Spánek
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182405/bmid_spanek-182405.jpg
4
1348
1348
Murakami/Menschik série
1. díl >
„Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát,“ tak začíná příběh Harukiho Murakamiho, jehož protagonistkou je zdánlivě obyčejná žena v domácnosti. Vlivem různých nečekaných okolností připomíná její noční život výlet do mimosmyslového prostoru. Ve světě, který je naprosto odlišný od našeho, prozkoumává svou rodinu, sama sebe, i význam života a smrti. Ilustrační doprovod ke knize vytvořila známá německá grafička Kat Menschik.... celý text
Přidat komentář
První kniha od tohoto autora.Dost mě zaujal styl jeho psaní.Vykresluje postavu velice sobeckou,bez citu,zároveň přemýšlivou nad životem,jeho smyslem,smrtí a co bude po ní?Určitě sáhnu po jeho další knize!
Krásný příběh plný ponurého vyprávění. Hlavní hrdinka trpící nepsavostí je krásným odrazem japonských žen v domácnosti. Pro některé čtenáře, lidi možná nepochopitelné. Japonsko je však velmi specifická země a Haruki Murakami jakožto zástupce japonského spisovatele je zase velmi specifický autor. Dejme tyto dvě věci dohromady a vznikne krátká leč krásná povídková kniha Spánek.
Nejsem naivní a vím, že víše zmíněná slova nejsou hlavní myšlenkou knihy. Příběh je napsaný pěkně a Haruki Murakami nás jako vždy drží v šachu naprostou záhadou. Především pak konec knihy v nás může vyvolat nesoulad. Za mě osobně jsem však ztotožněný s autorovými nečekanými zvraty.
Děkuji Haruki Murakamimu za další výpravu do Vašeho světa a za krásné ilustrace od Kat Menschik
Nemám ráda knihy s otevřeným koncem. Jako by v té knize něco chybělo. A tady je to tak, že děj, děj, děj a pak konec. Kdyby se alespoň vyřešila ta záhada s mužem, co ji poléval nohy, ale ani to ne.
Zvláštní a krátké. Nic neříkající.
Stejně tak mě iritovalo jak vlastnímu dítěti neříká jménem - v knize je to prostě dítě a její uvědomění si nakonec? Velmi jednoduché. Ano, synové většinou bývají jako otcové.
Tahle Murakamiho kniha je nic moc. Umí psát dlouhé romány ale ne krátké povídky. On to prostě musí všechno rozvést a proplést. A ne jen proplést a nic...
Spánek je osvěžující novela, kterou lze přečíst na jedno zhltnutí a pak hned znovu a pro jistotu ještě jednou. Pokaždé pár stránek a pak 5 minut koukat do stěny a přemýšlet nad smyslem příběhu. Murakami pro mě autor knih, které bych si nejradši zašila do matrace, aby mi je nikdo nevzal, na druhé straně i knih, které znovu vidět nemusím. Spánek je pro mě přesně na pomezí, mínus hvězdička u mě za konec. Podivná knihovna se mi líbila o dost víc.
Moje první kniha od tohoto autora a musím říct, že jsem z ní lehce vykolejená. Příběh mě velice pohltil a pořád si to musím přehrávat dokola.
Je to velmi kvalitní literatura a opravdu nechápu, proč jsem si s autorem začala až teď.
Všechny knihy sem, prosím!
Popravdě, tak nějak po přečtení pořád nevím, co si o této povídce mám myslet. Očekávala jsem něco víc, konec mě poměrně zklamal. Jako první seznámení s autorem nejspíše nepříliš šťastná volba.
Az na ten konec se mi to libilo. Ja vlastne ten konec moc nepochopila. Zaroven se mi ale libil psychicky vyvoj postavy po dobu pribehu.
Příběh byl zajímavý, znám problémy spánku,v něčem jsem se s ní ztotožnila ,ale lezlo mi na nervy to jak jak vypráví o svém manželovi a dítěti ,to ,,dítě " beze jména udělalo knihu takovou neosobní ,chladnou.A ten konec ? velké nepříjemné překvapení ,že z toho nakonec zase nevylezlo nic pozitivního.Snad by se člověk mohl jen zamyslet nad tím ,a vysvětlit si to tak, --že se může kdykoli stát ,že život žije jak robot a přestává myslet a milovat lidi okolo sebe ,dávat jim lásku .....a čas promarní jinak....Pak zůstane prázdný ...
Příjemné, oddechové čtení na odpoledne/večer. Novela byla čímsi zvláštní, ale to bude autorem. Nevím, možná jeho díla nedokážu správně pochopit, ale i tak si každou jeho knihu velmi užívám. Věřím, že po opakovaném čtení v ní naleznu něco víc.
