Mladá nevěsta
Alessandro Baricco
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/301557/bmid_mlada-nevesta-Oai-301557.jpg
4
53
53
Itálie, začátek 20. století. Před branou domu bohaté rodiny se jednoho dne objevuje Mladá nevěsta. Je jí osmnáct let a přijíždí z Argentiny, neboť se má provdat za Syna. Než se však ženich vrátí z cest, přijme dívku mezi sebe jeho prazvláštní rodina, zakletá do rituálů stejně sofistikovaných jako nepochopitelných: Otec, jehož každá nenadálá emoce hrozí poslat na onen svět, nebezpečně krásná Matka se svými nerozluštitelnými sylogismy, znetvořená a přece svůdná Dcera a Strýc stižený spavou nemocí. Netrpělivě očekávaný Syn svůj příjezd stále odkládá a dívka si mezitím nachází cestu ke každému ze členů rodiny...... celý text
Literatura světová Romány Erotika
Vydáno: 2017 , Slovart (ČR)Originální název:
La Sposa giovane, 2015
více info...
Přidat komentář
Taková "divnokniha" - stylem i obsahem. Vypravěč se mění div ne v půlce věty, občas mi chvíli trvalo se zase "chytit". Lehtivé scény byly místy poměrně absurdní. Ale stejně mě kniha bavila :-)
Krátké, ale dost zajímavé. "Weird" a zároveň trochu erotiky, trochu k zamyšlení... A všechno tím typickým Bariccovým poetickým stylem.
Jeho knihy prostě jsou pro mě hodně zajímavé. A každá jiná.
Tento kousek mi tak trochu připomínal nedávno přečtenou Mexickou gotiku, ale takovou reálnější. Méně hororovou, jen bizarní. Trochu říznutou Waltariho knihou Cizinec přichází. Ta má úplně jiné téma, ale stejně nepojmenované postavy a něčím podobný styl.
(SPOILER)
Burani hnojaři, co se od dětství ojíždějí navzájem. Takovou nevěstu fákt chceš, vznešenost sama.
Je tam první noc a už jí dcera ukazuje jak honí jo...trapošina.
Mladá nevěsta přináší něco, co jsem ještě nečetl. Absurdní, lehce surrealistický, příběh o Rodině mě lapil a držel, dokud jsem se o každém členovi Rodiny nedozvěděl vše. Během čtení jsem se ale někdy ztrácel, Baricco v Mladé nevěstě užil neobvyklé prvky - uvozovky pro přímou řeč v knize neexistují, často se mění vypravěč (jednou knihou provází Mladá nevěsta, v druhé větě zase autor), a do děje se včleňuje i autor, který knihu o Mladé nevěstě psal (nejde ale o Bariccca, ale o vypravěče příběhu). Chytlavý příběh je protkán i lechtivými částmi, které příběh lehce nadnáší.
Postmoderní román s absurdními okamžiky napsaný originální formou, více než samotný příběh si zapamatuji právě autorovu hravost s textem, kdy plynule bez sebemenšího upozornění přechází z er na ich formu, z jedné postavy románů na druhou a i na samotného vypravěče, je vskutku zábavné. Vyprávění je na spoustě míst okořeněno o vkusnou erotickou vložku a filosofováním o existenci. Baricco je autor, který si řekl o mou pozornost a určitě si od něj v budoucnu mám chuť zase něco přečíst.
Krásná literatura v pravém slova smyslu. Zvláštní, snový text estetizované formy i obsahu, který si vystačí s celkem chudým dějem, protože o ten tolik nejde. Hra s formou, v níž vševědoucímu vypravěči občas bez přechodu vezme slovo některé z postav nebo dokonce autor coby osoba, je nejen zábavná, ale i smysluplná. Mladá nevěsta je filosofující hříčka navěšená na absurdní román a postoj autora k psaní poskytuje jedno z témat k filosofování. Stejně jako to na konci vypadá, že kniha vlastně fyzicky neexistuje, nepotřebuje existovat, zabývají se pomíjivostí i nerealistické postavy této (nereálné) knihy. Některé úvahy jsou možná banální, ale v tak půvabné formě to vůbec nevadí. Hravá kniha o prázdnotě, smrti a strachu z nich, jakož i o způsobech, jak ho překonat. Jedním z nich je smyslnost, kterou by v Bariccově podání slovo "erotika" hrubě snižovalo. Nestarala jsem se, nakolik je to nápadité nebo zbytečné řešení, a zkrátka jsem na to přistoupila, protože, koneckonců, tak krásně popsaná těla a jejich nádherné pohyby nelze neobdivovat.
Jak už to má Baricco ve zvyku, nespokojí se pouze s tím, že by čtenáři předložil svůj výtvor. V případě Mladé nevěsty adresáty svého textu přímo vyzývá.
