Možnosti milostného románu
Jan Němec
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/412951/bmid_moznosti-milostneho-romanu-5qu-412951.jpeg
4
798
798
Je pravda života a pravda literatury. Jedinečná zkušenost a touha najít její smysl. A přestože o lásce bylo řečeno nejspíš vše, každá generace ji prožívá trochu jinak. Nový román Jana Němce je románem o lásce. Na první pohled příběh velkého milostného vzplanutí a peripetií šestiletého partnerského vztahu. To skutečné drama se však odehrává jinde. V umanuté a trýznivé potřebě pochopit, proč to skončilo. A protože spisovatel má jediný nástroj, jsme svědky toho, jak na rozvalinách milostného vztahu vzniká milostný román. Jak je každý zážitek a konflikt nasvěcován z různých stran, jak se na něj přikládá šifrovací mřížka jiných textů, od Božské komedie po efemérní zprávy bulváru… a jak se skutečnost vzpírá a to podstatné stále znovu uniká mezi prsty. A sledujeme i to, jak se autor mění v románovou postavu a v poctivém zápase překračuje hranice tělesné i myšlenkové intimity. Je-li poznání jedinou morálkou románu, jak tvrdí Milan Kundera, není jiná možnost.... celý text
Přidat komentář
Promeny a vyvoje milostneho vztahu popsane v knizce jsem se zaujetim (az hltave) cetl a sledoval. Rekl bych, ze i nekolikrat na vlastni kuzi prozil ...
Ta slovy nevysvetlitelna faze vztahu mezi partnery, kdy zdanlive staci malo, aby bylo vse v poradku ... A presto, ten hlad, neklid a tuseni cesty nekde v zadech zpusobi, ze vse, co bylo spolecne tvoreno, bude opusteno a zniceno.
Kniha me moc bavila, urcite se k ni jeste vratim.
"Přiznejme si to, život je román na motivy smyšlených událostí, které se často jen díky naší tvrdohlavosti alespoň na čas staly skutečností."
V této knize se stanete svědky existence vztahu spisovatele a studentky, i když právě tyto kategorie jsou jednou z příčin, proč se vztah začal rozpadat. Protože na vnějších znacích ve vztahu přece nezáleží.
Hledání autenticity a toho, na čem ve vztahu doopravdy záleží, je jednou z hlavních linií knihy. Je to krása? Co znamená být sám sebou? Dokážeme milovat druhého právě takového, jaký ve skutečnosti je? A jak to poznáme? Jan Němec rozvinul v tomto románu téma hledání zákonitostí ve vztazích, ale dostává se až k otázkám po smyslu existence, která se ve vztazích zrcadlí.
Mě ta knížka bavila hned z několika důvodů. Zmíněné a další podobné otázky si klade asi většina z nás. Každý z nás má za sebou svou cestu a díky Janu Němci může konfrontovat své vlastní prožitky s těmi jeho, ale třeba se na své vztahy podívat i novýma očima. V knize je navíc spousta literárních, filmových a hudebních odboček, které vám Jan Němec servíruje v kontextu příběhu jeho vztahu s Ninou. Líbí se mi i jeho styl psaní, některé metafory či literární pozorování jsou zkrátka požitek.
Přiznám se ještě k tomu, že mě kniha oslovila i několika momenty, kterými se autor dotkl mé vlastní minulosti. To když třeba trávil léto v Bratislavě, zrovna v době, kdy pod mostem SNP (UFO) vznikla písečná pláž, tehdy jsem tam i já trávil část svého rozmarného léta, nebo když přemítal o svém studiu na FSS, kde jsme se nejspíš těsně míjeli, a bylo toho asi více.
Také mě bavilo sledovat myšlenkové pochody a tvůrčí procesy tohoto zajímavého spisovatele.
Pěkný zážitek.
