Spánek
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182405/bmid_spanek-182405.jpg
4
1356
1356
Murakami/Menschik série
1. díl >
„Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát,“ tak začíná příběh Harukiho Murakamiho, jehož protagonistkou je zdánlivě obyčejná žena v domácnosti. Vlivem různých nečekaných okolností připomíná její noční život výlet do mimosmyslového prostoru. Ve světě, který je naprosto odlišný od našeho, prozkoumává svou rodinu, sama sebe, i význam života a smrti. Ilustrační doprovod ke knize vytvořila známá německá grafička Kat Menschik.... celý text
Přidat komentář
Pro mě zatím první seznámení s Murakamim a spokojenost. Nejvíce se mi líbil způsob, jakým autor pracuje s jemnými náznaky. Nic není řečeno přímo, ale pouze jemně nastíněno a dohromady to vše dává smysl. Konec sám je podán velmi symbolický.
Ještě bych dodal, že podle mého názoru je k lepšímu pochopení této knihy vhodné znát Annu Kareninu, neboť autor se na ní v textu několikrát odkazuje a paralela mezi hlavní hrdinkou a Annou Kareninovou se tak přímo nabízí.
Zdánlivě o ničem, ale v hloubce dřímá to typické Murakamiho magično. Cítila jsem gradaci, stupňování pocitu, že hrdinka musí jít dál, zkusit něco víc, hledat hranice v sobě i venku.
Děsivá novela, ze které jsem byla docela zmatená (ne tolik jako z Podivné knihovny). Líbila se mi více než Podivná knihovna, ale myslím si, že Murakamiho doména jsou romány, ve kterých se může ponořit do psychologie postav. Spánek jsem četla před spaním a pak se mi zdály noční můry :(
600. přečtená kniha vůbec a mohu říci jen, že je to prostě Haruki-nijak podlézavý, skvělý, filozoficky zdatný autor. Knihu doplňují navíc přenádherné ilustrace, které jí dodávají úplně nový rozměr.
Je paradoxní, že kniha o nespavosti mě (doslova) uspala. Není to špatně napsané, ale nuda je to hrozná - na tohle u Murakamiho opravdu nejsem zvyklá. Jediné, co příběh pozvedá, jsou perfektní ilustrace od Kat Menschik.
Moje první setkání s Murakamim - musím říct, že opravdu příjemné. Zajímavý text doplněný o nádherné ilustrace, na pohled opravdu krásná kniha. Konec byl na mě ale příliš otevřený, opravdu by mě zajímalo proč?
Jsem opravdu ráda, že jsem se poprvé s Murakamim setkala u knížečky Podivná knihovna. Díky ní jsem si autora zamilovala a u Spánku se mi moje teorie potvrdila. Murakami je poklad. Dokáže psát prakticky o ničem, ale stejně se od knihy nedokážete odtrhnout, protože vás svým literárním umem naprosto očaruje. Doufám, že si jednoho dne přečtu vše, co tento autor napsal.
Bohužel. Takhle nízké hodnocení bych autorovi, který si mě získal knihou Sputnik, má láska i Afterdark, nedávala, kdyby to nebylo nevyhnutelné. Překvapilo mě, jak moc se jeho styl proměnil a spadl spíš do jednotvárné slohové práce, bez zvláštností, které na jeho tvorbě tak obdivuji. Ilustrace jsou krásné, ale příběh nezachrání. Postavy nezapamatovatelné, nemohla jsem se s nimi ztotožnit - jako by neměla žádná z nich jediný specifický rys - jen vypravěčka, dítě a manžel. Pořád jsem čekala, kdy se příběh začne víc vyvíjet a gradovat - bohužel nic. Možná se Murakami víc hodí na delší formát, připadá mi, že v téhle knize to byl v jednom momentu začátek a chvíli na to konec - který mě také překvapil svou nenávazností na předchozí děj či téma knihy. Na jeho knihy jsem ale určitě nezanevřela.
Povídka Spánek je typicky murakamiovská s motivy jako je vážná hudba, únik z všednodenní reality, nebo zaujatost smyslností těla. Motiv nočního světa, kdy všichni ostatní spí, a hrdinka má veškerý čas pro sebe, je originální a jistě by se na něm dal vystavět i román.
Jednodenní záležitost, která plyne jako voda. Kratičká záhada, která chytne a nepustí a přece ve vás něco zanechá. Murakami je brilantní jako vždycky.
Toto je mé druhé setkání se spisovatelem. Poprvé to nevyšlo, kniha Po otřesech mě vůbec nebavila, ale dala jsem autorovi druhou šanci. Kniha se mi líbila jen zvenku - má hezký obal, po nahlédnutí do knihy mě upoutaly i ilustrace, ale po přečtení jsem necítila nic. Žádné "spadnutí na zadek", žádné myšlenky, které by se vázaly ke knize. Nemohu říct, že bych se nudila, ale příběh mi nic nedal. A nevím, proč jsou ilustrace vedeny "evropsky", když autor je japonec, čekala bych japonskou dívku. Škoda, snad někdy příště, do třetice všeho dobrého.
Téma se mi líbilo. Konec jsem sice taky úplně nepobrala, ale nevadí. Bylo zajímavé pozorovat, jak si hlavní hrdinka postupně uvědomovala, jak má prázdný život a chladný vztah ke své rodině.
Kdyby byla kniha delší, bylo by mé hodnocení horší... :)
Tahle kniha mě nijak zvlášť nebavila, byl to docela nudný příběh s divným koncem, který jsem nepochopila.
Byla to ma prvni kniha od tohodle autora, musim rict styl psaneho slova me uchvatil. Prijde mi jine dukladne a nadcasove. Po teto knize jsem musela precist vsechny autorovi knihy. A jsem spokojena. A myslim, ze nekdy je tezke pro nekoho pochopit neco tak originalniho.
Moje druhá zkušenost s tímto autorem. Přiznám se, že jsem v podstatě celou dobu čtení čekala, co z toho vyleze. Ale ono nic. Děj téměř žádný, v podstatě mi to ani nic nedalo. Jediné plus vidím ve stylu psaní a ve špičkových ilustracích. Další autorovy knihy už mě ale nelákají...
vojta5894: Mám ten dojem, že každý si to může pochopit po svém a jinak, že to nemusí být jen jedno pochopení... :-)
Člověk se nad knihou musí hodně zamyslet aby chápal pointu. S koncem problém nemám, pokud ho člověk pochopí.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Magické. Kniha se mi od autora líbila. Stejně jako i jeho zatím celá tvorba, kterou jsem četla.