Spánek
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182405/bmid_spanek-182405.jpg
4
1348
1348
Murakami/Menschik série
1. díl >
„Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát,“ tak začíná příběh Harukiho Murakamiho, jehož protagonistkou je zdánlivě obyčejná žena v domácnosti. Vlivem různých nečekaných okolností připomíná její noční život výlet do mimosmyslového prostoru. Ve světě, který je naprosto odlišný od našeho, prozkoumává svou rodinu, sama sebe, i význam života a smrti. Ilustrační doprovod ke knize vytvořila známá německá grafička Kat Menschik.... celý text
Přidat komentář
Moje první kniha od Murakamiho. Kraťoučký příběh, který byl o stereotypu a v podstatě skoro o ničem. Ovšem ilustrace jsou opravdu krásné. Já to měla jako čtení do vany.
Od Murakamiho jsem zatím četla jen jeho dvě krátké novely Spánek a Podivná knihovna. Obě jsou vlastně "o ničem", ale zároveň se mi styl psaní líbil. Plus tedy krásné ilustrace, já jsem byla docela spokojená. Ale souhlasím, že ten konec mi k tomu moc neseděl.
Dostal jsem coby *lákadlo* od kamaráda, jenž byl z Murakamiho nadšený, jenže se to minulo účinkem. Nijak zvlášť mi nevadí knihy *o ničem*, tedy knihy, kde se nic zvláštního neděje a řeší se jen psychologie postav, ale tohle mi přišlo fakt o ničem. Jestli je to jakési konceptuální umění, jehož cílem je uspávat, tak oukej. Teď si budu muset v budoucnu přečíst další knihu od Murakamiho, abych věděl, jestli chyba byla na mé straně, Nebo... Takže se to tomu panchartovi vlastně povedlo
Ještě jsem zapomněl dodat. Závěr... hm, dobré drama, ale jako vystřižené z jiné knihy. Vůbec se k tomu nehodí, takřka z předchozího děje nevyplývá, budí dojem autorovy zoufalosti nad otázkou, jak to vlastně ukončit.
Přijde mi to zbytečně přeceňované. Jednotlivé odstavce na sebe ani nenavazují. A to nemluvím o experimentálním postupu, ale jednoduše o gramatické návaznosti ve stylu: V předchozím textu není nic řečeno o cítění, ale pak je tam najednou věta: ,,Ani to jsem ale necítila."
A takové nesmysly jsou tam každou chvíli. Sloh je prachmizerný. Tu a tam jsem si říkal, jestli to není jen špatně přeložené, ale ne, často to je něco, co nemůže být chybou překladu.
Námět se mi líbí, je to dobrý nápad. Ale... někdo dostane o 8+h denně víc a využije to k... ničemu? Hm, na to, aby se něco takového vydalo samostatně a ne ve sbírce povídek, je to málo.
Je to moje první kniha od autora, takže nemohu porovnávat. V každém případě mě zaujalo celkové téma, které se dle mého zabývá životní nenaplněností hlavní postavy... mám kolem sebe v životě více lidí, jejichž život je prázdný, bez snů, bez cílů, bez touhy něco měnit, bez ambicí..prostě takový, jen aby se odžil... a přesně takový život vede Murakamiho hrdinka...pro mě je to absolutně děsivá představa takto fungovat, ale věřím, že tak žije hodně lidí...celkově se mi příběh líbil, styl psaní také... konec nesoudím...nepotřebuji nutně vědět, zda to celé byla fantazie nebo realita..ta hranice mezi tím je velmi tenká..
Kniha je takovou malou zajímavou jednohubkou. Zvláštní příběh, který v sobě nese popis toho, jak i šťastní lidé si mohou uvědomit, že jejich štěstí je jen povrchní a automaticky přijaté. Ve chvíli, kdy hlavní postava v knize dostává možnost, pozná, že její život je stereotypní a nabízí se možnost změny. i když bych přivítala pokračování příběhu, hodnotím knihu jako velice pěknou ochutnávku autora Harukiho Murakamiho a jako inspiraci přečíst si další jeho díla a zároveň i jako inspiraci přečíst si Annu Kareninu
Pro mě první setkání s autorem a asi i poslední... Absolutně jsem nepochopila a ač jsem se hodně snažila ani nenašla žádnou pointu v příběhu. Nijak mě čtení neobohatilo a ani nebavilo....
Je to tak zvláštně napsané, neosobní.... žádná jména jen označení manžel a dítě. Hlavní postava nijak sympatická.
No jediné asi co jsem si z příběhu vzala je to že bych vlastně nikdy nechtěla žít život v takovém stereotypu, bez zaměstnání a přátel.
A ten konec.....???
Víc než závěrečná scéna mě vyděsil fakt, že určitě existují lidé, kteří žijí stejným stereotypním životem jako hlavní postava - až na to, že samozřejmě spí.
Od Murakamiho jsem už každopádně četla lepší věci.
