Mlýn na mumie
Petr Stančík
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/193242/bmid_mlyn-na-mumie-Rez-193242.jpg
4
891
891
Podtitul: aneb převratné odhalení komisaře Durmana. Fantaskní román se odehrává v roce 1866, na historickém pozadí Prusko-rakouské války, a to v několika vzájemně se zrcadlících dějových i významových rovinách. Jeho ústředním tématem je relativita trestu i jeho vykonávání. Základní příběh – pátrání dvojice detektivů po tajemném pachateli sériových vražd, prolínající se s krvavým válečným konfliktem – vykresluje rozpor mezi individuální vraždou, jíž společnost odsuzuje a trestá, zatímco institucionalizované zabíjení v armádě naopak odměňuje a dává za vzor. Hlavním hrdinou paralelní dějové roviny je skutečná historická osobnost Leopolda von Sacher-Masocha, syna pražského policejního ředitele, který svým životem i literárním dílem naplňuje eponymní ideu masochismu, jež převrací trest v jeho pravý opak, takže namísto bolesti přináší trestanému rozkoš. Třetí dějová rovina se odehrává v oblasti vysoké politiky: Rakouské císařství dojde po prohrané válce s Pruskem k osudovému rozhodnutí odbojné Maďary odměnit autonomií, zatímco loyální Čechy „potrestat“ národnostně nespravedlivými zákony. V závěru se všechny dějové roviny románu spojují do překvapivé pointy... „Komisař Durman je sympatický prasák vyšetřující sérii bizarních vražd. Hodně času však věnuje ženským vnadám, dobré krmi či zrzavému moku. Ostatně celá tato staropražská detektivka působí opulentně: zažijete v ní honičku na střechách ghetta, navštívíte nejstarší pražský bordel, s císařem Maxmiliánem si odskočíte do Mexika a v proslulém pouličním Kandelábru si pochutnáte na jehněčím srdíčku „nadívaném do jedné komory frikasé z jater a do druhé z brzlíku“. Všechno možná působí starosvětsky, ale píše se nešťastný rok 1866: rok války Němců s Němci, jímž symbolicky počíná moderní nacionalismus a jiné -ismy, komunismus nevyjímaje. Durman má sice před sebou ještě pět zdánlivě idylických desetiletí, žije však zároveň v době, kdy se rozorávají mohyly a parní mlýny melou kosti starých bojovníků na spodium pro cukrovary. A ten bílý prášek je již drogou naší doby. Jedno je pro mě jisté: Stančík vytvořil nejpražštější knihu současnosti, a kdyby dnes psal Angelo Maria Ripellino novou Magickou Prahu, nemohl by tento majstrštyk v pojednání o pražské literatuře pominout.“ Bogdan Trojak... celý text
Přidat komentář
V některých momentech geniální (kominík v celotělovém prezervativu, cikánský náčelník na gynekologickém křesle), v jiných zase zbytečně přepálené, aby bylo komedii učiněno zadost. Spektakulární zápletka tak v mnohém připomene Váchalův Krvavý román nebo Brdečkova Limonádového Joea. Snad jen, že si Petr Stančík občas až moc ujíždí na květnatých popisech hospod a bordelů. Humor nicméně bezvadný, i když dost specifický. Ovšem u přímočaré parodie se nekonfliktnost moc čekat nedá. Přízemní komiku však autor směle vyvažuje ohromující jazykovou akrobacií, před kterou nelze jinak než smeknout.
Pravdou ale je, že kdyby se místo nacionalistických vtipů víc držel logiky děje, mohl ten mít dokonce nějakou hlavu a patu. Až vysloveně mrzí přehršel tvůrčí imaginace vyplýtvaný naprosto bez koncepce. I když jednotlivé scény nadchly fantastickou obrazotvorností, celek mě svou cílenou nesmyslností lehce zklamal. Nemluvě o konci, který sice nemohl být jinačí, ale přesto jsem při něm sundaval valašku ze zdi.
Až si budete chtít přečíst pornografickou detektivku napsanou se znalostí ohromné spoustou historických reálií a přitom vtipnou, tak doporučuji. Musíte absolutně hodit stud za hlavu a užívat si to. Je to přehnané, je to neuvěřitelné v tom, jak je to přesycené nepravděpodobným dějem, ale je to skvělé. A ten jazyk. To je také nádhera, i ten tak nějak přetéká, nadouvá se. Jedním slovem bukolické. Po všech stránkách je to bukolické, včetně té nadsázky, s kterou to autor pojal. Co je trochu nepovedené je ten konec. Nějak se všechny ty linky nepodařilo nakonec spojit v jeden celek a vyznívá vedle všeho toho závratného předchozího rozkvětveného šílenství podivně jednoduchý až nedořečený. Nicméně, už pro tu formu stojí za to tuhle knihu číst.
Absolutní vítězství formy nad obsahem, skoro se chce říct pábitelská postmoderna, ale pak by muselo být velké ALE... Něco geniální, něco špatné, něco svižné a něco naopak utahané, něco má nápad a jiné je zas jen manýrou možnosti vyprávěním popisovat. .... Sláva poživačnosti
Hodně jsem se bavila. Hodně dobře jsem se bavila. Jen konec přišel nějak moc rychle a malinko nedotaženě.
Všechno se dá říct nečekané. Dějinami protknuté a osobnostmi podtržené a to ať už
z dávné historie a nebo hrfinově současnosti (Maxmilián I. Mexický, Jan Neruda, Prusko-rakouská válka ...). Děj mimo realitu zasazený do ponuré Prahy, Paříže nebo Mexika druhé poloviny 19.století.
