Modlitba za Owena Meanyho
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537407/bmid_modlitba-za-owena-meanyho-662fb8ec4b392.jpg
5
1088
1088
„Za víru, kterou v sobě mám, vděčím Owenu Meanymu, svému kamarádovi z dětství…“ Každodenní vzpomínka na něj je způsob, jak přežít smůle navzdory. Životní poustevník John Wheelwright odříkává barvitou litanii za spolužáka, jenž mu byl v telecích letech rádcem, vzorem neokázalých ctností a hlavně nerozlučným parťákem, tolikrát zasahujícím do jeho příběhu i do událostí v rodném Gravesendu. Sami posuďte, jaké ohromné věci v zastydlém novoanglickém maloměstě v 50. letech vykonal podměrečný mesiáš Owen Meany. Ačkoli strašidelně piští a v psaných debatách se prosazuje zásadně velkými písmeny, vyplatí se ho nepřeslechnout. Nejenže vyslovuje to, čeho se pokrytecká Amerika ještě dlouho neodváží, ale především se neptá, co může vlast udělat pro něj, nýbrž co on může udělat pro ni… Rozevlátě moderní, a přesto strhující paralela s mučednickým životem a odkazem Ježíše Krista stojí na vrcholu díla Johna Irvinga. S radostí z vyprávění, v jehož živelnosti si nijak nezadá s milovaným Dickensem, líčí autor přátelství až za hrob. Nikdo nejsme ostrov, musíme se k sobě přimknout a v éře pokrytců věřit pouze v to, co má smysl. Ve „sladkých“ 60. letech, jejichž myšlenky umrtvila válka ve Vietnamu, se to koneckonců ukáže v plné nahotě. „Nevšední zjevení v poněkud vyšeptalé próze konce 20. století. Odvážné, jemnocitné a tak zušlechťující, až se čtenáři ani nechce zpátky do reality.“ – Stephen King, The Washington Post. „Tahle modlitba rozlišuje mezi vštípenou vírou a tím, v co bychom měli věřit doopravdy. Owen chápe sebe sama jako nástroj boží a ví, co ho nemine – jako by s námi celý život pobýval jen kvůli oné poslední chvíli.“ – The Guardian. „Spisovatelův mistrovský kousek předkládá nespoutaného proroka, bojovnou zápletku a ústřední myšlenku, kterou se věru nevyplatí brát na lehkou váhu.“ – Time. „Sentiment přiznává autor bez vytáček a zůstává v něm až dojemně ryzí. Něco takového ovládali pouze velikáni 19. století. Posouzeno tedy jejich starosvětským jazykem: Irving popsal šlechetné naděje hrdinů s nezměrnou odolností, div nám z toho neběhá mráz po zádech.“ – The New York Times Book Review. „Hádal se s námi, ale nikdy na nás nežaloval. Nikdy nesvaloval odpovědnost na nás. Owen nebyl krysa. Vyrovnal řadě hrdinů z Bible a byl nám živým příkladem mučedníka. Jak jsem mohl vědět, že je hrdina? (…) Nevypadal lidsky. Postavu měl jako dítě, ale jeho pohyby byly povážlivě dospělé; a jeho vystupování na jevišti bylo víc než „dospělé“ – bylo nadpřirozené. Za všechno mohl pochopitelně jeho hlas. I kdyby volal KONEC SVĚTA SE BLÍŽÍ!, stejně by se publikum sesypalo smíchy. – ukázka z textu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2023
,
OneHotBook
Originální název:
A Prayer for Owen Meany, 1989
více info...
Přidat komentář
Opravdu mi bude Owen Meany chybět. I přes jeho panovačnou povahu. Je to velmi pěkný příběh o přátelství a osudovosti. A styl Irvingova psaní je vyjímečný.
Velmi pěkná kniha, občas trošku zdlouhavá, ale užívala jsem si Irvingův styl psaní. I přes tragické události z příběhu dýchá klid, vyrovnání s osudem, dokonce jsem se občas i velmi nasmála.
