Mrtvý muž
Bianca Bellová
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/212385/bmid_mrtvy-muz-Bfb-212385.jpeg
3
135
135
Bianca Bellová na sebe upozornila již svým debutem Sentimentální román. Novela Mrtvý muž už jednoznačně ukazuje, že se v české literatuře objevila nová strhující vypravěčka. Příběh je monologem ženy, která rekapituluje svůj život. Banalitu a šeď dětství a dospívání v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století prostupují skrytá rodinná dramata, s nimiž je vypravěčka konfrontována — dědeček, kterého zavraždili komunisti, babiččina otevřená nenávist vůči režimu, matčina počínající duševní choroba či otec, který za normalizace prožívá svůj coming out. Vypravěčka to vše líčí s cynickým odstupem, který se však rozplývá ve chvíli, kdy se přiznává k lásce k jisté celebritě. Náhle je i ona stržena vášnivým citem, který ji pohlcuje tím hlouběji, čím se zdá být beznadějnějším. Vše pak směřuje k nečekanému rozuzlení. Novela Mrtvý muž je neméně pozoruhodná i sugestivním a barvitým stylem vyprávění, stejně jako suverénně vedenými dialogy.... celý text
Přidat komentář
po delší době jsem zas jednou zkusil Bellovou a zas trefa vedle: nemám problém s hovorovou řečí, cynismem ani vulgarismy, ale s předimenzováním = do krátké novely se autorka pokusila nacpat příliš mnoho témat: každé skandální a zbytečně nadsazené, jakoby na mainstreamovou objednávku: bdsm, procesy 50. let, duševní poruchy, násilí v rodině, manipulace...
příběh mně nijak nešokoval, spíš nudil, myslím, že své tyrany si vybíráme sami
Svižný vypravěčský styl, který mi sednul. Sarkasmus, cynismus, humor, deprese. Nečekaná pointa. Jednu hvězdu ubírám za rozstřihané.... To bylo na mě moc))
Útla knižka, v ktorej autorka zvládne popísať závislosť mladej ženy na jednom mužovi, patologické vzťahy, rodinne vzťahy, duševne choroby. Veľmi depresívna.
"Někdy člověk dospěje k závěru, že už nic nebude, jak by to chtěl, a rozšmelcuje ho to na součástky."
Příběh bez příkras a sentimentu o mladé ženě, která je posedlá jedním mužem. Dalo by se říci až psychologická studie, ve které nalezneme patologické vztahy, duševní choroby, úzkost ze života (pro mě tedy množství zvráceností obsažené v této knize bylo až trochu přitažené za vlasy). I přesto, že si myslím, že kniha má co se týče problematiky témat a jejich hloubky velký potenciál, dějově mě osobně moc nenadchla. Závěrečné rozuzlení v ději bylo sice nečekané, ale kniha mě svým stylem vyprávění moc nezaujala.
Nemohu porovnat s ostatními knihami Biancy Bellové, jelikož toto byla první co jsem od autorky četla a pravděpodobně dám ještě dalším titulům od autorky šanci, tuto ale hodnotím průměrně.
Strhující vypravěčka mě unudila k smrti ( kdyby to aspoň byla ona "Malá smrt", ale ani to při čtení nehrozí), pardon ke spánku.
Cynismus čiší z každé věty, odosobnění, nezájem o vlastní pocity, lhostejnost nad pocity nejbližších, říkala jsem si, proč já to vlastně čtu.
Rozhovor s autorkou v časopise byl fajn, připadala mi jako chytrá laskavá ženská, ale zřejmě má potřebu dávat svým hrdinům štíty. Po 2 knížkách mám pocit jedné šablony, kam se vejdou všichni.
Možná se k tomu tolik opěvovanému Jezeru ani nedopracuji, čekají mě před ním ještě tři knihy, a už začínám mít strach.
Příběh, v němž nejvyzrálejší a nejrozumnější osobou je mladý schizofrenik. Nelze tomu upřít přímočarý švih, ryzí a elegantní styl i dokonalý počet stran. Vztahové závislosti těch druhých jsou tak snadno uchopitelné:)!
"...když si přestala pročesávat vlasy měsíčním svitem a probrala se ze svého zasnění, když si nejasně uvědomila naši existenci, tehdy se zdálo, že ji to trochu mrzí."
Snažila jsem se. Stejně jsem rozečtenou knihu nedočetla, i když byla tenká a malá. Nechci házet všechny české knihy do jednoho pytle, ale moc se mi jich nelíbí.
(SPOILER)
Od Bellové jsem četla všehovšudy jednu povídku, ale tak se mi líbila, že jsem byla zvědavá na její další díla. Po Mrtvém muži beru zpět, i 100 stran bylo příliš dlouhých. Upovídaná, překombinovaná, upachtěně kontroverzní novela, která má končit dějovým zvratem, jenže pointa je zřejmá nejpozději v polovině. Ale jo, závěrečný twist (a možnost druhého čtení s vědomím, že...) si zaslouží druhou hvězdu, byť není úplně originální. Jinak je to guláš se všemi myslitelnými "tabu", která na malé ploše není čas rozvést do hloubky, takže ve výsledku se jen klipovitě míhají odcizené, neuvěřitelné, co nejpošahanější postavy. Samotné jejich množství je neúměrné, ale že má každá ke své podivnosti ještě nějaký extra neuvěřitelný zážitek, že o nich vypravěčka sděluje směs banalit (ano, homosexuálové po rozvodu mívají vztahy s muži, ano, BDSM se praktikuje s vícerými pomůckami) a pikantních historek, stává se z vyprávění neskutečný svět odtržený od reality.