Zpočátku novela připomíná vícehlavou stvůru. Bizarní. Rozptyluje pozornost mnoha směry - a vy autora podezříváte, že (jeho vlastními slovy:) jde o hádanku, která má komukoli, kdo měl dost zvídavosti na její otevření, jen zaplácnout mozek...
Záhy se ale stává její podivuhodnost samozřejmá, tajuplná a podmaňující. Erotično jako způsob vyjádření, střídání perspektiv jako pozvání k tvorbě příběhu.
Chce to trpělivého čtenáře, který si na vysvětlení klidně pár stránek počká a nevadí mu, že ho autor zatím provede různými literárními zákrutami. Pokud jste aspoň trochu podobně naladěni, bude to pro vás delikátní.
Hledám osobitého režiséra nezávislého filmu s vrozeným jemnocitem pro poetično, jenž pro mne (možná se pár zájemců postupně přidá) dokáže za pomocí vizuálního převyprávění pozvednout svérázný příběh Mladé nevěsty do vyšší kategorie správného uchopení. Dostatečný potenciál pro kultovnost díla zaručen (namátkou - mystično, děsy, smrt, bizarní rituály…) a následně i (filozofií a erotikou) neprůstřelně dopojištěn. Současné hodnocení na základě knižní předlohy budiž tedy spíše otevřeným prostorem vnitřnímu alternativnímu výkladu autora a nikoliv příkladem projevu odmítnutí. :-)
Bizarní delikatesa. Jednotlivé postavy jsou označeny jen názvem své pozice v Rodině – Otec, Matka, Dcera… jak archetypy. Rodina je společenství udržující pevně dané rituály, vnější zdání neměnnosti a normality, pod nimiž je ukryta řada perverzních tajemství. S těmi se seznámíme spolu s Nevěstou, osmnáctiletou dívkou, která se přijela provdat za Syna. Všeprostupující erotika je osvěžující, nenásilná, popisy nálad a názorů velmi intimní, podané s velkou dávkou poezie. Tohle jistě není poslední román o AB, který jsem si přečetla.
Bylo to velice zvláštní.
Docela jsem z té rodinky měla nepříjemný pocit. Inu dost lidí beze jména, trochu neosobní.
Ale bylo to takové celé neotřelé, zajímavé.
Do rodiny prichádza Mladá nevesta. Mladá a zaľúbená do Syna, to áno. Ale či je len mladá vekom, to nie je isté. Nevesta si hneď po príchode všíma zvláštnosti života v rodine, na ktoré ju upozorní sluha Modesto. Medzi nimi sú aj nevypovedané tajomstvá, o ktorých sa nehovorí. Aká je zašlá sláva "sexepílu" krásnej matky a jej nerestí mladosti? Prečo je v knihe prítomná erotika, prečo sa nesmie v dome čítať, prečo rodina každý rok odchádza na dva týždne z domu bez sluhu, čo robí ten sluha počas tých dvoch týždňov? A prečo stále nechodí Syn, ktorého si má zobrať za muža a prečo takzvaný Strýko stále spí? A je to vôbec strýko? Príliš veľa otázok. Ale odpovede v knihe nájdete. Hoci je kniha napísaná štýlom, ktorý nie každému sadne, je to vynikajúci čitateľský zážitok.
Chtěla jsem zkusit něco, s čím jsem se ještě nikdy nepotkala. Myslím, že této knížce se povedlo mě velmi překvapit. Ač to nebyla náročná kniha dějově, musela jsem se stále hlídat kde jsem. Dějová linie mohla velmi rychle skákat a navíc přímá řeč neměla svou klasickou formu. Velmi se mi líbila postava Strýce, která měla pro mne hlubší význam.
Skvělé počtení. Poetické, surreální s postavami bez jmen, s dokonale absurdními dialogy a scénami, počínaje rodinou s děděnými o obavami z noci, resp. ze smrti v noci (Matka nikdy není krásnější a upravenější, než když jde spát, dáno všichni radostně vybíhají z pokojů, protože další noc je za nimi...) nebo Strýcem, který už roky spí, což mu nebrání účastnit se společenského života, pronášet občasná moudra.... Jsou to takové "vzácné úlomky společného šílenství". Doporučuji všem, kdo stojí o čtení výborné a neobvyklé knížky.
- Aha řekla tak je to opravdu dnes, měla jsem dojem, že dnes je včera, stává se mi to docela často, a to nemluvím o chvílích, kdy jsem si jistá, že je zítra.
- Všichni ho považovali za velmi inteligentního, což se v obecném povědomí rovnalo chudokrevnosti či barvosleposti, neškodným a elegantním nemocem.
