Mračna nad Arénou
Michael Bronec
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/322998/bmid_tri-kapitani-i-mracna-nad-arenou-tES-322998.jpg
4
83
83
Tři kapitáni série
1. díl >
Galaxie daleké budoucnosti. Země i celý zbytek Republiky se zmítá na pokraji Třetí galaktické války. Napětí přituhuje; mír je v nedohlednu. Přesto pozemský Koordinátor vysílá své nejlepší muže za podivnými úkoly, na první pohled nepochopitelnými. Vždyť k čemu jsou teď nějaké dávné poklady nebo exotický živočišný druh? Akční a dobrodružné! Korzáři se Vám budou líbit! Space opera. Druhé vydání.... celý text
Přidat komentář
Chtěla jsem oddychovku a dostala ji, jako audiokniha to bylo fajn, ale že bych byla uchvácena a nepuštěna se říct nedá. Všechny ty postavy jsou takové jenom načrtnuté a celkově je to poněkud ukecané. Korzáři slibující nějakou tu akci se nakonec taky pořád válejí na pláži a plavou nalití někam kdo ví proč. Nebo císař ví proč? Dostala jsem ještě druhou část, taky jako audio, tak si ji poslechnu, zatím celkově za dvě a půl hvězdy.
Prostě to nedokážu dočíst dál než do třetiny. Snažím se o to už několik let, ale vždycky nezvládnu víc než pár stránek. Kniha na mě působí jako skica. Nefiltrovaná změť nápadů, co by potřebovala usměrnit a osekat. Nic moc se v knize neděje, je neskutečně ukecaná, jsem přehlcený nepodstatnými pojmy a jmény... Není to ten samý problém, jako když je něco nablblýho, věci tu dávají smysl a když už nic jiného, postavy jsou dobře napsané. Jenom to, o čem se baví mě nezajímá a necítím motivaci v četbě pokračovat. Přijde mi to jako typická alfa verze a dovedu si třeba představit, že kdyby celá trilogie byla jedna kniha, mohlo by z toho být něco parádního. Možná, že audiokniha vyznívá líp, protože se tu hodně mluví o tom co bylo a coby kdyby.
Oddechovka, která je tak nenáročná, až jsem jí poslouchala skoro týden. Audio skvěle zpracované, ale dějově je to takřka o ničem, že jsem se za chvíli usnula. Audio ideální k úklidu nebo k práci nebo před spánkem, zaručeně uspí, alespoň mě, tím pádem nevhodná pro "nicnedělání".
Není to špatné, to rozhodně nee, je to úvodní díl, který je zajímavě podaný, ale očekávám od dalších dílů trochu více.
Takže pokud cílem bylo trochu čtenáře unudit a usnout, to se povedlo na jedničku. U každé kapitoly jsou usnula min. 10x :D, ale do konce jsem se dostala a na jednu stranu se těším i na další díl, jen doufám, že se v tomto duchu neponesou i další díly a bude přibývat trochu té akce. Jinak asi prospím zbytek zimy :)
Tři hlavní postavy jsou velmi sympatičtí i když každý jiný.
Nenáročné, oddychové, příjemné čtení, které ale rychle uteče.
Úvodní díl je vlastně představení tří hlavních aktérů, kteří jsou diametrálně odlišní, přesto sympatičtí. Většina knihy je postavena na dialozích, ze kterých se dozvíte vše potřebné a navíc se pobavíte nad dobře mířenými hláškami.
Nechybí ani trocha té akce. Dobrá půda pro další díl.
Koupil jsem spíše ze zvědavosti, protože pan Bronec je můj oblíbený nakladatel. A nutno říci, že koupě stála za to. Samozřejmě, že audioverze pozvedá knihu na ještě vyšší úroveň díky panu Pobudovi, který opravdu umí. Ale bez kvalitního materiálu by přednes sám o sobě nefungoval. Je vidět autorova zúročená letitá zkušenost práce s literaturou... Jeho styl mi vyloženě sedne. Sci-fi nápady (různá energetická pole, cizí rasy, psychopasti...), jazykové obraty, narážky na ledacos, sem tam hláška nebo vtip. Veliká část knihy je postavena na dialozích, ale v tom právě vidím ten kumšt - dozvěděl jsem se o známé části vesmíru to podstatné a přitom to odsýpalo. Ani akci první díl nepostrádal a líbilo se mi, jak byla napsaná. Za sebe dávám 4 supernovy a jednoho rudého obra.
Těším se na další díly a doporučuji!
