Spánek
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182405/bmid_spanek-182405.jpg
4
1348
1348
Murakami/Menschik série
1. díl >
„Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát,“ tak začíná příběh Harukiho Murakamiho, jehož protagonistkou je zdánlivě obyčejná žena v domácnosti. Vlivem různých nečekaných okolností připomíná její noční život výlet do mimosmyslového prostoru. Ve světě, který je naprosto odlišný od našeho, prozkoumává svou rodinu, sama sebe, i význam života a smrti. Ilustrační doprovod ke knize vytvořila známá německá grafička Kat Menschik.... celý text
Přidat komentář
Murakamiho nelze číst povrchně, jinak je knížka naprosto prázdná. Upřímně takové knihy moc nevyhledávám, ale Murakami mě nějak sám přinutí přemýšlet mezi řádky a dodá knize třetí rozměr. Navíc jsem si tuto povídku přečetla v době, kdy tak nějak ke mně osobně promlouvala (a ne, o nespavost nejde :)
Už po pár stránkách jsem si říkala:
Je člověk šťastný, když má spokojený život? Proč není člověk spokojený se svým životem, přestože má v životě všechno to, aby spokojený byl? Ano, opravdu stačí, když budeme hrát dál věrohodně své sociální role a okolní svět nepozná, co se s námi děje. Hrát sociální role, dál se chovat stereotypně ... člověk bezpečný pro společnost. Ač tuto povídku napsal Murakami v 90. roce, tak je to pořád pravdivé.
A ten závěr? Nevím, jestli jsem ho pochopila zrovna tak jak Murakami zamýšlel. Anebo to byl účel. Jen se nad tím prostě zamyslet :)
Kniha se mi moc líbila. Nejenže je to něco, na co nejsem zvyklá - svou strukturou, ale možná i právě proto, že není typicky líbivou knihou. Otevřela pro mě zásadní téma a to, že je důležité uvědomit si hodnotu každodenního života. A to, že má kniha otevřený konec, je za mě jen bod navíc. Mám ráda, když mě autor něčím důmyslně naštve, donutí mě přemýšlet a dostane mě do pozice, kdy se musím trochu snažit i já, jakožto čtenář. Takže já jsem byla hodně mile překvapená a určitě budu Spánek doporučovat svým přátelům.
(SPOILER) Jejda tak tohle bylo něco na mojí hlavu. Neříkám, že byla tahle povídka špatná ale pochopil jste někdo co tím chtěl Murakami říct? Nebo jsem jediná, kdo má z toho teď bordel v hlavě? Hm nechápu. Šlo o jasné šílenství ze stereotypu, halucinaci nebo snad dokonce o posmrtný život protože jinak nechápu jak hlavní hrdinka (která v knize myslím nemá ani jméno... počkat, nikdo v knize nemá jméno) , může ještě žít, když 17 dní nespala a o spoiler nejde, jelikož je to napsáno vzadu. No ale četlo se to dobře a vy prostě Čtete a čekáte jak to dopadne, nakonec zjistíte, že jste na konci a nedopadne to vlastně nijak. Podivná knihovna se mi líbila daleko víc. Co musím ale uznat tak jsou v knize opět krásné kresby.
Kniha jako sen. Sen plný zmatených pocitů a strachu. Nerozumím jaký měl význam, ale takové sny občas bývají. A pak se probudíte, dřív než skončí.
Krátká, čtivá povídka, která vtáhne do děje. Bylo to moje první setkání s autorem a japonskou litereturou obecně. Nebyl to špatný začátek. Spánek je zajímavý pohled na rutinní život ženy v domácnosti, která si díky své podivné insomnii uvědomí jak moc ze své osobnosti obětovala pro harmonickou domácnost. Její počínání a myšlenkové pochody mě tedy někdy iritovali, ale kdo ví zda to nebyl záměr. Každopádně mě trochu zklamal konec, který byl otevřený, na můj vkus, až příliš. Každý si asi musí vymyslet vlastní konec.
Příběh bez konce...
Ale krásný. Až hororový nádech slov a balancování na hraně příčetnosti. Již od samého začátku.
