Podivná knihovna
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/219562/bmid_podivna-knihovna-219562.jpg
3
1581
1581
Murakami/Menschik série
< 2. díl >
Chodíte si půjčovat knihy do knihovny? Mladík si jako obvykle odskočí navečer do místní knihovny: vrátit dvě knížky a nějaké jiné si půjčit. Ten den se však už nevrátí domů. Běžná knihovna se náhle změní v záhadné bludiště s nekonečnými chodbami, zamčenými dveřmi a celou, v níž se chlapec nakonec ocitá. Občasnou společnost mu dělají dědek, ovčí muž a záhadná krásná dívka, která nemluví. Tahle noční můra se sice nakonec prosvětlí denním světlem, ale mladík zjišťuje, že nic už není jako dřív. Haruki Murakami jako mistr záhadných, surreálných témat. Barevné ilustrace Kat Menschik.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2014 , OdeonOriginální název:
Fušigina tošokan / 不思議な 図書館, 2005
více info...
Přidat komentář
Další z Murakamiho jednohubek. Kniha na jedno sousto. Ponurý, tajemný příběh z podivné knihovny, kde je vše jiné, než bychom předpokládali. Opět se zde objevuje postava Ovčího mužíčka, v Murakamiho knihách tak často zmiňována. Přemýšlím, zda má tato postava (či ovce jako taková) nějaký hlubší význam v Japonské kultuře. Potom by celý příběh možná nabral i dalšího rozměru. Při čtení této povídky se mi hlavou honily otázky, nabyla jsem dojmu, že právě ony byly důvodem k napsání této povídky. Znám téměř všechna Murakamiho díla, a tak vím, že i ty zdánlivě nepochopitelné věci nejsou v jeho knihách zbytečné. Vždy mají svůj hlubší význam. Proč příběh skončil, tak jak skončil? Co se stalo s Ovčím mužíkem? Do jaké míry to byl sen a do jaké míry skutečnost? A nejsou naše sny náhodou, svým způsobem, vždy “skutečností”? Nechám tyto otázky v sobě ještě chvíli doznívat a možná pochopím...
Zvláštní počin. Je to první kniha od tohoto autora co jsem četla a i když bych spíš řekla, že to je povídka, líbila se mi. Hlavně to, že byla tajemná....
Já tohle můžu, Murakami je skvělý. Čím víc jeho knih přečtu, tím víc poznávám. Japonská literatura je hluboká, pro našince často špatně uchopitelná. V próze bývají indicie a skryté symboly, aby pozorného vedly k nalezení významů. A poezie? No pokud nejste filozof či snílek, pod kůži se vám nezapíše, protože to nepochopíte;) I když jde třeba jen o haiku s třemi řádky. Pro mě je prostě čistá. Bez zbytečných slov a balastu. Podivná knihovna ve mě zanechala stopu, přestože se její okraje ztrácí v lehkém oparu tajemna.
Zvláštní počin. Zajímavé, kolik různých pocitů ve mě tahle kniha v průběhu jejího čtení vyvolala .... jak se ji to jenom na těch 64 stránkách povedlo?
Děj sám o sobě mě moc nezaujal a ani nemyslím, že to byl účel. Na začátku jsem se bál, že půjde o remake Nekomečného příběhu jen přitroublejší Bastien a větší knihovna a ošklivější knihovník. Naštěstí se moje obavy nevyplnily. Nakonec z toho byl příběh, který neurazí, ale nenadchne. A hepyendík ..... no, jak se to vezme .... “sovy nejsou tím, čím se zdají být”…. takže asi tak.
Příběh mě překvapil, ani ne tak o čem je, ale jaký je. Střet dětského světa, kde se nelže, neodmlouvá, poslouchají se starší a hlavně vám nikdo nechce úmyslně ublížit (proč by to někdo dělal, když jsem, mu nic neudělal). Nejdřív sem to moc nechápal, ale když si uvědomíte jak dítě myslí – přímočaře, bez vytáček, naivně, jednoduše(tohle slovo tu bude víckrát), bezelstně – tak je to geniální. My už jsme po těch letech zapomněli, jaký to je, mluvit narovinu a bez předsudků a bez postranních úmyslů – proto nám přijde divné, když je to náhodou někdy jinak (jako třeba v téhle knihovně).