Poslouchal jsem jako audioknihu. A to hlavně kvůli Jiřímu Pobudovi.
Knížka je to vlastně tak nějak o ničem, ale to je hlavně tím, že s ní příběh začíná, v dalším díle se to už celkově trochu rozjíždí. Já na sci-fi knížky nejsem a tak nějak jsem čekal že tohle bude trochu víc fantasy, ale to je moje vina, ne autorova. Knížka je hlavně konverzační, rozhovory staví děj, posouvají ho dál a odhalují jak minulost světa, tak hlavních aktérů. A ten humor, žádné prvoplánové hlášky, ale spousta situačních vtípků, utahování si z klasických děl, jako Odyssea nebo Hvězdné války. Nic u čeho by se člověk popadal za břicho, ale minimálně cukne koutky, nebo vyprskne smíchy. Není to humoristická knížka, jen dokáže pobavit i když to člověk nečeká.
Jen nevím, jestli bych mohl knihu i číst ne jen poslouchat.
Příjemná oddechovka. Česká sci-fi v pravém vesmírném stylu. Bravo!
Líbí se mi postavy. Arnošt Kodex je velmi sympatický, byť trochu drsňák a politik. Ostatní hlavní postavy, jeho kamarádi z dětství a asistent, jsou velmi hezky vykresleni. Zaujal mne i děj.
Knížku mohu jen doporučit všem, kteří si chtějí odpočinout u pěkné české sci-fi.
Jak jsem se pustil do nakladatelství Straky na vrbě, tak jsem si uvědomil, jak často říkám, že něco je moje poprvé. Třeba Tři kapitáni jsou moje první space opera a musím říct, že nápad mají skvělý. Jen první díl v tomto případě zní jako takový ucelený prolog. Michael Bronec nám představil všecky tři postavičky a navíc nás uvedl do onoho světa, který poměrně často naráží na české reálie, což je určitě ku prospěchu. Jen se v knize víc kecá, než děje a to je nejspíš ten kámen úrazu, který každému nemusí sednout. Mně nevadil, ale doufám, že druhým dílem se rozjede to správné dobrodružství tří přátel.
Napísať takmer 300 strán textu bez deja? Aj to je umenie. Škoda len môjho času, ktorý som tomuto výtvoru venoval. Pritom som sa tešil, spojenie space opery a českého autora je často stávka na istotu (nebude to prúser ako mraky), ktorá tentoraz nevyšla. Sorry, ale zvyšné diely si s kľudným svedomím nechám ujsť.
Hodnotiť prvý diel ? Dostal som sa k tomu až po dopočúvaní tretieho. Kniha sa rozbieha trošku ťažkopádne, chvíľu to trvá kým si oťukáte hlavne postavy, ale ten čas stojí za to. Trochu mi to prípona Elánia a spol od Pratchetta, ale to možno robí ten hlas Jiřího Pobudy.
Tvorba Tomáše Kučerovského na mě má hypnotické účinky, jeho obálky svůdně šeptají z knihkupeckých pultů: „Kup si mě!“ Občas neodolám a poslechnu, jakkoliv už jsem dávno pochopila, že vnější vzhled bývá to nejméně důležité. Ovšem vnitřní ilustrace má na svědomí někdo jiný, což mě malinko zklamalo - opravdu minimálně, Janina Strnadová odvedla dobrou práci, jen jsem prostě zamilovaná do stylu výše zmíněného výtvarníka. Také je trochu zvláštní, když každý kreslíř interpretuje postavy po svém a jejich vzhled se tím pádem v jediné knížce liší.
A teď konečně k obsahu. Jako správný patriot přeji úspěch českým autorům, mám ráda space opery a tak jsem doufala, že mě „Tři kapitáni“ vystřelí samým nadšením až na orbitu. Před čtvrt stoletím by to zaručeně klaplo. Michael Bronec mi připomněl akční scifka Simona R. Greena (série o Lordu Moriturim) nebo Mikea Resnicka (Santiago), které jsem žrala v době, kdy číslovka mého věku končila svěžím „náct“.
Děj se posouvá vpřed především prostřednictvím dialogů, prokládaných souboji a trochou špičkování s něžným pohlavím. Humor někdy sklouzl k příliš dětinskému a v jistých situacích mi unikala logika. Jako třeba zbraň, co napáchá více problémů svému uživateli než zamýšlené oběti (a navíc se snadno pokazí), případně špičkový agent se sebeovládáním čivavy. Rovněž „nápad“ s dvojníky z řad androidů postrádá smysl u nejsledovanější osoby světa - dotyčný by měl stále za zadkem kvanta investigativních novinářů, na ulici by ho fotil kdejaký jouda a sdílel své setkání na síti, dubleři (pohybující se na více místech současně) by se zkrátka nedali utajit.