Moje první kniha od Irvinga. Přes pomalejší rozjezd, kniha postupně s každou přečtenou stránkou víc a víc gradovala. Je to naprosto dokonalý a nezapomenutelný příběh.
Pravá víra znamená nebát se naplnit svůj osud. To je Owen Meany...Naprosto dokonalé.
Owen Meany a jeho kamarád Johnny Wheelwright. Na tuto postavu se opravdu nedá zapomenout. Dramatický a nečekaný závěr.
Ak zostanete na povrchu, kniha pre vás bude bizardným príbehom na hranici rozumu a viery, dokonale zapadajúcim do kontextu búrlivej spoločenskej a politickej situácie panujúcej v USA v druhej polovici 20.storočia, v duchu typických Irvingových textov nevyhýbajúci sa extrémom. Ak nahliadnete pod povrch, očarí vás priateľstvo Johna Wheelwrighta – toho, ktorý je vždy v úzadí a Owena Meanyho – toho, ktorý napriek svojmu fyzickému zjavu vždy vyniká, očarí vás príbeh o hľadaní viery, o jej strate a znovunájdení, o bigotnosti a ľudskej obmedzenosti, o nezvratnej osudovosti a rešpektovaní morálnych hodnôt. Má moc opantať aj zaťatých ateistov. Je vašou voľbou, či ho budete vnímať chladne rozumovo, alebo popustíte uzdu fantázii a poddáte sa mu, presne tak ako bolo Owenovou voľbou vzdať svoj život ako vopred prehraný boj, alebo ho prežiť čo najlepšie. Je na vás, či z príbehu budete ukrajovať po troche (ak sa vám to podarí), alebo ho zhltnene v priebehu pár dní, keďže Irving stavia text tak, aby sa s každým odhaleným čriepkom zároveň vynorilo množstvo ďalších otázok vyžadujúcich okamžitú odpoveď. Slovami Owena Meanyho: „CHCE TO ODVAHU. A VÍRU.“ Odvahu menej zdatných čitateľov nenechať sa odradiť rozsahom knihy a prehrýzť sa štatistickými časťami, a vieru všetkých čitateľov v silu príbehu, v zázraky, v nemožné. Vieru v Owena Meanyho.
Vzhledem k faktu, že tato kniha je jedním z nejlépe hodnocených Irvingových děl - jediné, za co jsem se modlila, bylo - ať už jsem na konci. S vypětím všech sil jsem nakonec knihu "přeskákala" ke zdárnému konci.
Snažila jsem se, ale prostě to nešlo. Protrápila jsem se asi tak do půlky a pak jsem čtení této knihy vzdala. Ale na Irvinga jsem určitě nezanevřela :-)
Naprosto skvělá kniha, typicky irvingovská. Jeho postmoderní styl psaní, střídání dějových linií, slohových postupů, několikavrstevnatá retrospekce, přesně takový je i příběh "malého velkého" človíčka Owena Meanyho. Irving mě prostě baví. Dokáže do knihy dostat tolik témat, je mistrem nepřímých charakteristik - na zdánlivě drobných a nepodstatných příbězích dokáže úžasně odhalit podstatu člověka, bravurně pracuje s ironií, paradoxem, kritikou společnosti, choulostivými tématy... Myslím, že přečíst Owena Meanyho jednou je málo. Věřím tomu, že kdybych četla knihu podruhé, najdu tam i další drobné významy, které mi při prvním čtení unikly. Všechny pasáže, o kterých se v komentářích píše, mají v knize svůj přesně daný význam, žádná není zbytečná. Jsou jakýmsi dílkem mozaiky, bez níž by kniha nebyla úplná.
I mě trvalo více než měsíc, než jsem "jí dala".
Děj provází spousta odboček, splétá ho několik nitek, které se spojí až v samém závěru knihy.
Na vysvětlení některých momentů si musíte počkat celých 600 stran.
Záhadný Owen, věčný chlapec, s hlasivkami v trvalém výkřiku. Podivná smrt milované maminky, která zanechá spoustu nezodpovězených otázek - kým vlastně byla? Pátrání po pokrevním otci. Zamýšlení se nad vírou vymezenou církvemi. Silná kritika amerických válečných konfliktů - především Vietnamu.
