Možnosti milostného románu
Jan Němec
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/412951/bmid_moznosti-milostneho-romanu-5qu-412951.jpeg
4
798
798
Je pravda života a pravda literatury. Jedinečná zkušenost a touha najít její smysl. A přestože o lásce bylo řečeno nejspíš vše, každá generace ji prožívá trochu jinak. Nový román Jana Němce je románem o lásce. Na první pohled příběh velkého milostného vzplanutí a peripetií šestiletého partnerského vztahu. To skutečné drama se však odehrává jinde. V umanuté a trýznivé potřebě pochopit, proč to skončilo. A protože spisovatel má jediný nástroj, jsme svědky toho, jak na rozvalinách milostného vztahu vzniká milostný román. Jak je každý zážitek a konflikt nasvěcován z různých stran, jak se na něj přikládá šifrovací mřížka jiných textů, od Božské komedie po efemérní zprávy bulváru… a jak se skutečnost vzpírá a to podstatné stále znovu uniká mezi prsty. A sledujeme i to, jak se autor mění v románovou postavu a v poctivém zápase překračuje hranice tělesné i myšlenkové intimity. Je-li poznání jedinou morálkou románu, jak tvrdí Milan Kundera, není jiná možnost.... celý text
Přidat komentář
Ke knize jsem se dostal díky nominaci na Magnesiu literu. Řekl bych, že se jedná přesně o ten typ, který bývá na takovouto cenu nominován. Rozhodně neočekávejte románek, který si přečtete jedním dechem - to se ani nepředpokládá. Není zde důležitý děj, ale to co je okolo. Není to vůbec lehká kniha, ale umělecká rozhodně. Doporučuji pro čtenáře, kteří mají hodně času na knihy, aby pochopili smysl celého díla.
Knížku jsem nedočetla, což většinou nedělám, ale zároveň taky nerada plýtvám svým časem. Nad celou knihou jakoby se vznášelo autorovo nevyslyšené přání "wanna be Kundera". Jediné co má ale autor s Kunderou společné, je jejich oblíbená objektivizace žen. Upřímně trochu lituju hlavní hrdinku, že jí sbalil právě tenhle egoistický pozér. Poslední tečkou byly sexistické poznámky například když v erotické scéně popisuje ženské přirození jako "vlhkou rybičku", ugh zvracím. Celou knihu ale provází i méně nápadné zbytečné poznámky, jako například když se autor pozastavuje nad tím, kam až ten svět dospěl, když už se ženy ani nemalují. Wow ok boomer. Je rok 2020, knížek od šovinistů už tu bylo dost.
Stručná historie 1 vztahu napsaná havloidem z Brna, má štěstí chlapec, že není přímo z Prahy, hned by vyfasoval nálepku floutka z proslulé "pražské kavárny", viz narážky na uprchlíky, Respekt, atd. I ta kavárna je koneckonců důležitou součástí děje:-)
Četlo se to dobře, mám rád vícevrstvé knihy, cením si nevelkého počtu postav.
Body navíc za Balabána, Milence ze severního pólu a jiné odkazy a vzpomínky.
Až poslední člověk na zemi rozbalí kartón a v návodu z Ikei budou nakreslení dva panáčci, bude to fakt "velký špatný."
Aktuální téma pro každého v nějakém období jeho života. Autor sice působí tak trochu egoisticky, ale v jeho případě mu to člověk odpustí. Chvíli jim přejete báječný romantický život a chvíli se modlíte, ať už to spolu skončí. Je to román nejen o autorovi, ale i o spoustě dalších lidí různých věkových kategorií a z různého prostředí. Za mě 75%. A některé vložené kapitoly netýkající se (nebo ne úplně) děje byly skutečně pro moji čtenářskou duši potěšením.
Tohle není kniha pro každého.
Není to typický líbivý román plný děje, je povětšinou vlastně dost nedějový. To, za co jej ostatní kritizují a proklínají, jsem ale naopak velmi ocenila. Tu jinakost, tu emocionální smršť, ten pohled intelektuálního "pozéra", který nás nechal nahlédnout do hloubi své duše. Možná (nebo spíš zcela určitě) si maličko přibásnil, maličko domaloval, ale to nic nemění na faktu, že to byl pohled emocionální prázdnoty i naplnění, na dřeň lásky, na dřeň otázkám a úvahám o ní.
