Múr

Sbírka povídek, ve kterých se čtivou formou setkáváme s myšlenkami a názory tak typickými pro Sartra i potažmo pro celou existencialistickou filosofii.

Ať už je to absurdita světa a uvědomění si toho, že "nerozhodnout se je také rozhodnutím" ve "Zdi", nesnesitelná propast mezi jednotlivými lidskými bytostmi, které se dívají na svět každý trochu jinak, v "Místnosti", všude nalézáme situace a postavy prožívající úzkost vyvolanou jejich (radikální) svobodou. V povídce "Hérostratos" byl hlavní hrdina nenávidějící vše lidské přistižen při vlastní lidskosti. V "Mládí vůdce" nám Sartre ukázal jaké podoby na sebe lidé berou a že za to jací jsme mohou druzí, kteří nás soudí a tak nám dávají být něčím. A v "Intimitě"? Tam šlo Sartrovi snad o ukázku závislosti ducha na svém tělu - musím přiznat, že takříkajíc "vpravit správného ducha do správného těla" se mu podařilo dokonale. I přestože tělo k duchu neodmyslitelně patří, tak příběh ukazuje, kdo je v tomto vztahu pánem.

Sartrovi se dle mého názoru úspěšně podařilo vsunout své názory na lidský pobyt na této zemi do útlé sbírky a ačkoli na mě mnohé situace působily nepřirozeně (až absurdně :-) ), musím složit poklonu za vypracované vnitřní pojetí jednotlivých postav, které sdělují Sartrovy myšlenky pochopitelně a díky lehkému vžití do jejich náročné situace je sdělují také "z první ruky" pocitu sounáležitosti s příběhem hrdinů.

Některé povídky mě nadchly, jiné méně, každopádně autor hezky prokresluje nitra postav a zdi, které nás obklopují.

Přečteno v rámci čtenářské výzvy, přiznám se, že jinak bych se k této knize asi nedostal. Musím ale uznat že se mi líbila. Každá novela měla něco, co mě zaujalo a nechalo ve mě hlubší zářez. Novela Hérostratos mi pak připomněla dění poslední doby.. myslím tím různé teroristické útoky... nevím proč ale tato novela to dle mě vystihuje.. "být nesmrtelný i v tom špatném slova smyslu".

Moc dobře napsané a tím pádem se moc dobře čte. Líbí se mi zejména barvitý způsob vyjadřování.

Zajímavé je srovnávat Mládí šéfa (či Mládí vůdce, dle překladu) se Životem a dílem skladatele Foltýna od Karla Čapka. Nebo, máte-li to "štěstí", s nějakou reálnou postavou ze svého okolí.

Spousta nádherně formulovaných postřehů.....

Pan abbé mluvil pomalu a slova v jeho ústech se zdála mnohem delší než u jiných lidí, jako by je trochu ocucal, jako karamelu, než je vypustí z úst.

"...rád bych měl svá slova. Ale ta, co mám k dispozici, už se válela ve vědomí nevím kolika lidí; urovnávají se mi v hlavě podle zvyklostí, kterých nabyla u jiných."

Mé komentáře k jednotlivým povídkám, najde případný zájemce zde:
http://www.databazeknih.cz/vydane-povidky/jean-paul-sartre-704

Velké očekávání kniha opravdu nesplnila. Neobvyklé náměty jsou velkým plusem, ale zpracování je poměrně slabé a nezáživné, navíc s několika lacinými efekty, které měly zřejmě šokovat, zkrátka nehezky se to čte.
Pokud čekáte filosofii nebo příběh nebo napětí - jste zklamáni - nejvíc bych to připodobnil k pocitu, že se brodíte řídkým blátem bez cíle.

Každou z povídek jsem hladově zhltla. Sartre dokázal dostat své hlavní hrdiny do takových mezních situacích, až mi běhal mráz po zádech. S postavami jsem soucítila, věřila jsem jim to, chápala jsem jejich pocity a několikrát jsem se s nimi i ztotožnila. Celou knihu jsem si náležitě užila, nechala jsem na sebe působit tu tichou temnotu Sartreova existencialismu, nechala jsem, aby mě lapil.
A on opravdu lapil.

