Můj Nový rok
Issa Kobajaši
Můj Nový rok se řadí k nejlepším textům v tradici japonského prozaicko-poetického literárního deníku haibun, na jejímž počátku stojí i českému čtenáři známá Bašóova Úzká stezka do vnitrozemí. Bašóův následovník Issa reaguje ve svém osobně laděném textu především na smrt vlastní dcery; jeho básnické rekviem je přitom svědectvím o autorově vnitřním boji s žalem a snaze překonat bolest duše buddhistickým obrazem života jako přirozeného procesu proměn.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1996 | Pár much a já |
2006 | Boží člověk Issa |
2014 | Oči vážky / Krůpěj rosy |
2004 | Můj Nový rok |
2018 | 108 nevydaných haiku |
"V půli cesty
se zastavilo štěstí
Můj Nový rok"
Tento prvotní verš nám napovídá, čeho se sbírka bude týkat. S Issou prožijeme jeden rok (i básně jsou řazeny podle ročního období), význačný velmi smutnou událostí - básnikovi umřela jeho mladá dcerka. Žal se nese napříč knihou, ale je velice skrytý, za pozorováním přírody, za vyslechnutými příhodami. Issa si v životě prožil mnohá neštěstí, ale nikdy se jimi nenechal stáhnout, nikdy se ve svém žalu nevyžíval a nelitoval se, ač na to měl víc než právo. Upnul se na přírodu, na zvířata - komunikoval s nimi, navázal s nimi velmi blízké spojení. Ovlivněn buddhismem a svým vlastním přesvědčením, viděl všechny ty menší a slabší tvory jako sobě rovné. A možná v nich viděl i své děti, které ztratil.
Issův přístup k životu a způsob, jakým se vypořádává s žalem, je dle mě úctyhodný. Všímá si a oceňuje maličkosti, vystačí si s tím, co má, jeho verše jsou nadnesené, lehčí než pírko a protkané jemnou ironií a humorem, které nezakryjí všeobjímající lásku, kterou má k přírodě. Byla pro něj jediným skutečným společníkem, který ho nikdy neopustil - od narození až po smrt.