Mlýn na mumie
Petr Stančík
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/193242/bmid_mlyn-na-mumie-Rez-193242.jpg
4
891
891
Podtitul: aneb převratné odhalení komisaře Durmana. Fantaskní román se odehrává v roce 1866, na historickém pozadí Prusko-rakouské války, a to v několika vzájemně se zrcadlících dějových i významových rovinách. Jeho ústředním tématem je relativita trestu i jeho vykonávání. Základní příběh – pátrání dvojice detektivů po tajemném pachateli sériových vražd, prolínající se s krvavým válečným konfliktem – vykresluje rozpor mezi individuální vraždou, jíž společnost odsuzuje a trestá, zatímco institucionalizované zabíjení v armádě naopak odměňuje a dává za vzor. Hlavním hrdinou paralelní dějové roviny je skutečná historická osobnost Leopolda von Sacher-Masocha, syna pražského policejního ředitele, který svým životem i literárním dílem naplňuje eponymní ideu masochismu, jež převrací trest v jeho pravý opak, takže namísto bolesti přináší trestanému rozkoš. Třetí dějová rovina se odehrává v oblasti vysoké politiky: Rakouské císařství dojde po prohrané válce s Pruskem k osudovému rozhodnutí odbojné Maďary odměnit autonomií, zatímco loyální Čechy „potrestat“ národnostně nespravedlivými zákony. V závěru se všechny dějové roviny románu spojují do překvapivé pointy... „Komisař Durman je sympatický prasák vyšetřující sérii bizarních vražd. Hodně času však věnuje ženským vnadám, dobré krmi či zrzavému moku. Ostatně celá tato staropražská detektivka působí opulentně: zažijete v ní honičku na střechách ghetta, navštívíte nejstarší pražský bordel, s císařem Maxmiliánem si odskočíte do Mexika a v proslulém pouličním Kandelábru si pochutnáte na jehněčím srdíčku „nadívaném do jedné komory frikasé z jater a do druhé z brzlíku“. Všechno možná působí starosvětsky, ale píše se nešťastný rok 1866: rok války Němců s Němci, jímž symbolicky počíná moderní nacionalismus a jiné -ismy, komunismus nevyjímaje. Durman má sice před sebou ještě pět zdánlivě idylických desetiletí, žije však zároveň v době, kdy se rozorávají mohyly a parní mlýny melou kosti starých bojovníků na spodium pro cukrovary. A ten bílý prášek je již drogou naší doby. Jedno je pro mě jisté: Stančík vytvořil nejpražštější knihu současnosti, a kdyby dnes psal Angelo Maria Ripellino novou Magickou Prahu, nemohl by tento majstrštyk v pojednání o pražské literatuře pominout.“ Bogdan Trojak... celý text
Přidat komentář
Velmi sympatická kniha, ve které mladý poživačný komisař pátrá po sériovém vrahovi pošťáků. Pátrání to ale není nikterak dramatické, protože indicie schází a komisař spíše tápe. Větší část času se věnuje dvoření slečně Libušce, konzumaci všemožných specialit v pražských hospůdkách a návštěvami svých oblíbených vykřičených domů. Cestuje do Francie, odkud do Prahy přiváží milostnou techniku, která v našich končinách byla již dávno zapomenuta. V Mexiku pomůže císaři Maxmiliánovi s vyluštěním záhady pyramid, nicméně vrah pošťáků mu stále uniká. V Jelením příkopu zažije dost ulítlý rozhovor s mandragorou (ano, rostlinou), která pamatuje ještě Rudolfa II. a celý příběh bohužel pokazí nepříliš vydařený konec, který se věnuje Prusko-Rakouské válce. Pátrání najednou ustoupí do pozadí a vyprávění se věnuje střetu armád a mocností, na kterém je zřejmé, že staré časy končí a začíná něco nového...nit příběhu mizí do ztracena, čtenář by si určitě zasloužil trochu víc.
"Komisař se rozhlédl a okamžitě velitele poznal podle troglodytích uherských knírů, několikrát zatočených jako prasečí ocásky. Vzpomněl si také, co mu kdysi radil Dedera: Němec poslouchá toho, kdo nejvíc řve. Maďar toho, kdo nejsprostěji kleje. ... Komisař se zhluboka nadechl a spustil co nejzupáčtější němčinou:
Ty plesnivý vřede na svém žaludku! Ty zakyslá prdeli, vytřená shnilým tchořem! Já ti uříznu ptáka, vrazím ti ho do řiti a nakonec ti ho dám sežrat! Skoč kurvamámě zpátky do píči a nech se přemrdat! Aby tě kulohryz honil po poli a upadly ti nohy! Máš v hlavě mozkožrouta a ten už dávno chcípl hlady. Ty vemeno z kachny, dozdimrde, vykunděná píčo, okamžitě mi tu přestaňte mařit záchranné práce! Vypůjčíte si v obecním dvoru žebřiňáky a budete vozit do Vlašského špitálu - nejdřív raněné a pak mrtvé!
