Moje milá smrti
Veronika Hájek Hurdová
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/522306/bmid_moje-mila-smrti-AU1-522306.jpeg
4
238
238
Smrt mi vstoupila bez varování do cesty a můj život převrátila úplně naruby. A ačkoli zvenku mohla má situace vypadat hrůzostrašně, já uvnitř začala kvést. Nevím, jak se to stalo. A už vůbec si na tom nepřičítám nějakou zásluhu. Probudila se ve mně ale taková jistota, že nemůžu na další cestě životem šlápnout vedle, že jsem začala být naprosto imunní vůči všemu, co naše společnost o smrti tvrdí. Že smrt je zlá, konečná, nespravedlivá, černá. Já naopak začala vnímat smrt jako láskyplnou, smířlivou, obohacující, pokojnou. A protože se smrt týká každého jednoho z vás, kteří tyto řádky čtete (pokud tedy v dohledné době nevynaleznou umělá těla, do kterých bychom mohli přenést naše vědomí a stali se tak nesmrtelnými kyborgy), cítím silné nutkání zasít mezi lidi semínka debaty o tom, že smrt je ve své přirozenosti nádherná. Chtěla bych svou zkušeností a prožitky začít smrt zbavovat všech černot, které jsme na ni v naší společnosti navěšeli. Chtěla bych ji vytáhnout z kouta, kam jsme ji postavili, aby na nás tiše a hrozivě čekala. Přála bych si, aby se smrt vrátila zpátky do našich životů. Přála bych si, abychom ji pustili beze strachu přes svůj práh a usadili ji na čestnou židli u našeho stolu. Jsem z hloubi duše přesvědčená o tom, že smrt do života patří. Vědomí smrti nám má ukazovat, jaký život máme žít. Smíření se smrtí nám má dodávat jistotu, že kráčíme po správné cestě. Bez smrti není život.... celý text
Přidat komentář
Četla jsem knihu v době, kdy jsem se čerstvě poznala se svým milovaným mužem a musím říct, že mě kniha vyděsila k smrti. Doslova.
Kniha se mi velmi špatně hodnotí, protože tři hvězdičky rozhodně nepřísluší popisu životu autorky, ale spíše celkovému dojmu z knihy. Ta pojednává o smrti pro mne ve zcela odlišném duchu, než je nám vlastně od malička vštěpováno. Autorka ukazuje, že i když vám zemře nejbližší člověk, lze na jeho smrt pohlížet zčásti pozitivně, protože vás posune do úplně nové roviny. Je to rozhodně věc, která mi otevřela oči a donutila mne přemýšlet zcela jiným způsobem než doteď. Téma bylo samo o sobě dost nosné, ale neustále se opakující, a stejně jako mnoho komentujících přede mnou, i mne dělalo problémy knihu dočíst. Motala se kolem stejného tématu celou dobu. Nelíbilo se mi ani přeskakování a vracení některých rovin (tzv. o něčem se dozvíme na začátku knihy a skoro to samé je popsáno i v závěru). Útržky rozhovorů do novin a blogové články mi rovněž nepřišly jako dobrá součást knihy.
Naprosto souhlasím s komentářem pode mnou a nemám co víc dodat. Jen mě zamrzelo, totik přetištěných článků z blogu které jsem znala.
Je pravda, že nic převratného se v knize nedozvíme. Rozhodně ne nic nového - životní principy, které autorka vyznává a kterými se řídí (nebo o to usiluje), pramení z již starých a ověřených pravd, na kterych staví nejedno světové nnáboženství. Je pravda, že témata se hodně opakují, ale vnímám to spíš jako pozitivum, je dobré si věci připomínat víckrát, když pak autorka nějakou myšlenku rozvíjí opakovaně na dalších příkladech, pomůže to čtenáři lépe pochopit pohnutky autorky i gró samotné informace.
Neznal jsem autorčin blog ani Facebook a nehodlám proto srovnávat knihu s její internetovou produkcí. Nicméně je podle hlaviček patrné, že z blogu i Facebooku hodně čerpá a cituje. Je pravda, že kdyby toto nebylo v takové míře, mohla být kniha kratší (a tím pádem i levnějí? - narážím na komentáře k ceně knihy) a rozhodně by to neubralo na sdělovací hodnotě knihy.
