Mlýn na mumie
Petr Stančík
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/193242/bmid_mlyn-na-mumie-Rez-193242.jpg
4
891
891
Podtitul: aneb převratné odhalení komisaře Durmana. Fantaskní román se odehrává v roce 1866, na historickém pozadí Prusko-rakouské války, a to v několika vzájemně se zrcadlících dějových i významových rovinách. Jeho ústředním tématem je relativita trestu i jeho vykonávání. Základní příběh – pátrání dvojice detektivů po tajemném pachateli sériových vražd, prolínající se s krvavým válečným konfliktem – vykresluje rozpor mezi individuální vraždou, jíž společnost odsuzuje a trestá, zatímco institucionalizované zabíjení v armádě naopak odměňuje a dává za vzor. Hlavním hrdinou paralelní dějové roviny je skutečná historická osobnost Leopolda von Sacher-Masocha, syna pražského policejního ředitele, který svým životem i literárním dílem naplňuje eponymní ideu masochismu, jež převrací trest v jeho pravý opak, takže namísto bolesti přináší trestanému rozkoš. Třetí dějová rovina se odehrává v oblasti vysoké politiky: Rakouské císařství dojde po prohrané válce s Pruskem k osudovému rozhodnutí odbojné Maďary odměnit autonomií, zatímco loyální Čechy „potrestat“ národnostně nespravedlivými zákony. V závěru se všechny dějové roviny románu spojují do překvapivé pointy... „Komisař Durman je sympatický prasák vyšetřující sérii bizarních vražd. Hodně času však věnuje ženským vnadám, dobré krmi či zrzavému moku. Ostatně celá tato staropražská detektivka působí opulentně: zažijete v ní honičku na střechách ghetta, navštívíte nejstarší pražský bordel, s císařem Maxmiliánem si odskočíte do Mexika a v proslulém pouličním Kandelábru si pochutnáte na jehněčím srdíčku „nadívaném do jedné komory frikasé z jater a do druhé z brzlíku“. Všechno možná působí starosvětsky, ale píše se nešťastný rok 1866: rok války Němců s Němci, jímž symbolicky počíná moderní nacionalismus a jiné -ismy, komunismus nevyjímaje. Durman má sice před sebou ještě pět zdánlivě idylických desetiletí, žije však zároveň v době, kdy se rozorávají mohyly a parní mlýny melou kosti starých bojovníků na spodium pro cukrovary. A ten bílý prášek je již drogou naší doby. Jedno je pro mě jisté: Stančík vytvořil nejpražštější knihu současnosti, a kdyby dnes psal Angelo Maria Ripellino novou Magickou Prahu, nemohl by tento majstrštyk v pojednání o pražské literatuře pominout.“ Bogdan Trojak... celý text
Přidat komentář
Vybrala jsem si ji v knihovně z novinek ze zvědavosti, co že to bylo naposledy oceněno Magnesia Literou. Po letmém prolistování jsem váhala, zda se do ní pouštět. Navíc pracovně nejblbější období v roce. Tak jsem zkusila, na několika prvních stránkách opakovaně vyprskla smíchem a pak už jsem se jen výborně bavila. Je to nádherně praštěné, okořeněné slovními hříčkami i humorem nejrůznějšího druhu. Rozhodně nečíst při dietě, protože popis možných i nemožných lahůdek člověka táhne k ledničce, přestože tam určitě nemá speciality jako ježky nebo netopýry. Mám chuť zajet do Prahy a jen se tak courat po starých uličkách nebo si aspoň pustit Adéla ještě nevečeřela. Myslím, že tenhle český komisař s přehledem převálcuje tu armádu drsných severských i zámořských kolegů smrtelně vážně honící stále vyšinutější a krvežíznivější padouchy nebo odhalující svět ohrožující spiknutí.
Mám přečtenou půlku knížky a jsem hodně rozpačitá, snažím se dočíst do konce - něco fajn, něco otravuje......není to můj šálek kávy.
Tak trochu variace na téma Adéla ještě nevečeřela - určité pasáže mi film opravdu připomínaly. Filmové zpracování by ostatně nebylo na škodu, ovšem režisér, jenž by se do toho pustil by si musel sehnat stejný "matroš" jako pan Stančík.
Za mě pět hvězd, parádní čtení.
Kniha, během jejíhož čtení jsem měl neustále hlad, chuť na pivko a stal jsem se ještě větším fanouškem falistiky. Dost mě mrzí, že už nestojí Krennův dům. Přelití do fikce mi úplně nesedlo, ale jjinak je to festival, úplná Boshova Zahrada pozemských rozkoší.