- Míru všech obtíží se snažili snížit křehkými prostředky, z nichž nejzvláštnější byl zvyk nebalit zavazadla: vše potřebné kupovali na místě. Jediný, kdo vlastnil kufry a nezdráhal se je používat, byl Strýc, který si s sebou rád, bez zbytečných polovičatostí, vozil veškerý svůj majetek. Balil s sám: a jelikož balil ve spánku, mohlo to trvat i několik týdnů. Ostatní se tomu naopak věnovali až ráno před odjezdem, ukládali předměty pochybné užitečnosti do malých tašek, na které pak často zapomínali. Existovaly určité konstanty: například Matka nikdy neodjela bez svého polštáře, pohledů, které během předchozích cest neměla čas napsat, sáčků s levandulí a partitury francouzské písně, od níž ztratila poslední stranu. Otec s sebou brával návod ke hře v šachy. Dcera skicák a olejové barvy (ze záhadných důvodů nechávala doma odstíny od azurové po tmavě modrou).
- být nešťastný je plýtváním času a tedy určitou formou luxusu, který si ještě po mnoho let nikdo nebude moci dovolit.
Zajímavý styl. Osoby bez jména, příběh zvláštní. Určitě si přečtu něco dalšího od Baricca.
Přemýšlím, co bych napsala - moje první setkání s autorem - a nejsem si jista, zda se mi daří navázat na jeho myšlení ...
Postavy jsou bezejmenné - Rodinu tvoří Otec, Matka, Dcera a Strýc - a do domu přichází Mladá nevěsta, která se má provdat za nepřítomného Syna...
Dívka se při čekání seznamuje postupně se všem členy této prazvláštní Rodiny - důraz tu autor klade na její erotické probouzení a zjištění vlivu erotiky na členy i uvědomění si tohoto působení v jejím dalším životě...
" Mladá nevěsta zjistila, že jen když bude myslet na ně dva, společně, dokáže se ponořit do hloubky uvnitř sebe až tam, kde netknutě vyčkávala její trvající láska ..."
Celá kniha je psána zvláštním poetickým jazykem a já se budu muset časem podívat do jeho další tvorby.
Jedním slovem "skvělé". Neskutečně nadšen. Od autora jsem četl vše a to je (zatím) "the Best of". Skvělý příběh, mírně dekadentní, mírně erotický, psaný nezvyklým chápáním románu. Klidně bych v něm hledal alegorii na divadelní hru, už jen těmi jmény hlavních postav, možná i až spíše "scénami" než jednolitým textem. Prostě vřele doporučuji.
Nesnadno popsatelná kniha. Už samotné hlavní postavy, otitulované jen Matka, Otec, Syn a Strýc (jen poslední postava - komorník - má nějaké jméno) evokují spíše jakési role, divadelní postavy. Uskupení bizarních individualit s bizarními osudy, jejichž chod života a neosobní zvláštní vztahy jakoby udržovalo pohromadě jen dodržování přesně daných bizarních rituálů. Do rodiny přijíždí osmnáctiletá dívka, Mladá nevěsta, provdat se za nyní nepřítomného Syna a prokousává se obtížně proniknutelným vnějším zdáním k jednotlivým osobním příběhům spolu se zasvěcováním do nejrůznějších erotických praktik a tělesných rozkoší.
Po třech předchozích knihách A.Baricca trochu překvapení... je zde ta specifická, poetická a skrytě významová (či symbolická) atmosféra jeho stylu, kterou mám ráda, navíc zpestřená neustálým přeléváním osoby vypravěče, s občasnými osobními vstupy autora a jeho nesouvisejícího příběhu...ale přesto odlišná svým tentokrát nepříliš optimistickým vyzněním, s dojmem jakési "jemné krutosti" a deziluze.
Okúzľujúca kniha o dospievaní jedného mladého dievčaťa. O sexuálnom i duchovnom prebudení, o pochopení svojej úlohy, rodinnej histórii a dedičstve strachu, o nutnosti opakovania. Mladá nevesta pripomína občas každého z nás - keď zistíme, že skutočnosť sa nezhoduje s očakávaním, a naše túžby nemôžu byť okamžite naplnené. Obraciame sa prosebne i s naliehavou pyšnosťou na druhých, aby nám naše šťastie privolali. Dobiedzame, zúfame, plačeme, hľadáme príčinu vonku a odmietame sa obrátiť k sebe, nájsť odvahu rozhodnúť o svojom živote sami. Mladej neveste sa nakoniec z tohto začarovaného kruhu podarí vystúpiť, všetko sa odvinie prirodzene, aj keď nepochybne zvláštne.
