Modlitba za Owena Meanyho
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/471502/bmid_modlitba-za-owena-meanyho-UDr-471502.png
5
1083
1083
Modlitba za Owena Meanyho, sedmá kniha Johna Irvinga, je obecně považována za vrchol autorova díla: nabízí strhující příběh, vypravěčské mistrovství a osobitý humor, nad nímž čtenář jednou vybuchne smíchy, podruhé zatrne úzkostí. Titulní hrdina Owen Meany (o němž v románu vypráví jeho přítel z dětství John Wheelwright a své vzpomínky na něj prokládá aktuálními deníkovými záznamy ze své současnosti) je prazvláštně nadaný chlapec nepřirozeně malého vzrůstu s protivným hlasem, který v mnohém připomíná jiného malého velkého antihrdinu světové literatury, Oskara Matzeratha z Plechového bubínku Güntera Grasse (Irving ostatně tuto inspiraci rád přiznává a Grasse považuje za svého přítele). Na rozdíl od monstrózního Oskara je ovšem Owen Meany postavou až kristovských rozměrů, postavou, jež si nepravděpodobným způsobem vybuduje auru proroka a nakonec se obětuje pro druhé.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , ArgoOriginální název:
A Prayer for Owen Meany, 1989
více info...
Přidat komentář
....není to z nuly na sto za pár vteřin, ale když už se to na těch sto dostane, tak tam i drží.
Konec knihy si pak zaslouží samostatnou kapitolu v "Dějinách literatury".
Knížka mi dala dost zabrat. Některé části jsou geniální a kniha je plná dobrých nápadů ale celkově jsem měla co dělat, abych se jí prokousala. Každopádně jsem ráda, že jsem četbu nevzdala, protože závěr byl silný a stál za to.
Opravdu dobrý spisovatel napsal zvláštní knihu. Podle mne není až tak úplně pro nás, Středoevropany z postkomunistických zemí. Jsem vrstevník obou protagonistů knihy, a tak se nezbytně dívám na události o kterých je v knize řeč trochu z jiného úhlu a vidím je trochu jinak. Zcela pak pomíjím náboženská rozjímání.
Jinak je v knize řada velmi pěkných pasáží, které jsem četl s chutí, v první polovině jsem se i dost nasmál. A celé to pak směřuje k podle mne teatrálnímu závěru.
Nemôžem povedať, že toto je pre mňa jedna z najlepších kníh autora. Podľa ohlasov v komentároch pod inými jeho knihami som čakal absolútny skvost, no tým sú pre mňa stále iné tituly. No klamal by som, že som si čítanie neužil. Asi mi len nesedí téma cirkví a americká politika.
Krásná a silná kniha. Zamyšlení nad náboženstvím, jeho podobami a jeho význam pro člověka.
Nejdříve jsem ke knize byla tak trochu skeptická a moc jsem nevěděla, co od ní čekat. Především Owen mě prvních několik set stran poměrně mátl. Postupně si na něj ale člověk zvykne a pak mu, podobně jako většina postav knihy, naprosto podlehne. Druhá časová linka, kde můžeme vidět, jaký ohromný vliv měl Owen na Johnnyho, je též bravůrně napsaná a navíc se v knize objevují i velmi zajímavé historické souvislosti 60.let 20.století (až jsem se trochu zastyděla, kolik věcí o např. Válce ve Vietnamu nevím:D).
Mám ráda autory, jejichž vypravěčský styl spolehlivě rozeznáte od jiných. Irvingovy knihy spojuje mnohé. Ať už je téma jakékoliv, téměř vždy v něm sledujete chlapce, který vyrůstá jen s matkou, vždy dojde ke ztrátě nějaké končetiny (s úchylkou na ruce), sexualita je více či méně incestní, brzká nebo nevyjasněná, rozsah díla nadprůměrný stejně jako množství myšlenek a absurdních scén. Na 700 stránkách se tentokrát Irving rozepisuje na téma náboženství, války ve Vietnamu, americké politiky a společnosti vůbec. Některé jiné autorovy knihy mi přirostly k srdci víc i s jejich hrdiny, proto jsem jednu hvězdičku slevila. Náboženství není tak úplně můj šálek kávy. Ale těch posledních pár stran, kdy se celý ten absurdní kruh náhle uzavřel a všechno sedělo stejně dobře jako maminčiny červené šaty, to bylo famózní. .
Knihu jsem četla kvůli Čtenářské výzvě, jinak bych jí určitě vzdala, tato jsem bojovala. Pro mne to byla spíš zkouška trpělivosti než zajímavá četba.
Ačkoli Irving napsal hodně knih a mnoho z nich je mnohem slavnějších, je Modlitba za Owena Meanyho asi jeho nejambicióznější dílo. Na monstrózní ploše vypráví atraktivní příběh plný odboček, který kombinuje momenty ryze tragické s těmi komickými (nejzářivější příklad je asi smrt matky hlavního hrdiny, v níž je tragika spojená s humorem naprosto excelentní), přemýšlí o úloze náboženství v našich životech a snaží se ukázat, že zkrátka musí existovat něco mezi nebem a zemí, co může vést naše životy. Celou knihu prostupuje velice zvláštní melancholická atmosféra, která lehce připomíná tu, s kterou pracuje Stephen King, tzn. že je v ní jakýsi smutek po něčem, co už se nikdy nevrátí a člověk to tak nějak propásl. Je asi pravda, že žádná z postav není úplně "normální" a sympatická, protože každá má něco, co brání si ji připustit k tělu, na druhou stranu to ale dokáží vyvážit něčím, co chvílemi až dojme a tak trochu to vystoupí z jejich "pohodlné ulity". Modlitba za Owena Meanyho je román, o němž by se mohly psát studie a odhalovat se v něm různé symboliky a metafory a rozhodně by to mohla být zábavná práce, která čtenáři nabídne nový úhel pohledu. I jako samostatné a tzv. povrchní čtení ale funguje výborně, protože donutí k zamyšlení a ukáže pomíjivost života jako takového. Jen by asi mohl být o pár desítek až stovku stran kratší. 80 %
Eh… strašně a vyčerpavě dlouhý. Mnoho pasáží mě vůbec nebavilo. Kdyby byla kniha poloviční, pointa by neunikla. Ani pointa mě zas tolik neoslovila. Z dalších komentářů ale vidím, že to asi bude dost o vkusu čtenáře.