Tohle je absolutně bombastická knížka, miluju takové extravagance! Jazyková hostina! Do první půlky knihy jsem byla úplně omámená a hodně mě to bavilo.... pak, zhruba v druhé polovině knihy mi připadalo, že pan spisovatel se začal něčím "sjíždět" , aby vůbec knihu dotáhl do konce.... Jinak ve všem naprosto souhlasím s komentáři Bejan a Vilas1979, musela bych jen opakovat.... suma sumárum, pokud si knihu přečtete, budete si jí pamatovat na pořád, je totiž nezapomenutelná!
Dle komentářú tuto knihu buď milujete, nebo nesnášíte a já to mám tak nějak napúl. Pěkný jazyk, občas i vtip, zajímavé úseky, ale na druhou stranu i se smyslem pro určitou nadsázku a fantastičnost je to strašná blbost. Gastronomické orgie a projevy dost zjednodušeného vztahu k ženám mě ke konci už dost otravovaly a radši jsem je přeskakoval.
Přemýšlel jsem nad tím, čím se asi při své tvorbě autor inspiroval a došel jsem k následujícímu závěru
Jára Cimrman ležící, spící + Nevěstince a nevěstky (Zmizelá Praha) + Zaslaná pošta (Terry Pratchett) + Vaříme s Láďou Hruškou = Mlýn na mumie
Mlýn na mumie je stylová kniha s velmi dobrým a hlavně vtipným slohem. Líbí se mi špinavě romantické pražské prostředí i postava komisaře Durmana. Škoda cca posledních padesáti stránek, které mi přijdou oproti zbytku knihu odfláklejší jakoby už autor pospíchal knihu vydat.
Na české poměry nečekaně dobré, nápadité, groteskní. Stančíkův komisař Durman je světák, dobrodruh, vlastenec, jedlík, popleta, český Švejk, oplzlý milovník, slušný hulvát a sympatický prasák v jednom. Autor si nebere servítky, čtenáře sice nenudí, naopak překvapuje, ale hrne také před sebou všechno možné i nemožné - prášilovské příběhy, morbidní události, fantaskní i skutečné historky. Druhý podtitul „filozoficko pornografický detektivní román“ knihu plně vystihuje, i když té filozofie je v ní pramálo. Nějké pohoršení se nedostavilo, to ani náhodou. Výborná byla první polovina knihy a závěr je téměř geniální, takže jsem se královsky bavil, jen touha ohromit začala brzy unavovat. I když autor píše náramně hezky česky, je škoda, že nemohu dodat třeba „hurá, český autor dosahující kvalit Eca.“
Pokud bych měl vybrat jedno slovo charakterizující tuto knihu, asi by to bylo slovo bizarní. První stránky se mi nečetly uplně dobře, styl se mi jevil poněkud zvláštní, plný archaismů a neobvyklých slovních spojení, ale zakrátko jsem mu přivykl a autorovy hrátky s českým jazykem jsem si vyloženě užíval. Dost často jsem se musel prostě smát, například jménu barona Sulz-Rossol d’Aspiqa nebo výrazům typu „chlapec byl nahoře zakončen čepicí“. Člověk měl při čtení pocit, že si z něj autor dělá neustále srandu a zkouší, co všechno čtenář ještě zbaští, funguje to na výtečnou. Kniha se prezentuje jako detektivka, ale vyšetřování komisaře Durmana běží jen jaksi na pozadí, středobodem je totiž komisařův rozkošný hedonismus, kniha je tak daleko spíše průvodcem po pražských hospodách a hampejzech z roku 1866 a sondou do ranně novověké kuchyně zároveň. Popisy toho, co komisař labužnicky konzumuje nebo koho a jak souloží jsou velmi sugestivní a je jim věnováno neobvykle mnoho prostoru, je to však čtení tuze příjemné, až se člověku sbíhají nejen sliny, co je ale hlavní, neomrzí se to až do konce knihy. Některá popisovaná jídla působí natolik bizarně, že jsem si často nebyl jist, zda jsou výplodem autorovy bujné fantazie či se jedná o existující receptury a inspirací mu byla nějaká kuchařka z té doby. Velmi zajimavá jsou také setkání s tehdejšími celebritami, například Nerudou, Smetanou či Tyršem. Podtrženo a sečteno, Mlýn na mumie je jazykový skvost, který se nedá nedoporučit a patří k tomu nejlepšímu, co jsem zatím letos četl.
