Mimozemské v dějinách

24.07.2022

Zaslouží si hledět na Něj
vesmír plný Jeho mízy?
Neskončí On s tím
a všeho nechá,
začne jinou vizi?

„V průběhu téměř celé své minulosti lidstvo věřilo, že na jeho dějiny působí také vlivy vnější: démoni, nadpřirozené bytosti, bohové a konečně Bůh. V 19. století se prosadilo pojetí dějin bez zásahů zvnějšku, tj. dějin, jejichž veškeré příčiny se omezují na naši planetu. A tak jako řada myšlenek z 19. století je i tato myšlenka sporná a je možné o ní diskutovat.“ Mimozemšťané jsou odsunuti s cílem na ně úplně zapomenout. Pan Jacques Bergier nám zde přináší úplně jinou myšlenku. A tím je „fakt“, že mimozemšťané měli a mají na naši planetu vliv větší, než jsme si vůbec ochotni přiznat.

Citát: ...nebyl z tohoto světa. Byl k nám dovezen, ale pocházel z jiné planety, možná z jiného vesmíru.

Trochu mě tu zklamalo tvrzení pana spisovatele, že Měsíc a Mars jsou úplně bez života a žádný takový život na těchto planetách není možný. Tak to tvrdí vědci, a i sám spisovatel se k tomu obrací. Mě osobně se to zdá trochu přitažené za vlasy, ale musím přiznat, že jsem ovlivněn jinými spisovateli a tvůrci, kteří toto vyvrací. Ovšem i přes tuto malou nesrovnalost se v této knize dozvíte o cizích návštěvnících celkem dost. Navíc je tu i výpis několika spisovatelů, kteří přijímají myšlenky vědců, badatelů a dobrodruhů a použijí je ve svých knihách. Příkladem tak může být třeba Jules Verne.

Citát: Dějiny se podobají vědeckofantastické literatuře častěji, než si myslíme.

Stejně jako spousty čtenářů se i já musím ptát: Pokud „tady“ jsou, proč o nich nevíme. Odpověď je nasnadě jednoduchá: „Musíme jim prostě ukázat, že jsme inteligentní.“ A celkem nedavno jsem se setkal s myšlenkou, že naše inteligence je mocnými a vlivnými lidmi spíše utlumována, tak že si na vstup do galaktických společenství zatím musíme nechat na později. Až budeme moudřejší, bez válek, napadání a celosvětové nenávisti. Dokážete si představit, kdybychom tyto „vlastnosti“ vzali s sebou do vesmíru?

Malá ochutnávka:
Je nutné uznat, že větší část známek činnosti Rozumových bytostí musí v současné době unikat naší pozornosti. Tak jako celé civilizace žily, aniž znaly rádio, aniž věděly o existenci jiných slunečních soustav, zrovna tak my pravděpodobně neznáme velmi důležité jevy, které, kdybychom je uměli odhalit, by nám bezpochyby dokázaly existenci jiných civilizací.

Odvážná a možná i pravdivá je myšlenka, že jsme něco jako mravenci. Jsme sledování, je nám dávám sem tam nějaký úkol, sem tam nějaká ta odměna, ale naše inteligence je tak omezená, že stejně jako mi pozorujeme mravence, tak mimozemšťané sledují nás, a stejně tak se k nám i chovají. Musíme prostě radikálně změnit své chování i myšlení a pak nám možná budou otevřeny cesty do galaxií a budou nám rozšířeny vědomosti...ale, dle mého skromného názoru, bude to ještě dlouhá cesta.

Citát: Pokud jsme pozorováni, musíme pozorovatelům dokázat, že jsme inteligentní bytosti.

V knize je spousta dobrých myšlenek, některé jsou diskutabilní, ale většině prostě věřím. Najdete tu spousty příkladů „zvláštních“ bytostí, které se na naší planetě po celá staletí objevují, dávají rady, učí, ale i unášejí. Pro ty, koho tyto myšlenky nepobuřují a je ochoten si o mimozemšťanech něco víc přiučit, tak tuto knihu vřele doporučuji. A protože i já dokážu být kritický, je v této knize i pár věcí se kterými nesouhlasím, a proto dávám čtyři a půl Hetešákovo motýlů.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Pozorovatelé a manipulátoři, třeba i mnohem inteligentnější, než jsme my, nemusejí z naší činnosti vůbec nic pochopit.