No teda, ta mi dala zabrat. Vubec me nebavila. Popis spousty lidi, hodne pribehu, vypraveni … dost jsem preskakovala odstavce, stranky. Docetla jsem to horkotezko. A to mam Irvinga rada. Nerozumim tomu. Mozna v knize je nejake poselstvi, ktere ja nevidela.
Tak nevím, co si o tom myslet. Hodnocení měnit nebudu, ale když jsem se teď na konci roku ke knize po dlouhých cca 20 letech vrátil, byl jsem ze čtení poněkud rozpačitý. Celých těch cca 20 let jsem měl o knize vysoké mínění, považoval jsem ji za jednu z nejlepších, kterou jsem do té doby četl. A teď?
Pasáže, které u mě poprvé vyvolávaly smích nebo aspoň úsměv, mě teď nechávaly naprosto klidným, některé mi přišly až absurdní, viz třeba „transport“ automobilu jednoho z profesorů, kdy se jinak seriózní lidé promění v soubor idiotů a celá akce probíhá stylem, jak by ji zorganizoval Pat a Mat nebo Lauer a Hardy.
Tolik věcí mi najednou vadilo! Kolikrát jenom se dozvíme, že by si hlavní hrdina neměl kupovat americké noviny, aby se tak vyhnul informacím, týkajících se americké zahraniční politiky, které ho tolik iritují a jejichž vyhledáváním je zároveň skoro posedlý a na nichž nám do omrzení dokládá, jak je americká zahraniční politika a politika obecně špatná, nemravná, zvrácená.
Přestože se v knize objeví desítky postav, těch relativně „normálních“ bych spočítal na prstech jedné ruky. Jinak to je panoptikum bizarních postav a je jedno, jestli jde o listonoše, církevní hodnostáře, vysokoškolsky vzdělané profesory, všichni jakoby pocházeli z „údolí dutých hlav“ a podle toho se tak často i chovají.
Ve Spolčení hlupců se něco takového čeká, tady mi ta vysoká koncentrace vyloženě vadila.
Nemyslím si, že bych měl potřebu se ke knize ještě jednou v budoucnu vrátit a případně si tak potvrdit, jestli je Modlitba za Owena Meanyho vynikající, což jsem si myslel v roce 1999 a nebo jenom dobrá, což si myslím teď, bezprostředně pár hodin po přečtení.
Tato kniha mne naprosto pohltila. Prožila jsem jí naplno. Nemohla jsem od ní odejít, smála jsem se s ní, plakala, chvílemi jsem nemohla ani dýchat. Strávila jsem s ní několik nocí, kdy jsem své postavy nemohla opustit - je to kniha mého srdce.
…slyšeli jste někdy, aby dvacetiletý mladík přiznal, že se mu stýská po nejlepším kamarádovi?…
Z knihy jsem zmatený. Hlavní hrdina nepoznal osobního Boha, ale zkušenost s Owenem ho přesto k uvěření v Boha dovedla.
Jinak je autor dobrý vypravěč, takže střídá vážnější a žertovné pasáže tak lehounce, že si to člověk užívá i jen tak. Jestli bych knihu doporučil? Myslím, že ne, ale ani jí nezavrhuji.
Byl to čtenářský zážitek. Přesto s hodnocením váhám 4 nebo 5* ? Dvě jiné knížky, které jsem od Irvinga četla, se mi totiž líbily ještě víc. Možná je to tím, že nejsem dost nábožensky a duchovně zaměřená či jak to říct. Nežiji v prostředí, kde je náboženství a příslušnost k nějaké církvi takovou součástí života, jak je popsáno v knížce. Ale pozor, je to knížka o víře a poslání, ale ne jen v náboženkém smyslu slova. A jak to tak u dobrých knih bývá, je to kniha o člověku a klade otázky.
Vím , že příběh je potřeba brát především v symbolické rovině. Proto nemá smysl řešit uvěřitelnost. Ovšem podnětů k zamyšlení tam je mnoho. Líbilo se mi, jak se ve postupně rozkrývá a rozmotává. Něco čtenáři dojde brzy, něco může být překvapivé odhalení.
Moje druhá kniha od Irvinga a musím říct, že opět skvělá. Kniha je sice náročnější na čtení, ale kdo vydrží bude znamenitě odměněn. Konec je naprosto fenomenální!
Autorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
Bohužel odkládám.
Prvních 140 stran jsem překonala, ale nějak se nemůžu chytit.
Owen je skvělý, ale všechno mi připadá hodně zdlouhavé.
Úplně knihu nezavrhuji, možná se k ní někdy vrátím.