Napsané je to tak,jak autor umí,tedy kvalitně, ale tentokrát se mi absolutně nepodařilo nalézt pointu.
Pro mě velice zajímavá až mysteriózní kniha, kterou jsem přečetla během 2 hodin, těch 17 dní jsem z hlavní hrdinkou příběhu neskutečně prožívala, neboť tohle bych jednoznačně také chtěla jednou zažít! Musela to být skvělá noční jízda! Kniha na mě hodně zapůsobila, snad si jí alespoň chvíli v sobě ponesu.... škoda jen toho konce, který je pro mě bohužel nějak neuchopitelný a z kterého jsem zklamaná. Ještě na závěr komentáře - rozhodně si přečtu Annu Kareninu.
Kniha je svým způsobem zajímavá (pro svůj námět a jisté “tajemno”), současně však hodně egocentrická a tím až neautentická.
Konec mi paradoxně nevadí, protože jsem si jej interpretovat dokázala, byť výklad samotného autora by mohl být zcela jiný, což vůbec nepopírám.
Egocentričnost hlavní postavy mi přišla až neautentická, přeci jen je hlavní postavou matka v domácnosti, tak bych byla bývala tušila, že bude orientovaná spíš na dítě (kterému hodně obětovala-spánek v prvním roce života dítěte atp.), než na sebe. Ale to je prostě autorův styl (egoismus, egocentrismus).
Doporučení: Knihu jsem začala číst již ve čtvrtek před půlnocí a po dvaceti stranách jsem musela odložit, neb mě schvátila únava. Pak jsem pokračovala ve čtení v pátek večer a to na mě také přišla velká únava, navzdory mysterióznímu textu, ale po půlnoci jsem dočetla. Tak pokud nemůžete spát, zkuste tuto knihu. Možná Vám s tím pomůže.
Čteno kdysi dávno a teď znova do výzvy, nebylo to špatné, četlo se mi to lehce, ale nemám ráda otevřené konce, ten se mi moc nelíbil, ostatní knihy Murakamiho s ilustrátorkou Kat Menschik se mi líbily mnohem víc.
Četlo se to dobře, po vizuální stránce pěkná kniha, ale pořád jsem čekala nějaké rozuzlení, které se nedostavilo (nebo jsem knihu nepochopila)....proto jen 2 hvězdičky.
Tohle vůbec nebyl můj "šálek kávy" a knihy tomto autora asi nebudou nic pro mě. Knihu jsem četla především kvůli "čtenářské výzvě" - takže mám sice o jednu mini knihu přečtenou na víc, ale bohužel mě teda nic nedala. A ten divný a neúplný konec mě ještě o to víc utvrdil v mé nelibosti...
No co, každému sedne něco jiného...
Dalo se to číst s lehkostí. Čtenáře autor nutí přemýšlet o smyslu svého života. Ale příběh byl bez konce.... A to nemám ráda.
Murakamiho knížka Spánek je vlastně bohatě a krásně kongeniálně ilustrovaná povídka, která s pro autora typickou poetikou řeší zásadní existenciální témata bytí ve světě. Zvláštní a hypnoticky rutinní svět ženy, která přestala spát a přesto zůstala zcela bdělá a postupně se odcizuje svým nejbližším, protože mnohem skutečnější svět nachází na stránkách Tolstého románu Anna Kareninová, nabízí prosto k mnoha různým interpretacím (o smrti to je!), zejména pak její otevřený (jen zdánlivě otevřený!) konec. Autor nenabízí jednoduchý klíč k porozumění (ty závěrečné úvahy a metaforický konec ve stylu pravoslavné interpretace Lukáše 12,20 jsou zcela evidentní! – Murakami není pravoslavný. – Murakami je Japonec a oni tyhle věci umí vidět, to je jasné z manga filmů!!) a ponechává na čtenáři, zda s posledními slovy povídky příběh opustí jako uzavřený, nebo jej bude dále interpretačně rozvíjet. Způsob, jakým Murakami zkoumá otázku tělesnosti ve vztahu k duševnu je až taktilní, čtenář se vžije do světa hrdinky a jakoby vše až do konce prožíval vskutku v její kůži, přičemž z toho až běhá mráz po zádech… Prostě ano, samozřejmě doporučuji!
Krátký příběh o hledání podstaty svého života, své role ve společnosti, která se může zdát sice uspokojivá, ovšem tělo volá po změně v podobě nemožnosti usnout a spát.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Zatímco se většinou Murakami zabývá osamělými muži, v novele Spánek si vzal na starost ženskou protagonistku,, která bojuje se samou podstatou spánku. Nespavost a dělání činností mimo spaní jsou tak u ní na denním pořádku a můžeme říct, že tak objevuje naprosto odlišný svět. Závěr mi nepřišel tolik silný nebo vypointovaný jako u jeho delších románů, ale pořád šlo o slušný příběh, který neurazí a zpracovává tak trochu problematiku, o níž se moc nemluví.