Avar se s každou nadávkou tvářil radostněji a na konci tirády vysloveně zářil štěstím. Zahodil zmrzačený bič, řízně zasalutoval a bez diskuzí odklusal splnit rozkazy."
Zvláštní, zajímavé, střelené...co ještě k tomu dodat? Místy zbytečně natahované. Ale přes to všechno se to skvěle četlo a vždy jsem dostal chuť na něco dobrého k jídlu a k pití. A snad celá Praha byla jen jeden velký nevěstinec :D
Konec nutí trochu k zamyšlení, ale je škoda, že až konec a ne celá kniha.
Mlýn na mumie aneb převratné odhalení komisaře Durmana -
tak zní celý název knihy.
Nutno dodat, že pokus o urban legend z Prahy se mi zrovna moc nelíbil, ale kniha je tak naivně napsaná,
že ji přelouská i pětileté dítě.
Problém je, že hned po dočtení, vám v hlavě moc děje nezůstane a pokud knihu zastrčíte někam do zadní části
... knihovny ...
už na ní dočista zapomenete.
Pravda vítězi!
Fantasknost je určitě hezká věc, ale tato kniha už mi (hlavně v druhé polovině) přišla často dost za hranou. Navíc hlavní hrdina se v průběhu času čím dál víc stává spíše těžko uvěřitelným a stereotypně nadpozemským pražským Jamesem Bondem z 19. století. Od knihy jsem určitě (vzhledem k hodnocením) očekával mnohem víc i co do dialogů a děje. Celkově tedy mírné zklamání.
Kto si k čítaniu Mlýnu na mumie neukuchtí niečo fantastické pod zub a nezalieva každú stránku hltom piva je pre mňa nepochopiteľný. Za gastronomickými lahôdkami o výmyslu aj nezmyslu sveta, ktoré sa autorovi podarilo vymyslieť, vôbec nezaostávajú ani ostatné jeho viac či menej pritiahnuté nápady, ktoré robia Mlýn na mumie tým čím je. Ak by som mal román nejako zaradiť, musel by som vymyslieť samostatnú škatuľku v štýle gastroeroticko - magickorealistická historická detektívka. Proste veselé čítanie.
Opravdová lahůdka. Petr Stančík se stal králem české prózy. Jeho Mlýn na mumie je koncert smyslnosti, burlesknosti, poživačnosti a schopnosti užívat si života. Hlavní hrdina - komisař Durman - si vás okamžitě získá a vy budete číst stejně poživačně, jak on užívá života. Stančík v této knize spojil několik skvělých esencí. Humor, fantazii, rozkoš. Rozkoš jazykovou, rozkoš gastronomickou i rozkoš sexuální. Některé pasáže jsem si četl opakovaně a pokaždé jsem z nich byl nadšený. Tedy, toto platí o první polovině knihy. Ta druhá polovina knihy je výrazně slabší. Stančík odhodil zábrany a Durmana táhne do jedné větší absurdity za druhou. Dialog s mrtvým králem z úvodu příběhu jsem ještě snesl. Ale rozhovor s mandragorou? Tajný řád založený Karlem IV, jehož současným šéfem je Karl Marx? Durmanova pouť za podezřelým do Mexika, kde shodou náhod vyvrátí Maxmiliánovi jeho sen o propojení Mexika s Egyptem jakýmsi kanálem? A tak bych mohl pokračovat dál. Nicméně, ta kniha je jednoduše geniálně napsaná. Fantasmagorie z druhé poloviny Stančíkovi rád odpouštím, protože čist tuto knihu byla skutečná rozkoš. Z málokteré knihy jsem byl tolik unešený a z málokteré knihy budu čerpat nadšení pro knihy jako takové tak dlouho, jako z Mlýnu na mumie.
Hodnocení: 90%
Krásná knižní záležitost. Velice příjemný jazyk gastronomicko-pornograficko-historické detektivky s odkazem na konec jedné éry...I když konec troškou překvapil (listovala jsem a ujišťovala jsem se, jestli mi něco neuniklo), celý koncept knihy je svérázný se zajímavým popisem doby a místa. Něco mezi Adéla ještě nevečeřela, Rozpuštěný a vypuštěný apod. Je to už déle, co jsem knihu četla, dojmy bezprostředně po četbě byly famóznější...
Lehtivější pasáže neurazí (naopak zajímavá sonda do tehdejších nevěstinců a poměrů v podání p. Stančíka) a gastronomické pasáže jsou příjemným ozvláštněním až člověk užasne.
Každopádně doporučuji! Nutnost.
umim odrecitovat jednu jedinou báseň a tu napsal jakýsi Petr O. Stradický a jmenuje se Mlč, není-li ti do zpěvu. když jsem se domákla, že Stradický se ve skutečnosti jmenuje Stančík a napsal "něco jako detektivku," musela jsem jí okamžitě mít. zpaměti se jí teda učit nebudu, ale můžu říct, že by si to na beton zasloužila.
Úžasná knížka, krásný popis straé Prahy a života v ní. Jen děj už byl těsně před koncem trošinku ujetý, ale asi to tak mělo být :).
