Třikrát za svítání
Alessandro Baricco
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/327108/bmid_trikrat-za-svitani-pEp-327108.jpg
4
58
58
Dvě postavy, tři povídky, jedna neobvyklá časová rovina. V knize Třikrát za svítání mají dva protagonisté možnost třikrát se setkat, vždy v klíčovém momentě života, jenž neplyne pouze od narození ke smrti. Jejich setkání je vždy jedinečné, první i poslední. Další křehká a podmanivá kniha Alessandra Baricca.
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2017 , Slovart (ČR)Originální název:
Tre volte all'alba, 2012
více info...
Přidat komentář
Šero před svítáním.
Vždycky je co opravovat.
Povídky obsahově mají hloubku.
Vejít do něčí mysli, když se podvědomí dotyčného něčím zabývá.
Tam to začíná - se svítáním je očištění spojnicí všech tří povídek.
Doporučuji jako ozvláštnění k životu.
Komorní "povídky", 3 náhodná setkání muže a ženy, 3 různé situace...
Každá povídka rozehraje svůj vlastní kousek příběhu, ale skončí, než se rozední.
Melancholické vyznění příběhu je tak následně ukončeno svítáním a nutným začátkem dalšího dne, kdy může zase nastat cokoli a věci se mohou obrátit jak k lepšímu, tak i k horšímu. Každý nový den přináší nové možnosti a záleží, jak se k tomu postavíme.
Knížka je velice krátká, stihla jsem ji přečíst za jednu návštěvu sauny, kde jsem ji našla v poličce ke čtení. Ale dotkla se mě, zapůsobila svým úsporným stylem, přesto však dostatečně zajímavým na to, abych měla o čem přemýšlet.
Musím rozhodně doporučit.
Budu shánět další knihy tohoto autora, jeho styl slibuje i další zajímavé čtení.
Zajímavě napsaná kniha, velmi tenká, zato jedinečný styl. Určitě si ji nepřečtu znovu, myslím, že podruhé už by na mě tak nezapůsobila, ale rozhodně na mě udělala dojem a donutila mě, abych o ní přemýšlela.
Dorovnávám svým hodnocením skóre na 10 pětihvězdičkových hodnocení spolu s 10 čtyřhvězdičkovými hodnoceními.
Knihu “Pan Gwyn” jsem nečetla, což není potřeba, ale je pěkné, proč kniha vznikla (popisují již recenzenti pode mnou).
Jediné, co mě zaráží z recenzí (pode mnou) je to, že si většina recenzentů myslí, že jde o tři příběhy různých protagonistů, které spojuje jeden hotel. Já zcela jasně (spolu s minoritou recenzentů) vnímám, že jsou tři příběhy spojené nejen s hotelovým pokojem, ale i protagonisty (ostatně to už napovídá anotace). Četli jsme to stejné :-O?
Kniha je velmi čtivá, zajímavá a byla pořízena skrze eshop nejmenovaného knihkupectví za 19,-. Jsem ráda, že bude zaslouženě součástí mé knihovničky, neb je prostě neobyčejná!
Několikrát jsem si při čtení vzpomněla na film 4 pokoje, který spojuje také jeden hotel a příběhy v něm nebo s ním související. Tohle je taková povídková verze toho filmu s tím rozdíle, že tam není přemíra násilí, jen využitý podobný princip vyprávění. 3 různé příběhy, každý trochu jiný a každý zpracovávající jiné téma, jen styl zůstává stejný, protože se neměn režisér, tedy vlastně spisovatel.
Zatím jsem nečetla tolik Bariccových knih, abych to dokázala začadit k panu Gwynovi nebo s něčím srovnávala do hloubky, po přečtení Hedvábí ale vidím stejný autorský rukopis. Příběh zdánlivě plynoucí v prostoru nějakého času mezi časem, postavy s nejasnými konturami přitom jasně vytvořené. Dojem po přečtení a pocity zůstávají ještě dlouho. Přesto oproti hedvábí zážitek méně poetický, silný svou bezčasovostí a jinakostí.
Baricco mě opět vzal na příjemnou dovolenou... Do mezičasu, který s lehkou oduševnělostí vklouznul do mé reality.
Ne že by to bylo jen o odpočinku a vágním snění. Naopak. I když z příběhů vidíme jen výsek, jejich dynamika je vtahující a dramatičnost přetrvává i po dočtení.
Ty tři výrazné linky ale autor sjednotil do ladícího, lehce dráždivého celku. Se vší tou samozřejmou tajemností a úsporností, kterou tak ovládá.
Novela uplyne, ani nevíte jak, a zbude sytý zážitek.