Reálie vesmíru nemají ambice ponořit se hlouběji, vše je podřízeno seznamování s hlavními hrdiny, dobrodružství v duchu pirátů a jejich pojetí cti, hledání pokladů, do toho sem-tam mimozemšťan... jo, kdysi by se mi „Tři kapitáni“ trefili do vkusu. Teď už holt potřebuji složitější zápletku, postavy i vesmír. Škoda, pravděpodobně neomládnu, do pokračování se tedy nepohrnu. Za mne bohužel pouze (lepší) průměr s několika dobrými scénami i postřehy, snad knihu za 10 let docení má ratolest.
No, popravdě, už by se mohlo začít něco dít. Jestli bude i druhý díl v podobném duchu, tak mě do dalších asi nikdo nedonutí, ale ještě tomu dám šanci.
Kniha je celkem o ničem. Vlastně se tam za celou dobu nic neudálo. Semtam se objevila nějaká vtipná hláška, že jsem se místy musela uchechtnout. U agenta Liberce jsem fakt vyprskla. Vysloveně mi sedí autorův styl humoru, zároveň tam necpe vlezlé vtípky každou chvíli, takže ty překvapivé hlášky pak opravdu pobaví.
Koupila jsem si audioknihu čistě kvůli J. Pobudovi, který ji načetl. A poslech mě díky němu bavil až do konce i přesto, že děj je veškerý žádný. Mám koupené i další dva díly, tak až zase budu potřebovat nějaký vysoce nenáročný poslech, vím, po čem sáhnout.
Neskutečné překvapení a o to více jsem šokován, že taková kniha vyšla u nás. Nenechte se zmást, jde o naprosto ryzí béčko, ale svět je natolik inteligentně vytvořen, že dává vzpomenout na takové klasiky jako je Mark Stone nebo Perry Rhodan.
Tři kapitáni se skvěle čtou, jasně vytvářejí základ pro další pokračování a zároveň je zde tolik nedořešených záležitostí, že se na další díl opravdu těšíte.
Příjemná sci-fi oddechovka nesená spíše na vlně hovoru a humoru, ale i nějaká ta akce se tam najde. Rozjíždí se zde dvě dějové linie, kdy Arnošt Kodex pátrá po dávno ztraceném pokladu, ze kterého se náhle objevila jedna mince. A také se stane menší nehoda, kdy jsou v laboratořích usmrceni tvorové, kteří měli být dodání jinému společenství a je potřeba situaci vyřešit, než se vyvolá válka. Menším mínusem je, že je kniha spíše takovým úvodem děje, nic se zde nevyřeší, spíše se nastíní děj, který se bude odehrávat až v následujících dílech. Velkým plus je svět, tedy spíše vesmír a politická situace, se kterými nás autor velmi příjemně seznamuje a v němž se odehrává celý děj.
Přiznám se, že audioknižní varianta mne spíše nesedla, namluvení některých postav, kterým se snažil interpret vložit do úst originální hlas, mi neznělo nejlépe, ačkoliv jiné zase bavily. I tak je to menší vroubek na kráse audioknihy, kterou výborně doplňují kapitoly oddělující mezihry na kytaru s doprovodným zpěvem.
Bylo to fajn, dokonce moc! Samozřejmě to má nějaký mouchy z feministického pohledu, ale to asi k žánru patří, a rozhodně to ani v tomhle směru nebyla tragédie. A původní česká tvorba se vždycky cení, navíc autorovi vděčíme za mnohé.
Těším se na další díly!
Ne zcela můj šálek piva ale ani nic, co by mě urazilo nebo nutilo napsat zlomyslně rádoby vtipný komentář. Hlavně je nutné si uvědomit, že celá kniha je očividně jen jakýsi prolog a hromada zápletek a možných dalších dobrodružství je tu vlastně jen naznačena a nejvíce prostoru je věnováno představení postav, s nimiž to doufám všechno absolvujeme. Svět jako takový se mi jinak celkem zalíbil a spadá do takové té sympatické ulítlosti s jakou se u českých space oper setkávám. A kniha navíc splnila to, co nejspíš měla za účel - navnadila. Takže v brzké době vzhůru na druhý díl.