Bylo to přesně to, co jsem hledala, co jsem potřebovala číst, co mi sedlo ve všech ohledech. O tom, že láska je kýčovitá, ale také plná všeho, všeho co vyvolává mravence v rukou, knedlík v krku a tlak v hrudi. Že je múzická, vytváří smysl, anebo ho úplně ničí. Že to téma nepřináší nic nového. Že přináší nového úplně všechno.
Za mě nejlepší kniha roku 2020, děkuji za ni.
Uf, co napsat? Knihu mám už od začátku roku v rozečtených a bohužel tam navždy zůstane... (minimálně v dohledné době) Ani opakovaně se do ní ne a ne začíst. Nemůžu tedy hodnotit celou knihu, ale jen tu větší polovinu, co mám za sebou. Hrdina mi bohužel není zrovna moc sympatický, jeví se mi jako ublížený pozér. Stejně tak mi nesedí rádoby intelektuální jazyk, kterým píše, a divnosti v knize - například text přeložený v Google Translate mezi kapitolami. Naopak se mi líbily brněnské a olomoucké reálie a také příběh autorových prarodičů - ten mi přišel vyprávěný od srdce a upřímně. Asi proto mě oslovil nejvíc. Zbytek bohužel ne, a to až tak, že mě vlastně nezajímá, kdo se s kým rozešel a proč. Škoda. Potenciál tento příběh určitě měl.
Hodně plusových bodů dávám ještě za grafické zpracování knihy.
Zatím nedočteno a hrozně se mi do knihy už nechce, takže prozatím odkládám. Knihy bylo všude plno, takže když jsem procházela knihkupectvím, věděla jsem, že hodně lidí ji hodnotilo kladně a navíc zase ta Litera... No ještě, že jsem si nekoupila ten krásný hardback, ale pouze paperback, jinak by mi peněz bylo fakt líto.
Hlavní hrdina mě hrozně iritoval a bohužel jsem si přes něj utvořila negativní vztah k autorovi samotnému (doufám, že změním názor, pokud se někdy osmělím přečíst si Dějiny světla). Opravdu je z knihy cítit snaživost. Jako by autor měl cíl napsat knihu na úrovni a musel to dokazovat na každé stránce. Jenže čtenář má rád upřímnost a vycítí, když to není od srdce. Od srdce to možná bylo, ale od velmi zapšklého a naštvaného. Pokud se člověk potřebuje vypsat v pořádku, ale nemusí to přeci publikovat a nudit tím okolí. Chápu, že to měl být experiment s formou, ale přeci jen i experiment může být alespoň trochu zábavný.
Ale jedno se autorovi povedlo a to vtáhnout čtenáře do reálií Brna (a dalších). Opravdu jsem měla pocit, že kráčím těmi ulicemi a vidím stíny, cítím pachy a klopýtám uličkami po kočičích hlavách.
A ještě musím vypíchnout scénu s babičkou a dědou. To byla za mě nejlepší část, která mě chytla za srdce a tam jsem tu opravdovost cítila. Ale jinak to bylo pro mě zklamání a mrhání časem.
Autor Jan Němec skládá slova do vět jako korálky, mic hezky se mi to četlo. Hlavní postava Jan Němec mi nakonec přišel jako docel pěkný egocentrik a sobec. Kniha mě opravdu bavila první 2/3, pak už jsem ji jen tlačila do konce. Zvrtlo se to v momentě, kdy dal autor "prostor" Nině. V mých očích a v mé mysli jsem ji viděla jemněji, něžněji a nesedělo mi, že by se vyjadřovala takto a že by viděla svět tak jednoduše. Přišlo mi, že by šla víc do hloubky. A pak už se tam střídalo vše možné, bylo toho moc.
Odvážný a jistě sebetrýznivý počin, který se v současné české literatuře příliš často neobjevuje. Experimenty s formou mě bavily a některé části jsou velmi působivé (Pálava, bezčasí v Bratislavě, poslední kapitola). Bohužel jsem se nesrovnala s brněnskými reáliemi, mnohé lokality a postavy jsem poznala. V těchto pasážích se mi literatura změnila na intelektuální bulvár. Také mě iritovalo neustálé vznešené duchovno. Stále jsem doufala, že někde hlavního hrdinu někdo překvapí, jak si čte Blesk nebo aspoň Reflex. Aspoň to porno ho v mých očích zlidštilo.