Mně se tato krátká kniha líbila, zaujal mě samotný její nápad. Ráda proplouvám tím abstraktním mořem, do kterého mě Murakami vždy strčí - tak zlehka, že si ani nevšimnu a jsem v něm. Co mě rušilo, byl neosobní přístup vypravěčky ke své rodině. Ilustrace od Kat Menschik nádherné.
Ano, to se mi líbilo taky. Cítila jsem se občas jako samotný vypravěč. Mívala jsem něco podobnýho.. no co říct. Napsaný to bylo jednoduše, stručně. Nic k nepochopení, zamilovala jsem si ty ilustrace, to fakt palec nahoru. Myslím, že to nebyla poslední kniha tohoto autora, něčím je to zajímavé, prostě. :)
Kniha na jedno odpoledne, ani ne. Krásně ilustrovaná, ale jinak asi nejdivnější příběh, jestli se tomu tak dá vůbec říkat, jaký jsem četla. Ale proč ne :) P.S. takový problém s nespavostí bych chtěla jednou zažít. :D
Netečná, sebestředná, nevnímavá žena už sedmnáct dní nemůže spát - respektive nepotřebuje spát, a tak celé dny a noci čte - bez ohledu na své okolí, bez toho, aby se zajímala o Manžela nebo své Dítě. Postupně se uzavírá do sebe, vybočuje ze stereotypu Stepfordské paničky, aby nastoupila do koloběhu nového - "zakázaného", okolím opovržení hodného. Námět dotýkající se nudné a promarněné existence, ale - jak se ukazuje, nestačí. Murakamiho záměrem zřejmě bylo představit hrdinku - skrze její vlastní styl vyjadřování (ich forma) - jako robota, otroka domácnosti, světa bez cíle a ambic, který díky "spánkové nehodě" prohlédne a začne si uvědomovat sebe sama. Psychologie hlavní postavy, existenciální krize a zvrat je všeříkající. Nic nezůstává ukryto. Murakami se nejspíš bojí, že čtenář nepochopí všechno tak, jak zamýšlel, proto mu nenechá žádný prostor a neustále filosofuje o všem a o ničem. Stránky navíc vyplňuje otřepanými slovními spojeními, výrazovými kýči a jazykovou neoriginalitou (spal jako dřevo, lapat po dechu, nevím kudy kam, nakrásně). Snaha o hloubku nakonec vyústila v plytkost - děje, hlavní hrdinky i jazyka. Za fasádou vytvořenou z "povyku pro Murakamiho" nezůstalo skoro nic.
Murakami, Murakami, co to je zase za konec? :-D Já se z něco zblázním :-D Jinak vůbec netuším co se mi na knížce mohlo líbit, ale líbila se mi. Skvěle se četla a pokaždé jsem se moc těšila až otočím stránku a vyskočí na mě stříbřitý obrázek od úžasné Kat Menschik. A ocenila jsem i ladící stříbrnou všitou záložku. Jsem moc ráda, že mám překrásný Spánek ve své knihovně.
Kniha se mi líbila ale ten konec ? jinak nádherné ilustrace a vyzkouším ještě nějakou knihu od autora.
Ikdyž ten konec nebyl to co jsem čekala, tak mám prostě tyhle "divný" vyprávění od Murakamiho ráda.
Kniha zobrazuje rozpor v myšlenkách hlavní hrdinky, která chce být dobrá žena a matka ale zároveň se chce chovat tak aby jí samotnou to naplňovalo. Příjemný rozpor mezi tím co je normální a co už je za hranicí?
Příběh krásně vykresluje přechod mezi stereotypem a něčím spontánním.
Příběh je krásný taky díky ilustracím které jsou opravdu ale opravdu úchvatné.
Murakamimu asi prostě nerozumím. Snažila jsem se číst i jiné jeho knihy ale prostě to nešlo. Oproti tomu, jak na mě byly příliš rozvleklé a bezvýznamné byla tato zase uťatá naprosto nepochopitelně. Říkala jsem si, že je to určitě jen mou natvrdlostí, protože jsem prostě nemohla uvěřit, že by to takhle "ukončil". Dokonce jsem si to přečetla dvakrát. Ale po přečtení hodnocení zde se začínám přiklánět k verzi, že povídka byla vydaná pouze za účelem zisku ze známého autora a kdyby ji napsal kdokoli jiný, byla by povídka ta největší literární spodina.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Povídka se mi celkem líbila. Není to jako jeho romány, ale ke zpestření dne dobré. Opět k zamyšlení. Pro mě jeden z možných popisů matky v domácnosti a jejích nejniternějších pocitů, které Murakami odhaluje bez zábran.