Možnosti milostného románu
Jan Němec
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/412951/bmid_moznosti-milostneho-romanu-5qu-412951.jpeg
4
798
798
Je pravda života a pravda literatury. Jedinečná zkušenost a touha najít její smysl. A přestože o lásce bylo řečeno nejspíš vše, každá generace ji prožívá trochu jinak. Nový román Jana Němce je románem o lásce. Na první pohled příběh velkého milostného vzplanutí a peripetií šestiletého partnerského vztahu. To skutečné drama se však odehrává jinde. V umanuté a trýznivé potřebě pochopit, proč to skončilo. A protože spisovatel má jediný nástroj, jsme svědky toho, jak na rozvalinách milostného vztahu vzniká milostný román. Jak je každý zážitek a konflikt nasvěcován z různých stran, jak se na něj přikládá šifrovací mřížka jiných textů, od Božské komedie po efemérní zprávy bulváru… a jak se skutečnost vzpírá a to podstatné stále znovu uniká mezi prsty. A sledujeme i to, jak se autor mění v románovou postavu a v poctivém zápase překračuje hranice tělesné i myšlenkové intimity. Je-li poznání jedinou morálkou románu, jak tvrdí Milan Kundera, není jiná možnost.... celý text
Přidat komentář
Kdybych mohla, dám hvězdiček více. Kdybych měla tuto knihu popsat, tak napíšu, že je to kniha plná života a pravdy a pravdy o životě. Kdybych měla vyjádřit svůj pocit z této knihy, řeknu, že každou stránku miluju dvakrát. Jednou za to, že tam je, a jednou za to, jaká je.
Posloucháno jako audiokniha, což je jediné plus této knihy. Jinak mi bohužel kniha vůbec nesedla, strašně mě to nudilo kromě jedné scény s jahodovými knedlíky, při které jsem se vážně nasmála. Jsem ráda, že už ji mám poslechnutou.
Kniha se mi hodně líbila. Během četby na mě ležel velký smutek z toho, že to stejně nedopadne - že nedojdou k tomu, že jsou kompatibilní, i když toho tolik sdílejí, i když mají společnou poetiku. Takový ten pocit, jako když sleduju Titanic a hrozně bych chtěla, aby to tentokrát dopadlo jinak. :-D Knížka mě strhla, a i když by mi Janek a Nina vlastně mohli být úplně jedno, tak nebyli, hrozně mě to vtáhlo a nějak mi na tom záleželo. Místy jsem si musela dávat pauzu, jako když jím řecký salát a nejdřív ho hltám, ale za chvilku je mi to moc intenzivní a potřebuju pauzu a pak se do něj zase vrhnu. :-) Příběh je mistrně vyprávěný. A ano, nebude se líbit všem. Je jako ty olivy v řeckém salátu.
Po delší době jsem narazila na krásným jazykem napsanou knihu. Čtení jako takové jsem si tedy opravdu užila a moje češtinářské srdíčko jen plesalo :)
Bavily mne všechny ty okolky. Bavily mne víc než samotný příběh, ale ten podle mě nebyl v knize úplnou prioritou (přesto ho tam bylo až nadbytek). Spousta zajímavých pasáží, postřehů. Jedna z těch knih, které se vyplatí číst s tužkou v ruce a podtrhávat. A pokud ji budete číst za několik let znovu, určitě v ní najdete zase jiné trefné postřehy, protože "kniha není nikdy tatáž, když ji čteme podruhé, protože jsme se mezitím změnili my (Jan Němec)".
Nenechte se zmást. Není to jen tak nějaký tuctový milostný román. Je to těžké čtení a není pro každého. Je to čtení k zamyšlení. Nečekejte žádné dějové zvraty, napětí, akci nebo srandu k popukání.
3 hvězdy - za jazyk, obálku a okolky. Víc dát nemůžu, protože samotná love story Janka a Niny mě fakt nebavila.
