Noc vlčice
Henri Loevenbruck
Děj trilogie a možná i osud celé ostrovní říše Gaelie, v níž bojují o život hlavní hrdinka Alea i její věrní vlci, se chýlí ke konci. Síla magie dohasíná, Gaelie umírá, oheň nenávisti živený fanatismem duchovních a žízní po moci běsní dál Henri Loevenbruckovi se podařilo napsat úspěšnou trilogii, která se čte jedním dechem a je přesně tím, co se dnes považuje za klasiku fantasy - román s vyváženou mírou strhujícího děje a detailně popisných scén neuvěřitelných světů.... celý text
Dobrodružné Romány Fantasy
Vydáno: 2005 , Albatros (ČR)Originální název:
Nuit de la louve, 2001
více info...
Přidat komentář
Tento díl je z celé série nejslabší, ztrácí to šťávu a konec nastane tak rychle, jakoby to autor už chtěl mít co nejdřív z krku a navíc je jaksi otevřený. Jako celek trilogie není špatná, i když důvod, proč se mluví o vlčici je do poslední chvíle nejasný, ale ten konec k tomu vůbec nepasuje.
Velice zajímavá fantasy série, která nemá "klasickou šablonu" děje, jako mnohé série. Krásná, čtivá a napínavá. Prostě mohu jen doporučit!
Zakončení celé série trochu pokulhává, ale to vůbec nevadí. Celé serie dohromady se velmi povedla.
Podle mě nejnezáživnější díl trilogie. Celou dobu nic a pak konec v deseti stránkách....
Autorovy další knížky
2004 | Vlčice a dívka |
2005 | Válka vlků |
2005 | Noc vlčice |
2007 | Syn lovce vlků |
2007 | Hlas Bájných stvoření |
(SPOILER) rereading ( >2x ): Hodně rozporuplné pocity. Knížku jsem dočetla před dvěma týdny a mám potíže vybavit si děj. Jak už jsem říkala u prvního dílu, hrozně jsem si užívala přítomnost v samotném světě - stále platí, že autor píše velice čtivě. Jenže to pro třetí a závěrečný díl trilogie nestačí. U bitev většinou ani nedýchám, zde jsem ji téměř přeskákala. A upřímně si pořádně pamatuji jen to, co mě zklamalo. Nejvíce asi Amina - proč jsme nedostali konfrontaci Aminy s Aleou? K čemu potom byl důležitý fakt o jejich dávném přátelství? Chtěla jsem ji více pochopit, chtěla jsem kapitoly z jejího pohledu. Bohužel mi přišlo, že se s ní autor nechtěl déle babrat a nevěděl co s ní, a tak ji jednoduše oddělal. Tentýž pocit jsem měla při čtení dlouho očekávaného souboje s hlavním záporákem. Jakoby pro autora najednou ztratil důležitost a rozhodl se ho odbavit co nejrychleji. No a samotný závěr byl až extrémně odbytý. A jaktože se Erwan uvolil být králem, když Alea důrazně zmiňovala, že ona po moci netouží a v žádném případě by nic takového nechtěla? Ale co jí teď chudince, jako královně choti, zbývá, že? A těhotná ve čtrnácti letech s někým, koho zná tak strašně málo? Už si vzpomínám, proč mi jako malé bylo při čtení této série nepříjemně. Zhodnotila bych to tak, že dokud autor kopíroval Pána prstenů, děj měl hlavu a patu, ale jakmile se pokusil o vlastní tvorbu, přestalo to dávat smysl. Bohužel. A ještě jedna věc... JAK TO KRUCI DOPADLO S IMALOU??