Most přes řeku Kwai
Pierre Boulle
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84027/bmid_most-pres-reku-kwai-mlT-84027.jpg
4
519
519
Děj románu se odehrává za druhé světové války v Thajsku. Pojednává o pluku britských zajatců, kteří mají pod vedením Japonců postavit železniční most přes řeku. Zajatci mají ovšem naprosto nezlomného a čestného plukovníka Nicholsona, který za žádnou cenu nechce dopustit, aby důstojníci pracovali spolu s vojáky. Díky tomu, že v jediném slově neustoupí a i přes vlastní trýzeň, kterou si ho Japonci chtějí podrobit a zlomit, stále trvá na svých argumentech a daří se mu získávat privilegia. Jelikož Japonci podle všeho nevědí nic o plánování stavby, pevné konstrukci a nedokáží ani organizovat práci vojáků, veškerou jejich funkci převezme Nicholson se svými důstojníky. Díky vysokému plukovníkově úsilí je most včas a neobvykle kvalitně postaven. Do toho v nedaleké thajské vesnici přistává britské diverzní komando, jehož jediným cílem je zničit nejvýznamnější most přes řeku. Nicholsonova stavba na řece Kwai je samozřejmě široko daleko nejpůsobivější a nejdůležitější a tak tříčlenný tým připravuje útok na něj. Mají v plánu mostové sloupy vyhodit do povětří plastikem. V osudný den, kdy je most dokončen, jsou zároveň i výbušniny na svých místech...... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1964 , Naše vojskoOriginální název:
Le Pont de la rivière Kwaï, 1952
více info...
Přidat komentář
"mostařská" perlička - mladý britský záškodník, který měl zničit most, byl původním povoláním (z kterého pro jeho nudnost zběhl) konstruktér ocelových dílců mostů, lze tedy z dobového kontextu usuzovat, že se podílel na stavebnici Bailey bridge (to je takový mostařský ženijní "merkur" používaný britskou, kanadskou a americkou armádou, a v jednom závodě v Alabamě se díly vyrábí dodnes a lze si je objednat) - a konstrukcí bailey bridge bylo v rámci UNRRA americkou armádou ponecháno v evropě po válce přibližně 12000 tun (samozřejmě také v československu) a sloužily mnoho desetiletí, některé dodnes. namátkou ve Čtyřkolech přes Sázavu, v Kuněticích přes Labe, v Kácově přes Sázavu...
já bych se teda (a to si dovolím polemizovat s některými ostatními diskutéry) za "břímě bílého muže" tolik nestyděl, evropské armády s důstojníky, poddůstojníky a mužstvem (jehož část byli profesionální vojíni a velmi pečlivě se dbalo na promíchání profíků a mobilizovaných branců a život vojáka měl svoji cenu. naproti tomu východní pojetí armády s mentalitou spíše společenského hmyzu než lidských bytostí měl pojetí "nás mnógo" a život jednotlivce byl bezcenný. není náhodou, že britské (francouzské, německé atd.) koloniální armády si v dobách před sto a více lety vždy hladce poradily s násobnou přesilou všelikých "zulukafrů" - právě pro cenění si jednotlivce a stabilní organizovanost.
mimochodem, před krutostmi páchanými za války na druhé straně planety snad hrůzou bledne i Osvětim...
(SPOILER)
Letošní téma čtenářské výzvy - kniha, jejíž děj se odehrává během války - mám splněno.
Začátek byl slibný, hrdost vojáků i plukovníků ke své národnosti (aneb bůh žehnej civilizaci) nezměrná a co se války a jejich útrap týče, tak byly zmíněny jen okrajově (já byla spokojená, nemám ráda válečný filmy ani knihy, kde je mučení na denním pořádku a kde se z lidí s morálkou stávají jen bezduché loutky v rukou věznitelů). Ačkoliv všechny ty těžkosti (a teď válku nechci zlehčovat) byly zmíněny okrajově, nechápala jsem, jak mohli zajatci celým příběhem proplout jen s pár obtížemi - hladověním a exemplárním potrestáním velitele. Dokonce vyšší hodnosti nemuseli pracovat (válečný zajatec je prostě válečný zajatec, ne člověk s hodností plukovníka, co si může diktovat, kdo bude a kdo nebude pracovat rukama a rozhodně nebude přebírat iniciativu a vrhat se věznitelům do toho, jak se má most správně stavět). Taková volnost v době války mi přišla nesmyslná, prostoduchá a neuvěřitelná. Neustále omílání, jak je západní kultura ta pravá civilizace a jak jsou schopni oponovat krutosti a hlouposti východní kultuře, mi přišla přitažená za vlasy a nazvat věznitele "hloupými opicemi"... tak na to jsem jen poulila oči. Jak už tu někdo napsal - je to jedna velká propaganda.
Kdo si třeba přečetl knihy Peklo na východě, Zajatci japonců, dost pochybuje o přístupu Japonců ohledně stavby a řízení práce Brity a koloniálním důstojníkem. Pro Japonce byli zajatci nuly, podle morálního kodexu bušido, měli spáchat harakiri a nenechat se zajmout.