26.12.2021

Útlá knížečka, napsaná před více jak padesáti lety obsahuje těchto deset kapitol: 1. Hvězda, která zabila dinosaury 2. Krychle doktora Gurlta 3. Návštěvníci z Nazca 4. Mapy králů moře 5. Terasa v Baalbeku 6. Návštěvníci ve středověku 7. Maska Sira Henryho Cavendishe 8. Kašpar Hauser 9. Zelené děti 10. A dnes? Autor většinu těchto témat dává do souvislosti s mimozemskou civilizací. Tunguzská událost, která je součástí poslední kapitoly je myslím již dostatečně vysvětlena, ale většina ostatních témat spadá neustále do škatulky záhad. Pro mě nejzajímavější byla asi kapitola druhá, čtvrtá a pátá. Jako drobnou výtku bych poukázal na jazyk knihy, který by mohl být poutavější a na naprosto chybějící ilustrace, které prostě k tomuto druhu literatury patří.
Citace: Pokud se týče ztraceného města, věc je trochu složitější. Lovecraftův spolupracovník na knize Branami stříbrného klíče E. Hoffmann Price je jedním z velkých orientalistů, který zná islám lépe než kdokoliv jiný a čte ve všech arabských nářečích. Ten jistě Lovecraftovi poskytl velice solidní dokumentaci, takže není vyloučeno, že město Irem existuje, právě tak jako olbřímí archa s obrovskou vyrytou rukou.

06.11.2020

Tento geniální vědec a spisovatel mě přitahuje nejen svými poutavými knihami, ale i proto, že měl původně německé příjmení (které je shodou okolností stejné jako to moje:-)), a ačkoliv původem z Ruska, prožil většinu života ve Francii, kde si také změnil jméno:-). Kniha vyšla v 90.letech min.století, ale dostala jsem se k ní až nyní. Ale to vůbec nevadí, přesto, že některé v ní zmiňované záhady už jsem znala, některé pro mě byly i tak zcela nové (např. Kašpar Hauser nebo Henry Cavendish). Je mnoho záhadných událostí v historii, které nejdou dost dobře rozumem pochopit. Líbí se mi jeho hypotézy o Rozumových bytostech (rozuměj mimozemšťanech), kteří nás všelijak "testují", podobně jako my testujeme např. šimpanze nebo zkoumáme chování slonů či mravenců. Proč si jenom člověk osopuje právo, že je na této planetě ten nejinteligentnější?? Přece argument, že "ovládáme" hmotu a něco budujeme (a plundrujeme přitom přírodu) nemůže obstát už jenom z toho důvodu, že tuto agresi a toto úsilí máme zabudované v genech. Je možné, že jiná inteligence nemá zapotřebí žít technokraticky, ale naopak v sepětí s přírodou, a tudíž žádné průmyslové ani jiné aglomerace k životu a k přežití nepotřebuje. (Delfíni, sloni, mravenci, hypotetičtí obyvatelé podzemních světů)....
Tato fakta ovšem nijak nevyvrací moje přesvědčení, že na této planetě v minulosti operovali různí E.T., a takové monumenty, jako je např. proslulý Baalbek nebo Puma Punku, jsou jejich výtvorem.

01.02.2013

Mimozemské v dějinách - tuto knihu som si zakupil ako fanušik Jacqusa Bergiera v antikvariatu spolu s knihou Mimozemšťane v dějinách.Myslel som si , že podla názvov knih ide o odlišné knihy , možno o prvy a druhy diel , ale bol som prekvapený , že ide o tie isté knižky.Obálka knihy s nadpisom Mimozemské v dejinách je z roku 1984 a ide o 3 vydanie.
Je to ale na vlas rovnaké obsahovo s knižkou mimozemšťané v dejinách .Takže pozor.
Toto som na internete nikde nenašiel , tak aby to náhodou neakého fandu neprekvapilo tak ako mňa radšej som obálku knihy staršieho vydania na ktorom je iny nadpis pridal do karty.
IDE O TO ISTE VYDANIE LEN Z INYM NADPISOM KNIHY!!!