Kniha mě absolutně nenadchla. Nechápu celý hype okolo ní. Proč? Protože je autor z Hostu? Za mě 1*
UPLAKÁNEK PÍŠE DENÍČEK. Tak by se tato kniha měla jmenovat, protože o možnostech milostného románu se nedozvíme skoro nic (takže ohledně názvu jde buď o marketingový kalkul, nebo autorskou bezradnost). Takže Uplakánek píše deníček a v něm se opakovaně, znovu a znovu diví – proč? Proč ho opustila partnerka, jak to mohla udělat, když je tak dokonalý? Popravdě se spíš divím, že to s ním tak dlouho vydržela…
Kniha přitom začíná docela slibně: popisem snu, který působí svěže, lehce, hravě, humorně, naznačuje autorův nadhled – jenže pak už následuje táhlý sešup, zdánlivě nekončící retardace s několika slibně načatými pokusy o restart románu (pokaždé promarněnými).
Text je k uzoufání natahovaný. Kniha by námětem i zvoleným zpracováním vydala spíš na krátkou povídku, jenže je natahována nejen slovní záplavou, ale i nespočtem prapodivností (často bizarních až trapných, jen aby z toho byl román), včetně takových rádoby kreativních nonsensů jako např. jmenný rejstřík na místě jedné z kapitol (což autor vydává za tvůrčí počin hodný obdivu jeho literárního génia), nejspíš abychom se v jeho díle dovedli vyznat.
A tak si při čtení člověk říká – to přece není možný, k něčemu zásadnějšímu už konečně musí dojít, aby tento „román“ měl i jiný výpovědní smysl, než jen chaoticky seskládané deníčkové záznamy ukňouraného lyrika, který nás důkladně nudí ve světě svého povrchního Já, popisuje kdejaký pšouk, dává na odiv svou dokonalost, nedokáže udržet pod pokličkou var svého kolosálního ega a rozhazuje kolem sebe plnými hrstmi zrno svého narcistního býlí. Nejzajímavějšími pasážemi se tak nakonec stávají citace převzaté z textů jiných autorů (opět další nešťastné natahování), jejichž dramaturgie má nejspíš působit intelektuálně a osobitě – v důsledku však dodává textu aspoň nějakou hloubku (i když jde o tvorbu jiných autorů a tím opět o projev autorské bezradnosti, povrchnost autorovy osobnosti a tudíž i výpovědní hodnoty jeho „románu“ je bohužel nepřehlédnutelná).
Čím více se blíží závěr, tím více ve mně rostlo napětí a očekávání, že konečně narazím na to, co předchozím čtyřem stovkám stran dá důvod jejich existence – jenže ono nic. Pustota, prázdnota, marnota. Jen ego vystavující na odiv samo sebe.
A tak se mi nakonec zdá (řečeno jen s mírnou nadsázkou), že jediná trvalejší hodnota tohoto „románu“ se nachází na jeho přebalu – mám na mysli výtvarné pojetí, které si zasluhuje uznání. Textový obsah je plytký a čiší z něj nesympatická snaživost a odhodlání za každou cenu uspět (klidně i své bývalé partnerce a intimitě jejich několikaletého vztahu navzdory). Zdá se mi, že knize citelně chybí kritická redakce, což se autorovi v nakladatelství, kde sám pracuje, trochu vymstilo…
Zklamán tímto počinem zařazuji Jana Němce – po boku Davida Zábranského – k autorům, kteří mě svou vlastní tvorbou přivedli k rozhodnutí si od nich už nic nekoupit (škoda peněz a papíru) ani nepřečíst (ztráta času a energie). Ať se jim v zajetí vlastní sebestřednosti daří.
Na tuhle knížku musíte mít prostě náladu. Prostě náladu na milostný román. Na červenou knihovnu. Jinak vám bude připadat nudná, nezáživná a třeba ji i odložíte.
Nuda v Brně... Hustá a tíživá. Netrpělivě jsem vyhlížela konec, kniha mohla být klidně o polovinu kratší. Oceňuji dobrý nápad, jak uchopit milostný román, ovšem mnoho možností zůstalo nevyužitých. Celé to únavné pátrání po důvodu, proč jej Nina opustila, bylo v podstatě zbytečné. Odpověď se nachází v pasáži psané jménem Niny (zde autora podezírám, že tuto část psala opravdu Nina, je o tolik jiná než zbytek knihy...). Autor touto knihou složil poklonu jediné lásce, a to té, kterou chová ke svému egu. Chápu, že s něčím takovým se dlouho žít nedá, i tak je šest let už hrdinský výkon.
Autorův styl je velice strojený. Jeho snaha o neobvyklé přívlastky a ojedinělé vyjádření textu spíše škodí. Zde bych doporučila Kingovo "O psaní", tam je k této tematice jasným a srozumitelným jazykem řečeno asi vše podstatné.