Zajímavý příběh, ale obávám se, že značně upravený na míru (klasická budovatelská literatura) - pochybuji, že by si hrdí Japonci nechali do něčeho mluvit a že "čistý a civilizovaný" Angličan by měl takovou osobnost a váhu, aby na něj ten "špinavý a tupý "Japonec dal. Věřím, že dílo bylo pro budování vlasti a posílení ducha důležité, ale až takhle to zahnat je zbytečné.
Velmi dobré čtivo
Občas sáhnu i po nějaké té klasice a ani tentokrát to nebylo vedle, Most přes řeku Kwai mi rozřížila obzory ohledně 2. světové války v Asii kde se moc neorientuji, kniha byla psána velmi čtivě, i když s pasážemi kde se řešily technické části ohledně stavení mostu atd. mi přišly dost zbytečné.
Rád bych něco dodal, ale můj další komentář by byl zbytečný, vše již bylo řečeno níže pode mnou:)
Sošný, nežli se smočí. Povstaly. Řady řádů, armáda stavařů, ve stavu "sluhů" luhů krajt na rameni.
Most, v přeneseném smyslu spojnice mezi lidmi, národy nebo civilizacemi, má v normálním světě pozitivní význam. V absurdním pojetí Pierra Boulle stane se most spojnicí mezi dvěma fanatiky, a v tom případě bych za jeho budoucnost nedal zlámanou grešli! Příběh je skvělý a tak známý, že připomínat znalcům stejně skvělou filmovou adaptaci s Alecem Guinessem a Sessue Hajakawou je zbytečné.
A já mu sakra věřil. Celý příběh jsem četl dychtivě, užíval jsem si každé chvíle, kdy jsem byl v zajateckém táboře. Druhou vyprávěnou linku tří Britů v džungli jsem moc nemusel. Občas jsem přeskočil pár stran, letmo jsem se podíval, co se asi v džungli děje, kam dospěly jejich přípravy s mostem atd., ale ve výsledku se mi druhá linka nejvíce líbila až v té chvíli, kdy se propojila s tou první. Musím se přiznat rovnou, že mám talent na rozeznání nesympatických postav v knihách. Hned jsem věděl, že plukovník (bůhví co byl), je hotová svině, taková ta aristokratická krysa, která si jede svou namyšlenost, frňák nahoru, důstojnický vzhled, modré oči, upravený, aby mu to furt slušelo za všech okolností, k tomu ještě nepracoval rukama, ale hlavou. Jakože pracoval hlavou, dobře všichni víme, že jeho prací bylo mít frňák nahoru, povyšovat se nad obyčejné vojáky, ruku k dílu přiložit jen tehdy, kdy ho museli seřezat Japonci. Aspoň tak jsem si to domýšlel. No inu. Ten konec byl zajímavý, dojemný, byl jsem z toho celý odvařený, až jsem chtěl vytáhnout samopal a zpětně pokropit jednoho aktéra. Ale příběh je smyšlený, bez reálného pokladnu, nebo se snad mýlím?
Oproti Krysákovi (Clavell) tohle byl slabý odvar života v zajateckém táboře, ale to je asi tím, že je zde více rozvedena akcička kolem mostu přes řeku Kwai. Soucit se zajatci jsem měl, to ne že ne, ale ve srovnání s Krysákem emočně pozadu. Osobně jsem tam necítil žádné velké emoce při popisu života v táboře, marodů na marodce či zacházení se zajatci japonskými vězniteli. Je to z toho důvodu, že popis mi nepřišel až tak vypracovaný, nějak mi nesedl k srdci, ačkoliv při čteních jiných knih na podobné témata (váleční zajatci) mi občas ukápne slza nebo si scénu pamatuji na dlouho dobu (Pianista, ačkoliv tam je úplně krátká scéna, ale výborná). Zde tomu tak není.
Důležitou linkou celé knihy je i střet dvou civilizací - evropskou (západní) a asijskou (východní). V tomto střetu vyhraje pochopitelně ta evropská civilizace, která přinesla světu mnohé pozitivní, ale i negativní, to ale zde není zmíněno. Ovšem nedá se popírat, že právě západní civilizace přinesla do končin Asie pokrok, industrializaci, lepší životní návyky atd. A jak Boulle píše, že bez Západních států by bylo Japonsko stále ještě necivilizované, možná i má pravdu. Jen si stačí přečíst wikipedii o japonských reformách v 19. století a hned je vám jasné, kdo tyto reformy sem přivezl. Na to nezapomínejme.
Je až zarážející, jak se v té době rasisticky mluvilo o Japoncích nebo dalších asijských národech. Přirovnání k opicím by dneska neprošlo zcela určitě, ale v tu dobu tomu tak bylo? Ani bych se nedivil, jestliže Japonci se zajatci zacházeli tak, jak zacházeli. Ještě v době rusko-japonské války byli Japonci srovnáváni s opicemi. Tak asi tomu tak bylo. Dnes by nikoho nenapadlo nazvat Japonce opicí.