Němcovy Dějiny světla byly úžasné, proto jsem se těšila i na jeho nový román, ale... nakonec jsem měla problém ho vůbec dočíst. Některé myšlenky vskutku zajímavé, krásné a filozofické, ale jinak nuda – alespoň pro mě. Kniha mi přišla jako obyčejná zpověď konce jednoho vztahu, kterou však většina normálních lidí řeší psychologem nebo deníkem, ne hned knihou. Googlíka s virtuální prohlídkou Římem atd. jsem doslova protrpěla, stejně tak bratislavské pasáže, vůbec všechno bylo zbytečně zdlouhavé, protahované a bohužel nudné... Němec psát opravdu umí, Dějiny světla toho budiž důkazem, ale tohle se podle mého nepovedlo.
Pro mě to byla velmi zajímavá kniha. Jasně pro někoho to nemusí být to pravé, protože to nemůže přesně žánrově zaškatulkovat...ale pro mě to byla krásná životní zkušenost pohledem muže a ženy...cítím z toho, že autor nechává na čtenáři, ať si zvolí sám svého oblíbence. V knize je spousta krásných myšlenek, metafor a přirovnání vyřknutých od srdce a zároven v emocích a ty jsou často nejpravdivější.
Tahle knížka se hodnotí docela těžko. Určitě je to zajímavý experiment. Čtenář, který očekává od knížky hlavně příběh, asi bude zklamán. Příběh je totiž hodně jednoduchý a jasný od začátku nebo spíš od přečtení anotace. Na druhou stranu když vezmu v úvahu přeskakování v čase, střídání formy a někdy i vypravěče, vsunuté různé texty, nečte se to vždycky úplně jednoduše. Někdy si čtenář řekne, co to jako má znamenat, proč to tady je? Jenže právě o to asi jde.
Takže proč to tedy číst? Protože je to napsané opravdu dobře. Skvělý jazyk, některé pasáže jsou nádherné. Dostalo mě třeba vyprávění o prarodičích, ale pěkného je tam toho dost.
Zkrátka tento experiment stál za to.
Zatím žádná kniha, co jsem doposud četla, ve mně nevyvolala tak rozporuplné pocity jako tato. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli ji mohu doporučit, nevím, co bych odpověděla. S autorem jsem na jednu stranu soucítila, na druhou stranu jsem nechápala jeho potřebu vše tolik rozebírat a analyzovat. Rozumím tomu, proč ho Nina opustila, ale zároveň nechápu, proč se s ním nadále setkávala a tím mu dávala plané naděje. Kapitoly, které s hlavní dějovou linií nesouvisely, mě rozčilovaly, ale zároveň knize dodávaly jiskru. Autorův sloh je květnatý, mnoho metafor a přirovnání trefných a výstižných, mnoho až zbytečně přehnaných a absurdních.
Jsem ráda, že se mi kniha dostala do rukou, ale zároveň vím, že se k ní vracet nebudu. Takže otázka zní: Číst nebo nečíst?
Tuhle knihu jsem četla s podobným (nepříjemným) pocitem, jako když poslouchám hlasitý cizí rozhovor v šalině nebo u vedlejšího stolu v restauraci. Zajímavé, jestli by mi ten příběh vadil, kdybych si myslela, že jde o fikci.
Hlavní dějová linka nebyla příliš zajímavá, byla místy až trochu otravná, ale o ni tu v prvé řadě nešlo. Podstatné jsou zamyšlené odbočky a úvahy o partnerském životě a lásce, se kterými jsem se dokázal ztotožnit a které knihu povznesly. Zajímavé jsou autorovy hrátky se způsoby vyprávění (o nich jsem zaslechl a hlavně kvůli nim jsem si knihu pořídil). Jako "normální" román se to určitě nazvat nedá - pokud od toho člověk má očekávání jako od "normálního" románu, bude asi zklamaný, nečte se to jednoduše. Já jsem však zklamaný nebyl. Zároveň jsem ale nebyl ani příliš nadšený.