Nahlížím na povídku jako na základ veškerého psaní. Na podstatu umění psát.
Vytvořit zápletku a ponechat ji plavat na vodě. Nechť si ji proud vezme, kam chce samotný čtenář.
Na základ SPÁNKU by se dal nabalit obrovský balvan slov a vytvořit román.
Murakami nám dal volbu. A tu největší radost. Přemýšlet...
A neudělal něco takového poprvé.
Nebudu se snažit předstírat, že nedumám nad smysluplností povídky. Obracím naruby jednotlivé nuance kapitol.
Ale vím jediné. Že Murakami je spisovatel s S na začátku...
Na tuhle knihu mi padl zrak v knihovně a když jsem ji začala číst, měla jsem tak trochu pocit, že mi ji někdo předhodil naschvál. Naprosto dokonale sedla mezi myšlenky, které se mi v poslední době pořád prohánějí hlavou - a možná i proto tak vysoké hodnocení.
Celá povídka se pro mě nesla v kafkovském duchu, takže od začátku mi bylo jasné, že se veselého konce nedočkám. Nicméně se musím přiznat, že konec, který to mělo, jsem opravdu nečekala a možná mě i trochu zklamal. Dokonce jsem si i chvíli říkala, jestli nám někdo nezatajil poslední stránku :)
Má první kniha od tohoto autora; chtěl jsem zkusit něco nového, něco, co jsem ještě nečetl. Milé knihovnice mi doporučily tuto knihu, což mé požadavky splňovalo. Mám z ní smíšené pocity, především jsem ji ale četl předem nepřipravený, nezjistil jsem si informace o kontextu, ve kterém autor psal, o jeho poetice apod. Tyto informace jsem dohledával až zpětně a narazil jsem na jednu práci, která si pohrává s různými interpretacemi tohoto příběhu.
Musím říct, že mi pomohla najít alespoň nějakou cestu k tomuto příběhu. Tu má ale každý individuální, mnozí v něm mohou spatřovat kafkovské znaky, jiní nádech surrealismu, další snad rozmanitost a zajímavost východní kultury. Přinejmenším to byla nevšední sonda do života člověka, který nemůže spát...ať už to interpretujeme jakkoliv.
Můžete mi, prosím Vás, někdo vysvětlit o čem ta kniha je?
Chápu, že když člověk zapadne do svých stereotypních kolejí, začne žít všední "nudný" život, kdy sny co měl vyšumí, protože nejsou podle pravidel nebo podle konvencí společnosti anebo je odloží "na potom", tak jakákoli maličkost mu může ukázat, že život co žije ho vlastně neuspokojuje, a přemítá o tom, co by bylo, kdyby se v určité životní etapě rozhodl jinak. Ale tahle kniha mě vážně nijak speciálně nezaujala. Je to prostě takové filozofování nad životem, sny a smrtí.
Problém ovšem je, že nevím, jak to mám ohodnotit. Abych byla spravedlivá, tak víc než jednu hvězdu to nedostane, protože mi to doopravdy nebavilo. Ale když čtu nadšené komentáře pode mnou, říkám si, že jsem asi přeskočila nějakou kapitolu, nebo četla jinou knihu, anebo prostě nepochopila, co tím autor chtěl říct. Také je možné, že na rozdíl od hrdinky v noci spím a nemám čas filozofovat na blbostmi.
Doporučuji! Je to rozhodně kvalitní kniha nad kterou se čtenář může zamyslet...
Dobrá kniha nutí k přemýšlení nad obsahem, dává čtenářům něco navíc než přečtené stránky!
Tuto knihu jsem dostala zdarma k nákupu. Z toho výběru, co tam byl mě zaujala nejvíce. (Znáte, jak vypadá výběr knih, co jsou zdarma.) Jsem moc ráda, že jsem sáhla zrovna po této. Bylo to mé první setkání s autorem.
