Modlitba za Owena Meanyho
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537407/bmid_modlitba-za-owena-meanyho-662fb8ec4b392.jpg
5
1088
1088
„Za víru, kterou v sobě mám, vděčím Owenu Meanymu, svému kamarádovi z dětství…“ Každodenní vzpomínka na něj je způsob, jak přežít smůle navzdory. Životní poustevník John Wheelwright odříkává barvitou litanii za spolužáka, jenž mu byl v telecích letech rádcem, vzorem neokázalých ctností a hlavně nerozlučným parťákem, tolikrát zasahujícím do jeho příběhu i do událostí v rodném Gravesendu. Sami posuďte, jaké ohromné věci v zastydlém novoanglickém maloměstě v 50. letech vykonal podměrečný mesiáš Owen Meany. Ačkoli strašidelně piští a v psaných debatách se prosazuje zásadně velkými písmeny, vyplatí se ho nepřeslechnout. Nejenže vyslovuje to, čeho se pokrytecká Amerika ještě dlouho neodváží, ale především se neptá, co může vlast udělat pro něj, nýbrž co on může udělat pro ni… Rozevlátě moderní, a přesto strhující paralela s mučednickým životem a odkazem Ježíše Krista stojí na vrcholu díla Johna Irvinga. S radostí z vyprávění, v jehož živelnosti si nijak nezadá s milovaným Dickensem, líčí autor přátelství až za hrob. Nikdo nejsme ostrov, musíme se k sobě přimknout a v éře pokrytců věřit pouze v to, co má smysl. Ve „sladkých“ 60. letech, jejichž myšlenky umrtvila válka ve Vietnamu, se to koneckonců ukáže v plné nahotě. „Nevšední zjevení v poněkud vyšeptalé próze konce 20. století. Odvážné, jemnocitné a tak zušlechťující, až se čtenáři ani nechce zpátky do reality.“ – Stephen King, The Washington Post. „Tahle modlitba rozlišuje mezi vštípenou vírou a tím, v co bychom měli věřit doopravdy. Owen chápe sebe sama jako nástroj boží a ví, co ho nemine – jako by s námi celý život pobýval jen kvůli oné poslední chvíli.“ – The Guardian. „Spisovatelův mistrovský kousek předkládá nespoutaného proroka, bojovnou zápletku a ústřední myšlenku, kterou se věru nevyplatí brát na lehkou váhu.“ – Time. „Sentiment přiznává autor bez vytáček a zůstává v něm až dojemně ryzí. Něco takového ovládali pouze velikáni 19. století. Posouzeno tedy jejich starosvětským jazykem: Irving popsal šlechetné naděje hrdinů s nezměrnou odolností, div nám z toho neběhá mráz po zádech.“ – The New York Times Book Review. „Hádal se s námi, ale nikdy na nás nežaloval. Nikdy nesvaloval odpovědnost na nás. Owen nebyl krysa. Vyrovnal řadě hrdinů z Bible a byl nám živým příkladem mučedníka. Jak jsem mohl vědět, že je hrdina? (…) Nevypadal lidsky. Postavu měl jako dítě, ale jeho pohyby byly povážlivě dospělé; a jeho vystupování na jevišti bylo víc než „dospělé“ – bylo nadpřirozené. Za všechno mohl pochopitelně jeho hlas. I kdyby volal KONEC SVĚTA SE BLÍŽÍ!, stejně by se publikum sesypalo smíchy. – ukázka z textu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2023
,
OneHotBook
Originální název:
A Prayer for Owen Meany, 1989
více info...
Přidat komentář
Tohle je srdcová záležitost. Moje oblíbená irvingovka, která se u mě o prvenství již roky přetahuje s hotelem new hampshire ( protože oblíbeného Irvinga prostě nečtete jen jednou, že jo). Takže pokud se hodláte poprvé ponořit do trošku podivného světa lehce a čtivě plynoucího z pera tohoto výborného spisovatele, motlitba je jasná volba. Známějšího Garpa si nechte až na později, slibuji, že tohle bude mnohem lepší jízda.
Úžasná kniha! Owena jsem zbožňoval, když si jej ve škole posílali nad hlavami, když hrál divadlo, když zachránil... Nechci moc prozrazovat, pro ty co to nečetli a měli by si to přečíst. Film byl opravdu moc dobrý, ale kniha je skvělá.