Je zaujímavé, aké rozporuplné názory na knihu sa tu nachádzajú. Jední ju doslova blahorečia, iní zatracujú. Ale to je predsa presne pointa. Všetko hodnotíme z vlastného uhla pohľadu, z vlastnej skúsenosti, všetko je subjektívne akokoľvek sa snažíme o objektivitu. Za seba tvrdím, že táto kniha bola pre mňa skutočne veľmi "čtivá". Príbeh sa odvíjal ako filmový zvitok a mňa skutočne zaujímalo kedy sa TO stane, hoci som nevedela čo. Našla som sa v niekoľkých častiach, opäť som sa zaľúbila do Brna a na striedačku súznela raz s rozprávačom a potom zas s druhou hlavnou postavou a nevedela sa rozhodnúť, komu "držím" viac. Veľavýznamne hodnotím to, keď autor do príbehu zasadzuje hudbu, konkrétne piesne či interpretov alebo filmy a knihy. Pre niekoho by to mohlo byť rušivým elementom. Aj ja sama som si v týchto chvíľach povedala (s prepáčením) "Dosraný Němec" - pretože ma vyrušil a ja som tým nemohla prejsť bez zaujatia - a okamžite gúglila. Autor dokonca tvrdí, že vraj vytvoril špeciálny playlist na Spotify čomu som sa skutočne potešila a pokiaľ existuje stopercentne si ho vypočujem.
Z úryvkov:
"Jako mnoho lidí mé generace jsem jěšte ve třiceti letech trpěl pocitem, že se pořád na něco připravuji."
"Kdyby brány vnímaní byly pročistěné, všechny věci by se člověku jevily takové, jaké jsou, to znamená nekonečné."
"Vyprávění tečou v opačném směru, než v jakém žijeme - jako když se vlny odrážejí zpět do moře poté, co se rozbily o pobřeží."
Bolo by toho určite viac, ale je dobré nechať niektoré veci v tajnosti, nech si každý nájde to svoje - to, čo rezonuje s jeho vnútrom.
Nerada nedočítám knihy, takže jsem to dala, ale bylo to utrpení.
Sorry, ale byla to fakt sračka.
Neodnáším si z toho nic.
Autor se potřeboval vyrovnat z rozchodem, to chápu, ale příště si to nápiš do deníčku. Uděláš lépe.
Škoda peněz.
Pokud má někdo zájem, zdarma přenechám.
Za mě ohromně rozporuplná kniha. Na jednu stranu je bez diskuze, že Jan Němec je opravdu talentovaný autor. Na druhou stranu mě číst tuto knihu skoro fyzicky bolelo. S tak otravnými hlavními postavami jsem se snad ještě nesetkal. Hlavní hrdina je nesnesitelně ufňukaný a Nina (literární postava) je prostě slepice. Možnosti milostného románu jsou knihou, na kterou nezapomenu, ale nemohu říct, že bych na ni vzpomínal v dobrém.
„Láska je přechodné šílenství, vybuchne jako sopka a potom opadne."
Tato "definice lásky" pochází z knížky Mandolína kapitána Corelliho. Ale, co myslíte, je to tak?
Na začátku příběhu Možností milostného románu jsem si na ni vzpomněla, měla jsem totiž pocit, že přesně o to tu běží, a samozřejmě, chtěla jsem zjistit, jak to teda je, resp. o co tu jde? Dala jsem na doporučení nefernefer - viz. komentář níže, přestala se tak úplně soustředit na příběh a vrhla se na to, co je za tím vším, čemu říkáme láska, ukryté ... na emoce, na pocity, které se autor pokusil s námi, čtenáři, sdílet.
Nechala jsem tedy slova a věty plynout ... "vůbec mi nedávalo smysl, že by někdo psal o tom, co se běžně děje" ... ale je to tak, jsou totiž v každém z nás, přichází zcela přirozeně, a jsou naší přirozenou součástí - řeč je tu samozřejmě o emocích, to ony jsou tím stěžejním, na co se v téhle knížce soustředit. Ať už se jim totiž bráníme, nebo se jimi necháváme unášet, jsou tu a ovlivňují každého z nás, a samozřejmě, stojí v první řadě, u všech pocitů týkajících se ... lásky.