K samotnému příběhu se již vyjádřilo spousta lidí, já jen chci autorce vyjádřit obdiv za to, že vyšla s touto svou životní zkušeností na trh ve všech detailech. Bez naturalistických popisů se tu člověku dostane katarze a impulzu k zamyšlení a sebereflexi.
Kniha rozhodně není návodem, jak něco dělat nebo nedělat. Není to příručka. Je to zpověď jedné vdovy, která bere i nejtěžší životní zkušenost jako součást životní cesty. A právě její přístup je tolik inspirativní a možná leckoho i nakopne k hlubšímu rozjímání.
Určitě bych doporučil, nejen lidem, jimž někdo zemřel.
Z literárního hlediska slabé, myšlenky převratné taky nečekejte, body navrch za otevřenost. Takový blogový slepenec. Ale věřím, že to může někomu pomoci procházet smrtí blízkého člověka. Takový lák od okurek po opici.
Z knihy jsem rozpačitá. Bohužel jsem si vytvořila domněnku, že mi tato kniha pomůže zbavit se panického strachu ze smrti blízkých a jak známo, vytvářet si domněnky je cesta do pekel :) Tedy zbavení se strachu se nekonalo.
Vlastně mi to přijde jako smutný a drahý "podvod" na pravidelné čtenáře blogu, z mého pohledu se totiž jednalo o vybrané články z blogu v tištěné podobě, pospojované pár novými příběhy či myšlenkami. Obecně se v knize opakuje zhruba 5 hlavních myšlenek stále dokola, a to je, za 450 Kč, velmi málo muziky za velmi hodně peněz :(
Když se oprostím od tohoto zklamání, smekám před autorkou, jak se dokázala s celou situací vypořádat a má můj velký obdiv. Velmi silná to žena.
Autorka má můj obdiv za sdílení své zkušenosti a za snahu "vrátit smrt do našich životů" a neutíkat před tímto tématem. Knihu jsem však nedočetla (proto nehodnotím), vadilo mi, že myšlenky se stále opakují dokola, neměla jsem sílu dál se knihou "prokousávat". Škoda.
Na knihu jsem čekala v knihovně rok. První polovinu zhruba jsem četla soustředěně, bohužel pak se souvislosti opakují či jsem je už četla ne webu či fb autorky. Dočetla jsem po pauze. Příběh je to náročný, pocity mám ale už po dvou letech, co Veroniku sleduji, trochu rozporuplné. Samozřejmě obdiv za to, jak se se svou ztrátou vyrovnala, je velký. Většina žen by na té psychiatrii asi skončila. Nesedí mi ovšem hlásání skromného životního stylu, či jak ten minimalismus nazvat, s drahými měsíčními dovolenými, cenou za 1h koučinku ...Jinak poselství o samotné smrti je zajímavé, ale i přes všechnu hlásanou radost a štěstí, které jí dle ní přinesla, je na ní vidět, jak to bylo/je těžké. Z myšlenek v knize si každý musí najít ty pro sebe.
Krásné a inspirativní čtení o životě a smrti, které bych doporučila naprosto každému. Jak již někdo psal níže, kniha je souhrnem několika myšlenek, které se v různých podobách stále opakují. Ale jak se říká, opakování je matka moudrosti, takže u zajímavých myšlenek rozhodně není na škodu :-) Autorka má můj obdiv. Nejen, že se dokázala statečně vypořádat s životní tragédií, ale dokonce z ní dokázala čerpat a využít ji k osobnímu růstu. Klobouk dolů, Veroniko! :-)
S autorčinou ztrátou velmi soucítím... Bohužel se ale téma, jak již bylo napsáno níže, docela brzo vyčerpá. Cena 390,- Kč za elektronickou knihu o 280 stranách je poměrně hodně vysoká. Zarazí ten paradox mezi hlásanou skromností až asketismem a autorčinou neobvykle vysokou marží (cena je v podstatě dvojnásobná, než je obvyklá cena elektronických knih stejné délky, přičemž vzhledem k častému opakování by se text mohl ještě výrazně proškrtat).