No ja nějak nevim kam zařadit pocit po prečteni teto knihy. Je to psane tak trochu v hrabalovskem vzoru což je me blizke ani to porno jak sam autor v uvodu knihy řika že tu je me nevadi ale presto me to nejak nechytlo je to jako dostat pod stromeček kličky od auta a v garaži nalezt trabanta. Za mě pruměr možna že ale časem změnim nazor.
O téhle knize nic nečtěte. Knihu samotnou si však přečíst musíte.
Tahle kniha, to jsou lukulské hody čtenářovy. Literární labužnictví jazykové, stylistické i tematické. Je to typicky česká kniha napsaná českým autorem a kdo ví, jestli ji přijme jiný, než český čtenář. V knize lze vystopovat inspirace hrabalovsky pábitelské, staromilsky vančurovské, pražsky švejkovské, absurdně kafkovské i bizarně klímovské. Autora bych se rád zeptal na Pražský hřbitov Umberta Eca, protože paralely jsou veliké.
S každou přečtenou stránkou rostlo ve mně podezření, že si autor ze čtenáře prostě dělá legraci (trochu jako Jan Štern svého času). Dělá to však s takovou bravurou, že jsem na tu hru přistoupil a výborně se bavil. A to se mi stává málokdy.
Nezapomenutelné pro mě nejspíš zůstanou pasáže kulinářské, ze kterých se mi ještě teď sbíhají sliny.
Komentuji až s velkým časovým odstupem od čtení. Proč? Protože tahle knížka je naprosto nepopsatelná podivnost. Ještě nikdy jsem při čtení neměla tak silný pocit, že buď já, nebo autor jedeme na nějakém opravdu extrovním materiálu. Ale rozhodně to nemyslím jako kritiku.
Třeba jsem na to moc mladá, ale některé pasáže mě přímo urážely. Ten pán nemá ženy rád. Myslím, že se k němu už nikdy nevrátím, nedělá mi dobře.
Skvělá kniha, totální strop. Určitě v mých osobních TOP 5. Jediný drobný nedostatek je Čapkovská ztráta tempa a lehký rozpad děje v závěru. Kniha naštve ze dvou důvodů:
1) skončí a vy by jste chtěli víc
2) totální závist komisaři Durmanovi a jeho požitkům :D
Mám z této knihy zvláštní pocit. Na jednu stranu se mi hrozně líbila, mělo to spád, nenudila jsem se, dokonce dost nasmála a ne malou měrou i zamyslela nad různými výroky a citáty. Jen ten konec mě zklamal. Altera jsem odhadla správně, ale vrah mi unikal nebyla jsem sama, že. Ten závěr mě prostě zklamal.
Už dlho som sa pri čítaní toľko nenasmiala. Bláznivý mix reality, fikcie, magických prvkov, no aj množstvo trefných postrehov, ktoré knihu robia výsostne aktuálnou, súčasnou. Literatúra pre odľahčenie, pobavenie, ale aj zamyslenie. Také „dva v jednom“. Ten typ knihy pri ktorej, ak má nejaké nedostatky, je vám to srdečne jedno a ak čosi irituje, dokážete sa nad to povzniesť, zasmiať sa. Áno, odporúčam :)
Petr Stančík - Mlýn na mumie aneb převratné odhalení komisaře Durmana
Nakladatelství Druhé město 2014. Audio verzi vydalo vydavatelství Tympanum na podzim roku 2015.
Petr Stančík je fanouškům české fantastiky nejspíše neznámý. Vydal sice dvě sbírky básní Černý revolver týdne a Virgonaut a prózy Admirál čaje, Fosfen či Pérák, ale teprve jeho Eroticko, mysticko, kulinářský detektivní román Mlýn na mumie je dílem které by nemělo uniknout žádnému z fanouškú kvalitní fantastiky a kvalitní literatury vůbec.
Praha na přelomu let 1865 a 1866 není místem nijak idylickým. Tovární komíny chrlí popílek, děti pracují ve fabrikách 12 hodin denně, na úřadech se mluví pouze německy, C.K. státní správa je zkostnatělá až hanba, na obzoru je válka, Prusko včele s Bismarckem si na nás brousí zuby a ke vší hrůze po Praze pobíhá masový vrah poštovních doručovatelů.
Naštěstí je tu policejní komisař Leopold Durman, který se případu brutálních vražd ujme s vervou sobě vlastní.
Durman je vlastenec a ryzí Čech, proto se díky němu seznámíme nejen s básníkem Nerudou, ale i jedním ze zakladatelů Obce Sokolské Tyršem. Ovšem Leopold je především milovník všech druhů tělesných požitků. Proto nás provede nejen všemi možnými restauranty, restauracemi, hospodami a jídelnami co jich Praha v těch časech měla, ale i vyhlášenými nevěstinci a to nejen Pražskými.