A na obale knihy, Ježíš, nepřikován... Jak řekl v rozhovoru p. Velíšek (autor obálky): „Někdy si taky musí zajít na pivo."
Velmi zvláštní kniha. Chápu ty čtenáře, kteří ji nedočtou, protože po většinu knihy se děje tolik zvláštností, které se nedají pochopit až do chvíle, dokud nedočtete poslední stranu. A když se vám to podaří, budete si chtít román přečíst znovu. Jednalo se o druhou knihu Johna Irvinga, kterou jsem četl, takže Pravidla moštárny zatím zůstaly nepřekonány.
Nechápala jsem, co na knize je tak hodnotného. Owen mě od začátku štval a v místě, kdy je přirovnán k Ježíši (byl ukřižován tím, že ho vyhodili ze školy za padělání dokladů) mě naštvalo ještě víc, no, vždyť fakt podváděl, tak co? Líbit se mi začala kniha až poté, kdy Owen vyspěl, nebyl tolik kritický a sobecký jako zamlada a dokonce uznal své chyby! K tomu někdo za celý život ani nedojde. Závěr je úžasně strhující a perfektně do sebe zapadají kolečka celého zdlouhavého vyprávění - prostě dává to smysl. Z knihy si odnáším to, že nic se neděje náhodou a i naše nedostatky se mohou stát pro druhé větším dobrem, než kdybychom byli stoprocentní.
Uffff, těžká kniha, ale vynikající. Owen Meany vás ani poté, kdy knihu odložíte, neopustí.
Owen se mi zažral do mé poslední mozkové buňky a už tam zůstane, když mě tedy nenavštíví přítel Alzheimer :-) Vynikající kniha, místy mi běhal mráz po zádech a na rukou jsem měl husí kůži, když mi při četbě začala v rádiu hrát píseň Hallelujah. 100%, nelze nic vytknout a doporučuji.
Irwinga mám moc ráda, ale tato kniha se mi četla hůře než jeho jiná díla. Možná to bylo tím, že jsem ležela s chřipkou a Irwing vyžaduje dost pozornosti, čemuž horečka trochu brání. Ale i tak hodnotím za krásné 4 hvězdy. Irwing je prostě nenapodobitelný a Owen Meany je geniální postava.
Rozsáhlá kniha. Trochu mě nudily náboženské pasáže, ale jinak se mi kniha líbila. Je to dobře napsáno. Je to plno neuvěřitelných událostí (vlastně i Owen je dost nerealistická osoba). Člověk se doví dost o Americe v době vietnamské války. Přesto Svět podle Garpa je podle mě lepší.
Knihu jsem četla - nečetla, odkládala jí a pak se k ní vracela. Pro mne je to hodně těžké čtení, snažila jsem se ji číst poctivě a pomalu ale nešlo to. Samotnou mě to štve, ale možná později zkusím znovu .....
Nejvíce se mi na Irvingovi líbí to, že každý detail, každá událost, co se v knize stane, dává poté později smysl.
"Nikdy nezapomenu na Owena Meanyho..." Přiznám se, že já také ne.
Musím sice říct, že občas mi Owen pěkně lezl na nervy, ale jestliže byl jeho předobrazem Ježíš Kristus, tak se není čemu divit. A nebylo to zase až tak horké, protože nakonec ukápla slza (vlastně nejenom jedna).
Je docela těžké poskládat to celé dohromady. Stále a stále mi v hlavě víří spousta myšlenek, které kniha vyvolala. Zatím dávají smysl pouze částečný, ale to asi ničemu nevadí.
Upřímně můžu prohlásit, že už hodně dlouho mě žádný příběh nezasáhl tak jako ten Owenův.
Není to jednoduché čtení, stejně jako John Irving není jednoduchý spisovatel, ale když se nedáte odradit, budete mít nevšední čtenářský zážitek.
Kniha se mi líbila, ale přiznám se, že to pro mne bylo těžké čtení. Hlavně kvůli stylu vyprávění. Tisíce podpříběhů, spousty nepodstatných detailů. Bylo to z počátku jako sledovat vyprávění starce, který neumí udržet myšlenku. Později se všechny ty příběhy a historky začnou skládat do hezké mozaiky, to musím uznat, ale některé střípky tam chybí a ty důležité jsou zopakované, aby to nepozorný čtenář pochopil. Což mi trochu vadilo, nemusí mne hned vodit za ručičku a hned mi ukazovat, kam ten střípek do skládačky patří. Ale vcelku z knihy mám pozitivní dojem, protože nutí přemýšlet a mne nutila i formulovat můj postoj k víře jako takové.