Děkuji mé oblíbené nefernefer, protože právě její komentář, hovořící o sdílení, mě nasměroval tím správným směrem, a přesně ukázal na to, o co tu jde - jak už jsem řekla, příběh vlastně není vůbec důležitý, takových milostných příběhů, kde se TO děje (proces od zamilování se až po konec jedné lásky) je téměř nekonečné množství, miliony variací o TOM hovoří.
Ale tady mají hlavní slovo do nejmenších a nejniternějších detailů rozpitvané a sdílené, myšlenkové i tělesné ... pocity...
"psát milostný román je jako vytvářet patchwork ... s každou větou upadám v podezření, zda jsem látku svého života neutkal podle jiných milostných románů, co hůř, podle písní a reklam, podle filmů a seriálů, podle vašich facebookových statusů ...".
... analyzující s filozofickou přesností všechny etapy milostného citu.
Souhlasím, že je to asi jediný způsob, jak tuhle knížku přečíst a odnést si z ní opravdu to, co se autor čtenáři snažil zprostředkovat ... pochopení toho zvláštního procesu, kterým každý z nás, když se zamiluje, svým vlastním, osobitým a jedinečným způsobem prochází, a který má, přesto přese všechno, něco společného (se všemi ostatními), a to je to, co autor téhle knížky hledá a pojmenovává ...
"Proč jsme vlastně jeden s druhým? Snad jsi chtěla slyšet nějakou svou vlastnost, která ti připadá zvlášť žádoucí ... nebo jsem měl zmínit pestrá potěšení ... tvého těla. Ale já mlčel a cítil, že s tebou nejsem z žádného určitého důvodu ..."
... jen mi chvílemi přišla na mysl otázka ... jak moc? ... a jak hluboko? ... je potřeba rozpitvávat důvody ... toho, co prožíváme?
"Jenže co proti tomu znamenají nějaké naše vlastnosti nebo schopnosti?"
Čtěte, pokud si právě o tom chcete popřemýšlet ... a sdílet své pocity!
PS: do paměti i do srdce se mi opravdu vryl výlet s babičkou a dědou na Pálavu ... "Pustil jsem jim potichu Johnnyho Cashe, a vystoupil z auta, abych je nerušil. ... Takže to existuje, říkal jsem si. Je možné spolu zestárnout ..."
"One man, one wife, one love for life
Memories are made of this" (Johnny Cash)
Kniha byla skvěla, tedy pokud pominete ty ruzné odbočky v příběhu, které tam byly zbytečný a dlouhavý.. Líbilo se mi, že autor opravdu popsal jak vztahy fungují , jak se rozpadají a jak to holky dělají vše složité..
Velmi doporučuji i audioknihu..
Zaujalo a dost. Kniha mi trochu připomněla film Život Adele a to hlavně svou otevřeností. Milostný příběh je zde také oproštěn od přílišné romantizace, je zachycen ve vší své kráse, ale i s tím nepříjemným, krutým, ba nudným, s tím, co ke vztahům patří, ale zároveň to v romantických filmech a literatuře moc často nenajdeme. Mnozí autorovi též vyčítají narcisismus, egoismus, zahleděnost do sebe. Já osobně tyto rysy vnímal jakožto snahu o zachycení současné dobové atmosféry, která je touto narcistní posedlostí napěchována (stačí se podívat na libovolnou sociální síť) a tím pádem i autorem reflektována. Nakolik je pak samotná forma originální a objevná nedokáži posoudit, nejsem literární teoretik, mě osobně ale kniha oslovila. Dílem to bude i jistou blízkostí, povědomostí, přeci jen jsem jen o málo let mladší, pohybuji se v podobných kruzích a tím pádem poslouchám obdobnou hudbu, sledují obdobné filmy a prožívám i obdobné vztahy. Za mínusy bych označil snad jen méně zajímavé postavy a některé zbytečné (pod)kapitoly.
