Mladá nevěsta
Alessandro Baricco
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/301557/bmid_mlada-nevesta-Oai-301557.jpg
4
53
53
Itálie, začátek 20. století. Před branou domu bohaté rodiny se jednoho dne objevuje Mladá nevěsta. Je jí osmnáct let a přijíždí z Argentiny, neboť se má provdat za Syna. Než se však ženich vrátí z cest, přijme dívku mezi sebe jeho prazvláštní rodina, zakletá do rituálů stejně sofistikovaných jako nepochopitelných: Otec, jehož každá nenadálá emoce hrozí poslat na onen svět, nebezpečně krásná Matka se svými nerozluštitelnými sylogismy, znetvořená a přece svůdná Dcera a Strýc stižený spavou nemocí. Netrpělivě očekávaný Syn svůj příjezd stále odkládá a dívka si mezitím nachází cestu ke každému ze členů rodiny...... celý text
Literatura světová Romány Erotika
Vydáno: 2017 , Slovart (ČR)Originální název:
La Sposa giovane, 2015
více info...
Přidat komentář
Nu uviděls ji a musel mít
z prvu drsná a zvláštní zdá se
však napsána je a čte se vskutku krásně
Tak přeruš svůj náhle klid,
že něco jiného chtěls číst sice
Ach přibliž k této knize hled
A mysl k ní obrať hned
A neodtrhneš více
Kniha jak lusk pro zfilmování Wingding Refnem - scéna, kdy si mladá nevěsta nandá jako návštěvnice v bordelu dlouhý rudý rukavičky a vypráví svou minulost nějakýmu cizímu Mirkovi, zatím co ji on lehce rabuje kasičku, je úplně jak malovaná buď pro něj, nebo pro Víta Olmera.
V tomto duchu se sice nenese celá kniha, ale o podobné scény v tomto italským špagetyrománu, není nouze. Špagetyromán ne jako alegorie na špagetywesterny, ale protože je to italská knížka a v Itálii se jí špagety. Občas se Bariccovi zadaří a použije i špagetyvětu typu "Chvíli se namáčel v marinádě obdivu". To se musím přiznat, že jsem se při čtení podobných klenotů přistihl, že se namáčím ve stejný marinádě.
Příběh jinak velmi jednoduchý - mladá nevěsta se jednoho dne ocitne na prahu domu, kde hledá svého nastávajícího, kterej ale není doma. Kdyby byl, tak by to totiž byla úplně jiná knížka! On ale doma není. Zato ale jeho matka, otec, sestra, strýc a domovník. A kolotoč bizarností se roztáčí. Zdaleka nenabíra rychlosti Kavčiaka, Viana, nebo toho pána jak napsal to o tý sardince a vydalo ho Rubato, ale i tak je to velmi dobrý a já dávám osmery špagety carbonara z deseti.
Jelikož jsem velký znalec Itálie (Quattro Formači, Diavola, Salami, Margarita, Prošuto) jsem čapl po Mladé nevěstě hned jak vyšla a opět se ukázalo, že kromě velkého, ba přímo obřího penisu mám i šestý smysl poznat dobrou knihu.
Mladá nevěsta je o mladé nevěstě, která přijede do domu svého nastávajícího, který tam bohužel není, a tak musí čekat s jeho rodinou a strýcem, který již několik let spí, až se synáček rozhodne vrátit a klátit. Během toho se učí masturbovat, česat si vlasy a tajemnou hrdelní řeč majordoma, přičemž všichni okolo se chovají divně jako střízlivý Mel Gibson. Baricco to popisuje jako Boris Vian, který si šlehl pizzu a rozhodl se napsat giallo brak prodchnutý filozofickými moudry - a funguje to na výbornou. Takže se připravte na přirovnání typu "mladá nevěsta se na obálku podívala tak, jako by se dívala na talíř chřestu, potom co zrovna zvracela," ale i na životní bomby typu:
Co nejvíc postrádáte?
Sny, ty, které máme ve dne.
Měl jste jich hodně?
Ano.
Splnil jste si je?
Ano.
A jaké to je?
Zbytečné.
9/10
PS: Větu "Když nemáš budoucnost, nenávist je instinktivní," si píšu do deníčku.
Mladá nevěsta
Najexpresívnejší Baricco, ktorého som doteraz čítala.
Mladá nevesta príde do domu, kam ju sľúbili. Podľa dohody. Syn, ktorého by si mala vziať, však doma nie je. Ostáva v dome bývať s Matkou, Otcom, Dcérou, Strýkom a Modestom, komorníkom. Postupne sa dozvedá ich príbehy, väčšinou bizarným spôsobom.
Tlačila som knihu ku koncu očami, občas som sa zahĺbila do príbehu a Bariccom bez debaty krásny jazyk ma strhol so sebou, ale väčšinou to bola nervozita spojená s čakaním na ďalší posun v príbehu, tie medzihry (alebo to možno bolo naopak, možno príbeh bol medzihrou) boli pre mňa príliš "umelecké". Prekážalo mi aj priveľa erotiky, aj miešanie osôb a zamiešanie rozprávača do celého príbehu.
Asi je to písané pre konkrétnu časť čitateľov, malo to mať nejakú špecifickú hĺbku, umelecký, expresívny, možno až absurdný nádych s veľmi dôraznou hlbokou myšlienkou. Prečo mi však potom Mladá nevesta prišla napriek tomu všetkému plytká akoby len kĺzala po povrchu?
To čo dodalo čaro Hodvábu a Pánovi Gwynovi mi tu veľmi chýbalo. Akási láskavosť, melanchólia i poznanie tu boli nahradené surovosťou schovanou za spleť krásnych slov...
Za mňa škoda.