Kniha, kterou přečtěte za jedno odpoledne, ale ještě chvíli potom nad ni budete přemýšlet. Třikrát za svítání je kniha, o které se Baricco už dříve zmiňuje v knize Pan Gwyn. Můžete ji číst ale i jentak samostatne. Když se pak ale dostanete k Panu Gwynovi, dojdou vám věci, které vás predtim nenapadly. Alexandro Baricco je jeden z mých oblíbených spisovatelů. Mám moc ráda jeho styl psaní a překrásnou stylizaci postav. Každá postava je samostatnou osobností, na které je často něco trochu divného - třeba ze porad spí nebo si hraje s míčem i v noci a tak. Svět Alexandra Baricco mě moc baví!
Baricco v rozhovoru s Kay Rush říká, že jeho knihy se dělí do dvou kategorií – „ty, které se mu psaly snadno, které psal pro své potěšení a lehce, a pak knihy, které mu vzaly mnoho času a sil, které pracně stavěl, stránku po stránce, jako cihly nějaké architektonicky velmi složité stavby.“
Třikrát za svítání je teprve druhý text, který jsem od Baricca četla a zařadila bych ho, i vzhledem k tomu, co sám o něm píše, mezi ty odpočinkové, vlastně tahle kniha vznikla jako takový momentální nápad při psaní Pana Gwyna, a přesto jsem po jeho přečtení (a nedávném přečtení Hedvábí) Bariccovým textům propadla ... vím jistě, že se ještě mnohokrát u jeho příběhů setkáme :-).
Čím si mě tahle knížka, tři kratičké příběhy, a vůbec Baricco, získali?
On prostě v textu (úsporném, řekla bych až minimalistickém) využívá snad všeho, co mu literatura dokáže nabídnout, bílé stránky jednoduše zaplňuje, vším, co mu jazykový projev umožní, a tak v textu najdete záznamy vzpomínek, útržky zpráv, lyricko-epickou baladu, poetické vyznání, ... v tak kratičkém textu taky objevíte věty či slova, která vlastně až tolik nejsou v příběhu důležitá, ale prostě působí „krásně“, na druhou stranu pak užívá dialekt, vulgarismy, porušuje syntax, a taky pravidla grafické úpravy textu – najednou se objeví bílé místo, utnutá věta, pokračování na dalším řádku, opakující se věty – a přitom tak vytváří příběhy, které vůbec nepůsobí jako nesourodá směs, právě naopak, ze všech těch barevných střípků Baricco vytvořil krásnou a jedinečnou, umně sladěnou vitráž, která ladí oku a duši :-).
Všechny ty střípky pak jednotí hlavní téma ...
„My, kteří vyprávíme příběhy, vlastně trávíme život vyprávěním jednoho jediného příběhu. Jednoho, jež má mnoho forem. Pravděpodobně příběh, který jsem vždy vyprávěl já, má co do činění s touhou po nekonečnu a s potěšením z navracení řádu. V bezpečí vymezených hranic. Je v nich kult přivést vše… Nejprve potěšení ze způsobení exploze světa, a pak kult gesta, které vrací věci na jejich místo a dokáže ten výbuch uklidit.“
Alessandro Baricco
Přání dosáhnout nekonečna, dotknout se ho a odhalit jeho tajemství na sebe v jeho románech bere mnoho podob ... tak proto se stal Baricco mým oblíbeným autorem, kterého ráda doporučím :-).
„Třeba jste to ve skutečnosti nechtěl.
To je také možné. Ale bylo by to přehnaně nelogické, pro člověka, jako jsem já.
Nikdy neděláte nelogický věci?
Ne
Nikdy ani chybička?
Spousty, ale žádné nelogické.
Je v tom rozdíl?
Samozřejmě.“
...
„Podíval se na hodinky, jako kdyby existovala nějaká možnost, že na nich najde odpověď, a z toho, co viděl, neodvodil nic užitečného, kromě vágního pocitu, že na spoustu věcí je špatná chvíle.“
Kniha si mě jen tak sama našla v knihovně. A byla jsem za to ráda. Přečteno za úsvitu a jedním dechem. Moc pěkné a k hlubokému zamyšlení.
Chacha! Nic od AB som predtym necital, ale dobre som sa pobavil. Ze vraj 3x1 = 1? No, tu ano.
JEDEN krasny pribeh (ziadne TRI, ako sa niektori domnievaju).
Chodte do toho.
Kdo má rád knihy Alessandra Baricca, ten po této útlé knize určitě sáhne, nebude zklamán. Nepatří sice mezi jeho nosné tituly, ale budete mít po přečtení chvíli o čem přemýšlet. Žádnou senzaci v těchto povídkách nehledejte. Já jsem spokojen. Nemám rád tlusté knihy o ničem.