Od Petra Stančíka jsem už četl Peráka a ten mě hodně pobavil, takže jsem se na ježíškovskou knížku těšil jako komisař Durman na volský pysk, což jsou plátky ovařených hovězích líček, uzrálé v mořidle octa, jalovčinek a nezrálých, ještě zelených smrkových šišek...Durman je něco mezi Járou Cimrmanem a Roccem v Praze. Pátrá, pije pivo v pražských hospodách a klátí, co může, do toho zvládá i city k Libušce Hedbávné. Porazil i sudetského komisaře Hnuye...výborná kniha. Ani nepotřebujeme 50 odstínů, škoda jen, že se vynalezla pračka. Ženy mají čas, nemusí prát na valše, navíc neumí zabíjet čas sběračstvím a lovem, a tak začaly mužům odmlouvat, chtějí stejná práva řídit firmy a lokomotivy...
Požitkářství českého literáta v té nejvybroušenější formě od začátku do konce. A tam mu právě začne docházet dech, v momentě, kde místo honby za převratnou pointou by se slušelo spíše doklouzat línou setrvačností k žádné.
Neuvěřitelně vtipná retro detektivka s hlavou ve steampunkových oblacích. Množství ztřeštěných nápadů se míchá v dokonale nastudovaných reáliích 19. století staré Prahy (a okolí - např. v Paříži nebo za oceánem :) Jazyk je lahůdka, stejně jako všechny ty bláznivé pokrmy podávané v v nejnemožnějších pražských podnicích. Symbolika příchodu té nové, moderní doby pak zastiňuje celý vyšetřovaný případ...
U téhle knihy nemusím s komentářem ani čekat na konec, dle mého názoru je vlastně fuk, jaký bude, kdo bude vrahem, či jestli to skončí dobře. Radost je prostě ji jenom číst, každá stránka mě ohromí, každá hláška, obraz či vtip z knihy ve mě vyvolává zvláštní křeč smíchu a údivu. Hlavní postava mi přinejmenším svým apetýtem připomíná inspektora z Pražského hřbitova, jen narozdíl od něj obdařeného silnou sexualitou. Hravost textu mi připomněla Bohatýrskou trilogii, a vůbec mi při čtení napadá spousta knih, jejichž styl v Mlýnech poznávám. Přitom ale nemám nejmenší podezření, že by měl autor potřebu opisovat, jeho knihy jsou prostě originál.
Nádherná záležitost!
Po naprostém okouzlení Pérákem jsem se nemohla Mlýnu na mumie dočkat a rozhodně jsem nebyla zklamána. Petr Stančík marnotratně vrší jeden skvělý nápad za druhým a nebohému čtenáři nezbývá, než komisaři Durmanovi všechna ta gastronomická a erotická dobrodružství závidět. Po dlouhé době opět kniha, kterou mám potřebu vnucovat známým a v knihkupectvích nenápadně podstrkovat mezi doporučené.
Kouzelná literární záležitost. Text plyne hravě, vtipně, labužnicky, poeticky, košilatě i poučně. Má v sobě něco z Rozmarného léta, z Dvou písařů, z Vondruškových historických detektivek i z Cimrmana. A nejen to. Psáno překrásnou originální češtinou se spoustou archaismů i neotřelých básnických výrazů. Jména postav nemají chybu (puškař Nezamysl Hedvábný, falistik Vnislav Utrum, nakuřovač Miliduch Rozšlapil, baron Sulz-Rossol d´Aspiq...). Když básník píše prózu, může to dopadnout všelijak. V tomto případě to dopadlo nejlépe, jak mohlo. Skvělé.
Štítky knihy
Praha humor 19. století česká literatura Čechy historické detektivky rok 1866 fantaskní Magnesia Litera česká fantastikaAutorovy další knížky
| 2014 |  Mlýn na mumie |
| 2021 |  Pravomil aneb Ohlušující promlčení |
| 2016 | Andělí vejce |
| 2017 | H₂O a tajná vodní mise |
| 2008 | Pérák |
Jsem nadšená, knížka se přesně vsunula do mé aktuální nálady a naprosto mě dostala. Vtipná tak, že jsem byla neustále v pokušení něco z ní lidem kolem sebe předčítat. Literární perlička, která útočí na všechny smysly. Neurvale zábavná, tělesná i duchovní, napínavá i lenivá, chutná i nechutná (učesaná neučesaná, chtělo by se dodat). Připomíná místy Váchala, místy Brdečku s Lipským. Detektivní zápletka navnadí spolehlivě a co na tom, že komisař má velice intuitivní a pro čtenáře současných superdetektivek nepříliš deduktivní styl vyšetřování. Zápletka je v tomto případě jen kostřičkou, která je ovšem obalena tunou prvotřídního masa. Po dočtení Mlýnu na mumie mám potřebu přečíst vše, co autor kdy napsal, i kdyby to mělo být srdce vyryté do školní lavice. Jedinou chybu kniha měla, při jejím čtením jsem měla neustále hlad a chuť na vychlazený žejdlík (a vůbec i jiné chutě).