„Asi je to román pro ty, kdo dávají přednost sdílení před sděleními.“ - se píše na zadní straně obálky a podle mě to knihu naprosto vystihuje. Pokud nejste připraveni sdílet a zajímá vás pouze příběh, knihu si neužijete. Budete jen řešit, kdo se jak zachoval, čí to byla vina a kdo komu ublížil. Zda to je, či není pozérství a narcismus, zda měl, či neměl autor právo svou partnerku takhle „odhalit“ na veřejnosti. Budete jen soudit. Ale pokud se oprostíte od jakýchkoli soudů a jen se vtisknete mezi řádky a necháte se unášet, čeká vás úžasná cesta do krajiny emocí a nádherného jazyka. Do krajiny lásky, která možná neskončila dobře, ale rozhodně stálo za to ji prožít. Pokud jste schopni a ochotni sdílet, je tahle kniha pro vás.
Bezradnosť autora nad rozpadom vzťahu čuší z celej knihy. Látky na plnohodnotný román je tu totiž tak žalostne málo, že si musí vypomáhať kadečím. Asi preto tie články z novín či citácie iných diel. Toľko papiera by sa ušetrilo, keby sa vyhádzala vata...
Zbytok knihy je v podstate mozaika všednodenných situácii rozprávaná miestami otravne vyumelkovaným štýlom. Nina ako postava je úplne o ničom, plochá a bez života, kapitola písaná z "jej" pohľadu je čistá paródia. Vzhľadom k tomu, že bola autorovou životnou láskou (prečo inak o nej písať, ak by bola len jednou z mnohých), čakala by som viac než len kartónovú podobizeň.
Jedno knihe nemôžem uprieť, a to je fakt, že autor dokáže zachytiť genius loci miest, kde sa príbeh odohráva, či už Brna, Krakowa a ďalších. To bolo asi jediné, čo udržiavalo moju pozornosť v priebehu čítania.
Četla jsem několik recenzí a nechala se zlákat, bohužel to byla jedna velká NUDA. Bohužel, málokdy se mi stává, že bych něco nedočetla, ale tohle se nedalo.
Knihu hodnotím průměrně, nalákala mne nominace na ocenění Magnesia Litera 2020, ale bohužel jsem po přečtení spíše zklamaná. Z počátku mi vyloženě vadila jistá snaha o intelektuálnost na sílu, která prostupovala celým dílem. Na druhou stranu mne bavily vtipně a chytře vybrané vložené texty, úryvky, hra s jazykem, propojení s literárním zákulisím. To oceňuji :)
Závěrečná poznámka (+mini spoiler):
V komentářích často vídám slova plná nesympatií s hlavním hrdinou bránící Ninu. Ale myslím, že i Nina, tak často svalujíc vinu na svou krásu, měla velký podíl na nezdárném vývoji vztahu.
Milostné romány nevyhledávám, ale když to někdo umí, přečtu i ten. A Jan Němec umí. Víc než vztahové vlnobití mě bavily přesahy do literárního zákulisí, pozvánky k výletům do dalších sfér umění, pestrost druhů vyprávění, jazykové hrátky, hra na pravdu (nebo "pravdu"?).
Půjčím si slova Stelly Zázvorkové z Pelíšků: ,,Teda, to muselo dát příšernou práci. Přitom taková blbost."
Nejlepší kniha, kterou jsem za poslední dobu četla. Povedený literární experiment, jenž si našel místo v mé TOP5!
Většinou mám knihu přečtenou za 2 - 4 dny. Tuto knihu jsem četla 11 dní a pokaždé jsem se musela do čtení nutit. Dokonce jsem se několikrát přistihla, jak si pohrávám s myšlenkou, že knihu prostě a jednoduše nedočtu a obřadně ji při úplňku spálím. Nakonec jsem se přemohla a dočetla...
Dějově? Povrchní. Ukňouraný. Tyhle dvě slova mě provázela celou knihou. Ninu můžu jen obdivovat, že to vydržela 6 dlouhých let.
Ale oceňuji krásnou hru s českým jazykem, tudíž 2*.
Hodně ale opravdu hodně zajímavá kniha. Ale líbila se mi ....a dlouho na ni nezapomenu :-) Grafické zpracování knihy moc hezké.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Možnosti milostného románu |
| 2013 |  Dějiny světla |
| 2009 | Hra pro čtyři ruce |
| 2021 | Znamení neznámého: Rozhovory o spiritualitě |
| 2022 | Liliputin: Povídky z války |
Plochá kniha předstírající hloubku.