Napínavá knížka odehrávající se v zajateckém japonském táboře u řeky Kwai.
Charaktery postav byly skvěle vypracované, až příliš lidské. Opravdu mě překvapil konec knihy, ale nemyslím to negativně!
Bezpochyby je knihy známá a má několik myšlenek.Ale nezaujala mně ,děj mi přišel příliš smyšlený a nereálný,stran toho jak zajatci vzdorovali velitelům a kolik měli sil, když prakticky neměli co jíst. Nic méně o stavbě mostu jsem se dozvěděla dosti,o to jsem však nestála
Primitivní rasismus, glorifikace západu, dehonestace východu, třídní nepřátelství....připadal jsem si jak při čtení nějakého budovatelského románu. Ti hodní, vzdělaní, civilizovaní a důstojně povznesení spojenci, proti tomu ti zlí, špinaví, neotesaní, přízemní barbaři japončíci. Tak jednostrannou propagandu jsem dlouho nečetl. Hnus...
Stačila mi první kapitola, která o ničem jiném nebyla. Dále už opravdu nejsem zvědav.
Film jsem viděl mnohokrát, literární předloha mne dostihla až nyní. Na to, že je to tenká novela, obsahuje spoustu myšlenek o jednání lidí v krizových situací a nutí mne přemýšlet, jak bych se zachoval já, kdybych se v nich ocitl, v té či oné situaci, a na té nebo té druhé straně. A plukovník, je možná přeběhlík, anebo ne? Moc hezky vymyšleno!
Slavný Boullův Most přes řeku Kwai je bezesporu mistrovskou ukázkou dobrodružně-válečného románu, který s absurdní ironickou nadsázkou ukazuje, kam až může zajít samolibost a velikášství některých vojenských důstojníků, byť by i některým bezprostředně dotčeným mohla přinést jistý prospěch. Boulle nemarkýruje, ani se nezabývá zbytečnostmi, které by odváděly pozornost od hlavní linie příběhu. Přestože například používá poměrně atraktivní prostředí barmské džungle, čtenář její přidanou hodnotu téměř nezaznamená. A podobné je to i s ostatními atributy. Vše je dávkováno s mírou, hraničící až se strohostí, přitom příběh ani na okamžik neskomírá. Boullovy postavy jsou vysoustruhovány s dokonalostí znalce lidského společenství, byť mi centrála anglické výzvědné služby v Kalkatě s celým jejím osazenstvem přišla už moc bohorovná a domácká. Nic to ale neubralo na dobrém pocitu z četby této útlé knížky, která je velmi lidská, chápavá a nezkreslující.
Co napsat? Vyprávění je rozděleno do dvou hlavních dějových linek - zajateckého, vězeňského tábora s agresivním dozorcem Saitem, a k příslušníkům rozvědky, kteří jsou pověřeni důležitou misí. Silné charaktery, dobro a zlo, vojáci a věznice s dozorci. To jsou ingredience, které na mě nejen v tomto případě fungují. Četba mi připomněla nedávno dočtený Pahorek od Rigbyho, v kterém je několik společných atributů. Pomaloučku, polehoučku - zvolna, tak bych vystihl průnik, do tohoto materiálu. Potřeboval více času, aby uzrál. Poté, jsem si zvykl, na styl spisovatele a hltal písmena až do brutálního finále, mě nadchlo. Filmík z roku 1957 mě odbouch obdobně. (Asi i víc)
Vytáhla jsem si tuhle knížku u maturity. Tři knihy z dvaceti jsem nečetla a samosebou, že tahle byla mezi nimi. Naštěstí jsem viděla film, tak teď mohu porovnávat. Tak za prvé jsem ráda, že si mohu tento restík odškrtnout a za druhé líbil se mi jak film, tak i tato kniha.
Pomalu plynoucí vyprávění vyústí až do pompézního a dechberoucího finále, které ukáže válku ve vší její absurditě. Moc dobrá kniha.
Většinou, když mě kniha nezaujme po šedesáti stránkách, odkládám jí. Stále jsem si opakoval, že je kraťoučká a prokoušu se tím. Prokousal, ale ... příběh s takovým potenciálem si zasloužil trochu lepší podání. Bylo to nudné a bez akce. Britská pýcha a chování důstojníků mě přimělo vžít se do role doktora Climptona - "nenávidět je a obdivovat zároveň". Na každý pád jsem od knihy čekal mnohem víc, ale jak už zde někdo napsal, už jen kvůli posledním 10 stranám to stojí za to.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno francouzská literatura Thajsko války mosty Japonci zajatecký tábor váleční zajatci tajní agenti zdravotničtí pracovníciAutorovy další knížky
| 2000 |  Most přes řeku Kwai |
| 1970 | Planeta opic |
| 1982 |  Fotograf |
| 1998 |  Neštěstí těch druhých |
| 1970 | Dokonalý robot a jiné povídky |
Nejvíce se mi líbila část samotného stavění. Kniha zde zajímavě popisovala rozdíl mezi spojenci a Japonci (i když si moc nemyslím, jestli by to tak fungovalo).