Celé to na mě působilo uměle, upracovaně - přerušovaný monolog se složitými odbočkami a návraty, ve kterých se ale nestane nic tak nečekaného, aby to opodstatnilo zvýšenou námahu při čtení; vyčerpávající seznam kontroverzních témat podaných bez detailů a hlubšího vcítění; nezbytné historicky zatížené pozadí, dokonce kombinovaně židovsko-komunistické! (Jenže neslouží ničemu jinému, než aby tam bylo.)
Myšlenka není špatná a stačilo ubrat, mohl to být slušný text. Takto jsem po dočtení té plejády vzrušujících příhod unavená a znuděná.
P.S. Ještě jsem si přečetla recenzi O. Hanuse v Tvaru (zde v Recenzích) - já ji předtím fakt nečetla, ale mluví mi z duše a vřele doporučuji přečíst před čtením recenzovaného díla. Budete vědět, do čeho jdete. A je fajn, že se publikuje i smysluplná kritika, byť jde o dílo současné a z renomovaného nakladatelství.
Příběh o tom,kam až může člověka dovést závislost jakéhokoliv druhu. Skvělé napsaná,žádná prvoplánově dojemná či šokující novela.
Mám-li tuto knihu srovnat s ostatní tvorbou Biancy Bellové, připadala mi lehce nevyzrálá. Pracuje tu se svými typickými tématy jako patologické vztahy, duševní choroby, úzkost ze života, ale ne tolik obratně jako v jiných knihách. Vše žene příliš do extrému.
Každopádně je to však kniha velmi kvalitní a rozhodně má smysl ji číst, protože navzdory stylu knihy se tu autorka 'nevykecává', nýbrž velmi osobitě vypráví dobře vystavěný příběh
Uf..ještě teď cítím lehkou pachuť po dočtení, byť ne tak silnou jako u Jezera,které mi nesedlo a ohodnotila jsem ho 2*. Zde dvě hvězdy přidávám, protože mi příběh přišel uvěřitelnější,upřímnější, i když stále syrový,ale aspoň ne tak okatě..spíše plíživě a dostalo se mi to do všech pórů, až nepříjemně. Přesto mě Mrtvý muž zaujal. Uvidím, kdy najdu duševní sílu se ponořit do další knihy této - pro mě temné autorky.
Mladá žena a její posedlost jedním mužem. Bellová a její typický poutavý styl - příběh bez příkras a psychologická studie. Děj nic moc, ale já mám Bellovou za její syrovost ráda.
Spisovatelka má poutavý styl a používá pěkný jazyk. Za to dvě hvězdičky. Dějová linie, dá-li se tomu tak říkat, protože se tam téměř nic neděje, se točí se kolem sado-maso sexu. Postavy jsou jedna vedle druhé podivně citově deprivované. Ráda bych si někdy přečetla knihu, kde se autor nesnaží upoutávat pozornost čtenáře až tak strojeně a bombasticky. Život je plný nevšedních příběhů i bez zvrhlostí.
Skvělá novelka o nemoha stránkách, psychologická studie jednoho vztahu vyprávěna jeho aktérkou...výtečné a doporučuji (i když, jak se zdá z některých komentářů, není úplně pro každého)
Mrtvý muž je tenká kniha, která zdánlivě vzbuzuje dojem, že to bude jednohubka po večeři. Což pro mě rozhodně nebyla. Musela jsem si zvyknout na - pro mě nový - styl vyprávění Bianky Bellové, který sice šetří slovy, ale rozhodně ne emocemi. Místy je to hodně syrové vyprávění, syrovost ovšem má svůj smysl. Závěrečná pointa je vyvrcholením celé novely. První přečtená kniha od Bianky Bellové a určitě si zase někdy dám další kousek.
Silně emotivní kniha. Moc se mi líbí, že se autorka s ničím nepáře a klidně to ,,hodí'' na papír. Je to taková jednohubka ale plná emocí a skvělé i když trochu depresivní atmosféry. Po Jezeru moje druhá přečtená kniha od autorky a opět spokojenost.
Zase pěkně drsně, bez servítek, bez velkého sentimentu. Jako první jsem četla její Jezero, takže už to nebyl takový šok, ale přesto jsou momenty (např. pojídání vlašáku), kdy si říkám, jestli to vůbec psala žena. Ale baví mě moc.
Myslím, že o to "zhrzení " je jen rámec celé rodinné ságy. Za mě nápaditě podaný příběh, občas jsem se sice ztratil, ale to vinu za to nepřikládám autorce :-) přitažené za vlasy, jak píše někdo níže, je to asi tak jako doba, ve které žijeme... Jen tak dál, paní Bellová!
Další příběh BB. Opět netradiční pojetí, i když v tomto případě s lehce předvídatelným vysvětlením. I když je na malém prostoru nahromaděno mnoho témat, nevadila mně jejich zkratkovitost. Osobně dávám přednost příběhům, které mně umožňují, nebo dokonce nutí zapojit fantazii, proto mám rád divadelní dramata. A tohle autorka splňuje měrou vrchovatou. Naopak rozvláčné příběhy, které jsou dnes in o mnoha stech stranách mně často nudí, jakoby autor byl honorován za délku knihy. Tahle autorka mně opravdu sedí.