Vyšetřování až na prvním místě?
Mlýn na mumie byť se prezentuje jako detektivní román, je především oslavou jídla a erotiky. Musím dodat, že podle mě oslavou vtipnou a vkusnou. Nad popisy kulinářských zázraků, které Leopold během svého vyšetřování nejen v Praze, ale i v Paříži či v Jižní Americe kam ho vyšetřování zavede, se vám budou sbíhat sliny a erotické eskapády páně Durmana jsou podány tak, že se neubráníte úsměvu. A na opravdovou lásku také nakonec dojde.
Samotná detektivní linka je neméně zábavná a to nejen díky Durmanovu příteli detektivu Alterovi, který nebohému vyšetřovateli pomáhá a také jeho eskapády vtipně a trefně komentuje. Ale především díky plejádě bizardních postaviček, se kterými se Durman během svého vyšetřování potkává a utkává. Ať už je to anarchista Čeněk Varanov nebo baron Sulz- Rossol d Aspiq či cikánský Vajda Koloman Demeter. Zároveň mě bavilo, že na rozdíl od Leopolda tak říkajíc vidím vrahovi přes rameno. Protože vrah v tomto příběhu je postava velice zajímavá. Když jsem knihu četl poprvé, měl jsem neodbytný pocit, že vyšetřování nakonec vyzní jaksi do ztracena. Durman nezahlásí: „Pane XY jste zatčen.“ To až při poslechu audioknihy jsem si uvědomil, že je to tak v pořádku. Že čtenář dostal tolik indicií, že může sám nahlas říct: „Vrahem je …“ Což mi teď když o knize přemýšlím, připadá mnohem lepší.
A kde máte, tu fantastiku pane recenzente?
Fantastické prvky jsou v knize samozřejmě přítomny, ale jsou umně skryty a objevují se jen místy, stejně jako když ponorná řeka občas vystoupí na povrch, aby se v zápětí zase vrátila do hlubin zemských. Tak se i tady objevují duchové mrtvých vládců, mluvící rostliny či spiritistická média.
Mlýn na mumie má své osobité kouzlo a je prodchnutý nejen láskou k dobrému jídlu, sexu a Praze. Ale především ke starým časům a kdy čas plynul pomaleji a lidé si uměli život užívat plnými doušky. A to vše navzdory tomu, že se nad Evropou stahují mračna První světové války…
Jak řekl Petr Schink: „Kniha je skvostná. Obžerství grafomanské, kulinářské i pornografické.“ Ostatně také proto byla oceněna cenou Magnesia Litera 2015 v oboru Próza.
90%
Audio verzi knihy Mlýn na mumie vydalo vydavatelství Tympanum letos na podzim. A myslím, že je to počin nadmíru povedený. Narátor Ivan Řezáč se role vypravěče (protože Mlýn na mumie není psán v ich formě) zhostil na výbornou a nelze mu upřít cit pro odlišení jednotlivých postav, ale i smysl pro dramatičnost. Ostatně jako vynikajícímu bývalému členu činohry Národního divadla kde vynikl v představeních jako například Král Lear či Král Jindřich IV., není kvalitní přednes cizí.
Skvělým tahem na branku také bylo použití gregoriánských chorálů v úvodu kapitol. Každá kapitola totiž začíná citací ze spisů tajného společenství Ordo Novi Ordinis a gregoriánské chorály je pěkně dramaticky podkreslují.
Zkrátka a dobře Tympanum se své práce na Mlýnu na mumie zhostilo na výbornou.
80%
Štítky knihy
Praha humor 19. století česká literatura Čechy historické detektivky rok 1866 fantaskní Magnesia Litera česká fantastikaAutorovy další knížky
| 2014 |  Mlýn na mumie |
| 2021 |  Pravomil aneb Ohlušující promlčení |
| 2016 | Andělí vejce |
| 2017 | H₂O a tajná vodní mise |
| 2008 | Pérák |
Výborná kniha! Hodně bizarní, zvláštní a v lecčem úžasně nápaditá. Její hlavní zbraní je autorova fantasie a smysl pro atmosféru, naopak knihu sráží snaha o akčnost. Právě v dějovějších pasážích ztrácí kniha sílu a zejména pak ke konci, kdy se do té doby komorní příběh stane zbytečně epickým. Přesto je pátrání komisaře Durmana jednou z nejlepších českých knih, které jsem četl.