Některé vložené texty jsem nepochopila, třeba ten seznam... Proč? A i většina jiných vybraných úryvků spíše vychází z autorova narcistického přesvědčení, že čím složitější a méně odpovídající text si vybere, tím spíš dostane čtenáře na kolena. Omyl, všichni čtenáři nejsou hloupí, někteří prostě jen chtějí číst kvalitní literaturu, což se složitostí dohnat nedá.
Upřímně....krutě mě to nebavilo.
Dějiny světla -autorovu předešlou knihu- považuji za jedno z nejlepších děl moderní české literatury. Ani jsem tyto dvě knihy nesrovnávala, protože to nejde. Bohužel-nezaujalo mě to ničím, tolik opěvované novátorství mi nepřijde nijak novátorské, spíš křečovité a usnažené. A je tam příliš vaty....možná by tomu slušel nějaký kratší útvar??
Pochvala patří grafické úpravě, po nějaké době se zase Hostu povedla obálka - heuréka!
Rozhodně si to své čtenáře najde, ale pro mě je to ztráta času.
No upřímně... asi jsem málo intelektuál, ale to poměrně velké haló, které se kolem knihy po vydání strhlo, nějak nechápu. Jistě, Němec umí psát, nakusuje zajímavá témata, dává nahlédnout pod pokličku života spisovatele a literárního redaktora. Ale gro příběhu pro mě teda nevyčuhovalo nad průměr. Na jednu stranu mě jeho sebestředné vyprávění iritovalo, na druhou si říkám, zda to byla sebereflexe, nebo zaslepená ublíženost, že šel s kůží na trh. Můžeme se dohadovat o tom, do jaké míry měl "právo" psát o své partnerce, aniž by ona měla možnost se k jeho dílu vyjádřit. Čekala jsem větší emocionální nápor. Nějak to se mnou nehlo.
Tu knihu jsem četl pár měsíců. Po rychlém rozjezdu jsem ji na čas odložil a věnoval se jiným. Možná proto mi na konci přišlo, že Jana a Ninu znám dlouho a že Janovy city prožívám spolu s ním. Možná to bylo i tím, že jsem knihu začal číst v blízkosti a dočetl v samotě. Jana jsem tak chápal. Sám jsem měl svou Ninu. Nebo spíše kompilát Nin. Skončily stejně. Stejně nevěřícně pro mě a jasně pro ně. Něco se rozbilo. "Láska není vlastnická a majetnická. Asi nemá být na celý život. Je to jen prostředek pro přepravu mezi dvěma místy v životě." Románová Nina to říká stejně, jako reálné. Taková je doba. Taková je láska.
Jan Němec napsal úchvatnou intimní zpověď jednoho vztahu dnešní generace. Z jednoho - vlastního - pohledu. Při experimentování s formou románu. Někdy to funguje víc, někdy méně, ale celkově se mu podařilo do knihy dostat mnohem víc, než jsou slova. "Mohl to být buď život, nebo román."
Možnosti milostného románu byla mou premiérou od Jana Němce. Knihu jsem si koupila kvůli krásnému obalu a neměla jsem tedy žádná očekávání.
Způsob, jakým je kniha napsaná mě naprosto uchvátil. Brněnské prostředí je mi velmi blízké, tudíž jsem si v hlavě mohla představovat, kudy asi tak postava jde.
Každému brňákovi doporučuji!
Souhlasím s komentářem, že buď vám sedne nebo ne. Ale hodnocení by měla mít rozhodně vyšší.
Mě konkrétně si získala už v první kapitole a to s mně dobře známými popisy Brna. Autor používá (na dnešní dobu) nezvykle vyumělkovaný jazyk, který však jinak obyčejnému příběhu o vztahu a rozchodu dodává šmrnc a eleganci.
A o čem kniha vlastně je? To se nedá v jedné větě říct. Vyvolá ve vás to, že budete chtít zažít to, co Janek a Nina (tedy to dobré) plus si poslechnout všechny písničky a navštívit zmíněná místa. Z českých románů je to to nejlepší, co jsem za poslední dobu četla.
Docela pěkně a uvěřitelně popsané partnerské peripetie s jakousi literární přidanou hodnotou. Ale napadalo mě, že se v tom hlavní postavy tak plácají proto, že vlastně nemají co dělat a s pokračujícím příběhem jsem přestával chápat proč se Janek s Ninou vůbec unavuje.