Veronika je bezpochyby "silná" žena. Nemyslím to ale v tom obvyklém slovasmyslu, že zvládá po smrti manžela vychovávat a starat se o 3 děti. Je silná, protože nalezla svou vlastní vnitřní sílu, která ji žene dál a díky niž nepochybuje o tom, co dělá (a nebo jen v rámci nezbytně nutné sebekritičnosti ;-)). Nevím, jestli ji k tomu nasměrovala smrt manžela, myslím si, že tuto vnitřní sílu by nalezla i tak...ale to je vedlejší a k hodnocení knihy to nepatří. Určitě se jedná o zajímavý příběh, který má co říct a nahlíží na téma smrti "jinak". Z mého pohledu se ale téma vyčerpalo v první třetině a pak už to bylo opakování řečeného. Takový trochu americký styl populárně naučných knih - skvělou myšlenku obvykle zabije to, že ji autor omílá dokola a dokola...
Hned na prvních stránkách jsem musela zadržovat slzy. Je poznat, že Veronika je úžasný a velmi silný človíček se srdíčkem na správném místě a podání knihy a celá myšlenka se mi moc líbila. Rozhodně jsem nikdy nic takového nečetla a je pravda, že o tématu "smrt" se spíše nemluví a to by se mělo změnit.
Akorát na konci knížky už se většina myšlenek spíše opakovala, ale jinak rozhodně doporučuji! Začala jsem i poctivě sledovat autorky blog.
... asi na tom něco je zvládnout smrt blízkého člověka tímto způsobem. Sama si to neumím ani v nejmenším představit, ale hltala jsem každé slovo. Krkavčí matku už mám na sociální síti v oblíbených. Veronice přeju v životě jen to nejlepší.
Rozhodně doporučuji. Některé náhledy pro mě byly úplně nové. Půjčila jsem ji dál a doporučila i v rodině, což je nejvyšší pocta pro knihu :D
Krásná kniha, která ve finále není jen o smrti, ale spíš o životě. Sleduji autorčin blog, její styl psaní i uvažování mám moc ráda.
Hluboká kniha, která otevírá tak důležité téma. Veronika má dar psaní, donutí člověka zamyslet se, dívat se na věci z jiného úhlu. Je to kniha, která by neměla chybtě v žádné knihovně.
Upřímná a velmi otevřená zpověď Veroniky mě dostala natolik, že jsem knížku přečetla hned dvakrát za sebou. Nejprve jako celek, poté pro hlubší zamýšlení na jednotlivými myšlenkami. Z literárního pohledu nejde o příběh, ale spíše o sbírku myšlenek a článků z jejího blogu. Moc oceňuji otevření tabu, které ve společnosti stále ještě je - myslím, že její kniha bude na počátku dlouhé cesty, kterou naše společnost musí ujít, než se smrt zase stane něčím, co zcela nepopíráme a budeme brát jako součást cesty.
Štítky knihy
smrt pohřební zvyky a rituály rozvoj osobnosti, osobní rozvoj motivační knihy vyrovnání se se smrtí smrt v rodině
Autorovy další knížky
| 2020 |  Agnes a Zakázaná hora |
| 2017 | Moje milá smrti |
| 2022 | Božidara |
| 2017 |  Krkavčí matka? |
| 2021 | Agnes a ostrov Stínů |
Příběh je to silný, autorka je mi sympatická mnoha svými názory, ale myslím, že tato kniha by byla lepší opravdu v blogové verzi (což z velké části původně byla), protože u knihy očekávám nějaký vývoj (což tady není, protože kniha není psána ani chronologicky, ani nijak vývojově), nebo sbírku povídek, což taky úplně není tato kategorie. Jak již bylo zmíněno v předchozích příspěvcích, některé myšlenky se objevují opakovaně, trochu jsem měla pocit "tohle už jsem přece četla". Trochu jsem s dočtením bojovala. Ale myslím, že číst tato zamyšlení na blogu, by bylo beze sporu "příjemné čtení", pokud se to dá o tématu smrti říct.