Knihu jsem si náhodně vybrala v knihovně z předsunutého regálku. Autora neznám, ale líbil se mi název. Takže něco jako "náhoda"... Co mě po jejím otevření okouzlilo, je fakt, že autor napsal tuto malou knížku jen proto, protože se o ní zmiňuje v jiné své románové knize (Pan Gwyn) a tak nějak mu bylo líto, že je jen vymyšlená. Když už si ji vymyslel, tak ji pak také s potěšením a pro radost sobě a panu Gwynovi, napsal - a to považuji za fair-play. Super nápad...
Kniha je o třech setkáních, která zanechají u všech zúčastněných nesmazatelnou stopu na celý život. Svítání je zde použité jako magická doba, kdy se odehrávají osudové chvíle a kdy spolu mohou zvláštním způsobem souznít lidé, kteří by se jinak minuli bez povšimnutí. Použitý styl přímé řeči je trochu netradiční, ale zvláštním způsobem otvírá cestu k tomu, aby byl čtenář přímo účastný oněch setkání za úsvitu dne, jako obě postavy zároveň, a ne jen jako nestranný divák.
Nádherná, konverzační záležitost. Tři příběhy, které spojuje svítání a hotel. Vřele doporučuji.
Skvělá konverzační oddechovka, po jejímž dočtení jsem si to dal zrychleně ještě jednou, abych se ujistil, jak se to má s bezčasím (ne)navazujících příběhů odehrávajících se ve velmi konkrétním čase.
"Nikde nie je povedané, že ak niekoho naozaj ľúbiš, ale veľmi, to najlepšie, čo možeš urobiť, je s ním žiť."
Krásně čtivá jednohubka na jeden krátký večer. O zvláštním čase-nečase, když už není noc, ale ještě není den, a kdy se mohou stát věci, které by se nejspíš nikdy stát nemohly. Zvláštní setkání, nečekaná rozhodnutí .... svítání má prostě zvláštní kouzlo.
Baricca buď milujete, alebo nečítate. Nič medzi tým. :)
Týmto dielkom síce neprekonal môjho premianta, Pána Gwyna, ale aj tak som podľahla na jedno otvorenie. Bariccov originálny štýl písania je pozoruhodný a jeho knihy zvádzajú k sneniu. :)
Tak toto je bezkonkurenčne najslabšia kniha od Baricca, podľa mňa úplne "nebariccovská." Márne som v nej hľadala niečo, čo by mi aspoň trošku pripomenulo knihu, s ktorou má údajne niečo spoločné - Pán Gwyn. Možno mi niečo uniklo a opäť si ju prečítam, no na rozdiel od tejto knihy, doslova s radosťou. Na Pána Gwyna mi zostalo množstvo spomienok, ale medzi nimi nejaká zmieňovaná kniha 3x na svitaní nebola, tak tým pádom to nejak zostalo visieť vo vzduchu. Nebudem uvažovať nad tým, či je chyba vo mne, no ja som na týchto troch krátkych príbehoch nenašla nič pôsobivé a bezduché nútené dialógy ma nepresvedčili o tom, že sa za nimi môže skrývať aj niečo viac.
Aby som nebola až taká prísna, tak pár pekných myšlienok sa tam našlo, ale kvôli tomu knihy nečítam, to sa hodí skôr na charakteristiku kníh od Coelha...
Tak nakoniec vôbec nie strata času, hoci po prečítaní niekoľkých úvodných strán to tak chvíľu vyzeralo. Nepríťažlivá obálka a lacný názov tento nelichotivý pocit len znásobili, čo sa Bariccovi podarilo v mojom prípade po prvý krát, keďže pri jeho knihách som s niečím podobným doposiaľ nemusela zápasiť. Musím však priznať, že táto Bariccova kniha ma zaujala o niečo menej, než tie ostatné, hoci je vcelku nápaditá a má zaujímavú myšlienku. Čas v nej plynie inak než je bežné, odkrýva priestor pre nové možnosti, nové súvislosti. Kniha mi trochu pripomínala Pavićovo Znamienko krásy a jeho alternatívne konce príbehov, navyše v tejto knihe má Baricco k tej už spomínanej Pavićovej tiež štylisticky blízko. Rovnako aj tento text prináša isté prekvapenia, vyznačuje sa inakosťou, tiež je nevyhnutné zapojiť fantáziu. Chýbala mi v ňom však tá príslovečná bariccovská poetickosť textu, fluidum, ktorým bežne oplývajú jeho knihy. V každom prípade, text vo mne vzbudil zvedavosť, akú úlohu zohrala táto fiktívna kniha v kontexte príbehu Pána Gwyna, s ktorým som zatiaľ nemala tú česť, a navyše v každom z jeho troch samostatných a predsa neoddeliteľných príbehov ma (okrem nosnej myšlienky knihy) zaujali ich čiastkové myšlienky, nad ktorými stálo za to zamyslieť sa a vychutnať si ich.
Zajímavá kniha - stylem i obsahem. Útlá, ale přitom hluboká. Bavila mě :-)