V dejovej linke maľuje Baricco obraz svojráznej Rodiny, kde všetko prebieha podľa presných pravidiel a s podivnou pomalosťou, ktorá ale nie je ťažkopádna. O všetkých postavách sa postupne dozvedáme pikantné životné súvislosti, ktoré sú predostreté väčšinou v explicitných sexuálnych scénach. Trojuholník tajomstva, sexu a pravdy je výrazným motívom knihy.
Aj formálne vie kniha prekvapiť, autor pri rozprávaní plynule prechádza z tretej osoby do prvej, tlmočí dej ústami postáv, ústami nezaujatého abstraktného rozprávača, ale aj svojimi vlastnými. Prechod medzi všetkými týmito módmi vo viacerých pasážach vysvetľuje, rovnako ako osvetľuje svoje motivácie k napísaniu knihy a čriepky z osobného života.
Aj keď je knižka zahalená magickým a podivným plášťom, ktorý privádza našu pozornosť k užívaniu si jedinečného Bariccovho poetického jazyka, jadrom knihy sú veľmi jasné a priame zdelenia. Každý, kto je ochotný načúvať a nazerať aj za občas veľmi bizarné obrazy, dokáže pre seba objaviť veľa cenných odpovedí. Rozhodne odporúčam.
"V opakovaní pohybov zastavujeme svet: je to ako držať za ruku dieťa, aby sa nestratilo."
Číst Baricca doslovně a považovat Mladou nevěstu za historickou novelu o strastiplně dlouhé (tedy romantické) cestě mladých snoubenců do manželství, je stejné, jako věřit, že příběh shlédnutý v loutkovém divadle se udál těm marionetám. Nenechte se tedy zmást ani obálkou, ani citátem na zadní straně.
Nebo tedy aspoň v mém čtení je to mistrovský, symbolický a stylizovaný příběh, podaný moderní formou, plnou hlubokého pochopení a současně potřebnou mírou laskavého, ale přece jenom odstupu, sebeironie a mystifikace.
Témat si čtenář může najít celý přehršel. Od oddanosti, strachu ze smrti i ze života (a způsobů jejich překonávání – rituálů a jejich porušování), významu čekání, odchodů a návratů, potřebě věci a situace pojmenovávat, vztahu čtení a psaní, smyslu, který my dáváme věcem (a nikdy naopak), chaosu a řádu, zdánlivému protikladu racionality a emocí, role tělesnosti až po (a teď se pokouším o nadsázku bariccovského ražení) kvantovou fyziku („V podivně jasnozřivém okamžiku si pomyslel, že se Syn opravdu vrátí jen tehdy, když on dovolí té dívce, aby na něj doopravdy čekala.“).
Ale přesto tím hlavním pro mě zůstává role gest v lidském životě. A z nich, jak vypravěč opakovaně tvrdí, to „jediné přesné“ je opakování. Můžeme tedy Bariccovi vyčítat, že se v příběhu míhají zřetelné odkazy k jeho předchozím knihám?
To, proč je v příběhu tolik erotiky, vypravěč výslovně vysvětluje, a oba důvody mi připadají jako velmi dobře akceptovatelné. A vůbec, číslovka dva je pro příběh velmi důležitá, což jsem si uvědomila, při luxusu/rozkoši druhého čtení. V momentě, když už znáte některá tajemství postav, uvědomujete si, že se některé detaily v příběhu vracejí a otázek tak překvapivě přibývá.
„A tak, zatímco obyvatelé domu oddalovali lhůtu, jež je očekávala, a umisťovali DEN ODJEZDU do nejistě ohraničené blízké budoucnosti, dům sám nezadržitelně postupoval k cíli: pramenila z toho dvojí rychlost – rychlost ducha a rychlost věcí-jenž otevírala každodenní klid nájezdům surreálných nepravidelností.“
Gramatické předávání vypravěčské role mě naopak velmi bavilo a považuji to za spisovatelův účinný způsob, jak udržovat čtenářskou pozornost na potřebné výši. „Surovosti“, jak se o ní v předchozím komentáři zmiňuje uživatelka Silmarien si vůbec nejsem vědoma.
„Vážně to musí skončit takhle?“. Ano, musí, protože nechci nikomu brát potěšení z objevování pravdy. Anebo přinejmenším toho, co se o ní ví.
Baricco je moje největší literární provinilé potěšení, a proto doufám, že další český překlad přijde s potřebným časovým odstupem. Věřím totiž tomu, že na lékárnických vahách je třeba dávkovat nejen jedy, ale i slasti.
Mladá nevěsta
Ehm. Jako nevím. Tohle jsem ještě v životě nečetla. Trochu jsem čekala, že to bude prasárna, ale tohle úplně předčilo mé očekávání. Byla tam jistá lechtivá místa, ale nebylo to tak strašné. Mladá nevěsta prostě čekala na svého milého a čekala a čekala.. a věděla, že příjde.