Škoda že milostný příběh jako takový je v českém literárním provozu považován za něco vošajstlich. Protože kdyby ne, to by pak Němec nemusel k vyprávění o průběhu a konci svého vztahu přidávat i všechny ty postmoderní přílepky, jakože hoch literatura, že ano. Pro mě zbytečné, někdy až iritující. No jo, ta tenká hranice mezi bezbřehým egem a paralyzující nejistotou.
5 hvězdiček za kapitolu “muž hledá ženu” :))) Ano autor, totiž hlavní hrdina je možná sebestředný ješita, ale jeho román je zajímavý už minimálně formou, 6. hvězdička za playlist s hudbou ke knize!
Místy jsem se vyloženě nudila a nebyla jsem schopná román dočíst. Taková ta zbytečná vata, kdy jsem měla pocit, že autor na čtenáři zkouší, co se dá ještě do románu nacpat. Ostatně je to obsaženo v názvu. Tohle vypustit by knize dost prospělo. Zařadila jsem do výzvy jako obálka, která se mi nelíbí. Nebavil mě ani obsah, ale to jeden nikdy dopředu neví.
"Ta knížka, co píšeš, asi není úplně marná." Eh. Snaží se to být hrozně, snaží se to... příliš. "Nesnaž se. Je to tam." (Bukowski) A Němec je ten typ, co se snaží... snaží se působit jako sdostatek zajímavej pan spisovatel, ale skrz jeho psaní se propíjí pouze jeho ego, jako skvrna od kávy a stejně tak to, jak je nudnej. Je to zase jeden z těch, co absolutně postrádá flow, styl, talent, ale protože vystudoval a dostal se, kde se dostal, tak si říká, že těch 420 stránek vydá v profi hardbacku (a jak jinak, než protekčně, u Hostu, kde pracuje). Dlouho jsem neviděl větší mrhání papírem, co jen láká, kde a čím může, ale když přijde na obsah samotnej, na lámání chleba - kvůli tomu si primárně ty věci kupujete - jde pouze o předraženej potisknutej barevnej papír. Je škoda, že někteří lidé nedokážou přesněji rozlišit, v čem tkví jejich nadání. Němec není spisovatel, věřím, že jako dramaturg a redaktor je lepší... ale on si myslí, že je Kafka, Knausgård, že dokáže ten level osobní zpovědi... ale nedokáže. Aneb česká literární scéna v kostce: přijmout fakt, že současní autoři píší podle pravidel učebnice, v šedivých nuzných vodách mainstreamu a vědomě tak degradují úroveň naší tak zvané literární scény. Ztráta času a jak řekl Tom Waits "Špatné psaní ničí kvalitu našeho utrpení." Tohle je ukázkový případ.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Možnosti milostného románu |
| 2013 |  Dějiny světla |
| 2009 | Hra pro čtyři ruce |
| 2021 | Znamení neznámého: Rozhovory o spiritualitě |
| 2022 | Liliputin: Povídky z války |
Velké očekávání a velké zklamání. Tohle je především hodně namyšlená kniha. Dle některých zdrojů jde o intelektuální počin roku, ale knize tahle pověst spíše ubližuje, i když podezírám autora, že na počátku všeho byla skutečně jeho touha po unikátním intelektuálním zážitku. Urputná snaha napsat něco silného z knihy přímo sálá. Sama prvotní myšlenka o jakési zpětné kronice rozešlého vztahu je skvělá, ale postupně úplně promarněná a nudou prolezlá. Možná by pomohlo, kdyby autor trochu ubral ze sebeopájení se, vykřesal z Niny zajímavější charakter než jen chabě popsanou blondýnku, vynechal spoustu vaty a vyškrtl úryvky od velkých jmen a hlavně přestal psát s tou namyšleností, kterou předvádí skoro na každé straně. Zkrátka výpovědní hodnota textu se ztrácí už někde na začátku a dál není čím zasáhnout. S přibývajícími stranami akorát narůstají nesympatie k hlavní postavě samožerského autora. Mnohokrát
jsem si říkala, že už ty jeho pseudobláboly dál nevydržím. Jedna hvězda díky povedenému grafickému zpracování a taky za těch pár vět o streets of Olomouc.