Všechny tyto zdánlivě nesouvisející motivy se pojí v osobách vypravěče Johna a hlavně
jeho přítele Owena Meanyho, který mě celou dobu tak neuvěřitelně deptal, až
jsem po dočtení knihy zjistila, že mi bude chybět. :-)
Prvních 200 stran jsem přečetla jedním dechem, dalších 300 trochu utrpení, protože jsem
vážně netušila, co to všechno znamená, a proč to tak dlouho trvá, zbytek - prima. Doporučuji překonat
těžké pasáže, myslím, že to za to stojí, i když je celá zápletka tak nějak divně stavěná pro závěrečnou pasáž. A to jakože dost. :-)
"...nechci se prohlašovat za kdovíjak zbožného, jsem takový věřící paběrkář – každý týden musím svou víru záplatovat. Za víru, kterou mám, vděčím Owenu Meanymu, svému kamarádovi z dětství. Owen ze mě udělal věřícího."
Ďalšie rozsiahlejšie Irvingove dielo, ktoré som práve pred chvíľou dočítala a neviem sa rozhodnúť či si zaslúži plný počet hviezd, alebo o jednu menej.
Po dosť dlhom uvažovaní je to 4,5/5. Prečo? Asi preto, že nemám vo zvyku tak dlho čítať jednu knihu, aj keď je pravda, že zrovna toto dielo je veľmi obsiahle, a aj napriek skvelému príbehu som ju nedokázala "hltať", len si z nej po kúsku "odtrhávať", a tak sa pomaly prelúskať veľmi vláčnym začiatkom.
Dvaja kamaráti, Owen Meany a Johnny Wheelwright, dve postavy úplne neobyčajné a vystupujúce v jednom z najpodivnejších príbehov, aký je možno poznať. Celý príbeh je zahalený záhadou Owenovej abnormálnej podivnosti, ktorej zmysel vyvrcholí až na úplnom konci a tým sa stane knižnou postavou, na ktorú nie je možné už nikdy zabudnúť. Áno, Owen je neskutočný, je tak zvláštny, že vám neostane nič iné len ho milovať a jeho osud navždy uchovávať vo vašom srdci, so spomienkou, pri ktorej sa budete smiať aj plakať zároveň.
Tak ako Homer Wells, T. S. Garp, tak aj Owen Meany je jednou z najlepších Irvingových knižných postáv, vyznačujúci sa jedinečnosťou a originalitou, ktorá si zaslúži nemalú pozornosť a obdiv.
Trochu jsem se bála náboženského ladění, nicméně pro mne se Owen Meany stal především příběhem o krásném přátelství. Perfektní vykreslení postav, dobrý humor, čtivost a občasná irvingovská absurdita z toho dělají pěkné počtení. Jen jsem se přistihla při přemýšlení, zda mi Owen Meany byl sympatický, či nikoliv. PS. Scéna s VW Brouk je klenot!
Tuto knížku jsem si poprvé četla asi před deseti lety a už tenkrát jsem si říkala, že je to Irvingova nejlepší knížka. Postupně jsem přečetla všechny jeho knihy a znovu se vrátila k této. Nezklamala mě ani podruhé...naopak.
Rovněž jsem knihu nedočetla :/
Napsané pěkně, ale prostě už mi ke konci přestalo záležet na tom, jak kniha skončí..
Autorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
Měla jsem hodně vysoká očekávání, protože mi Modlitba byla hodně doporučovaná jako nejlepší kniha od Irvinga. Nakonec jsem měla celkem problém jí dočíst, musím se přiznat, že mě moc nebavily biblické pasáže, úvahy o víře a Bohu a ani válečná tematika. Celkem mě děsí, jak dopadl hlavní hrdina, je na tom dobře vidět, jaké měla válka dopady i na ty, kteří v ní nebyli. Owen mi byl příšerně nesympatický, měla jsem s ním problém celou dobu. Ale konec mi přišel dobrý a celkem i dojemný.