Autorovy další knížky
| 1991 |  Dračí doupě: Pravidla pro začátečníky |
| 2014 |  Excelsior, gentlemani! |
| 2010 | Legendy: Draci |
| 2016 | Mračna nad Arénou |
| 2019 | Legendy: Praga caput regni |
21.11.2024 - 4*
Knížka nakonec byla velmi milým překvapením. Chvilku mi trvalo se začíst, ale můžu říct, že od druhé třetiny (možná půlky) jsem vše pak přečetla hodně rychle, na jedno posezení.
Ale zpátky na začátek. Už první kapitola zaujala, vykreslila jednu z hlavních postav v živém světle, akce a plynulost děje, atmosféra, vše bylo velmi dobře vyvážené. Autorův styl psaní a především humor si mě hodně rychle získaly, po nějaké době jsem se sžíravému humoru hlavních postav smála sice tiše, ale přesto nahlas.
"Hmm, Lord Lincoln se v nedávném projevu vyjádřil v tom smyslu, že rád ztratí deset vojáků, když Země přijde o jednoho, a prodělá deset kreditů, když my přijdeme o jeden."
"Z toho by jeden řek, že nás nemá zrovna v lásce." - str. 83
Hlavní důvod, proč mi chvilku trvalo se začíst, byl styl psaní. Nic špatného samo o sobě, jen jsem tak zvyklá na anglické knihy (nebo knihy přeložené z angličtiny), že mě Tři kapitáni lehce zaskočili. Volba slov, obraty, je to poklona starším dobrodružným svazkům spíše než špinavé moderní fantasy, které tak holduji. Je to milý příběh s veselejším podtónem a překvapeně jsem si uvědomila, že na takové už nejsem zvyklá. To, a myslím v angličtině a jsem na anglicismy tak zvyklá, že číst a vnímat jejich absenci byl tak trošku šok. Ale v dobrém. :)
"Liberec? zavrtěl hlavou Melchior. "Kam na ty blbý jména vaši lidi choděj? Každou chvíli se mi ohlásí někdo, koho si prostě nejde zapamatovat..."
"Liberec se kdysi jmenovala okrajová čtvrť Metropole," odsekl Alfréd. - str. 72
Je poznat, že je to autorova první kniha? V prvních kapitolách tam bylo něco, co tak dobře poznávám u psavců, kteří se ještě neobrousili. (Ráda čtu sborníky začínajících spisovatelů a právě objevených talentů. :)) Ale tam, kde to některým zabere několik knih, tady šlo rychlé zlepšení vidět každých tucet stran. Také, autor si pohrál se psaním takovým způsobem, že ty ostré hrany měnil ve střípky zábavných, unikátních myšlenek, v zajímavé vedení příběhu, které toho faktu plně využívaly. Jedná se pak o nedostatek, nebo záměr? :)
Co se týče postav, tři muži, tři hlavní postavy. Občas se stane, že se postavy, i přes silný a individuální začátek, později roztečou do stejnobarevné šedi. Tito tři však ne, každý si uchoval svou individualitu, svou vlastní barvu - ocelová šeď Arnošta, proměnlivá iridescence Petra, purpurově rudá Felixe. Tak si ty charaktery představuji, a jsem zvědavá, jestli jsem je odhadla správně.
„Když něco dělám, dělám to pořádně! Když souboj, tak podle pravidel a dávných tradic. Přijedu s doprovodem a uvítáš mě na kosmoportu jako svého hosta. Očistíme se koupelí v ledové vodě a navlékneme si bílá roucha. Připijeme si z pohárů ve svatyni Boha války. Od západu do východu Země se budeme postit, meditovat podle starých válečnických tradic. Do arény vstoupíme, až na východě vyjde první paprsek světla Země - a souboj začne, jakmile se nad obzorem objeví celý kotouč.“ - Arnošt Kodex - str. 70-71
Děj se zatím rozvíjí, vykresluje dobrodružný román, takovou tu dobrou old school operu, se všemi pozitivy samozřejmě. Všechny ty střípky a náznaky... no, je to slibný začátek. Jediné, co mě tak zpětně zaskočilo - na jednu stranu knížka uběhla rychle, říkala jsem si, kolik se toho událo... ale pak si tak říkám, že je to vlastně úvod, tolik jsme se v ději nepohli a nakonec, byl to jen jeden den.
A hanba mi, mám tu knih doma tak dlouho, a až dnes jsem si všimla věnování. :)))