Rozhodně knihu doporučuji všem zájemcům o tuto filozofii, nemusíte číst žádné složité filozofické texty a přesto se o tomto proudu můžete něco dozvědět. Pokud si Zeď přečtete i s autorovým životopisem (Slova), najdete v povídkách jemné náznaky a autobiografické narážky na jeho život. :-)

Nemyslím si, že je to kniha pro slabší povahy. To jak člověka dokážou Sarterovi povídky "sebrat", donutit přemýšlet nad svou existencí, existencí jiných a vyvolat pocit zbytečnosti, přesně to má (alespoň pro mě) největší hodnotu. Číst knihu, která vás nijak nezasáhne, je trochu nuda.
A nejkrásnější jsou ty volné konce. Ta zvědavost mě ubíjí!

Zeď -super! Dokonce jsem si u toto maturity vytáhla jako otázku! Takže jsem měla načteno a byla to brnkačka. Povídat o tom, co vás bavilo, je fat jednoduché.

Naprosto úžasná kniha! Když jsem ji poprvé brala do ruky, nebyla jsem si jistá co čekat. První povídka Zeď mě naprosto nadchla. S druhou Místností už to nebylo tak slavné, ale její konec mě naprosto dostal. Herostratos byl také skvělý, Intimita mě sice nějak minula, ale Mládí vůdce bylo nádherným završením celého požitku. Rozhodně se ke knize ještě někdy vrátím. Teď se jdu vrhnout na Nevolnost :)

Po přečtení Sartrových povídek jsem si naplno uvědomila pojem existencialismus. Dokázal to popsat takovým stylem, až mi z toho chvílemi bylo úzko. První povídka na mě zapůsobila nejsilněji, Sartre popisuje pocity tak neskutečně živě, že jsem to prožívala zároveň s postavami. Absurdita a ironie některých závěrů povídek je tragicky komická. A líbí se mi jedna ze "zásad Sarterova existencialismu", kterou popisuje v závěrečném slovu Zdeněk Hrbata, že "člověk není napřed ničím a bude takovým, jakým se učiní". Určitě stojí za to přečíst více Sarterových knih.

Tato kniha se nejen dobře čte, ale ovlivnila mě i po tvůrčí stránce. Největší akční scény se zkrátka odehrávají v našem nitru.

Při čtení sem měla pocit, jako bych seděla vedle něho a prožívala to samé. Bylo mi zle, cítila jsem beznaděj, nicotu a (ne)smysl života. Skvěle napsané, doporučuji.

Sartra a jeho múr si asi najcitovanejším na maturitných témach. Niekto môže ešte zaloviť v pameti a vybaví si ešte Hnus / Nevolnosť, no to je tak všetko. Je to možno preto, že z tejto zbierky noviel si neviem predstaviť rozoberať len tak na hodine v prominentnom gymnáziu. Študent, ktorý stieľa po ľuďoch, násile vo vzťahoch, Freudovské zoznamovanie sa z dospievaním s homosexuálnych podtextom. Kým liberálov Sartre zaujme, konzervatívci by ho prekliali no mamičky by sa hneď prišli sťažovať.
Pritom Satrte provokuje čitateľa, necháva sa ho hanbiť, či rozmýšľať. Čítanie to nie je ľahké, niekedy trýznivé, no hlboké a viacznačné. Pri banalite a plytkosti dnešných moderných poviedok je to viac než vítaná zmena.

Skvělé! Herostratos a Zeď mne nadchly nejvíce a poté Mládí vůdce. Číst Herostratose byl obrovský zážitek. Intimita mě oslovila nejméně a s Místností mi mírně připomínala Paní Dallowayovou od Virginie Woolf. Tuto podobnost jsem opravdu nečekala. Zeď a Herostratose si rozhodně ještě párkrát v blízké době přečtu, geniálně temné.

Velmi zajímavá sbírka 5 krátkých příběhů, novel (ta poslední je malinko delší) a bravurně vyzdviženo nitro a vnitřní pocit člověka v různě "krizových" situacích. Nejvíce na mně zapůsobila "Místnost" a v těsném závěsu "Hérostratos" s "Intimitou". Zbylé dvě mě bohužel nějak minuly... Ale stojí za přečtení a úvahu :-)

Hodnotím 3,5*, ne vše na mně působilo stejně. Příště bych si přečetl pouze tři výše vyzdvižené.