Kniha má nádherné ilustrace, což ji vyzdvihuje o příčku výš. Povídka je také moc povedená. Nespavostí netrpím, ale donutilo mě to přemýšlet. Myslím ale, že by si povídka zasloužila delší rozsah. A ten konec, ten jsem taky moc nepochopila. Škoda.
Zaujala mě obálka a nádherné ilustrace, síla papíru no prostě dokonalost, ale z obsahu jsem totálně rozložená. Chvílemi jsem při čtení lítala ve vlastních myšlenkách někde mimo tělo a chvílemi jsem se zas začetla...sice krátké ale zajímavé. Jediné co jsem nepochopila byl ten konec. Opravdu ale opravdu nemám ráda otevřené konce! U filmu mě to vždycky nasere, ale tady mě to nutilo pořád přemýšlet.
Pokud člověk dostane chuť na netradiční japonskou literaturu, pak je to buď dobrodruh nebo blázen. Spánek je typickým dílem, které vyžaduje přípravu. Není to ten druh obsahu, který je ohnut i pro západního čtenáře, ale je velmi lokální a je potřeba znát pozadí, místo, období a trochu i autora, co si budeme povídat. Pak teprve člověk ocení kvalitu a jestli se mu to následně líbí či nelíbí, je věc druhá. Náročné čtení s přesahy, doplněné o krásné ilustrace.
Pokud se mělo jednat o knihu, která má donutit jedince v rutinním životě ke změně, je příliš krátká a plytká. Pokud se mělo jednat o knihu, která má dodat mnoho zajímavých myšlenek ohledně výhody časových možností beze spánku, je příliš stručná (a k tomu má příliš zabedněnou vypravěčku). A pokud se mělo jednat o knihu, která podá zajímavý fantastický příběh o nespavosti, pak chybí lepší vysvětlení a především dokončení celého příběhu.
Ve finále tedy Spánek působí jako kniha snažící oslovit velkou škálu lidí, čímž na konec sama sebe sráží dolů a působí jako divný spletenec různých spolu nesouvisejících motivů.
Na povídku jí schází větší spád a na knihu s větším poselstvím zase postrádá délku a větší propracovanost. Jednoduše bych knihu ohodnotil jako přemotivovanou novelu, která vlastně neví, čím chce být.
Radši či přečtěte onu milionkrát zmíněnou Annu Kareninu. Uděláte líp.
Když jsem četl Spánek, přicházely mi na mysl podobnosti s jinou Murakamiho povídkou, Útok na pekárnu. V obou těchto povídkách se objevují změněné tělesné stavy, přesněji insomnie v jedné a neukojitelný hlad v druhé povídce, a v obou povídkách fungují symbolicky jako fyzický projen určité duševní krize. Ve Spánku je hlavní protagonistka polapená bezútěšným stereotypem, který ji pomalu otravuje, a jako vysvobození se dostaví nespavost, ale bez nepříjemných následků, jako je únava. Díky tomu se jí otvírá zcela nový svět, ve kterém je jako jediná vzhůru a získává naprostou svobodu. Takové osvobození má ale za následek taky odcizení od světa a nemusí jí nutně přinést štěstí. Ze závěru povídky mám dokonce dojem, že Murakami chtěl ukázat, jak destruktívní může být.
Ústřední postava knihy moc neřešila svou insomnii, což mi nepřišlo jako nejlepší rozhodnutí.
Opět se mi potvrdilo, že Murakami umí lépe psát delší knihy. Nebylo to ale vůbec špatné čtení.
V knížce jsou krásné ilustrace, navíc se to četlo úplně samo. Taky občas trpím nespavostí, respektive nemůžu usnout, tak si do noci čtu. Ale vždy pak naštěstí usnu. Nemám moc ráda otevřené konce, pak moc přemýšlím nad tím, co se dělo dál. Proto jedna hvězda dolů. Nemůžu právě kvůli tomu občas i spát, když vymýšlím jak to skončí.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha mě nezaujala notolik, abych ji mohl považovat za stěžejní Murakami dílo. Ostatně, myslím si, že ani sám autor neměl při psaní takové ambice. Přesto odvedl solidní práci, za kterou se rozhodně nemusí stydět.