23.06.2012

Výborná knížka, která obkružuje Bergierovu hypotézu o mimozemšťanech, založenou na působivém Haldaneově výroku o tom, že tuleň umí na nose balancovat míč, aniž by se to učil a aniž by to kdy ve svém přirozeném prostředí mohl provozovat, a je tedy možné, že i my lidé máme schopnosti, o kterých nevíme. Přitom se dotýká řady témat, a i když některá, jako třeba mapa Piriho Reise, nalezená v paláci Topkapı (což sice každý ví, kde byla nalezena, ale já mám rád turecké i bez tečky) nebo Marsův měsíc Phobos nejsou tak horká, jak se všeobecně myslí, Bergier je vždycky zajímavý a opravdu zábavný, také proto, že byl zaprvé vynikající stylista a zadruhé, netahal do svých teorií fakta násilím (například zvířata zkoumaná kryptozoology nepovažuje – na rozdíl od mnoha dnešních výzkumníků, kteří tím dělají kryptozoologii službu vskutku medvědí – za něco spojeného s mimozemšťany). Byl to právě on, kdo mě seznámil (byť to bylo v Jitru kouzelníků) s osobou polyhistora Ruđera Boškoviće. Ostatně Francouzi píšou záhadologické knihy, které jsou nejenom šarmantní (to je jaksi samozřejmé), ale také využívají více zdrojů, než anglicky mluvící autoři: Bergier, který měl tu výhodu, že uměl rusky (a třináct dalších jazyků), mnohokrát píše o SSSR, vč. tradičních tehdejších sovětských běsů à la „svědkové kontaktovali místní protináboženskou ligu".

Můj nejoblíbenější výpisek: „Nezdá se však, že trpaslíci by byli spatřeni od roku 1138, kdy jednoho chytili ve sklepě kteréhosi německého kláštera." Kupodivu jsem na tuto informaci za jistý čas narazil i v jedné knize Karla P. N. Shukera, kterému se ovšem na rozdíl od Bergiera zdá, že tento trpaslík s africkými Pygmeji souvisí.

26.03.2012

Dnes už zastaralé, mnoho hypotéz a dohadů leckdy odvážnějších než od Danikena. Dosti přitažené za vlasy. Jako vědeckofantastická literatura ale dobré. Kniha se musí číst s nadhledem, přesto pár zajimavostí a nevysvětlitelných záhad si čtenář i v dnešní přetechnizované době v ní najde.

01.12.2011

Jedná se o velmi zábavnou a podnětnou knihu plnou zajímavých informací (podobně jako dnes již kultovní Jitro kouzelníků), která se z tendenčního okruhu literatury o UFO vymyká už jenom tím, že ji napsal geniální polyglot a polyhistor Jakov Berger (1912 - 1978, v mladém věku odcestoval s rodiči do Francie, kde nadále vyrůstal a přejmenoval se na Jacquese Bergiera). Tento racionalista a vědec s eidetickou pamětí, který údajně jakožto "prodigy" od svých tří let načítal denně množství knih v několika jazycích (a tudíž si pravděpodobně přečetl a zapamatoval všechny knihy na světě ;-)), je na jedné straně natolik "šílený", aby nám (téměř) s vážnou tváří předestíral interpretace nejrůznějších fenoménů na základě hypotézy, že jsme součástí experimentu mimozemské vyspělé kultury (lze také říci, že jako vědec oplývá nestandardním způsobem uvažování, který prostě odmítá Occamův břit ve prospěch kreativního myšlení), na druhé straně tak činí poměrně poutavě a s širokým záběrem (od vymření dinosaurů, přes záhadné libanonské město Baalbek či trosky civilizace Nazca až po podivnou osobnost fyzika a chemika sira Henryho Cavendishe). I když Bergiera nemůžu brát tak docela vážně (je otázka, nakolik tuto knihu bral vážně sám Bergier - sám ji jednou přímo v textu označuje za "pošetilou"), musím se přiznat, že jsem jeho obdivovatelem.