů různých vrstev. Tomu, kdo by měl zájem se více dozvědět o tématu, nabízí odkazy na další zdroje.) kabátě. Na mnoha místech se nelze nepousmát nad absurditami severokorejské propagandy. Zároveň je ale čtenář uvědomován, že tento pro obyvatele západního světa komický styl agitace je nástrojem režimu, který si neváží lidského života a jehož cílem je udržet se u moci za jakoukoli cenu.
Čekala jsem mnohem víc, fakta z této knihy nejsou úplně nic nového. Nicméně se těším, až si přečtu Svědectví.
četla jsem nejprve "svědectví" a tak už pro mě tato kniha neměla takový "wau" efekt, ale i tak se četla dobře, pocity jako ze čtení sci-fi. Velké překvapení, že má KLDR aerolinky :-D
Některé zkušenosti jsou nepřenositelné. Uvěří jen ten, kdo něco podobného zažil.
My, kteří pamatujeme "reálný" socialismus u nás, víme naprosto přesně, o čem Nina Špitálníková píše. A vůbec se nepozastavujeme nad tím, jestli je, nebo není něco takového v jednadvacátém století možné. Tedy aspoň já jí věřím každé slovo.
Nám starším, kteří jsme vyrůstali v komunismu, nám to až tak nepochopitelné nepřipadá. V podstatě jsme k tomuto systému směřovali také u nás. Ale je fajn, že se o to zajímá i mladší generace a své zkušenosti zprostředkuje ostatním. Kniha mi připomněla spíš deníkový záznam pobytu, což je v pořádku. Své poznámky autorka nejspíš po návratu domů sumarizovala. Každopádně je dobré doplnit si své vzdělání, abychom znova a znova nenaletěli vykukům, kteří slibují modré z nebe a poté nás vedou právě k takovémuto systému.
Štítky knihy
česká literatura Severní Korea totalitní režimy Japonská okupace Koreje (1910-1945)
Autorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Řekla bych, že v hodnocení této knihy docela zaleží, jestli jste ji četli před, nebo po "Svědectví o životě v KLDR". Já jsem ji četla až po a mám dojem, že jsem se vlastně z této knihy nic moc nového nedozvěděla. Některé myšlenky a komentáře se dokonce opakují. Vadilo mi množství poznámek, kdy jsem neustále listovala na konec knihy, aniž bych věděla, jestli tam najdu nějaký podrobnější komentář k textu, nebo pouze odkaz na zdroj informací. Celkově mě přišlo, že kniha balancovala někde mezi deníčkem z cest, diplomovou prací, učebnicí dějepisu a turistickým průvodcem. Nározně ale ukazuje, že i když do KLDR přijedete vícekrát, tak se vždy o této zemi a lidech dozvíte jen to, co vám režim dovolí.