Kniha, která má čestné místo v mé knihovně, jak to tak občas bývá, s jedním ALE. V prvních zhruba 2/3 knížky mě hrozně bavila netradiční forma románu, kdy se vyprávění střídá s úryvky z jiných děl, autorovými postřehy, myšlenkami apod. (ať nespoiluji!), doposud jsem se s tím v žádné knize nesetkala, a jak název napovídá, přináší to opravdu nové možnosti při čtení milostného románu a zážitku z něj. V poslední třetině mi to však začalo malinko vadit, měla jsem pocit, že to až příliš narušuje plynulost příběhu. Přistihla jsem se, že ke konci tyto pasáže jen přelétávám očima a ženu se zpět a zároveň kupředu za hlavními postavami. Proto je i výsledné hodnocení s malou vadou na kráse.
Zvláštní kniha... vlastně úplně nevím, co si myslet. Chvílemi skvěle napsaný příběh, čtivé stránky... a najednou úplně spadnul řemen a já se asi ocitla v jiné knize... a pak znovu a znovu se tento koloběh opakoval.
Chvílemi jsem měla pocit, že knihu nedočtu a odložím. Jsem ráda, že jsem vydržela až do konce!
Ale byl to kolikrát boj...
Zdá se, že jsem konečně našla svého nejoblíbenějšího českého spisovatele!!! Spisovatelek mám několik, ale na dobrého českého spisovatele zatím ne a ne natrefit... Knížka mě chytla hned od první stránky a hrozně jsem doufala, že se to nějak nezkazí :) Moc mě bavili všechny Janovi úvahy a myšlenky, ale nejvíc autorův smysl pro češtinu a hraní si s tím naším nádherným jazykem - to jsem si úplně chrochtala. Knihu jsem si tedy ihned musela koupit (protože původně mi ji jen půjčila kamarádka) a až si ji budu číst znovu, musím si v tom všechny ty mé oblíbené pasáže vyznačit. Hned jsem si k tomu pořídila i Dějiny světla, na které se moc těším. DĚKUJI
Když jsem se před nějakýma dvěma roky dověděl, že Jan Němec vydá nový román, fakt jsem se těšil. A pak se z Možností milostného románu stalo vysloveně módní čtení, což mě dost odradilo. Ne tolik, abych si je nepřečetl, ale zároveň dost na to, abych vyčkal, dokud neutichne všeobecné nadšení. Teď jsem si konečně přečetl i je. A musím uznat že jsou výborné, leč naprosto jiné než autorův předchozí román. Němec ohledává a analyzuje milostný vztah pod drobnohledem, stejně jako to, jak o něm psát. Samotný příběh není nijak novátorský, ale to si plně uvědomuje, přiznává a dost na této skutečnosti i staví. I přes to, že samotné pojetí je velmi esejistické. Ale k tomu navíc přičtěme nezvyklou strukturu knihy, postmoderní hru dotaženou často na hranici, kde se kniha stává zároveň románem i studií o psaní. A přesto pořád zábavnou, čtivou, aniž by i povrchnější čtenáře odradilo množství různých aluzí, přesahů, kontemplací nebo narušování narativní struktury.
Původně jsem tohle dílo slyšel s kolegou v práci jako audio. Audioknihu bohužel značně zkrácenou a přečtení mě utvrdilo v původním přesvědčení, že zkrácení knihy může často vést k zásadnímu problému. Tím je osekání právě toho, čím leckterý (nejen) experimentálněji pojatý román vyčnívá a stává se uměleckým dílem. Ve zkrácené verzi zbude příběh, něco málo z ostatních jmenovaných prvků, nicméně výsledkem je jakýsi kompilát, spíš výpisky z četby, derivát na úrovni mnohých zfilmovaných děl. Zůstal příběh, ale to podstatné ve velké míře zmizelo...
Autorovy další knížky
| 2019 |  Možnosti milostného románu |
| 2013 |  Dějiny světla |
| 2009 | Hra pro čtyři ruce |
| 2021 | Znamení neznámého: Rozhovory o spiritualitě |
| 2022 | Liliputin: Povídky z války |
Trošku intelektuálně narcistický deník nevšedně obohacen o citace z dalších děl nejednoho literárního velikána. Vypravěč si je vědom svých nedostatků, a tak je hlavní motiv rodící, vzkvétající a umírající lásky (tak často používaný) netradičně zpracován a každý se v něm trochu najde.