Už jsou to čtyři dny, kdy jsem se s Owenem rozloučila já, a pořád se z toho nemůžu vzpamatovat. Kdybych věřila v Boha, asi bych se taky modlila, aby nám Owena vrátil. Mít v životě svého Owena Meanyho by bylo pro každého člověka, jehož život není lehký, obrovské vysvobození. Protože Owen dokáže přesvědčit, že i ten nejtěžší životní úděl má na světě smysl a nic není náhoda. A smířit se s tím nejtěžším osudem, který byl Owenovi předurčen, chce mnohem víc odvahy, než se zdá, že ten drobný človíček zvládne snést. Ta knížka mě dostala a ještě dlouho nad ní budu přemýšlet a uvědomovat si ji víc a víc. Dávám jí 101 %
Mám s Irvingem jako autorem vždy trochu problém. Souvisí asi s mou netrpělivostí. V tomto příběhu jsem trpěla stejně jako u knihy Pravidla moštárny. Myšlenky kolem mě plynuly a plynuly a plynuly :)
Kniha stojí za přečtení. Občas slyším v noci Owena, jak ječí na půdě :))
Po oslavných komentářích na všemožných fórech jsem si tuhle knížku nechávala na Vánoce, že si ten příběh užiju. Přečetla jsem ji ale s vypětím všech sil a jsem docela zklamaná. Té náboženské a kostelní tematiky je tam na mě prostě moc, navíc ty protiválečné pasáže, příběh opravdu absurdní... Bylo tam pár zajímavých myšlenek a světlejších míst, ale vlastně jsem se do čtení musela nutit. Není to zkrátka kniha pro mě. Jsem ráda, že to nebyla první kniha od Irvinga, po které jsem sáhla, protože do dalších bych se asi nepustila - přitom Svět podle Garpa je jednou z mých oblíbených.
Nejoblíbenější Irvingova kniha, do teď mi z ní zůstal silný pocit, že jako čtenář jsem měla pravdivý pocit vcítění do dvou hlavních dětských hrdinů, kteří se neumí vyrovnat s těžkou životní událostí jako dospělý člověk, rozhodně jsem neměla pocit, že je to příběh psaný dospělákem .... po dlouhé době mě kniha dojala k slze.
MOC DOPORUČUJU.
Mrzí mě, že se mi do rukou dostala nejprve kniha V jedné osobě. Protože, přiznejme si, některé skutečnosti jsou jednoduše stejné - předčasná smrt, univerzitní prostředí, divadlo... To pak člověku přijde jako by četl stejnou knihu znovu. I přesto považuji Modlitbu za Owena Meanyho za skvost, který by se měl dostat do každé knihovny.
Já málokdy uroním nad knihou slzu. A tentokrát jsem na konci uronila. Ta knížka je perfektní.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
Příběh Hobita, který byl samotným velkým strejdou sedícím na obláčku, vyvolený jako hrdinný zachránce. Neposkvrněně počaté škvrně jenž zůstane trpaslíkem se škvrněčím hlasem, jenž pochopí své poslání až v závěru svého krátkého života... Ano dvojsmysl jak vyšitý. Haha. Hrdinný zachránce, jenž je vážným kandidátem ne světce, který od útlého mládí jest filozofem, jenž poukazuje na nedostatky jiných, aby zakryl ten svůj, vrahem, Hlasem a řidičem tomatově červené dodávky.
A celý život je zasvěcen úkolu, jenž nám vousatý strejda předurčil. K jedinému úkonu, jenž vůbec nic nezmění. Nejspíš. Ono jde v podstatě o to zda jste křesťan - katolík, protestant, episkopál či jakákoli jiná z tisíce pětseti devítiset odnoží.
Ne že bych zavrhoval víru, ale činím tak a vlastně to bylo mé hlavní úskalí, které jsem musel přenášet přes svou poskvrněnou a nečistou duši, abych mohl vyzvědět jak to s holbitou dopadlo.