Kresba – jednoduchá (v dobrém ss), trochu ponurá ale nevyděsí. Navíc vám pomáhá aspoň trochu proniknout do příběhu. Příklad – ovčí mužíček …. ještě že tam byl pak obrázek, v hlavě se mi totiž honily pěkný zvěrstva, jak je člověk zblblej těma fantasy příšerama …
Styl a dialogy - naivní a jednoduché tak jako kdyby to vyprávěl 8letý kluk (nebo kolik tomu smradovi je... ). Opět příklad, nad kterým jsem chvíli zůstal se zamyšleným úsměvem na tváři. Čím pohrozíte když neposlechne svého únosce? U dospělého je to lehké, fyzická bolest v jakémkoli provedení (bití, stříhání prstů, pálení, …. ). Co dítě, které nezná význam toho čím byste mu hrozili? Výprask, zakážete televizi nebo nanuka? Depak … „zavřu tě na tři dny do velké nádoby kde je deset tisíc chlupatých stonožek“ GENIÁLNÍ! A takových pasáží je tam víc, nebudu vyzrazovat, ALE stačí je jen vnímat.
Hodnotím kladně, už jen proto, že mě to donutilo změnit způsob vnímání při čtení a hlavně pro tu jednoduchost, ve které je KRÁSA a na kterou(tu jednoduchost myslím) se zapomíná.
Moje druhá kniha od tohoto autora. Jako první jsem přečetla Birtday Girl, která se mi celkem líbila. I když byl takový divný konec... No ale tohle? Já tady tak nějak nepochopila ten konec. Fakt se to stalo? Nebo to byl jen sen? A kam zmizel ten jeho ,,přítel" z knihovny? Kdyby byl ten konec nějaký jiný, tak bych dala víc hvězdiček. Takhle nevím co si o tom myslet...
Bez nucení přiznávám, že jsem tuhle povídku (nedá se podle mě považovat za knihu) přečetla jen kvůli výzvě. Nebyla jsem z toho nadšená, ale přišlo mi to jako taková ta pohádka, co z Vás v osmi letech udělá uzlíček nervů, protože to je vlastně horor, co se za pohádku vydává. Nebo to je naopak? Žádné skryté poselství jsem bohužel nenašla, tedy nejspíš jsem toto dílo nepochopila. Třeba někdy v budoucnu.
Dost zvláštní. První kniha od tohoto autora, ale přišlo mi to tak nějak o ničem. Kdyby se ten děj více rozvinul bylo by to určitě parádní.
Příběh mne příliš nezaujal, ale přičítám to k tomu, že je člověk vychován na českých pohádkách. Přece jen nese japonská literatura jiného ducha a já nejsem zvyklá ji číst a neumím v ní hledat informace mezi řádky - hlubší významy.
Na mě příběh příliš surový, surreální. Chlapec zavřený v kleci knihovny celou dobu vzpomíná na matku a abych pravdu řekla, čekala jsem, že zřejmě bude něco špatně. A bylo. V posledním odstavci.
Jinak též, jako ostatní, vyzdvihuji ilustrace Kat Menschik.
Jakmile jsem dočetla poslední stránku, tak mi z pusy vypadlo "Ježiš, to byla blbost"
Pro mě dětská pohádka se špetkou hororu ... Mimo jiné krásně ilustrovaná.
Moje druhé setkání s autorem a musím říct, že mi přijde prostě přespříliš zvláštní.. Přečteno v rámci čtenářské výzvy a po jeho další knize už určitě nešáhnu..
Knihu jsem si zapůjčila kvůli čtenářské výzvě na doporučení z diskuze. Musím říct, že kniha se mi moc líbila. Přečtená během chviličky, přesto ve mě něco zanechala. Krásný příběh.
Štítky knihy
tajemno japonská literatura obrazové publikace thrillery magický realismus knihovny o kniháchAutorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Přečteno v rámci čtenářské výzvy