Težkou soudit. Pokud z pohledu ON tak 5* (květnatý popis pražských bordelů a policejních konzultací v nich). Pokud z pohledu ONA tak 3* se stejným odůvodněním :-)
Zvláštní, groteskní, bizarní a nezapomenutelná kniha.
A ty kulinářské části :-)
Jen konec mi přišel takový moc rychlý.
„Komisař Durman se na prvním rohu chystal zahnout vpravo do Liliové ulice, kde bydlel, když tu mu do chřípí vnikla hutná směsice tibetského pižma, pačule, labdána, ambry, santalu a rozdrážděných kund, prostě typická vůně bordelu.“ Je to zábavné, je to hravé, je to frivolní, kouzelně to evokuje dobu národního obrození v Praze, má to krásný jazyk a hýří to vtipem. Ale taky se to po první ze čtyř stovek stránek trochu omrzí. Pak naštěstí přijde „teologické rekomando“ a leccos je odpuštěno, ale bohužel zůstává dojem z určité nedotaženosti skvělého nápadu.
Navnaděná zdejšími komentáři, skvělým hodnocením a oceněním Magnesia litera jsem se konečně dostala k přečtení. A velké zklamání. Ano, uznávám, nemám nadhled, chybí mi smysl pro tento humor. Ano, pochopila jsem, že nejde o klasickou detektivku. Ale... Zprvu okouzlující jazyk se mi rychle omrzel, zprvu originální jména postav mi po pár stránkách přišla trapná a předvídatelná, zprvu napínavý příběh se scvrknul do pouhého popisování sexuálních praktik a zvráceného obžérství, zprvu ucházející hlavní postava se mi zprotivila a ve finále mě vůbec nezajímalo, kdo je vrah, ale jestli už to teda dočtu. A kdybych se nebála, že mě zdejší uživatelé ukamenují, dala bych ještě o hvězdičku míň...
Skoro dokonalé. Poslouchal jsem jako audioknihu a několikrát se rozchcechtal nad autorovými vtípky, většinu času obdivoval jeho hru s jazykem a napjatě sledoval detektivní příběh, který vás protáhne nejrůznějšími zákoutími Prahy i Mexikem a představí širokou škálu postav a postaviček. Zmatený a celkově nepovedený závěr mě přesto donutil uvažovat o čtyřech hvězdičkách, nakonec ale za pět. Určitě doporučuji.
Hravé, dekadentní a zábavné čtení, které se ale na mnoha místech nakonec přejídá. Komisař Durman je šovinistický nenasytný prase a podobné mínění mám teď trochu i o autorovi - tý "srandy" tam přecijen je až moc.
Značka: Po steampunku to smrdí na sto honů!
Hezky psané, příjemný sloh překvapivě pasuje do mnoha dějových extrémů, čtením se člověk rozhodně pokochá. Nechybí spousta zajímavých postřehů a myšlenek. Když pominu některé úplně jakoby odtržené pasáže ve stylu "městem zmítají brutální vraždy, ale já objevil tajemství orálního sexu a jsem spokojen, ještě tak pivo kdyby bylo.." (není citací), což mi chvílemi kazilo dojem z hlavní postavy a lidstva vůbec, moc jsem si to čtení užila. Jenom nevím, kam se mi během četby ztratilo předsevzetí každému na potkání knížku doporučit...
Mlýn na mumie je dekadentní detektivkou, magicko-groteskním výletem do devatenáctého století, kdy se schylovalo k rakousko-pruské válce u Hradce Králové, brakovým thrillerem stejně jako erudovaným kukátkem do obrozeneckého hnutí. Poživačný komisař Durman se vydává po stopách tajemného vraha poštovních doručovatelů, a u toho si vždy udělá čas na dobré pivo, chutnou krmi a návštěvu věhlasného vykřičeného domu Jeruzalém.
Jedna z nejlepších knih, které jsem v poslední době četla. Hravá, zábavná, fabulující a rozhodně překvapující. Zejména jsem si oblíbila úvodní citace každé z kapitol, z nichž však občas trošku zamrazí - stejně, jako ze světa druhé poloviny devatenáctého století. Pobavily mě vsuvky v podobě popisu často bizarních jídel, které - stejně jako řadu explicitních sexuálních scén - nepovažuji za samoúčelné. Už se nemůž dočkat dalšího Stančíkova textu.
Výborně popsané pražské "reálie" spolu s někdy až expresivními popisy jídel a sexuálních styků umocňují u této knížky (ve srovnání např. s historickými romány) dojem výjimečného zážitku. Škoda jen toho konce, který mi přišel trochu moc splácaný až přeplácaný (asi jako žaludek komisaře Durmana) a narušil trochu celkový soulad.
Jsem vcelku puritánka, ale tady, vždy, když došlo na nějakou z těch šíleně nereálných momentek, jsem se musela smát. Celá kniha mě bavila svojí hravostí a vzletností.
Štítky knihy
Praha humor 19. století česká literatura Čechy historické detektivky rok 1866 fantaskní Magnesia Litera česká fantastikaAutorovy další knížky
| 2014 |  Mlýn na mumie |
| 2021 |  Pravomil aneb Ohlušující promlčení |
| 2016 | Andělí vejce |
| 2017 | H₂O a tajná vodní mise |
| 2008 | Pérák |
Nekorektní, ujeté, bizarní ale opravdu zábavné. Nevadily mi ani popisy sexuálních scén, ani politická a genderová nekorektnost. Dokonce ani trochu neurčitý závěr. Autor si zkrátka se čtenářem tak trochu hraje, možná je to občas trochu přepálené, ale funguje to skvěle.