Podivná knihovna
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/219562/bmid_podivna-knihovna-219562.jpg
3
1581
1581
Murakami/Menschik série
< 2. díl >
Chodíte si půjčovat knihy do knihovny? Mladík si jako obvykle odskočí navečer do místní knihovny: vrátit dvě knížky a nějaké jiné si půjčit. Ten den se však už nevrátí domů. Běžná knihovna se náhle změní v záhadné bludiště s nekonečnými chodbami, zamčenými dveřmi a celou, v níž se chlapec nakonec ocitá. Občasnou společnost mu dělají dědek, ovčí muž a záhadná krásná dívka, která nemluví. Tahle noční můra se sice nakonec prosvětlí denním světlem, ale mladík zjišťuje, že nic už není jako dřív. Haruki Murakami jako mistr záhadných, surreálných témat. Barevné ilustrace Kat Menschik.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2014 , OdeonOriginální název:
Fušigina tošokan / 不思議な 図書館, 2005
více info...
Přidat komentář
Jedním slovem ,, zvláštní ". Moje prvotina od Murakamiho na doporučení kamarádky a opravdu to ve Vás zanechá zvláštní pocit...
A pak pusťte dítě v dobré víře do knihovny... Děsivé a krásné. Haruki je Haruki. Mám ty jeho světy, sny a imaginace moc ráda.
Druhá kniha do Čitateľskej výzvy.
Kniha od ázijského autora.
Pozerala som si ich viac, no pravdu povediac, táto ma zaujala obálkou, názvom a aj priemne prekvapila nízkym počtom strán. Ilustrácie v knihe sú super.
....
Celá knižka pôsobí už na pohľad ťaživo, temne.... no je to čistá depresia, vlastne aj vo vnútri.
Ale kniha nie je zlá, no je iná. Mne sa to však svojim osobitným spôsobom páčilo. Poňala som ju po svojom a tak by to malo podľa mňa byť ????.
....
Krátka poviedka o hrozných veciach, ktoré sa dejú v knižniciach.
.....
Bolo to, ako keď sledujete nejaký desivý horor a hlavný hrdina kráča temnou chodbou ku dverám, ktoré či chce, či nechce musí otvoriť.... a vy čakáte.
Tak také to bolo.
No ten konec jsem moc nepobrala... Četlo se to dobře ale asi toto dílko nedokážu ocenit. Kdyby byl ten konec dokončený určitě by se mi to libilo vic.
Kdyby tahle kniha byla delší, tak z ní budu mít noční můry. Vůbec se mi nelíbila a působila depresivně i díky ilustracím. :-(
Nejspíš to tak autor nezamýšlel, ale až na samotný závěr jsem se u toho potutelně smála. Brala jsem to jako zápisek zajímavého snu. Jen tři věci mi na tom ten úsměv sebraly - nejasný konec, novoluní a ovčí mužík. Zejména ta poslední postavička má pro Murakamiho zjevně nějaký význam, když se u něj neobjevuje poprvé.
Ilustrace krásné.
Jelikož mám ráda všechno, co je zvláštní a "jiné", tak se mi kniha i celkem líbila. Co bych ovšem chtěla velmi pochválit jsou ty boží ilustrace! Pokochala jsem se.
Během čtení jsem měla pocit, že mi autor vypráví nějaký sen, který se mu v noci zdál - v jeho hlavě to bylo jistě skvělé, ale mě to nenadchlo.
No akci nabite ale nevim uplne co si o tom myslet. Podivny sen nebo realita... kdovi?
Eeeek??? Jako jo, nápad fakt dobrej, prostředí hezký, postavičky dobrý, ale jak už tady někdo řekl, asi je to srozumitelný pro Japonce, který si tam něco najdou a odnesou, protože u mě to končí jen totálním WTF momentem. Soráč...
Ať už autor touto knihou myslel cokoliv, zvláštním způsobem se mi to moc líbilo. Velice prapodivná Kafkovsky napsaná krátká povídka, která je doprovázen úžasnými ilustracemi, kde se na pár stránkách stihlo představit a rozvinout hned několik postav, a která vás vtáhne do děje ani nevíte jak. Krátkou dobu jsem přemýšlel nad tím, zda má kniha nějakou tu hloubku a nebo je to čistě jen výplod autorovy fantazie. Pravdu se asi nikdy nedozvíme.
Tyto malé Murakamiho práce se mi zdají jako plýtvání papírem. Neříkám, že se mi to vůbec nelíbilo. V zásadě si stačí přečíst anotaci a možná pár posledních stran, pokud vůbec.... Silnou odezvu to ve mně nezanechalo...:)
Kraťoučká povídka, krásné ilustrace, ale... Moc jsem nepochopila, co si mám odnést, nic to ve mě nezanechalo. A co ten konec?
Snový, fantaskní, ponurý, mysteriózní... a hororový příběh. Přečteno velmi rychle. Jenže co teď? Mám se bát chodit do knihovny? Nebo číst knihy a nasávat informace v nich obsažené? Možná mám naopak projevit odvahu a číst. Ale proč? Co když padnu do rukou zvráceného kanibala lačnícího po mých nabitých vědomostech? Nebo po něčem jiném, na čem mi záleží... Nooo, Murakami do mé duše vnesl jistý zmatek ;-). I přes, či právě pro ten useknutý konec.
Podivnou knihovnu jsem otevřela s obavami. Ale musím podotknout, že po prvních stránkách byly odplaveny a já se opravdu začetla. Tahle knížečka se mi moc líbí :)
Knihu jsme přečetla kvulli čtenářské výzvě a asi jsem ji nepochopila... vůbec nevím co tím chtěl autor říct.
Japonské ulítlé příběhy typu Cesta do fantazie zbožňuji, takže se mi líbila i tato kniha :) Jednou si ji určitě přečtu znovu.
Moje první knížka od Murakamiho a jsem nadšená. Stejně jako v dalších, i ve mně zanechala povídka zvláštní pocit a pár dalších dní jsem nad ní ještě přemýšlela. Ilustrace jsou opravdu nádherné. Mám ale podezření, že se v povídce vyskytuje spousta podobenství, alegorií, které pochopí jen sami Japonci a nám ostatním zůstanou utajená. Příjemných 20 minut čtení.
Štítky knihy
tajemno japonská literatura obrazové publikace thrillery magický realismus knihovny o kniháchAutorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Chápu, že to není žádné veledílo, ale myšlenka je to pěkná. Opravdu se mi líbily ty momenty překvapení, kdy děj tak moc nedává smysl, že ani nepřemýšlíte, co se asi tak stane v příštím okamžiku, protože to pravděpodobně bude něco naprosto nepravděpodobného. A ten konec, kdy vám všechno zapadne do sebe, byl nádherný.